TRANSKRIPCE
Počíná sě o velikých bojéch křesťan s Tatary.
PŘEKLAD
[Jaroslav]
Jaroslav
Zvestujú vám pověst veleslavná
0 velikých potkách, lútých bojéch: nastojte, i ves svój um zbierajte, nastojte, i nadivno vám sluchu!
5     Ve vlasti, kdě Olomúc vévodí, jesti tamo hora nevysoká, nevysoká, Hostajnov jéj imě; Máti božia divy tamo tvoří. Dlúho vlasti náše v míře biechu,
10 dlúho obih mezi ludem ktvéše; ne ot vzchoda v zemiech búřa vstáše, vstáše dceře dle taterska cháma, juž křestěnští ludé pro kamenie, pro perly i pro zlato zabili.
15     Lepá Kublajevna jako luna uslyše, že vlasti na záchodě, v sěch že vlastech luda mnoho žive, otpravi sě poznat nravóv cuziech. Na nohy tu skočí junóv deset
20 i dvě děvě, ku próvodu jejé. Nahrnuchu, čeho třeba bieše,
1 vsedachu vsi na ručie koně,
i brachu sě, kamo slunce spěje. Jako zora po jutru sě seje, 25 kehdy nad mrkavy šumy vznide, tako sě dci Kublajeva cháma rozenu i strojnú krásu sieše.
Zvěstuji vám pověst veleslavnou
0 velikých půtkách, lítých bojích, nastojte i ves svůj um sbírejte, nastojte i nadivno vám sluchu.
5     Ve vlasti kde Olomouc vévodí, jesti tamo hora nevysoká, nevysoká, Hostejnovjí jméno, Máti boží divy tamo tvoří. Dlouho vlasti naše v míře byly,
10 dlouho hojnost mezi lidem kvetla, než od vzchodu v zemích bouře vstala, vstala pro dceř tatarského chána, již křesťanští lidé pro kamení, pro perly i pro zlato zabili.
15     Krásná Kublajevna jako luna uslyší, že vlasti na západě, v těchže vlastech lidu mnoho žive; odpraví se poznat mravů cizích. Na nohy tu skočí junků deset
20 i dvě panny, ku provodujejí: nahrnuli, čeho třeba bylo,
1 vsedali vši na rychlé koně,
i brali se, kamo slunce spěje. Jako zoře po jitru se stkvěje, 25 když nad zamračené lesy vzejde, tak se dcera Kublajova chána rozenou i strojnou krásou stkvěla,
86
87
TRANSKRIPCE
PŘEKLAD
Obvlečena bě vsja v zlatohlave,
hrdlo, ňadra rozhalena jmieše, 30 věnčena kameniem i perlami. Diviechu sě Němci kráse také,
záviděchu bohatstvo jéj velím,
střežechujéj púti jejé dráhu;
vypadnuchu na ňu mezi dřevy, 35 zabichuju, i pobrachu sbožie.
Když sě slyše Kublaj, chám taterský,
če sě sta se dceru jeho drahú,
sebra voje se vsěch vlastí valných,
těže s voji, kamo slunce spěje. 40     Slyšechu to králi na záchodě,
ež chám spěje na ludné jich vlasti;
srotichu sě druhý ke druhému
i sebrachu prevelikú vojsku
i tažechu polem protiv jemu. 45 Na rovni [sě] valnej položichu,
položichu i cháma zdě ždachu. Kublaj káže vsěm svým čarodějem,
hadačem, hvězdářem, kúzelníkom,
aby zvěstovali uhodnúce, 50 kteraký by konec boj jměl vzieti.
Sebrachu sě nalit čaroději,
hadači, hvězdáři, kúzelníci,
na dvě straně kolo rostúpichu,
i na dli trest črnú položichu 55 i ju na dvě póle rozcepichu.
Prvé] póle Kublaj imě vzdechu,
vteréj póle králi imě vzdechu;
vetchými slovesy nad sím vzpěchu.
