C. Ph. E. Bach a jeho fantasie: posun, zcela volná skladba, ve svém zralém období ji psal bez taktových čar. Jednalo se mu o narušení metra, čehož podle něj jde dosáhnout pouze tehdy, hraje-li člověk jen s několika málo osobami (komorní hra) nebo nejlépe sám. O fantasii se vyjádřil, že musí překvapovat, rychle přecházet z jednoho afektu do druhého. = charakteristické znaky citového slohu: moment překvapení, kontrastů a zdánlivé nesouvislosti jednotlivých hudebních úseků. Na zdánlivé nesouvislosti má velký podíl fakt, že s řadou motivů se vůbec nepracuje a později se tyto motivy vůbec neobjeví - to je v protikladu k tzv. vídeňskému klasicismu, pro nějž je motivická a tematická práce bází. Fantasie fis moll, Wq 67, Sehr traurig und ganz langsam, 1787 Schubart - Ideen zur Ästhetik einer Tonkunst (1806, posmrtně, zemř. 1791) o fis moll: „Ein finsterer Ton; er zerrt an der Leidenschaft, wie der bissige Hund am Gewande. Groll und Mißvergnügen ist seine Sprache. Es scheint ihm ordentlich in seiner Lage nicht wohl zu seyn; daher schmachtet er immer nach der Ruhe von A dur, oder nach der triumphierenden Seligkeit von D dur hin.“ Temná tónina; cloume vášněmi jako jako zlý pes oděvem. Odpor a nespokojenost je jeho řeč. Zdá se, že se necítí dobře v tomto rozpoložení, takže stále prahne po klidu A dur nebo po triumfující oduševnělosti D dur. https://www.youtube.com/watch?v=LOT_nUPvE98 Fantasie c moll z 18 Probestücken Jde o fantasii, které podložil Bachův přítel Heinrich Wilhelm von Gerstenberg (jeden ze zakladatelů literárního hnutí Sturm und Drang) monolog z Hamleta. Bach sám označil v dopise z 10. února 1775 tuto skladbu jako „temnou fantasii“. Fantasie je rozdělena do tří hlavních oddílů, které jsou dány označeními Allegro moderato - Largo - Allegro moderato. Schubart – c moll: „Liebeserklärung, und zugleich Klage der unglücklichen Liebe. – Jedes Schmachten, Sehnen, Seufzen der liebetrunknen Seele, liegt in diesem Tone.“ „Vyznání lásky a současně nářek nešťastné lásky. Každé strádání, touha, vzdychání láskou opilé duše leží v této tónině.“ Tóninový plán je značně široký: c-As-D7-G-g-Es. Základním dramaturgickým principem: spojení mezi v té době běžnou fantasií a volným, instrumentálním recitativem. Elementy stabilizujícími formu obou krajních dílů: arpeggia, které ústí do motivů se zdůrazněnou virtuosní složkou. Recitativní charakter :v první části, která má přinést pokud možno co nejvíce po sobě jdoucích afektů. Záměrem skladatele je schéma otázky a odpovědi. Bach důsledně střídá výbuchy afektů s momenty uklidnění. V místech zahuštění výrazu se velmi rychle střídají arpeggia s quasi recitativními místy. Afektivní vzrušení je hudebně dáno permanentními harmonickými změnami, chromatikou, enharmonickými záměnami a prudkými dynamickými kontrasty. Vrcholem je hudebně rétorická figura vyjadřující otázku. Odpověď je dána klidem a úsekem lyrického charakteru, který je zakončen fermatou. Poté nastupuje figurativní motiv s dramatickou akcentací. Střední díl Largo má zpočátku kantabilní charakter. Je kontrastní k první afektově "temné" části - této části odpovídají v Hamletově monologu slova „do světla! k rozkoši!