- 8 -
Jednotlivé úrovně osobnosti jsou operacionálně definovány podle typu či zdroje informací o jedincově interpersonálním chování.    Nepředpokládá se, že tyto úrovně skutečně existují. I když Leary (1956) o tom přímo nemluví, je 2 jeho formulací zřejmé, že jde o pět typů empirických dat spíše než o úrovně osobnosti v pravém slova smyslu. Tato data mají především funkční charakter a očekává se, že jejich použití bude pro teorii, výzkum i predikci nejefektivnějši.
Obr. 1     Klasifikace interpersonálniho chováni
- 14 -
C
soupeřivé sebepozorování) neláskavá striktnosť) bezhlavá kritičnost) nedůtklivá pochybovačnost) tvrdohlavá podezíravost) skromná plachost) poddajná pasivita)
obdivná vděčnost) úzkostlivá důvěřivost) důvěřivá kooperativnost) přátelská laskavost) přecitlivělá ohleduplnost) nesobecká odpovědnost)
BC (soběstačné sebepozorování)
D
E
DE (agresivita a hostilita)
F
G
FG (nedůvěřivá rezistence)
H
I
HI ( submise)
J
K
JK (slabošská závislost)
L
M
LM (afiliace)
N
o
NO (protektivnost)
Vzdálenost těžiště od středu kruhu umožňuje posoudit adaptivitu či mala-daptivitu interpersonálního chování. Jestliže vektorová suma jedincova inter-personálního chování překročí v interpersonálním diagnostickém kruhu (obr. 2) 1 sigma, jsou jeho mechanismy považovány autory za maladaptivní.  V případě, že tuto hranici nepřekročí,  je možno hovořit o adaptivní formě chování. Tak je autory arbitrárne stanovena hranice statistické normality a abnormalit
V následující části je podán přehled diagnostických kategorií interperso' nálního chování a jejich adaptivních a maladaptivních aspektů.
2.1. Diagnostický výklad interpersonálních typů 2.1.1.  Autokratická osobnost
Tato kategorie je reprezentována vzorky chování umístěnými v oktantu AP. Patří jedincům, kteří se vyrovnávají s úzkostí tím, že produkují chování sycené mocí, silou a ambicemi.  Jejich interpersonální projevy jsou poznamenány kompulsivní dominancí.
Pro adaptivní formu tohoto chování je charakteristické energické kompetentní chování a autorita, daná především schopnostmi jedince.  Nejadaptivněj-ším a konstruktivním projevem autokratické orientace jedince je didaktická činnost.
Extrémní forma se projevuje autokratickým, diktátorským a pedantickým chováním. Jedinec se kompulsivně snaží organizovat svůj život i život ostatních a jeho aktivity jsou poznamenány hyperaktivitou a manickými projevy.
Účelem chování tohoto typu je vyhnout se úzkosti, která je v něm vyvolána nejistotou, slabostí a neinformovaností. Obdiv, poslušnost ostatních pomáhá jedinci zachovat si sebeúctu, pocit bezpečnosti.
- 15 -
Zároveň se tím vyhýba pohrdání, případně nenávisti, kterou může podnítit jeho mocensky zaměřené chování.
Chování typu AP vyvolává u ostatních reakce typu IJ.  Tento vztah, jako všechny dyadické vztahy,  má značnou variabilitu,  neboť je též ovlivňován osobností partnera.  Interakce osob typu AP může vyústit v boj o vliv a moc. Obecně platí,  že rigidní autokratický jedinec vyhledává konformní obdivovatele .
Podle výzkumů (Leary,  1957) v Kaiser Foudation Hospital  (KFH),  jež byly prováděny na patologické populaci, má jedinec kategorie AP tendenci úzce se identifikovat se svými rodiči i manželskými partnery a rovněž je pro něho charakteristická mispercepce interpersonálního chování ostatních:  obvykle je vnímá jako slabé osobnosti a má tendenci je podceňovat.
Leary (1957) neuvádí psychiatrický ekvivalent pro maladaptivní chování typu AP,  navrhuje "kompulsivní osobnost" (?).
2.1.2.  Egocentrická osobnost
Interpersonální chování, reprezentované umístěním těžiště do oktantu BC, je charakterizováno především orientací na vlastní osobu.  Jedinec svým chováním jasně vyjadřuje sebelásku,  spokojenost se sebou,  nadřazenost a sebedůvěru .
V adaptivní míře    se tento způsob chování projevuje nezávislostí a sebedůvěrou,  je jednou z nejúspěšnějších sociálních technik.
Maladaptivní forma je charakterizována studeným,  sobeckým chováním s využíváním ostatních pro vlastní cíle.  Sebedůvěra a nezávislost se mění v egocentrická odmítání ostatních,  exhibicionizmus a pyšné sebeprosazování .
Egocentrický jedinec,  u něhož závislost a pocit inferioty vyvolává silnou úzkost,  se snaží získat a udržet si sebeúctu  tím,  že demonstruje slabosti ostatních, pocitem nadřazenosti nad    ostatními a prezentaci své síly.  Na rozdíl od adaptivní  formy autokratického chování,  které je charakterizováno potřebou láskyplného obdivu a poslušnosti, kompe t i t. i vn í typ preferuje psychologickou vzdálenost mezi sebou a ostatními.  Jeho chování vyvolává u ostatních závist a pocity nedůvěry či obdivu,  případně vlastní inferiority.  Chování B C vyvolává obvykle chování GH alJ.
Dle výzkumů v KFH mají jedinci typu BC tendenci vědomě se identifikovat. ;t! svými  rodiči  i  manželskými  partnery a obvykle popisují své rodiče jako relativně agresivní a své manželské partnery jako relativně příjemné, vděčné a obdivující.