Počechu trsti spolu vojevati, 60 i trest Kublajeva svícezíše.
oblečena všecka v zlatohlave, hrdlo, ňadra rozhalena měla,
?o věnčena kamením i perlami. Divili se Němci kráse také, záviděli bohatstvo jí velmi, střehli jí hned cestyjejí stopu, vypadnuli na ni mezi stromy,
35 zabili ji, i pobrali zboží.
Když to slyšel Kublaj, chán tatarský, co se stalo s dcerou jeho drahou, sebral vojska se všech vlastí valných, táhl s vojsky kamo slunce spěje.
40     Slyšeli to králi na západě, že chán spěchá na lidné jich vlasti, srotili se druhý ke druhému, i sebrali převeliké vojsko i hned táhli polem proti němu.
45 Na rovni se valné položili, položili a chána zde zdali.
Kublaj káže všem svým čarodějům, hadačům, hvězdářům, kouzelníkům, aby zvěstovali uhodnouce,
50 kteraký by konec boj měl vzíti. Sebrali se náhle čaroději, hadači, hvězdáři, kouzelníci, na dvě strany kolo rozstoupili i na dél tresť černou položili,
55 a ji na dvě půly rozštěpili; první půle Kublaj jméno vzdali, druhé půle králi jméno vzdali, starými slovesy nad tím vzpěli. Počaly třti spolu bojovati,
60 a tresť Kublajova zvítězila:
88
89
TRANSKRIPCE
PŘEKLAD
Vzradova sě mnostvie vsěho luda, prokní teče ruče [k] koněm svojim i do řad sě voje postavichu. Křestěné ni světi neiměchu
65 a hnachu bez uma v řady pohan s takú pýchu, jakú sílu jměchu.
Tu sě prvý boj v hromadu srazi; střely dščichu jako přieval s mrakóv, oščepóv lom jako rachot hroma,
70 blsket mečév jako oheň búře. Obě stranějarobujnú silu druha druzě postúpati bráni.
Pohany juž mnostvie křesťan hnáše, i juž by jim byli odoleli,
75 by nepřišli čaroději vnově, prinesúce ty trsti rozcepené. Tateré sě vele zapolechu, na křesťany lúto vyrazichu, tako krupo je po sobě hnachu,
so že je jak zvěř plachý rozprnuchu: Tu ščít leže, tu helmice drahá, tu kóň vleče v střemnech vojevodu, tu sěn ješutno v Tatary teče, ande milosrdie pro bóh prosí.
85 Tako Tateré sě roznojichu,
vz křesťany daň četnú položichu, dvě králevstvie sobě podmanichu, starý Kyjev i Nový Hrad prostran. V skoře roznosí sě hoře v zemiech,
90 po vsěch vlastech lud sbierati stanú; postavichu čtyřie valné voje, obnovichu vrastvie s Tataríny.
Tateré sě hnuchu v pravú stranu. Jak mrak č[r]ný, kehdy ledem hrozí
90
Vzraduje se množství všeho lidu, každý běží rychle ke svým koním, i do řad se vojska postavila. Křesťané ni rady nedrželi
65 a hnali bez umu v řady pohan s takou pýchou, jakou sílu měli.
Tu se první boj v hromadu srazil, střely dštily jako příval s mraků, oštěpů lom jako rachot hroma,
70 bleskot mečů jako oheň bouře; obě stranyjarobujnou silou jedna druhé postoupati brání.
Množství křesťanů pohany hnalo a již by jim odolali,
75 by nepřišli čaroději vnově, přinesouce ty třti rozštěpené. Tatare se velmi zapálili, na křesťany lítě vyrazili, tako krutě je po sobě hnali,
80 že je jak zvěř plachou rozprchnuli. Tu štít leží, tu přílbice drahá, tu kůň vleče v třmenech vojevodu, tu ten nadarmo v Tatary teče, onde milosrdí probůh prosí.