“ atd. Pak výraz opět nabývá na intenzitě pomocí dynamických kontrastů a chromatického pohybu v basu. Kulminací je septimový akord. Vyznění vzrušení je dáno harmonickým rozvedením septakordu a dlouhé decrescendo. Instrumentální recitativ je přechodem k závěrečnému dílu, který má funkci reprízy a má i obsahový vztah k prvnímu dílu. Těsně před koncem se objeví krátce motiv ze středního Larga jako určitá reminiscence. https://www.youtube.com/watch?v=X53TvVY4_BY Joseph Haydn Schöpfung (Stvoření) K vrcholům H. tvorby patří jeho oratoria, která psal až po svém návratu z obou anglických cest: Die Schöpfung (1798) Die Jahreszeiten (1801) Jsou psána v duchu osvícenských idejí v národním jazyce, tj. v němčině. Jedná se o nový typ měšťanského oratoria. Haydn byl inspirován velikým ohlasem oratorií Händelových, které byly v Haydnově době stále na repertoáru. Během svého prvního pobytu v Anglii (1791-92) navštívil festival Händelových oratorií konaný ve westminsterském opatství, který na něj učinil velký dojem. Stvoření (Schöpfung) * H. obdržel v Anglii text Johna Miltona o stvoření světa, který Händel nezhudebnil. Nepřijal ho ihned, dal si čas na rozmyšlenou. Rozhodl se teprve po druhém anglickém pobytu v r. 1795. * Baron Gottfried van Swieten pořídil německý překlad a provedl drobné úpravy textu. Na díle Haydn pracoval v l. 1797 a 1798. Napsal velké množství skic, prováděl četné změny v partituře, a to i na poslední chvíli. * Vzniklo třídílné oratorium pro sóla, sbor a orchestr. V sólech vystupují archandělé Uriel (S), Gabriel (T) a Rafael (B) * Premiéra se konala 17. 4. 1798 ve schwarzenberském paláci ve Vídni. Baron van Swieten přitom pomáhal oganizačně a finančně. Dirigoval P. Vranický, který pak intervenoval za Haydnovo přijetí mezi zednáře. Ještě v témže roce se uvedení oratoria opakovalo. * 19. 3. 1799 se uskutečnilo jeho uvedení v Dvorní opeře. Dirigoval sám Haydn, Salieri byl u cembala. * Uvedení vyvolalo senzaci. Partitura byla vydána pro subskribenty. Od r. 1800 se dílo uvádělo každoročně pro dobročinné účely. Haydn sám dirigoval, pokud mohl. * Významné bylo uvedení v r. 1808, dirigoval Salieri. Kromě Haydna byl přítomen Beethoven, Jírovec a další. Haydn byl tak sláb, že musel být po 1. části v křesle odnesen. * O provedení Stvoření nadšeně referoval časopis Allgemeine Musikalische Zeitung. Na dílo vytvořil oslavné verše slavný německý básník Wieland. * V srpnu 1801 bylo Stvoření provedeno s neobyčejným úspěchem v Paříži. * Záhy bylo uvedeno i na Moravě. * Introdukce: Die Vorstellung des Chaos * Recitativ Im Anfange schuf Gott Himmel (Raphael-Chorus-Uriel) * Rollend in schaumenden Wellen (Raphael) - Valíce se v pěnivých vlnách (1. díl oratoria) * https://www.youtube.com/watch?v=RJ7WUORnKXY&list=PLEGKOC7mvop9m1MQ6QAOu4v5BW5gUapiK Antonín Rejcha: Fugy Někdy fuga končí v jiné tónině, než začíná. Enharmonické záměny, chromatika, často dvojkřížky, jednou trojkřížek. Časté užívání složených taktů: např. 3/8+2/8, C+3/4, 3/8+3/8+2/8 apod. Forma: volná fantasie, toccata, rondo apod. Témata: na téma Josefa Haydna je vypracována Fuga č. 3, na Mozartovo téma Fuga č. 7, na téma takzvané „kočičí fugy“ D. Scarlattiho Fuga č.9, Fuga č. 5 je komponována na téma Fugy G dur ze 2. dílu Temperovaného klavíru. J. S. Bacha Ukázka: fuga č. 9, Allegro moderato g-moll. Ke zkoušce z Mozarta: Don Giovanni, Figarova svatba – poslech, postavy, historické okolnosti vzniku/premiéry. Ke zkoušce z Beethovena: poslech symfonií č. 3, 5, 9.