Románská lingvistika • • •Ostrá, R. - Spitzová, E. Úvod do studia románských jazyků, 4 . vyd. Brno: Masarykova univerzita, 1995. •Černý, Jiří. Dějiny lingvistiky, Olomouc: Votobia, 1996. Jazykověda •Místo lingvistiky mezi ostatními vědami •Lingvistika x filologie •Jazykověda obecná x komparativní x deskriptivní x preskriptivní x synchronní x diachronní •Románská lingvistika Klasifikace jazyků •Typologická (morfologická): jazyky izolační, aglutinační, flexivní, introflexivní, polysyntetické •Genealogická (genetická) •Sociolingvistická •Geografická (areální) •Latina: italická skupina rodiny indoevropských jazyků, flexivní typ. Světové jazyky Románské jazyky • Romania continua x Romania submersa x Romania nova • Románie: • a) západní (iberorománské, galorománské a rétorománské jazyky + severoitalské dialekty) • b) východní (dákorománské dialekty, dalmatština, středo- a jihoitalské dialekty) Šíření latiny mimo Řím •3.stol.př.n.l.: Sicilia, Corsica, Sardinia •2 stol.př.n.l. Hispania (197 př.n.l.) •1.stol.př.n.l.: Gallia (Narbonensis již 121 př.n.l., další část cca. 50 př.n.l.), Rhaetia •1.stol.n.l.: Dalmatia •2.stol.n.l.: Dacia (106 n.l.) • •Jazykový substrát x superstrát x adstrát • Románské jazyky •Španělština •Portugalština •Francouzština •Italština •Rumunština •Okcitánština •Katalánština •Rétorománština •Moldavština (Dalmatština) •Sardština • Románské jazyky Přehled vývoje jazykovědy •Etapa předvědecká (starověk-poč.19.stol.) •Etapa vědecká (19.stol. - současnost) • •- Vynález písma • (Sumer – cca 4000 př.n.l., sumersko-babylónské slovníky cca 2000 př.n.l.; Egypt, Čína; Féničané – hláskové písmo) • Stavba babylónské věže (Pieter Brueghel st., pol.16.stol.) Zmatení jazyků – Genesis 11:1-9 Monogenetická teorie • 1. Byla pak všecka země jazyku jednoho a řeči jedné. 2. I stalo se, když se brali od východu, nalezli pole v zemi Sinear, a bydlili tam. 3. A řekli jeden druhému: Nuže, nadělejme cihel, a vypalme je ohněm. I měli cihly místo kamení, a zemi lepkou místo vápna. 4. Nebo řekli: Nuže, vystavějme sobě město a věži, jejíž by vrch dosahal k nebi; a tak učiňme sobě jméno, abychom nebyli rozptýleni po vší zemi. 5. Sstoupil pak Hospodin, aby viděl to město a věži, kterouž stavěli synové lidští. 6. A řekl Hospodin: Aj, lid jeden a jazyk jeden všechněch těchto, a toť jest začátek díla jejich; nyní pak nedadí sobě v tom překaziti, což umínili dělati. 7. Protož sstupme a změťme tam jazyk jejich, aby jeden druhého jazyku nerozuměl. 8. A tak rozptýlil je Hospodin odtud po vší zemi; i přestali stavěti města toho. 9. Protož nazváno jest jméno jeho Bábel; nebo tu zmátl Hospodin jazyk vší země; a odtud rozptýlil je Hospodin po vší zemi. Sanskrt – devanagari – konsonanty Filologická a gramatická literatura staré Indie •Panini (5.-4.stol.př.n.l.) – gramatika sanskrtu Osm knih, přibližně 4000 gram. pravidel. •Pataňdžáli (cca 2.stol.př.n.l.) – komentátor Paniniho, Velký komentář. Forma súter (také Jógasútra). Starověké Řecko •Klasické období (cca 500-300 př.n.l.) – filosofické úvahy o jazyce – přirozená motivovanost. • Platón (427-347 př.n.l.) – Kratylos • Aristoteles (384-322 př.n.l.) – Poetika, Rétorika •Helénistické a římské období (336-146.př.n.l. a 146 př.n.l.-395 n.l.) – gramatická pojednání • Aristarchos Samothrácký (3.