85 Tako Tatare se rozřítili,
křesťanům daň hroznou položili, dvě království sobě podmanili, starý Kyjev i Novgorod prostran. V brzce roznosí se hoře v zemích,
90 po všech vlastech lid sbírati počnou; postavili čtyry valná vojska, obnovili vražství s Tataríny.
Tatare se hnuli v pravou stranu, jak mrak černý kehdy ledem hrozí
91
TRANSKRIPCE
PŘEKLAD
95 posuti úrody tučných polí: tako by roj slyšán ot daleka.
Nalit Uhřie v setniny sě shluků, nalit oruženi s nimi střetnu, a v ješut by chrabrost, udatenstvie,
100 v ješut vsě jich drzostné vspieránie. Srazúce Tateré středem v řady, rozprnuchu vsě jich voje četné, poplenichu vsě, če v zemi bieše. Otstúpi naděja vsě křesťany,
105 i by hoře hora vsěho věčšé. Vzmodlichu sě bohu žalostivo, by je spásal sich Tatar zlostivých: „Vstaň, ó Hospodine! v hněve svojem, sprosť ny vrahóv, sprosť ny stíhajúciech;
no potlačiti chtějú dušu nášu, oklučúce ny vňuž vlci ovce." Prvý boj nám stračen, stračen vterý, Tateré sě v Polsce rozložichu, blíže blíž poplenichu vsě vlasti,
115 dodrachu sě lúto k Olomúcu. Bieda vstane tužšia po krajinách, niče neby prosto před pohany.
Váleno den, váleno den vterý, víceství sě nikamo nekloni.
120 Ajta rozmnožie sě Tatar mnostvie, jak sě množie večerní tma v jeseň. I u povodňu sich Tatar lútých kolebáše sě voj křesťan středem, usilno sě drúce k sěmu chlumku,
125 na němž Máti božia divy tvorí.
„Vzhoru, bratři, vzhoru!" volá Vneslav, uderí svým mečem na ščít střiebrn i choruhvu výš nad hlavú točí.
95 posuti ourody tučných polí,
tako byl roj slyšán od daleka.
Nakvap Uhří v setniny se shluknou,
nakvap ozbrojeni s nimi setknou;
ale darmo chrabrost udatenství, loo darmo vše jich drzostné vzpírání.
Srazíce Tatare středem v řady,
rozprchnuli vše jich vojska hojná,
poplenili vše, co v zemi bylo. Odstoupí naděje vše křesťany, 105 bylo hoře, hoře všeho větší.
Vzmodlili se Bohu žalostivě,
by je zprostil těch Tatarů zlostných:
„Vstaň, ó Hospodine, ve svém hněvu!
sprosť nás vrahův, sprosť nás stíhajících, no potlačiti chtějí duši naši,
obklíčíce nás jak vlci ovce."
První boj nám ztracen, ztracen druhý;
Tatare se v Polště rozložili,
blíže blíž poplenili vše vlasti, lis dodrali se lítě k Olomouci.
Bída vstane tužší po krajinách,
nic nebylo prosto před pohany. Váleno den, váleno den druhý,
vítězství se nikamo nekloni, 120 aj tu rozmnoží se Tatar množství,
jak se množí večerní tma v jeseň,
i v povodni těch Tatarů lítých
kolébá se vojsko křesťan středem,
usilno se drouce k tomu chloumku, 125 na němž Máti boží divy tvoří.
„Vzhůru bratři, vzhůru!" volá Vneslav,
udeří svým mečem na štít stříbern
i korouhev výš nad hlavou točí.
92
93
TRANSKRIPCE
PŘEKLAD
Vsě sě vzmuži, vsě v Tatary vnoči, 130 srazichu sě v jednu sílu silnu, vyrazichu jako oheň z země tamo k chlumku iz Tatar přemnostvie. Zpátečními kroky chlumkem vzhoru; na podchlumí v šíř sě rostúpichu, i .55 k spodu súžichu sě v ostrú hranu, v pravo v levo pokrychu sě ščíty, vz ramena vložichu bystra kopie druzí prvým, tako druhým třetí. Mraky střel tu s hory na Tatary, no Vtom temná noc posula vsju zem'u, rozvalí sě k zemi i k oblakom i zapřeti zraky zápolena i křesťan, i Tatar protiv sobě. V hustě tmě křestěné náspy vrhů, 145 náspy zakopané kolkol vrcha.
