Normativní etika vymezení NE ● odpověď na otázku, jak žít, jak správně jednat ● nalezení a zdůvodnění obecného principu nebo obecných principů, které zdůvodňují naše činy a rozhodnutí ● pokud je principů více, snaha setřídit, systematizovat, posoudit slučitelnost případně redukovat a zdůvodnit aplikovaná etika ● aplikace normativních principů na konkrétní skutky ● neexistuje ostrá hranice mezi aplikovanou a normativní etikou – otázka stupně obecnosti pravidel: ● Proč by Alena neměla jít na interupci? ● Protože interupce způsobuje smrt lidské bytosti a Alena k tomu nemá žádné vážné důvody. ● Proč by to měl být problém? ● Protože zabít nevinnou bytost je nemorální. ● Proč je to nemorální? ● Protože tím připravíme tuto bytost o velké množství blaha, které by jinak mohla zažít. ● No a? ● No přece snižovat množství blaha a zvyšovat množství utrpení na světě je nemorální! ● etická dilemata motivovaná vědeckými či společenskými problémy meta-etika ● Bylo správné zveřejňovat karikatury Mohameda v novinách? ● Myslím, že každý má právo vyjadřovat svůj názor, tak proč by to nebylo správné? ● To ano, ale je to tak i v případě, že se tím dotýkáš náboženského cítění věřících? ● Hm, možná ne, ale stejně, co to znamená „správné“? Pro někoho je správný trest smrti, pro jiného ne. Stejně je to všechno relativní a my nikomu náš názor nemůžeme nutit. meta-etika ● dvě skupiny otázek: ● svoboda projevu: koho se týká? všech? mužů? žen? dětí? černochů? nacistů? komunistů? co když povede ke třetí světové válce? lze svobodu projevu redukovat na obecnější princip? ● „správnost“ - vlastnost činů? empirická? jak poznáváme? lze to vědět s jistotou? existují morální fakta a pravdy? – sémantické, logické, epistemologické a metafyzické otázky na téma moralita ● možnost shody na jedné úrovni a rozdílu na jiné → nezávislost sfér zájmu zdůvodnění v etice ● jak probíhá zdůvodnění ve vědě? ● lze podobný proces aplikovat v etice? ● co je evidencí v etice? - Rawls: reflective equilibrium (reflektovaná vyváženost) morální faktory činitel čin důsledek okolnosti je čin z morálního hlediska správný? morální faktory ● morální charakter činu (povinnost, možnost, zákaz) závisí na řadě různých podmínek, tzv. morálních faktorů: ● topící se žena, jen já ji mohu zachránit, mám to učinit? – dobrý důsledek – zachráněný život – musím ukrást loď – porušení práva na vlastnictví – je to má žena – zvláštní povinnost – riskuji život morální faktory ● role normativní etiky: ● nalézt relevantní normativní faktory ● specifikovat přesně jejich obsah (např. dobrý důsledek) ● vysvětlit, proč je daný faktor vůbec v dané otázce relevantní. Faktor 1 důsledky činu hodnota důsledků činu ● čin je správný, pokud (a jen pokud) jeho dobré důsledky převažují nad špatnými ● norma: jednej tak, aby důsledky tvého jednání byly co nejlepší jaké důsledky? ● dlouhodobé i krátkodobé ● Obamova reforma zdravotnictví ● reforma penzijního systému v ČR ● přímé i nepřímé ● topí se pět lidí, já mohu zachránit pouze jednoho, kamarád je zdatnější plavec, může zachránit všechny ● nekonáním nepřímo zachráním pět lidí jaké dobro? ● dobro o sobě, nebo instrumentální? ● Příklad: ● mám darovat jeden automobil sociálně chudé rodině, nebo deset automobilů miliardáři, který už jich má čtyřicet? ● jaký je v jednotlivých alternativách poměr instrumentálního dobra k dobru o sobě? ● norma: jednej tak, aby tvé činy produkovaly maximum dobra o sobě ● pozn.: míra instrumentálního dobra může být