neme absolutní monarchie, nám pak může posloužit situace v České republice.42
Zachovaná evidence vyznamenaných má vedle faleristického přínosu i značnou výpovědní hodnotu pro politology či sociology.43
3. Řádová statuta
V 18. století stát potřeboval odměnit svůj aparát (diplomaté, důstojníci, úředníci), a proto se řády začaly členit do více tříd (světské rytířské řády měly jen jednu třídu, hovoříme o tzv. dynastických řádech). Statuta obsahovala předpisy v paragrafovaném znění. Např. míra zásluh odpovídající zastávané funkci byla vyjádřena určitým stupněm řádu44 a často i předem danou kvótou počtu nositelů.45 Tyto údaje spolu s popisem řádu a způsoby jeho nošení byly součástí statut, které obvykle poctěný řádem taktéž obdržel.46
Ve 20. století, zejména v nově vznikajících státech, nahradily statuta pouhé zákonné normy k zakládání vyznamenání. Jako příklad uveďme Československo, kde vyšly ve sbírkách zákonů47 či jsou publikovány knižně.48
v děfnických profesích. Pokřivenost tohoto systému se projevila zejména v 80. letech minulého století, kdy byío uplatněno pravidlo o vyznamenávání komunistických funkcionářů k jejich životním jubileím, počínaje L. I. Brežněvem, G. Husákem a konče okresními tajemníky KSČ, což pňspělo k naprosté devalvaci vyznamenání.
42 Podle § 8 zákona č, 157/1994 Sb. o státních vyznamenáních České republiky předkládají návrhy prezidentu republiky vláda a obě komory parlamentu, přičemž prezident republiky může propůjčit nebo udělit vyznamenáni bez takového návrhu. To vedlo k tomu, že řada návrhů nebyla realizována, protože prezident ČR nemusí návrhy z dikce zákona respektovat. Proto se často ozývalo, že bylí vyznamenáváni lidé blízcí svými názory oběma dosavadním prezidentům. Ale ani parlamentní návrh, který nikdo neprověřuje, nezajišťuje, že daný akt nebude zpochybněn. V roce 2008 došlo dokonce k vyznamenáni Řádem bílého Iva 1. třídy odbojáre proti nacismu a komunismu, ve skutečnosti podvodníka. O tom, že prezidentská kancelář nemá o faleristice ani potuchy, svědčí mj., že dotyčný se dostavil v uniformě dekorované mj. komunistickými odznáčky (I).
43 O snaze nedevalvoval Řád bílého Iva za nacistické okupace viz Zdeněk TKANÝ, Československý Řád bílého Iva v letech 1939-1945, Příloha k 25. číslu Sběratelských zpráv, Hradec Králové 1978. O složení nositelů Řádu 25. února 1948 na Brněnsku viz Marek PÁVKA, Kádry rozhodují vsel, Brno 2003, s. 85-88.
44 V první Rakouské republice byly z bývalé monarchie ponechány služební třídy (Rangklassen), víz Josef HRDÝ, Vznik a vývoj Záslužného řádu Rakouské republiky 1918-1938, Folia numismatica 20, Supplementum ad Acta Musei Moravíae, Scientie socialies 110, 2005, s. 31-41.
45 Systém kvót dodnes platí u francouzského Řádu čestné legie: 75 velkokřížů, 250 velkodůstojníků, 1 250 velitelů, 10 000 důstojníků a 113 452 rytířů, viz Josef KOUNOVSKÝ, Vyznamenání Francouzské republiky 1870-1999, Praha 2000, s, 21.
46 V našich archivech a muzeích se nachází mnoho radových statut z doby vlády císaře Františka Josefa I, např. Statuta Řádu železné koruny, viz Michal FIALA - Jakub HRDLIČKA, Řády, medaile a vyznamenáni, s. 341-368. Statuta Řádu Františka Josefa I. z let 1869 a 1901 po prelátu Neugebauerovi jsou uchována v SOkA Jeseník, fond FŮ Jeseník, prozatím, inv. č. 228, o něm Květoslav GROWKA, Ocenění jesenického faráře Josefa Neugebauera, Signum 3,2006,6, s, 153-155. Statuta rakouských vyznamenání byla publikována knižně: Ehrenbuch der ôster-reichisch-ungarischen Wehrmacht, DieAusgezeichneten im WeMeg. I.AliemôchsteAuszeíchnungen, Wien 1917.