Když na vzchode jutro počínáše, pozdviže sě vešken tábor vrahóv. Tábor sěn bě strašný kolkol chluma, až do nedozíráma daleka, i so Na ručiech tu koniech vňuž hemžechu, nosúce na kopiech napíchané hlavy křesťan vzvýš k chámovu stanu. Shluče sě tu mnostvie v jednu sílu, zaměřichu vsici v jednu stranu, 155 i mknuchu sě prudko vz chlumek vzhoru i vzúpichu skřekem vsě strašivo, ež sě hory doly rozléhaly.
Křestěné na náspech všudy stachu, Máti božia dodáše jim chrabrost. 160 Napínachu ruče tuhy luky i máchachu silno ostré meče; i by Tatarovóm ustúpati.
Vše se vzmuží, vše v Tatary vrazí; 130 srazili se v jednu sílu silnou,
vyrazili jako oheň z země
tamo k chloumku z Tatarů přemnožství:
zpátečními kroky chloumkem vzhůru,
na podchlumí v šíř se rozstoupili, 135 k spodu soužili se v ostrou hranu,
vpravo vlevo pokryli se štíty,
na ramena kladli bystrá kopí,
druzí prvním, tako druhým třetí.
Mraky střel tu s hory na Tatary; 140 vtom temná noc posula vši zemi,
rozvalí se k zemi i k oblakům
i zahrozí oči zapálené
i křesťan, i Tatar proti sobě.
V husté tmě křesťané náspy vrhou, 145 náspy zakopané kolem vrcha.
Když na vzchode jitro počínalo,
pozdvihl se vešken tábor vrahů,
tábor ten byl strašný kolem chlumu
až do nedohledného daleka; i so na rychlých tu koních jen hemželi,
nosíce na kopích napíchané
hlavy křesťan vzvýš k chánovu stanu.
Shluklo se tu množství v jednu sílu,
zaměřili všickni v jednu stranu 155 i mknuli se prudce na chlum vzhůru
i vzupili křikem všestrašlivo,
že se hory doly rozléhaly. Křesťané na náspech všudy stáli,
Máti boží dodala jim chrabrost: 160 napínali rychle tuhé luky i máchali silně ostré meče. I bylo Tatarům ustoupati.
94
95
TRANSKRIPCE
I vzjétri sě národ Tatar lútých, zamiesi sě chám jich krutým hněvem. 165 V třie prúdy sě rostúpi ves tábor, i hnachu třmi prúdy lúto vz chlumek.
Křestěné skácechu dřeves dvadsět, vsěch dvadesět, če jich tamo stáše, přivalichu klády po kraj násep. 170 Juž juž Tateré sě v náspy hnachu, skřekem řvúce až do oblak strašno, juž sě jechu náspy rozkotati. I svalichu s násep klády mocné; sě smačkachu Tatary jak črvy, 175 sdrtichu je ješče vzdál na rovni. I by bojeváno dlúho kruto, až noc temná konec bojem sdieše.
Pro bóh — aj, nastojte! slavný Vneslav, slavný Vneslav srazem s násep šípem! i so Krutý žel tu teskné srdce rváše, trapná žízň útrobu kruto smahše; sprahlým hrdlem lzali rosnú trávu. Večer tich tu projde na noc chladnu, noc sě proměníše v jutro šero, 185 i v táboře Tatar klidno bieše.
Den sě rozhořieva na poledne, křestěné padachu trapnú žízňú, vypražená usta otvierachu, pěvše chrápavě k Mateři božiej, i9o k niej svá umdlá zraky obracechu, žalostivo rukama lomichu, ot země do oblak teskno zřechu.