-2.stol.př.n.l.) – zakladatel alexandrijské filologické školy • Dionysios Thrácký (2.stol.př.n.l.) – Techné grammatiké, slovní druhy (8 kategorií) • Apollonios Dyscolos (2.stol.n.l.) – první pojednání o syntaxi • •– Starověký Řím •Normativní gramatiky, inspirace řeckými autory. •- Marcus Terentius Varro (2.-1.stol.př.n.l.) De lingua latina -Marcus Fabius Quintilianus (1.stol.n.l.) De institutione oratoria -Aelius Donatus (4.stol.n.l.) – Ars Minor -Priscianus (5.-6.stol.n.l.) – Institutiones grammaticae Středověk •Zánik Západořímské říše 476 n.l. – svržení císaře Romula Augustula Odoakerem. •529 n.l. – uzavření Platónské akademie císařem Justiniánem, zákaz výuky antické filosofie. •Boethius (480-525 n.l.) – Filosofie utěšitelka. Reforma vzdělávacího systému (7 svobodných umění). Překlad Aristotela do latiny. •Isidor ze Sevilly (cca 560-635 n.l.) – biskup, encyklopedie Etymologiae, teologické a historické práce. • Spor o univerzálie •Realismus – obecniny mají reálnou existenci (universalia ante res – Eriugena, Anselm z Canterbury) •Nominalismus – existují jen jednotliviny, obecné pojmy produktem intelektu (universalia post res – Vilém z Ockhamu) •Konceptualismus – kompromis (universalia in rebus – Abélard) Vzestup křesťanství •313 n.l. Edikt milánský: oficiální povolení křesťanské víry •381 n.l. Křesťanství státním náboženstvím (císař Theodosius I) •Misionářská činnost – překlady Bible 4.stol. do gótštiny (Wulfila) zač. 5.stol. arménský překlad (Mesrop) 9.stol. staroslověnský překlad (Konstantin a Metoděj) • • Studium jazyků ve středověku •Latina – mezinárodní jazyk (církev, věda, administrativa). Studium podle Donata, Prisciána. •Karolinská renesance – Karel Veliký (748-814) snahy o obnovu vzdělanosti a úrovně latiny (Alcuin z Yorku – organizace klášterních škol, latinská gramatika) •Studium biblických jazyků Scholastika •Raná scholastika – Ian Scotus Eriugena (9.stol.), Anselm z Canterbury (11-12.stol.), Pierre Abélard (11-12.stol.). Teologické otázky, spor o univerzálie. •Pozdní scholastika – Tomáš Akvinský (13.stol. - Summa theologiae – vliv Aristotela), Roger Bacon (Summa grammaticae – univerzální gramatika), Vilém z Ockhamu. Modisté •Boethius Dacus – Modi significandi sive Quaestiones super Priscianum (1270) •Tomáš z Erfurtu (13.-14.stol.) –De modis significandi sive Grammatica speculativa (cca 1300-1310). •Modi essendi x modi intelligendi x modi significandi •Univerzální gramatika, práce se schématy, první pokus o systematický syntaktický popis jazyka, význam slovosledu. • Dante Alighieri (1265-1321) •De vulgari eloquentia (1304) •Vznik jazyků (teorie monogenetická) •Klasifikace evropských jazyků (řecké, germánské, románské) •Klasifikace románských jazyků (oc, oïl, sí) •Popis italských dialektů De vulgari eloquentia •VI. 5. Hac forma locutionis locutus est Adam; hac forma locutionis locuti sunt omnes posteri eius usque ad edificationem turris Babel, que ‘turris confusionis’ interpretatur; hanc formam locutionis hereditati sunt filii Heber, qui ab eo dicti sunt Hebrei. •6. Hiis solis post confusionem remansit, ut Redemptor noster, qui ex illis oriturus erat secundum humanitatem, non lingua confusionis, sed gratie frueretur. •7. Fuit ergo hebraicum ydioma illud quod primi loquentis labia fabricarunt. •VIII. 6. Totum vero quod in Europa restat ab istis, tertium tenuit ydioma, licet nunc tripharium videatur: nam alii oc, alii oil, alii sí affirmando locuntur, ut puta Yspani, Franci et Latini. Signum autem quod ab uno eodemque ydiomate istarum trium gentium progrediantur vulgaria, in