47 Zákon o řádech a titulech č. 268 ze dne 21. října 1936, Sbírka zákonů a nařízení státu československého 1936, částka 76. Vládní nařízeni ze dne 18. září 1939, kterým se mění zákon ze dne 10, prosince 1918, č. 61 Sb. z„ jímž se zrušují šlechtictví, řády a tituly, Sbírka zákonů a nařízeni, částka 220-221.
48 Vladivoj PULEC, Československá statni vyznamenání, státní čestná uznáni a ceny, Praha 1980.
4. Pravidla pro nošení vyznamenání
Výlučnost duchovních rytířských řádů, pompézní ceremoniály při převzetí řádu a speciální řádové oděvy (pláště)49 byly postupně nahrazovány střízlivostí uniforem a civilním oděvem. S celkovým nárůstem počtu nově zakládaných vyznamenání ve 20. století bylo o to více zapotřebí stanovit pravidla pro jejich nošení. Samostatnou kapitolu tvoří armádní stejnokrojové předpisy, které přesně definují nošení vyznamenání „in nátura" a náprsních stužek, které svými barvami vyznamenání de facto zastupují, na různých druzích vojenských uniforem. Uveďme např. Sovětský svaz ,50 ČSFR a Českou republiku.51 Problémy nastaly až s nošením vyznamenání na civilních oblecích. Zprvu módní záležitostí, posléze součástí diplomatického protokolu se stalo nošení miniatur vyznamenání a jejich stužek v rozličných provedeních či frakových řetízků se zavěšenými miniaturami.52 Oproti tomu nová sovětská faleristika, která zavrhla kultivované formy nošení vyznamenání na civilním oděvu dávající přednost
kygjitg před kvantitou upřed-    Dekret k Řádu rudého praporu práce veformělistiny,
.,        „    , '   " ,  ,    1973, soukromá sbírka
nostmla nosem vyznamenaní
„in nátura". Tento (často ironizovaný) model převzalo i socialistické Československo a bohužel v něm pokračuje i Česká republika.53 Pouze Jugoslávie a jediný ze satelitů Sovětského svazu - Polsko - zavedly miniatury, přičemž posledně jmenovaný stát vydal i právní předpis pro nošení vyznamenání i pro civilisty.54
president Československé socialistické kecusukv
PHOŕÚJČUrE
LEO NAWRATOVI
MrMUÍlÄDNt ťaACOVNl zASLUHl \ VĚK NOSY HORNICKÉMU PWQlfal
ŘÁD RUDÉHO PRAPORU PRÁCE
VHi>H, V tlťi HOS.KIĽÍ. 9 rUl It.'l
49 Víz Ivan KOLÁČNÝ, Řády a vyznamenáni] přehledná tabulka řádových plášťů viz Friedrich HEYER von ROSENFELD - Hugo Gerard STRÖHL, Die Orden und Ehrenzeichen derk. und k. oesterreichisch-ungarischen Monarchie, Wien 1899, tab. XVI.
50 Sborník zakonodatěínych aktov o gosudarstvennych nagradach SSSR, Moskva 1987, s. 293-301; Dietrich HERFURTH, Militärische Auszeichnungen der UdSSR, Berlin 1987, s. 155-158.
51 Rovnošatový predpis Česko-Slovenskej armády. Príloha k 3/6 k Všeob-P-47/s, Praha 1992; Radek ROZKOŠNÝ, Jakse nosí vyznamenání?, A-Report 1997, č. 20, s. 28-29.
52 Gerd SCHARFENBERG Sbírání miniatur řádů stéle více voblibě, Mince & bankovky 2, 2008,5, s. 88-95. Nošeni miniatur má stálou tradici ve Velké Británii, Francii, Belgii a USA.
53 Česká republika nezavedla miniatury (s výjimkou stužek do klopy oděvu) ke státním vyznamenáním, nebyla stanovena ani pravidla pro jejích nošeni. Pak dochází k trapným situacím, když si genmjr. Antonín Špaček v civilním oděvu zavěsil při fotografování na titulní stranu časopisu Kaleidoskop (Journal legionářských tradic 2006, č.2) Řád bílého Iva I. třidy jako nákrčni dekoraci.
54 Henryk HOLDER, Ordery i odznaczenia Polskiejrzeczypospolitejludowej, Warszawa 1963, s. 27-79.
146
147