Leary (1957) neuvádí standardní psychiatrický ekvivalent pro  typ BC, navrhuje "maniak"  (?).
- 16 -
2.1.3. Agresivní osobnost
Sektorem DF na diagnostickém kontinuu je definována    oblast kritické hostilni agresivity.  Jedinci,  kteří spadají do této kategorie, používají v interpersonálním styku jako prostředku adaptace studenou striktnost, punitivitu a negativní hostilni projevy.
Adaptivní forma má projevy, které mohou být často sociálně přijatelné. Jedinec může přistupovat k ostatním tvrdě, rázně a mít k nim převážně třes jící postoj, který vyvolává pocit viny, jeho chování však musí být ariekvátn k dané sociální situaci.
Jedinec, který konsistentně a za všech okolností přistupuje ke svému okolí tvrdě, necitelně, represivně, hrozivě a to bez ohledu na to, zda daná situace tento přístup ospravedlňuje, patří již do maladaptivní oblasti této kategorie. Chování tohoto typu je charakteristické pro psychopatické osobne u kterých aktivně agresivní citování je základním interpersonálním mechanisn Empiricky odvozené tvrzení, že psychopat není schopen lásky, odpovídá diagn tickému kruhovému kontinuu.
Cílem tohoto  interpersonálního mechanismu je vzbudit v ostatních pocit že jedinec je nebezpečná osoba,  a tak si   zabezpečit emocionální stabilitu. Situace,  jež vyžaduje kooperaci,  laskavé vztahy a skromnost,  v něm naopak vyvolává pocit úzkosti,  v těchto vztazích se cítí bezbranný.
Kritické,  agresivní chování vyvolává nedůvěru,  strach a pocit viny u ostatních,  D F  iniciuje F Cil.
Podle nálezu v KFH se psychopate vědomě neidentifikují se svými rodič: ani manželskými partnery a konsistentně připisují ostatním neadekvátní min host i lity.
Leary  (1957) uvádí jako standardní psychiatrický ekvivalent DE chován psychopatickou osobnost.
2.1.4. Podezíravá osobnost
Jedinci produkující chování definované oktantem F G řeší své interperso nální problémy kritickým podezíravým postojem ke svému sociálnímu okolí. Snaží se zachovat si  emocionální stabilitu vytvořením psychologické vzdá lenosti mezi sebou a ostatními.
Adaptivní  formou je kriticky přístup k obecně přijímaným konvencím a formám sociálních vztahů.  Určitý stupeň kritičnosti  a skepse má zdravý v!i na každou sociální skupinu,  chrání  též jedince před zklamáním a dává mu pocit volnosti,  spojený obvykle s pocitem výlučnosti.
- 17 -
Podezíravé,  intenzivně kritické chování spojené s hořkostí, zklamáním, odcizením a s odmítáním ostatních osob i konvenčních sociálních norem, poznamenané hostilitou a slabostí, vyúsťuje v patologickou formu přizpůsobení.
Zahořklé kritické a podezíravé chování obvykle vyvolává odmítavé a nadřazené chování u ostatních, FG provokuje BCD chování.  Téměř s jistotou vyvolává negativní reakce u ostatních, ať je jejich převažující mechanismus inter-personálnlho styku jakýkoliv. Ačkoli se tito jedinci straní ostatních, jejich vědomý ideál je touha po blízkých něžných vztazích.  Jsou tedy obvykle frustrovaní, depresivní a silně nespokojení se svou interpersonální situaci.
Dle výzkumů v KFH se jedinci tohoto typu neidentifikují ani s rodiči ani se svými manželskými partnery.    Ve srovnání s ostatními diagnostickými kategoriemi se mezi nimi vyskytuje nejvíce jedinců mimo manželský svazek. Podobně jako psychopatické osobnosti mají tendenci přisuzovat ostatním neadekvátně vysokou míru hostility.
Leary (1957) zařazuje tento typ mezi schizoidnl.
2.1.5.  Ponížená osobnost
Základním společným mechanismem interpergonálního chování, zařazeného do sektoru HI, je skromnost, slabost až sebeponížení.
Adaptivní forma se projevuje manifestovou skromností, plachostí, nepředstíranou citovou rezervovaností a schopnosti se podřídit.
V maladaptivním extrému nabývá podoby pasivní poníženosti, spojené se slabosti, hypersubmisivní a manifestovanou inferioritou.  Těchto technik užívá jedinec kompulsivně bez ohledu na charakter dané sociální situace.
V obou případech slouží však tento mechanismus,  t.j. prezentace sebe jako plaché, skromné, slabé, neškodné a inferiorní osoby, k vytvoření pocitu bezpečí.  Skromné až ponížené chování provokuje obvykle punitivní, arogantně nadřazené reakce,  HI iniciuje BC a DE u ostatních.  Určitou výjimku tvoří populace, jež spadá do levého horního kvadrantu diagnostického kontinua. Jedinci s interpersonálními mechanismy HI pociťují nejmenší úzkost, když jim situace umožňuje manifestaci skromnosti a slabosti.  Tíhnou tedy k jedincům, jejichž chování je poznamenáno agresivitou a sebeprosazováním. Skromný až ponížený, pocity viny trpící jedinec se obsedantně zabývá otázkou,  co je správné a co špatné,  a srovnává sebe se svými striktními ideálními představami.  Ideál jedinců tohoto typu bývá obvykle umístěn v protějším sektoru kruhu.
Chování těchto jedinců bývá tiché, loajální a přitom nesociální. V mírné formě bývá posuzováno jako skromná rezervovanosť, v intenzivní jako úplné podřízení se.