promptu est, quia multa per eadem vocabula nominare videntur, ut Deum, celum, amorem, mare, terram, est, vivit, moritur, amat, alia fere omnia. •IX. 4. Quare autem tripharie principali[ter] variatum sit, investigemus; et quare quelibet istarum variationum in se ipsa variatur, puta dextre Ytalie locutio ab ea que est sinistre (nam aliter Paduani et aliter Pisani locuntur); et quare vicinius habitantes adhuc discrepant in loquendo, ut Mediolanenses et Veronenses, Romani et Florentini, nec non convenientes in eodem genere gentis, ut Neapoletani et Caetani, Ravennates et Faventini, et, quod mirabilius est, sub eadem civilitate morantes, ut Bononienses Burgi Sancti Felicis et Bononienses Strate Maioris. Renesance a humanismus •Itálie 14. stol., jinde 15.-16. stol. •Úpadek teologie, rozvoj exaktních věd •Zájem o národní a starobylé jazyky •1440 Vynález knihtisku – J. Gutenberg •1453 dobytí Konstantinopole Turky •Reformace (16. stol. - překlady Bible do národních jazyků: W. Tyndale – angl., M. Luther – něm., J. Palsgrave – franc., kralický překlad: 1579-93) Gramatiky a pojednání o jazyce •Antonio de Nebrija (1492): Arte de la lengua castellana •Lorenzo Medicejský (1495): Le regole della lingua fiorentina •John Palsgrave (1530): Éclaircissement de la langue françoyse •Jacques Dubois (1531): In linguam gallicam isagoge •Juan de Valdés (1535): Diálogo de la lengua •Fernão de Oliveira (1536): Gramática da Linguagem Portuguesa •Louis Meigret (1548): Trette de la grammere françoeze 17.století •Racionalismus (vliv logiky, matematiky), empirismus. •1635 Francouzská akademie (Richelieu), akademický slovník až 1694. •1660 Gramatika z Port-Royal (klášter v Saint-Germain, jansenismus). Antoine Arnaud, Claude Lancelot. Pokus o univerzální gramatiku, předchůdce strukturalismu a generativismu (slovosled, větná struktura, obsah a rozsah pojmů: compréhension x extension) •Gramatiky exotických jazyků: japonština, perština, guaraní. 17.-18. století •17. století – pokrač. •Zájem o původ jazyků: přetrvává monogenetická teorie. •Bernardo de Aldrete: De origen y principio de la lengua castellana •Gilles Ménage: Origines de la langue françoise, Origini della lingua italiana. •Charles du Cange: Glossarium ad scriptores mediae et infimae latinitatis. • •18. století •Racionalistické gramatiky (vliv Gramatiky z Port-Royal): • Nicolas Beauzée (1767): Grammaire générale ou exposition raisonnée des éléments nécessaires du langage, pour servir de fondement à l’étude de toutes les langues •1751-1772 Encyklopedie Encyklopedie (1751-1772) •Denis Diderot •Jean le Rond D'Alembert •Étienne de Condillac: Essai sur l’origine des connaissances humaines Pojednání o původu jazyka •Jean-Jacques Rousseau (1712 -1778): Essai sur l'origine des langues (Esej o původu jazyků) •Johann Gottfried Herder (1744 -1803): Abhandlung über den Ursprung der Sprache (Pojednání o původu jazyka - 1772) •Giambattista Vico (1668 -1744): Scienza nuova (Nová věda - 1725). 