evidencí pro vyšší míru dobra o sobě. teorie hodnoty ● co jsou dobré důsledky? dobré důsledky ? ? ? teorie hodnoty ● co jsou dobré důsledky? dobré důsledky blaho ? ? hédonismus ● blaho je jediným faktorem určujícím kvalitu důsledků. ● jediným faktorem určujícím míru blaha je míra fyzické rozkoše ● formy: ● psychologický h. ● etický h. blaho rozkoš jak určit míru blaha? ● kvantitativní hédonismus (Bentham) ● délka krát míra rozkoše ● rozkoš mínus bolest ● všechny formy rozkoše jsou stejně hodnotné: námitka ● spokojená želva ● existují kvalitativní rozdíly mezi rozkošemi ● Benthamův hédonismus je prasečí filozofie jak určit míru blaha? ● kvalitativní hédonismus (Mill) ● některé rozkoše jsou hodnotnější - kvalita ● rozkoše těla x rozkoše intelektu ● přátelství ● láska ● umění ● objevy ● kreativita ● kdo posoudí míru? teorie mentálních stavů ● pokud jsou různé druhy rozkoše s různou hodnotou, nelze blaho definovat obecněji pomocí hodnotných mentálních stavů? ● Teorie mentálních stavů blaho hodnotné mentální stavy „Co nevíš, to tě nebolí“ námitky ● 1. ● případ podváděného manžela a podnikatele, který se to nikdy nedozví ● „Může tě bolet i to, co nevíš“ – objektivita blaha ● 2. ● stroj na zážitky Robert Nozick Preferenční teorie blaha ● blaho znamená dosáhnout toho, co od života očekávám ● člověk si nemusí být vědom, že jeho preference jsou uspokojeny (x teorie mentálních stavů) blaho uspokojení preferencí které preference? ● řada mých preferencí je založena na chybných závěrech či hodnotách „Chci mít miliardu facebookových přátel.“ ● aktuální x ideální preference ● ty, které by člověk měl, kdyby byl plně racionální, informovaný a nepředpojatý ● proč omezovat preference na ideální? ● ideální preference odhalují skutečné hodnoty objektivní teorie blaha ● blaho = dosažení objektivních hodnot ● preference, mentální stavy a rozkoš jsou irelevantní ● (uznání, kreativita, zdraví, vědomosti, přátelství, svoboda, respekt) ● proč jsou hodnotné zrovna tyto jevy? ● dokonalosti námitka ● Dobrý Will Hunting ● můj život by mohl být hodnotnější, kdyby obsahoval něco, o co osobně vůbec nestojím ● jsou hodnoty, o které nikdo nestojí, které nejsou nikým preferovány? ● souběžnost hodnot a preferencí lze zaručit jen tak, že do pojmu hodnot preference zabudujeme. shrnutí kvalita důsledků blaho ? ? rozkoš hodnotné mentální stavy preference objektivní hodnoty celkový pohled ● čí míru blaha máme brát v potaz? – jen vlastní ● nevylučuje alutruistické činy – všech ● jsou všechny osoby stejně důležité? – Jak se liší morální hledisko od racionálního? ● NORMA – maximalizace dobrých důsledků z nestranného, objektivního, neosobního hlediska. interpersonální sčítání ● blahobyt lze sčítat: ● čin A – lepší pro Janu (10 PH) ● čin B – lepší pro Petru (8 PH) a pro Lucii (8PH) Jana Petra Lucie problémy celkového pohledu ● interpersonální srovnání blaha ● kolik je jeden hedon? ● kolik steaků by se vyrovnalo jedné opeře? ● lze srovnávat bolesti? mentální stavy? preference? problémy celkového pohledu ● Odpudivý závěr (D. Parfit) populace A populace B 0 h. problémy celkového pohledu ● teorie průměrné míry blaha 0 h. populace A populace B Distributivní morální faktory rovnost, vina, zásluhy ● Je blaho jediným relevantním faktorem? ● ● Welfarismus – ano ● Egalitarianismus – ne – záleží také na distribuci blaha A dostane 90 hedonů B dostane 10 hedonů x A dostane 50 hedonů B dostane 50 hedonů Rovnost problémy ● Srovnání relativní hodnoty množství