Vanessa Kornhäuserová, učo 472106
4. semestr, cyklus 1, obor: FF AE Archeologie
Pohřebiště košťanské kultury v Košicích 
Úvod
Košťanská kultura je kulturou starší doby bronzové. V absolutních datech předpokládána 1850-
1500 př. n. l. V rámci nových výzkumů byla ale získána data již o století starší. Chronologicky se dělí do 3
fází - protokošťanská fáze (BA1), klasická fáze (BA1/BA2) a košťansko-otomanská fáze (BA2).
Periodizaci vypracovali A. Točík a J. Vladár v roce 1971 (Gábor 2016, 52).
Kultura se nachází na východním Slovensku v oblastech Východoslovenské nížiny a Košické
kotliny, která je jejím centrem. Tato kultura patří do epišňůrového komplexu severokarpatské oblasti,
tento komplex tvoří na východě Slovenska košťanská kultura, na jihozápadě Slovenska nitranská kultura a
v Malopolsku mierzanowická kultura (Gábor 2016, 51). Tvůrci těchto kulturních skupin totiž byli potomci
lidu se šňůrovou keramikou (Podborský 2006, 125).
Dějiny bádání
První nálezy košťanské kultury pochází z roku 1953-1954 z kostrového pohřebiště v Períně, kde
bylo při těžbě písku porušeno několik kostrových hrobů. Pojmenovaná byla však až roku 1962 v
příspěvku slovenského archeologa J. Pástora, o záchranném výzkumu ve Valalikoch-Košťanoch (Gábor
2016, 51-52).
Pohřebiště v Košicích
V Košicích na poloze Nižné Kapustníky se rozkládá pohřebiště z doby bronzové, které zahrnuje
všechny 3 chronologické fáze košťanské kultury. Uskutečnil se zde systematický výzkum pod vedením J.
Pástora v letech 1965-1966 na celkové ploše 2400m2
. Odkryto bylo 182 hrobů, z toho 93 patřilo
košťanské kultuře, 15 hrobů otomanské kultury a 72 zůstalo bez zařazení. Především nejdůležitější
informace je ta, že pohřebiště bylo kostrové, což je pro epišňůrový komplex typické.
„Na základe zistení z tohto pohrebiska sa podarilo preklenúť chronologický hiát medzi záverom eneolitu a
mladším úsekom staršej doby bronzovej v oblasti východného Slovenska.“ (Gábor 2016, 52).
Hroby košťanské kultury byly rozmístěny v téměř pravidelných řadách a průměrná vzdálenost mezi nimi
byla okolo 150 cm. Nebylo nalezeno více izolovaných skupin dle věku, pohlaví nebo sociální příslušnosti,
až na jednu výjimku. Tou byla menší skupinka bojovnických hrobů v severovýchodní části. Koncentroval
se tu inventář z více druhů zbraní (dýky, hroty šípů, sekeromlaty).
Jejich hrobové jámy měli obdélníkový půdorys, v některých případech čtvercový. Velikost závisela na
věku a pohlaví pochovaného a podle půdních podmínek (štěrkové a hlinité podloží). Nejčastěji měli
zaoblené rohy, kolmé stěny a rovné dno. Žádné speciální konstrukce (např. dřevěná komora). Hloubka
hrobů se průměrně pohybovala okolo 100 cm pod úroveň terénu, většina z nich měla 60-70 cm. Jedinci
byli v poloze buď na pravém anebo levém boku.
Naneštěstí nebyla provedena antropologická analýza, proto nemůžeme u některých hrobů přesně určit
pohlaví jedince (Gábor 2016, 52-58). Obecně však u této kultury platí, že muži leží na pravém boku a
ženy na levém (Podborský 2006, 125).
Nálezový materiál
V hrobech byla keramika poměrně hojně zastoupená. Jednalo se především o hrncovité nádoby,
džbány, amfory, šálky, mísy. Kovové předměty byly zastoupeny v 50% všech hrobů - zbraně i nástroje.
Nechyběla ani kamenná a štípaná industrie, kostěná a parohová industrie, ozdoby a zvířecí kosti (např.
kosti a zuby koně).
Na základě hmotné kultury bylo možné, aby výzkumníci přiřadili hroby k jednotlivým fázím.
Protokošťanská fáze mohla být určena podle typického měděného šperku ve tvaru vrbového listu, nátepní
destičky nebo fajánsových a perleťových korálků, které byly pro tuto fázi charakteristické.
Klasickou fázi lze určit podle charakteristických džbánů, sibiňských záušnic, parohových sekeromlatů a
velkých hliněných korálků.
Poslední otomanská fáze je charakteristická převážně keramikou, parohovými čakany a bronzovými
předměty neznámé funkce.
Nachází se zde i následující období reprezentované jedním žárovým hrobem. Jedná se o popelnici
s nedohořelými kostmi. J. Pástor interpretoval tento hrob jako průnik lužické kultury. I když je známo, že
lužická kultura byla na Slovensku rozšířena v severním, středním a západním Slovensku, tak tento nález
může být dokladem určitého pronikání kultury i na východní Slovensko.
Bohužel většina hrobů byla vykradena ať již současníky nebo v pozdějších obdobích (Gábor 2016, 59-76).
Závěr
Košťanská kultura měla své místo na východním Slovensku a byla součástí epišňůrového
komplexu, pro který bylo typické kostrové pohřbívání ve skrčené poloze. Předměty důležité pro datování
jsou šperky ve tvaru vrbového listu, jehlice s profilovanou hlavicí a některé druhy keramiky. V pozdějších
obdobích šperk tvaru vrbového listu byl plně nahrazen drátěnou industrií a sibiňskými záušnicemi.
Obyvatelstvo mělo intenzivní kontakty s blízkými i vzdálenějšími oblastmi, nacházíme analogie s výrobky
nitranské a mierzanowické kultury, lišila se jen keramika, která pocházela z domácí výroby.
Literatura
Gábor, P. 2016: Pohrebisko koštianskej kultúry v Košiciach. Študijné zvesti AU SAV 60, 51-78.
Podborský, Vladimír, Dějiny pravěku a rané doby dějinné, Brno 2006.