„Nevzmožno nám déle žízňú trati, nevzmožno pro žízň vojevati; 195 komu zdravie, komu drah živótek, tomu v Taterech milosti ždáti."
96
PREKLAD
I vzjetřil se národ Tatar lítých,
zaměšil se chán jich krutým hněvem; 165 v tři proudy se rozstoupil ves tábor,
i hnali třmi proudy lítě na chlum. Křesťané skáceli stromů dvadcet,
všech dvadeset, co jich tamo stálo,
přivalili klády po kraj násep. 170 Již již Tatare se v náspy hnali
skřekem řvouce až do oblak strašno,
již se jali náspy rozkotati.
I svalili s násep klády mocné,
ty smačkaly Tatary jak červy, 175 zdrtily je ještě vzdál na rovni.
I bylo váleno dlouho krutě,
až noc temná konec bojům vzdělá. Probůh, aj nastojte, slavný Vneslav,
slavný Vneslav sražen s násep šípem! i so Krutý žel tu teskné srdce rval,
trapná žízeň vnitřnost krutě smahla;
zprahlým hrdlem lzali rosnou trávu.
Večer tich tu projde na noc chladnou,
noc se proměnila v jitro šeré, 185 i v táboře Tatar ticho bylo.
Den se rozhoříval na poledne,
křesťané padali trapnou žízní,
vypražená usta otvírali,
pěvše chrápavě k Mateři boží; 190 k ní své umdlé zraky obraceli,
žalostivě rukama lomili,
od země do oblak teskně zřeli. „Nemožno nám déle žízní trati,
nemožno pro žízeň bojovati; 195 komu zdraví, komu drahý život,
tomu v Tatarech milosti ždáti."
97
TRANSKRIPCE
PŘEKLAD
Tako řechu jedni, tako druzí:
„Trapněje zhynuti žízňú meča;
v porobě nám bude vody dosti. 200 Za mnú, kto tak smysle" — vece Vestoň —,
„za mnú, za mnú, koho vy žízň trápí." Tu Vratislav jak tur jarý skoči,
Vestoňa za silně paži chváti,
die: „Prorado, skvrno křesťan věčná! 205 V záhubu chceš vrci dobré ludi?
Ot boha na milost ždáti chvalno,
ne v porobě ot sveřepých Tatar.
Neroďte, bratře, spěti v pahubu!
Přetrpěchom najlútějéj vedro, 210 bóh ny sílil v rozhoralé póldne;
bóh nám sešle pomoc úfajúcim.
Zastyďte sě, mužie, takých řečí,
ač sě hrdinami zváti chcete.
Pohynem-li žízňú na sěm chlumce, 215 smrt sě bude bohem zaměřena;
vzdámy-li [sě] mečem našich vrahóv,
sami vražbu nad sebú spáchámy.
Mrzkost jest poroba Hospodinu,
hriech, v porobu samochtiec dáti šíju. 220 Za mnú poďte, mužie, kto tak smysle,
za mnú před stolec Mateře božiej!" Jide za niem mnostvie k kaple světéj.
„Vstaň, ó Hospodine! v hněve svojem,
i povyš ny v krajinách nad vrahy, 225 vyslyš hlasy k tobě volajúce!
Oklučeni srny lútými vrahy,
vyprosť ny z osidl krutých Tatar
i daj svlaženie útrobám našim;
hlasonosnú obět tobě vzdámy.
98
Takto řekli jedni, takto druzí: „Trapněji zhynouti žízní meče, v porobě nám bude vody dosti.
