Ukázka č.  3.28.2



                          Typologie forem světského jednohlasu – komentář


Německý muzikolog Friedrich Gennrich rozděluje repertoár světské písně (tvorba trubadúrů, truvérů a
minnesengrů) do čtyř základních skupin, které mají následující charakteristiky:


1) Písně litaniového typu

Jsou to krátké písně o malém melodickém rozsahu, které nevytvářejí strofu. Je to vlastně sled
opakujících se krátkých nápěvů. V tomto stylu jsou psány např. dětské písničky a říkadla – viz
příklad č. 1 v předchozím přehledu 3.28.1 (Halí belí, Skákal pes).  Představitelem této skupiny je
Chanson de Geste, jehož formální podoba není tvořena strofami, ale volným řazením hudebních úseků
různé délky – viz Ukázku č. 3.29.


2) Písně sekvencového typu

Jsou to písně vycházející z bistrofického  principu typického právě pro sekvence – tzn., že nápěv
je 2x opakován, avšak s rozdílným textem. Tím vzniká bistrofa, tedy dvouřádková strofa, která ovšem
z hlediska hudebního stofou není, protože  opakuje nápěv. Písně sekvencového typu proto představují
přechodný typ mezi písněmi litanijního typu a písněmi hymnového typu. Viz příklad č. 2 v Ukázce
3.28.1 a Ukázky 3.29 - 3.30 - 3.31.


3) Písně hymnového typu

Jsou to písně, které vytvářejí víceveršovou strofu, přičemž každý verš (řádek) má svůj vlastní
sylabický nápěv a všechny strofy se zpívají na tentýž nápěv – viz  příklad č. 3 v Ukázce 3.28.1 a
Ukázku č. 3.20.

Hymnus, jehož strofa je tvořena čtyřmi osmislabičnými verši, se nazývá ambroziánský hymnus.

V případě, že první dva řádky jsou opakovány, potom vzniká „barová forma“ – viz příklad č. 3.1 v
Ukázce 3.28.1. První dva řádky se nazývají štola, jejich opakování (označeno červeně) se nazývá
protištóla a zbývající dva (popř. tří) řádky se nazývají dopěv. Barová forma je tedy de facto
formou dvoudílnou a ve středověku velmi oblíbenou – barovou formu má např. husitská píseň Ktož jsú
boží bojovníci.


4) Písně rondelového typu

Písně rondelového typu jsou taneční písně zavádějící do své formy nový prvek mající funkci
kontrastního dílu. Je to návratný prvek – refrén, který je zpravidla postaven na hudbě, která není
odvozena  z hudebního materiálu strofy.Provádění těchto písní vyžadovalo rozdělní rolí: byly
interpretovány sólovým zpěvákem, který zpíval průběžný text, a sborem, který zpíval  refrén, čili
ustálenou odpověď. Je to aplikace responsoriálního principu známého z liturgické hudby na oblast
lidové taneční hudby.

Podle možných kombinací předzpěváka a sboru vznikaly tři základní podoby písní rondelového typu:

4.1 Balada –    viz  Ukázku č. 3.28.1 (schéma č. 4.1)  + 3.32.1 (tabulka) + 3.32.2 (notový záznam)

4.2 Virelai –    viz  Ukázku č. 3.28.1 (schéma č. 4.2)  + 3.33.1 (tabulka) + 3.33.2 (notový záznam)

4.3 Rondeau – viz Ukázku č.  3.28.1 (schéma č. 4.3) + 3.34.1 (tabulka) +  3.34.2 (notový záznam)


Poznámka:

Ve formových schématech jsou použity tyto symboly: textový řádek je naznačen sledem „x“, počet
slabik ve verši je vyjádřen číslicí, rým, popř. asonance jsou naznačeny malými písmeny, nápěv je
naznačen písmeny řecké abecedy.