Technologie a technické inovace ve vrcholně středověké Evropě
Petr Hrubý (AEA 68)
1. Dědictví dvojí Evropy hluboko do středověku: kulturně - civilizační a
technologický rozdíl mezi oblastmi kdysi římskoprovinciálními a oblastmi
barbarskými
2. Technické, technologické a jiné inovace ve vrcholném středověku?
3. Románské a gotické stavebnictví
4. Inovace podmíněné rozvojem aplikovaných přírodních věd
5. Technické inovace a produkce kovů v rozvíjející se Evropě
6. Vodohospodářství
Středověk sám je obdobím dynamického rozvoje, avšak
významně využívá výdobytků pozdní antiky.
Významným zprostředkovatelem antických výdobytků, ale i
inovací a vědy byla vyspělá ISLÁMSKÁ CIVILIZACE
Jihovýchodní Evropa žije kontinuitou vysoké civilizační
úrovně pozdně antické Východořímské říše…
2. Technické, technologické a jiné inovace ve
vrcholném středověku?
Inovace v zemědělství za účelem zvýšení produkce potravin:
nástroje (pluh s asymetrickou radlicí), způsob zápřahu, brány,
organizace (trojpolní systém).
Hybatelé pokroku a inovací: strach z hladu, poptávka po drahých
kovech, rozvoj církve a duchovní kultury, rozvoj měšťanské
společnosti růst obchodu a finančnictví. Nejviditelnější vývoj:
stavebnictví, vojenství, doprava, hornictví a hutnictví, výrobní
technologie a řemesla (např. metalurgie, sklářství).
Základní handicap technického rozvoje středověku: energie a
pohon – téměř výhradně lidská síla, zvířecí síla, od 9./11.-12.
století využití vodní energie a větru. Palivem pyrotechnologických
odvětví bylo výhradně dřevo a dřevěné uhlí.
862: Konstantinopolis (zánik hned 865)
869: Káhira (universita Al-Azhar)
1088: Bologna
1134: Salamanca
1150: Paříž
1167: Oxford
1209: Cambridge
1224: Friedrich II. Štaufský, založení university
podřízené výhradně císaři
1348: Praha
1364: Krakov
1365: Vídeň
1378: Haidelberg
1477: Uppsala
1678: víte, co je to za datum?
Bologna, 14. stol.
Univerzita jako inovace…
Matematika ve středověku:
Al-Chórezmí (780-850)
Abú Abd Alláh Muhammad Ibn Músá al-Chórezmí Abú Dža'far
Matematik, astronom
Algebra (z arabského al-džabr), vyvinula se z aritmetiky, AlChorezmí
ji definoval jako samostatnou disciplínu
0
1144: Robert z Chesteru (Robertus Castrensis):
Španělská Segovia – kontakt s arabskou civilizací a recepce
vyspělé islámské vědy a kultury
Křesťanskému světu přeložil Chorezmího práce do latiny.
Liber de compositione alchemiae, Algorithmi de numero
indorum
1202: Leonardo Pisánský (Fibonacci): Liber Arabicum
976: Codex Vigilanus, první zmínky o arabských číslicích
De Nuptiis Philologiae et Mercurii
1309-1316
Geometrie ve středověku:
Al-Battání (850-925)
(Abū ʿAbd Allāh Muḥammad ibn Jābir ibn Sinān al-Raqqī al-Ḥarrānī al-Ṣābiʾ al-Battānī)
(Albatenius)
Astronom, matematik (Rakka, Syrie)
stavitelství a mechanika (stroje)
Jeřáby ve středověku
Přístavní: písemné prameny Francie 1225, Utrecht 1244, Antverpy 1263, Bruggy 1288, Hamburg 1291
Stavební: iluminace v kronikách 13.-15. stol.