3 etapy vývoje: věk bohů / hrdinů / lidí. •William Jones (1746-1794) 1786 - Přednáška o příbuznosti indoevropských jazyků (Kalkata) •1795 École nationale des langues orientales vivantes – Friedrich Schlegel (Über die Sprache und Weisheit der Indier, 1808) • Vědecká lingvistika -19. stol. •Srovnávací historická gramatika •Romantismus – zájem o historii, o exotické jazyky, studium sanskrtu. •Rasmus Rask (1787-1832) • Zkoumání původu staré • norštiny či islandštiny (1818) • Franz Bopp (1791-1867) •Průkopník srovnávací metody v jazykovědě. •1833-52 Srovnávací gramatika sanskrtu, staré perštiny, řečtiny, latiny, litevštiny, gótštiny a němčiny. Jakob Grimm (1785-1863) •Zakladatel historické gramatiky • Německá gramatika (1819) • Grimmův zákon o posunu hlásek (Lautverschiebung) • Kap. Von den Buchstaben (1822) x Von den Lauten (1840) Posun hlásek u germ. jazyků •p→f ř.:πούς (pūs), lat.: pēs, pedis, sanskrt.: pāda, lit.: pėda x angl.: foot, něm.: Fuß, gót.: fōtus, island.: fótur, dán.: fod, nor., švéd.: fot •k→χ (χ → h) ř.: κύων (kýōn), lat.: canis, ir.: cú x angl.: hound, něm.: Hund, nizozem.: hond, gót.: hunds, isIand.: hundur, dán., nor.,švéd.: hund •d→t ř.: δέκα (déka), lat.: decem, sanskrit: daśan, ir.: deich, rus.: десять, lit.: dešimt ; x angl.: ten, nizozem.: tien, gót.: taíhun, island.: tíu, dán., nor.: ti, švéd.: tio. Wilhelm von Humboldt (1767-1835) •O srovnávacím studiu jazyka s ohledem na různé etapy vývoje jazyka (1820) •O vzniku gramatických forem a jejich vlivu na rozvoj myšlení (1822) •O rozmanitosti stavby lidského jazyka a jejím vlivu na duševní vývoj lidstva (1836) •Vztah mezi jazykem a pohledem na svět (Weltansicht) •Jazyk: energeia x ergon Vznik romanistiky •Friedrich Diez (1794-1876) - zakladatel romanistiky – 1836. •1836 Gramatika románských jazyků •1853 Etymologický slovník románských jazyků • Druhá generace komparativistů •August Schleicher (1821-1868) •Lingvistika jako přírodní věda •Jazyk = živý organismus •Aplikace evoluční teorie •Stammbaumtheorie •Hledáni prajazyka (Ursprache) •Kompendium srovnávací gramatiky indoevropských jazyků (1861-62) •Darwinova teorie a jazykověda (1863) • • • Stammbaumtheorie Vlnová teorie •Johannes Schmidt (1804-1901) •Žák A.Schleichera •Příbuznost indoevropských jazyků •(Die Verwandtschaftsverhältnisse der indogermanischen Sprachen - 1872) Wellentheorie Mladogramatická škola (Junggrammatiker) •Karl Brugmann, Herman Osthoff, August Leskien. •Karl Verner – 1877 Výjimka z prvního posunu hlásek (Eine Ausnahme der ersten Lautverschiebung) - Vernerův zákon). •Morfologická zkoumání v oblasti indoevropských jazyků (1878) •Hermann Paul – 1880 Základy vývoje jazyka (Prinzipien der Sprachgeschichte) •Absolutní platnost fonetických zákonů x vliv analogie (fr. amat>aime x amare>*amer) • Romanisté mladogramatické školy •Wilhelm Meyer-Lübke (Gramatika románských jazyků, Románský etymologický slovník, Historická mluvnice francouzského jazyka) •Karl Nyrop (Historická gramatika jazyka francouzského) •Ernst Gamillscheg (Etymologický slovník francouzského jazyka) • Kritika mladogramatiků •Georg Curtius •Hugo Schuchard (O hláskových zákonech. Proti mladogramatikům) •Graziadio Isaia Ascoli (Dei neogrammatici). •Neudržitelnost principu absolutní platnosti hláskových zákonů; prakticky návrat k Schleicherovu pozitivismu (zájem téměř výhradně o fonetickou stránku jazyka), opomíjení psychické a individuální stránky jazyka. •Georg Wenker – Jazykový atlas Německé říše (něm.dialekty - vyvrácení poučky o absolutní pravidelnosti hláskového vývoje). Dialektologie •Georg Wenker (1852-1911) • Jazykový atlas Německé říše • (80.léta 19.stol.) • Průkopník dialektologie a jazykového zeměpisu • •Graziadio Isaia Ascoli (1829-1907) – zakladatel dialektologie. Saggi ladini, L´Italia dialettale. Rozpracoval a zavedl pojmy jazykový substrát, superstrát, adstrát. • •Jean-Pierre Rousselot (1846-1924) – zakladatel experimentální fonetiky, • fr. dialektolog. Jazykověda 20.století •Jazykový zeměpis •Jules Gilliéron (1854-1926) + Edmond Edmont – Jazykový atlas Francie (1902-1910) •Albert Dauzat – La géographie linguistique (1922) •Jakob Jud + Karl Jaberg – Jazykový atlas Itálie a jižního Švýcarska (1928-1940) •Lingvistický atlas Rumunska (1909), Katalánska (1923-1936). Metoda slov a věcí (Wörter und Sachen) •Hugo Schuchardt (1842-1927) • O hláskových zákonech. Proti mladogramatikům. (1885) • Románské etymologie (1898-1899) • Původ jazyka (1919-1920). • •Rudolf Meringer – zakladatel časopisu Wörter und Sachen. Idealistická škola •Benedetto Croce (1866-1952) – předchůdce; Estetika jako věda o výrazu a obecná lingvistika (1902) •Karl Vossler (1872-1949) – zakladatel německé idealistické školy. • Pozitivismus a idealismus v jazykovědě (1904) •Další romanisté této školy: Eugen Lerch, Leo Spitzer. •Italská neolingvistická škola: Matteo Bartoli (Úvod do neolingvistiky – 1925), Giacomo Devoto. Přínos v oblasti dialektologie a jazykového zeměpisu. •Španělská škola: Ramón Menéndez Pidal, Amado Alonso. Francouzská sociologická škola •Antoine Meillet (1866-1936) - Historická a obecná lingvistika (1921) •Georges Matoré (1908-1998) – Metoda v lexikologii (1953) •Joseph Vendryes (1875-1960) – Jazyk (1921) Psychologická lingvistika •Wilhelm Wundt (1832-1920): Psychologie národů (1900-1920) •Henri Delacroix (1873-1937) Jazyk a myšlení (1921) •Maurice Grammont; •Ferdinand Brunot: Myšlení a jazyk (1922); •Albert Sechehaye: Program a metody teoretické lingvistiky. Psychologie jazyka. (1908) Pojednání o logické struktuře věty (1926). Strukturalismus •Ferdinand de Saussure (1857-1914) - Pojednání o systému samohlásek v indoevropských jazycích (1877) • O užívání absolutního genitivu v sanskrtu (1879) • Kurs obecné lingvistiky (Cours de linguistique générale – 1916) •Charles Bally + Albert Sechehaye • Kurs obecné lingvistiky (základní termíny) •Synchronní x diachronní přístup •Langue x parole •Jazyk = systém •Syntagmatické x asociativní vztahy •Sémiologie •Teorie jazykového znaku: signifiant x signifié •Arbitrárnost, lineárnost, diskontinuita znaku • Kurs obecné lingvistiky (obsah) •Úvod (Dějiny lingvistiky, úkoly a předmět studia lingvistiky, sémiologie, systémy písma, fonologie=fonetika) •I. Obecné principy (Jazykový znak a jeho charakteristiky, synchronní a diachronní lingvistika) •II. Synchronní lingvistika (syntagmatické a asociativní vztahy) •III. Diachronní lingvistika (význam fonetiky, analogie) •IV. Geografická lingvistika •V. Otázky retrospektivní lingvistiky. Závěr (retrospektivní metoda, rekonstrukce slov) •Jediným a pravým předmětem lingvistiky je jazyk uvažovaný sám o sobě a pro sebe. •La linguistique a pour unique et véritable objet la langue envisagée en elle-même et pour elle-même. Strukturalistické školy •Ženevská škola •Pražský lingvistický kroužek •Kodaňská škola (glosématika) •Americký strukturalismus Ženevská škola •Charles Bally (1865-1947) – Obecná a francouzská jazykověda (1932) •Arbitrárnost znaku. Hodnota a význam (1940) •Albert Sechehaye (1870-1946) – Program a metody teoretické lingvistiky. Psychologie jazyka. (1908) •Konstruktivní metoda v syntaxi (1916) •Pojednání o logické struktuře věty (1926) • Pražský lingvistický kroužek •1926 – Vilém Mathesius, Jan Mukařovský, Bohuslav Havránek, Bohumil Trnka, Vladimír Skalička. Roman