blaha a rovnosti jeho distribuce ● co když rovnost znamená snížení celkové míry blaha? – Sedm rodin pobírá soc. dávky 5000, tři rodiny 10000. Kvůli rovnosti je třem bohatším rodinám odebráno 5000. ● Status ekonomicky nejslabších Parfit: princip rovnosti  princip vážené dobročinnosti – čím nižší ekonomický status lidé mají, tím větší hodnotu bude mít skutek, který zvýší jejich blaho – distribuce nikoli rovná, ale s akcentem na nejchudší vrstvy Libertarianismus (R. Nozick) ● redistribuce bohatství je ● v rozporu s lidskou svobodou a ● inherentně nespravedlivá. ● rovnost se musí týkat příležitosti! – princip rovnosti při získávání zdrojů – princip rovnosti při převodu vlastnictví – princip rovnosti při nápravě daně=otroctví ● Principy spravedlnosti – J. Rawls ● Problémy pro Nozicka ● nezohledňuje štěstí a nahodilost ● charita a pomoc chudým ● práva založena na racionální dohodě ● princip rovnosti ● princip rozdílu ● rovnost mezi generacemi? ● Parfit – non-identity problem Naše generace čin B čin A generace G generace G´ M ≠ N Vina a zásluhy – Příklad: exploze, Alena a Petr těžce zranění, můžeme pomoci jen jednomu. Komu máme pomoci? – Dodatek: Petr explozi způsobil. ● Je z morálního hlediska jedno komu pomůžeme? – Alternativa: můžeme pomoci oběma stejně. Máme to učinit? – ● Welfarismus: ano – zvýšení celkového blaha ● Retributivismus: ne - pomoc Petrovi by byla nemorální – zaslouží si trpět shrnutí kvalita důsledků blaho rovnost vina rozkoš hodnotné mentální stavy preference objektivní hodnoty zásluhy distributivní morální faktory Konsekvencialismus Morální povaha činu ● Důsledky činu jsou relevantním morálním faktorem. ● Teorie dobra/hodnot kvalita důsledků blaho rovnost vina zásluhy mravnost činu Konsekvencialismus ● Morální povaha činu je dána JEN kvalitou jeho důsledků ● Jedinec má povinnost vykonat ten a jedině ten skutek, který má z možných alternativ nejlepší důsledky Utilitarismus ● různé druhy konsekvencialismu ● U = kons + welfarismus ● různé druhy utilitarismu kvalita důsledků blaho rovnost vina zásluhy mravnost činu Kritika utilitarismu 1. Neadekvátnost welfarismu – nezohledňuje distributivní principy 2. Neznáme budoucnost – vedlejší důsledky – dlouhodobé důsledky – nekonečný řetězec důsledků – NELZE POZNAT DŮSLEDKY NAŠICH ČINŮ odpověď ● problém pro všechny přijatelné koncepce ● není paralyzující ● subjektivní a objektivní teorie správnosti důsledků – Petr, motivován soucitem, dal žebrákovi 50 Kč na polévku. Žebrák má v úmyslu si koupit polévku, ale pak podlehne pokušení, koupí si alkohol a po jeho požití zemře. 3. kalkulace důsledků – kalkulace důsledků v každém jednotlivém případě vede k nemožnosti konat odpověď: – odkaz na běžná pravidla morality odvoditelná z konsekvencialismu – odkaz na typy skutků: utilitarismus pravidel 4. Jsou důsledky skutečně jediným relevantním faktorem? DEONTOLOGIE DEONTOLOGIE Kritika konsekvencialismu ● Přílišná permisivnost – umožňuje činy v rozporu s intuitivní morálkou ● Transplantační dilema – Konsekvencialismus – ANO – Intuitivní morálka – NE ● Některé činy jsou nepřípustné, i když mají celkově lepší důsledky Újma ● Kromě kvality důsledků existuje druhý normativní faktor – ÚJMA ● Nejde o alternativní nebo sekundární faktor ● Vznik újmy je omezením maximalizace dobrých důsledků ● DEONTOLOGIE – teorie, která přijímá, že maximalizace dobrých důsledků má jistá omezení. čin újma blaho blaho blaho ZÁKAZ !!!!!!!!!!! Zákaz ubližovat Další aspekty deontologie ● pravidla ● některé činy jsou inherentně správné/nesprávné ● akcent na prohibice – prostor pro vlastní projekty ● relativita povinností vůči subjektu Vyvážení morálních faktorů ● Deontologie musí specifikovat relativní hodnotu zákazu ubližování a maximalizace důsledků. ● Je sebemenší újma důvodem k odmítnutí jakkoli jinak dobrého skutku? Příklad: mučením teroristy mohu předejít milionům obětí jaderné války. Je mučení skutečně nepřípustné? Umírněná a absolutní D ● Absolutní deontologie ● Jakákoli újma vždy převažuje ● Je těžké žít morálně ● Nemorálnost nemusí vést k vině ● Umírněná deontologie ● Existuje omezení zákazu ubližovat ● Někdy kladné důsledky převažují nad zákazem ● Obtížné specifikovat, kde existuje hranice. Deontologické teorie ● Deontologie ● omezení maximalizace blaha ● zákaz páchání újmy ● Problém: ● Každý čin v posledku vede k nějaké újmě! ● Mnoho dobrých skutků má špatné vedlejší účinky 2 teorie – 2 řešení 1. Teorie zaměřené na činitele (povinnosti) 2. Teorie zaměřené na oběť (práva) Teorie zaměřená na činitele Existují normy (povinnosti a dovolení), které nám poskytují jedinečné (subjekt-relativní) důvody konat. Moralita je v podstatě osobní záležitost – podstatné je mít čisté svědomí Varianta A – důraz na způsob vykonání činu Mravnost skutku je dána povahou vykonaného činu. Kategorický zákaz vykonávat určité skutky – způsobit smrt. činitel čin způsob provedení Specifikace kauzálního vztahu ● Způsobení x zanedbání (omission) ● Způsobení x umožnění (allowing) ● Způsobení x urychlení nevyhnutného ● Tradiční katolická distinkce: Konání zla x dovolení zla Je kategoricky zakázáno konat zlo, ale dovolit zlo je možné zdůvodnit, pokud tím lze předejít ještě horším důsledkům. Vysvětlení transplantace: ● Pepovy orgány je nepřípustné použít – transplantace je příkladem způsobení zla. Smrt pěti pacientů je příkladem umožnění zla. Problémy distinkce Neintuitivní v případě problému tramvaje ● nepřehodit – umožnění ● přehodit - způsobení Varianta B – důraz na záměr Pro mravnost činu je důležitý záměr činitele. ● Záměr uškodit – nepřípustné ● Záměr neuškodit – v pořádku činitel čin záměr uškodit Specifikace záměru ● Záměr x přesvědčení ● Záměr x přijetí rizika ● Záměr x způsobení škody princip dvojího účinku ● možnost zdůvodnit čin, který způsobuje vážnou újmu ● „Je možné přivodit předvídatelný negativní vedlejší účinek, který by nebylo dovoleno způsobit záměrně, ani jako prostředek dosažení dobrého cíle.“ ● Akvinský – Suma teologická – o sebeobraně. aplikace Teorie zaměřené na oběť ● Norma specifikována v pojmech práva objektu: Každý má právo nebýt používán jako pouhý prostředek k maximalizaci dobrých důsledků bez vlastního souhlasu. Vysvětlení intuic ● Transplantace – Pepa byl použit jako prostředek – nepřípustné. ● Výhybka – Dělník nebyl použit jako prostředek. ● Srov. důraz na záměr: i kdybych chtěl dělníka zabít, bylo by mé přehození výhybky zdůvodnitelné – dělník nebyl prostředkem. ● Loop: Paradox omezení ● Je kategoricky zakázáno vykonávat zlé činy, i když by jejich vykonáním došlo k zamezení většího množství činů téhož typu. ● 1 vražda zamezí 50 vraždám: Nemohu porušit omezení nezabíjet, i když tím předejdu 50 porušením omezení nezabíjet. ● JSME OMEZENI V OMEZOVÁNÍ ZLA Konsekvencialismus, nebo deontologie? ● Konsekvencialismus absolutizuje roli důsledků – umožňuje „intuitivně“ nepřijatelné činy, pokud maximalizují dobré důsledky ● Deontologie absolutizuje roli povinností/práv – neumožňuje „intuitivně“ přijatelné skutky, pokud porušují práva či povinnosti ● Kant: „Ať raději vymře celé lidstvo, než aby bylo spácháno bezpráví“ Etika ctnosti konsekvencialismus kvalita důsledků blaho rovnost vina rozkoš hodnotné mentální stavy preference objektivní hodnoty zásluhy distributivní morální faktory činitel čin způsob provedení objekt záměr uškodit práva objektu DEONTOLOGICKÉ SUB-FAKTORY deontologie etika ctnosti činitel morální charakter ● Proč bych měl pomoci příteli? ● Konsekvencialismus – důsledky ● Deontologie – povinnost ● Etika ctnosti – pomoc je šlechetná, dobročinná ● Alternativní definice morálního problému ● K a D – jak mám jednat v situaci S ● EC: – Jak mám žít? – Jaký život je dobrý? – Jaké jsou správné rodinné a sociální vztahy? – Moralita bytí, nejen jednání Nástin vývoje ● Čínská filozofie (taoismus, konfucianismus) ● Platón ● Aristoteles (ctnost, praktická moudrost, hluboké štěstí) ● do osvícenství, pak útlum ● 50. léta 20. století ● Anscombová ● MacIntyre ● Williams ● Footová, Slote současnost ● 3 hlavní proudy: ● Eudaimonismus ● Teorie založené na morálním činiteli (agent-based) ● Etika péče Proč návrat EC? ● Potřeba změny v moderní morální filozofii ● Anscombová ● „Moderní morální filozofie – 1958“ ● Kritika etiky povinností ● Kritika hledání univerzálních pravidel ● Kritika opomíjení role charakteru, emocí, ctnosti, motivů jednání... ● Williams ● Morálka vs. Etika ● Morálka jako deontologie – povinnost a vina ● Morálka vylučuje aspekt náhody (luck) ● Etika zahrnuje morálku + emoce, přátele, rodinu, společnost, spravedlnost – návrat k Aristotelovi a Platónovi ● MacIntyre ● Koncepce ctnosti založená na sociálních praktikách ● Jaký čin je správný x jak mám žít? ● Zaměření na život jako celek ● Zásadní role charakteru a ctnosti ● Ctnost: ● Stav bytí ● Vnitřní stav a způsob jednání ● Stabilita ● Částečná vrozenost ● Nutnost rozvíjet ● Ctnost x zvyk ● Ctnost x síla vůle Vymezení EC ● Ctnost otázkou stupně ● Aplikace správných motivů vyžaduje moudrost – phronesis ● Antiteoretičnost etiky ● Morální rozhodování není možné redukovat na jediný princip. Teorie EC EUDAIMONISMUS ● Eudaimonia – štěstí? vzkvétání? prosperita? ● Vychází z Aristotela – argument z funkce ● Věci mají své funkce, činy své účely ● Funkcím odpovídají kvality ● Člověk má sociální funkce a přirozené funkce ● Kvality spojené s těmito funkcemi jsou ctnosti ● Přirozeným cílem člověka je eudaimonia – spojena s naplněním sociálních funkcí i přirozené funkce – rozumnosti. ● Podmínka vyhýbání se extrémům. ● Poznámky: ● Ctnost v konsekvencialismu ● Racionalita a moralita ● Představitelé – Thomas Hurka – Philippa Footová – Rosalind Hursthouse ● TEORIE ZALOŽENÉ NA ČINITELI ● Michael Slote ● Teorie zaměřené na činitele (eudaimonismus) – Snaha definovat dobrý život – Správnost činu dána směřováním k hlubokému štěstí ● Teorie založené na činiteli – Správnost činu dána výhradně vnitřním životem morálních činitelů – čin musí vycházet ze správných motivů ● ETIKA PÉČE ● Annette Baier ● Muži smýšlí maskulinně – Povinnost – Spravedlnost – Autonomie ● Ženy kladou důraz na: – Péči – Trpělivost – Schopnost vychovávat – Sebeobětování Kritika EC z pozic D a K ● SOBECKOST TEORIE ● Morálka je primárně o zájmech jiných osob, nikoli vlastních. ● EC NENÍ NÁVOD K JEDNÁNÍ ● Etické teorie mají – Poskytnout rozhodovací proceduru – Být srozumitelné a aplikovatelné pro všechny ● PŘÍLIŠ VELKÁ ROLE NÁHODY ● V EC nelze aplikovat vinu a chválu