Využití kola (lidský pohon) a starého principu kladky
3. Románské a gotické stavebnictví
Do nástupu finančnictví v nejrozvinutějších městech jde o jediné investiční odvětví středověku…
Stavební technologie:
dobývání kamene a kamenictví
Vápenictví = rozvoj těžby vápenců
cihlářství: cihly, střešní krytina, dlaždice, žebra atp.
sklářství: skleněné tabule a olověná okenní žebra = rozvoj těžby křemene a písků
olověná střešní krytina = rozvoj těžby a hutnictví Pb-Ag rud
Stavební technika, zejména vertikální doprava břemen: kladka, jeřáb (či něco mezi…)
častý motiv iluminací: stavba Babylonské
věže – např. Rudolf von Ems (1200 - asi
1254), Die Weltkronik
Starý Zákon (Maciejowski), 13. stol.
1340-1350 Tzv. bible Václava IV. 1380-1390
Mlázovského rekonstrukce stavebního jeřábu z doby Václava IV.
na Točníku a na Pražském hradě
Stavba kostela v Bernu roku
1420, iluminace asi 1484-5
Inovace v obývání
„oprášení“ starého římského vynálezu podlažního vytápění v
městském a klášterním prostředí.
Vývoj kachlových kamen + odvádění dýmu komínem = jiná
kvalita bydlení v nezakouřené místnosti vybavené okny.
síň – jizba - světnice
Lübeck: 12.-13. stol
Geber (721–815)
Abú Abdalláh Džabír Ibn Hajján al-Súfí
„otec arabské chemie“: destilace, krystalizace, kyselina
dusičná
Arabský vliv na evropskou vědu a zejm. chemii ve
středověku byl klíčový (alchimie, algebra, alkohol, alembik)
Klášter Wittenberg : alchimistická dílna 15.-16. stol
4. Inovace podmíněné rozvojem aplikovaných přírodních věd:
alchymie (tzn. chemie, mineralogie, metalurgie)
Theophylus Presbyter: scholastický učenec, mnich, specialista v oborech
chemie, prubířství, zlatnictví (tzn. metalurgie). Vlastním jménem Roger von
Helmershausen (zhruba 1070-1125)
Spis: Schedula Diversarum Artium
Kap. 23 De purficando argento
Kap. 68 De purificatione cupri
Albertus Magnus (Albertus Teutonicus, Albertus Coloniensis), 1193/1200-1280
dominikán, řezenský biskup, učenec, jeden z tzv. Učitelů církve, v 17. stol.
blahořečen, ve 20. stol. svatořečen.
1262 požádal o uvolnění z církevních funkcí, do konce života se věnoval už jen
vědě a výzkumu.
Theolog, filosof (aristotelovec), právník, etik, přírodovědec, vlastní chemicko mineralogická
výzkumná činnost.
Stěžejní dílo (monografie) De Mineralibus Libri Quinque
Okolo 1250 poprvé izoloval a popsal arsen (As)
Inovace v metalurgii
Riestergang bei
Sulzburg,
Südschwarzwald,
terra sigillata 1.-2. stol.
Libice
10.-11. stol.
(Ag, Au, Cu, Pb),
Jihlava – Staré
Hory, pol. 13. stol.
(Pb, Cu, Zn, Ag),
Oldříš, 10.-11. stol.
(Ag, Au, Cu, Pb),
Keramika po metalurgických testech
(prubířství, prubíři, zkoušeči - examinatores)
Též možné doklady separace stříbra
Nejstarší příklady středověké „laboratorní“
keramiky
Dippoldiswalde/Erzgb. 12.-13. stol. (Hrubý et al. 2015)
Rýmařov, Hrádek 13.-14. stol.
(výzk. Goš – Karel 2000)
Freiberg první pol. 13. stol.
(Smolnik, Hrsg. 2014)
Od 13. století vývoj specializovaného
metalurgického/alchimistického
„nádobí“
Dülmen: zvonařská pec, karolínské období
V železářském hutnictví: opatrný vývoj technologií a spíše
organizační inovace…
Kovářská výheň: vedle tzv. nízké se ve 13. století objevuje
vysoká, umožňující práci ve stoje (důlní středisko Brandes,
Francie).
Hutnictví barevných kovů: rozvoj, u Cu dosaženo někdy ve 14.
století technologie tzv. ságrování.
Rozvoj litectví: zvonaři, v pozdním středověku dělaři, puškaři…
Brandes en Oisans: kovárna 13. stol.