Jakobson, Nikolaj Trubeckoj, Sergej Karcevskij. •Teze (1929); Travaux du Cercle linguistique de Prague. •Vznik fonologie (1928 konference v Haagu); N.Trubeckoj: Základy fonologie (1939) •Teorie příznakovosti (binární opozice) – Jakobson •Teorie o aktuálním členění větném – Mathesius Kodaňský lingvistický kroužek (glosématika) •1931 Luis Hjelmslev, Viggo Brøndal. •Travaux du Cercle Linguistique de Copenhague •L.Hjelmslev: Prolegomena k teorii jazyka (1941) •Forma x substance obsahu a výrazu •Vlastní terminologie: céném=foném, plérém=morfém… •Knud Togeby - Structure immanente de la langue française (1951) •Emilio Alarcos Llorach - Gramática estructural (Según la Escuela de Copenhague) - 1951 • Rozvoj evropského strukturalismu •Gustave Guillaume (1883-1960): •Čas a sloveso (1929) •André Martinet (1908-1999): •Jazyk a funkce (1962) •Ekonomie fonetických změn (1955) •Éléments de linguistique générale (1960) •Dvojí artikulace jazyka: 1) monémy • 2) fonémy •Émile Benveniste (1902-1976): Problémy obecné lingvistiky (1966,1974) • Rozvoj evropského strukturalismu •Sovětský strukturalismus: Sebastian K. Šaumjan (Strukturální lingvistika 1965), Jurij Apresjan. •Strukturální sémantika: Eugenio Coseriu, Algirdas Jules Greimas, Georges Mounin, Pierre Guiraud, Bernard Pottier, Jean Dubois, Otto Ducháček, Růžena Ostrá. • • Americký strukturalismus •Edward Sapir (1884-1939): Jazyk (1921) •Leonard Bloomfield (1887-1949) - zakladatel deskriptivistické školy. Jazyk (Language – 1933) •Behaviorismus (S > r > s > R) •Zellig Sabbetai Harris (1909-1992): Metody strukturální jazykovědy (1951). Distribuční analýza fonémů a morfémů. • • • • Generativní gramatika •Noam Chomsky (1928) •Syntaktické struktury (1957) •Aspekty teorie syntaxe (1965) •Jádrové věty, transformační pravidla •Povrchová x hloubková struktura Derivace Gramatika frázové struktury Phrase-Structure Grammar Transformace Generativní gramatika •1) Frázový komponent (báze) •2) Transformační pravidla – obligatorní a fakultativní transformace •3) Morfonologický komponent • • Generativní sémantika •Jerrold J. Katz & Jerry A. Fodor – Struktura jazyka (The structure of language 1964) •John R. Ross, George Lakoff, Paul Postal • • • Transformační gramatika v Evropě •Nicolas Ruwet – Úvod do generativní gramatiky (1967) •Jean Dubois – Strukturální gramatika francouzštiny (1965) •Luis Guilbert – lexikologie (La créativité lexicale – 1975) • • • Další směry v jazykovědě 2. poloviny 20.století •Pomezní disciplíny (interdisciplinární studium. •Sociolingvistika (1952 H. C. Currie) •Jazyk jako spol. instituce •Variety jazyka (národní jazyk, sociolekt, dialekt; registry/funkční styly – jazyk formální, vědecký, náboženský...) •Jazyková politika (bilingvismus) •Teorie jazykové zdvořilosti Další směry v jazykovědě 2. poloviny 20.století •Psycholingvistika (G. Lakoff, N. Chomsky; předchůdci G. Guillaume, J. Piaget) • Osvojování jazyka, produkce a percepce, jazyk a myšlení, paměť, studium dalšího jazyka, vnitřní řeč. •Etnolingvistika/antropolingvistika • (počátky F. Boas, E. Sapir, B. L. Whorf) • Kulturní rozdíly v jazykové komunikaci, • zdvořilostní zvyky... • Další směry v jazykovědě 2. poloviny 20.století •Teorie mluvních aktů – John L. Austin, John R. Searle, Paul Grice, Geoffrey Leech. •Textová lingvistika - Teun Adrianus Van Dijk, Klaus Brinker. •Neurolingvistika, matematická, •počítačová lingvistika, filosofie jazyka. • •