Roger Bacon (Doctor Mirabilis), 1214–1294
Univerzitní profesor (Oxford, Paříž), vynálezce, vědec (matematika, lékařství, scholastická filosofie)
Kritik konzervativních scholastiků, jako byli Albertus Magnus, Tomáš Aquinský
Tradován jako evropský vynálezce střelného prachu (původ palné pyrotechniky je však v Číně)
1326: experiment s kusem vystřelujícím šípy
Stoletá válka (1337-1453) 15. stol.
14. stol: zapojení palných zbraní do evropského
válečnictví
Al-Ghazari: vodní čerpací kolo s lopatkami a
řetězcem věder, poháněné žentourem s volem
(asi 1200)
Konrad Kyeser (okolo 1402): skicy čerpadel
vody ručními vrátky, nebo volskými žentoury
Toledo de Taccola (20.-30. let 15. století):
skicy vodotěžních strojů
Anonymus (1475): kresba stoupy
Buch der natürlichen Dingen (1348-1350):
autor Konrad von Megenberg (1309-1394)
Mars und Venus, Das mittelalterliche
Hausbuch von Schloss Wolfegg, po 1480
Eyn wohlgerechnet nützlich Büchlein,
iluminace a texty, Ulrich Rülein von Calv
De la pirotechnia, skutečný odborný spis, autor
Vanoccio Biringuccio (1480-1539)
5. Technické inovace v hornictví
(produkce kovů nezbytná pro rozvoj)
Rammelsberg
12. stol.
Sekanka 13. stol.
Sekanka
13. stol.
Dippoldiswalde,
1. pol. 13. stol.
Banská Štiavnica
18. stol.
„New York“ (ultimate
dynamics…)
6. Vodohospodářství
Hráze
Plavební kanály
Fossa Corbulonis: Holadnsko, 30 km dlouhý římský plavební kanál, AD 50
Náhony (energetika)
Pumpy a čerpadla
(odvodňování / zavlažování)
Rybníky (chov a produkce ryb)
Fossa Carolina
(Karlsgraben)
500 m dlouhý relikt
plavebního kanálu na
rozvodí Dunaj – Rýn
Překonával šíji 2 km
Zbudováno v roce 793
Plavební kanál Stecknitz:
propojuje hansovní města
Lüneburg a Lübeck (1391-
1398 )
Délka 100 km
Izmail al-Jazari (1136–1206)
Badīʿ az-Zaman Abū l-ʿIzz ibn Ismāʿīl ibn ar-Razāz al-Jazarī
vodní pumpy – předchůdci čerpadel – zvířecí a vodní pohon
Tutlies, P. 2006: Eine karolingische Wassermühle im Rotbachtal, Archäologie im Rheinland 2005, 106-108.
Rotbachtal, Německo, dendrodata 832/833
Galusová, L. 2015: Vodní mlýn jako objekt archeologického výzkumu, Archaeologia historica 40/1, 267-293.
Dasing,
Německo,
merovejské
obd.
Czysz, W. 1994: Eine bajuwarische Wassermühle im Paartal bei Dasing, Das archäologische Jahr in Bayern
(1993), 124-1284
Kilbegly, Irsko, dendrodata 650-850
Stafford, Anglie, 13.-15. stol.
Greenwich Wharf, dendrodata 1194
mlýny, stoupy, hutě, valchy, barvírny, rýžoviště = vodní náhony; Voda = energetické i spotřební médium
Vodní kolo: zobecnění od 12. stol.
Středověké náhony
Brandes en Oisans – středověký rudní mlýn, dendrodata
smýcení dochovaných dřev 1210/1211
Gräf, D. 2006: Boat Mills in Europe from Early Medieval to Modern Times.
Veröffentlichungen des Landesamtes für Archäologie mit Landesmuseum für
Vorgeschichte 51. Bibliotheca Molinologica 19.3. Dresden.
Lodní mlýn (Boat Mill, Schiffsmühle) Lodní mlýny
na Vltavě v
Praze, 1610
Větrný mlýn (Wind Mill, Windmühle)