200 Za mnou, kdo tak smejšlí," vece Vestoň, „za mnou, za mnou, koho žízeň trápí."
Tu Vratislav jak tur jarý skočil, Vestoně za silné paže chvátil, dí: „Ty zrado, skvrno křesťan věčná,
205 v záhubu chceš vrci dobré lidi? Od Boha na milost ždáti chvalno, ne v porobě od sveřepých Tatar. Nechtějte, bratří, v záhubu spěti, přestáli jsme nejlítější vedro,
2io Bůh nás silil v rozháralé poldne, Bůh nám sešle pomoc doufajícím. Zastyďte se, muži, takých řečí, ač se hrdinami zváti chcete; pohynem-li žízní na tom chloumku,
2i5 smrt ta bude Bohem zaměřena, vzdáme-li se mečům našich vrahů, sami vraždu nad sebou spácháme. Mrzkost jest poroba Hospodinu, hřích v porobu samochtíc dát šíji.
220 Za mnou poďte, muži, kdo tak smejšlí, za mnou před stolec Mateře boží."
I jde za ním množství k kaple svaté. „Vstaň, ó Hospodine, ve svém hněvu! i povyš nás v krajinách nad vrahy,
225 vyslyš hlasy k tobě volající; obklíčeni jsme lítými vrahy, vyprosť nás z osidel krutých Tatar i dej svlažení vnitřnostem našim, hlasonosnou oběť tobě vzdáme;
99
TRANSKRIPCE
PREKLAD
230 Potři v zemiech našich nepřátely, shlaďje u věk a věky věkoma!"
Aj hle! na vznoj[e]ném nebi mráček! Vzdujú větři, zahuče hrom strašný,
chmúráše sě tuča po vsěm nebi, 235 blsky ráz ráz bijú v stany Tatar:
hojný přieval pramen chlumský zživi. Minu búřa. — Voje v řady hrnú;
ze vsěch vlastí, ze vsěch krajin země
k Olomúcu choruhvy jich vějú. 240 Těžcí meči po bocéch jim visá,
plní túli na plecech jim řechcú, jasní helmi jim na bujných hlavách
i pod nimi ručí koni skáču. Vzezvučaly hlasy rohóv lesních, 245 udeřily zvuky bubnóv břeskných.
Nalit srážajevě straně obě.
Podvihaje sě mhla ote pracha,
i by potka krutá poslednějé.
Vznide chřest i drnket ostrých mečév, 250 vznide siket kalených střel strašný,
lom oščepóv, rachet kopí bystrých.
I by klánie i by porubánie
i by lkánie i by radovánie.
Krev sě valé jak bystriny dščevy, 255 mrch tu ležéše jak v lese dřievie.
Sěmu hlava na dvé rozcepena,
sěmu srubeně stě ruce obě,
sěn sě kotie s oře pře[s] druhého
i sěn zeřivý své vrahy mláti, 260 jak po skalách lútá búřa dreva,
sěmu v srdce po jilce meč vtasi
i sěmu Tatarín ucho střieže.
230 potři v zemích našich nepřátely, zhlaďje u věk a věky věkoma!"
Aj hle na rozhřálém nebi mráček, vzdují větry, zahučel hrom strašný, chmourala se tuče po všem nebi,
235 blesky ráz ráz! bijí v stany Tatar; hojný příval pramen chlumský zživil.
Mine bouře, vojska v řady hrnou, ze všech vlastí, ze všech krajin země, k Olomouci korouhve jich vějí,
240 těžké meče po bocích jim visí, plné touly na plecech jim řehcí, jasné lebkyjim na bujných hlavách, i pod nimi rychlí koni skáčí. Vzezvučely hlasy rohů lesních,
245 udeřily zvuky bubnů břeskných; aj srážely jsme se obě strany, pozdvihuje se mhla ode prachu i tu půtka krutá poslednější. Vzejde chřest i drnkot ostrých mečů,
250 vzejde sykot kalených střel strašný, lom oštěpů, rachot kopí bystrých; bylo klání, bylo porubání, bylo lkáni, bylo radování! Krev se valí jak bystřiny dštěvy,
255 mrch tu leželo jak v lese dříví: tomu hlava na dvé rozštěpena, tomu srubenyjsou ruce obě, ten se kotí s oře přes druhého i ten zuřivý své vrahy mlátí 260 jak po skalách lítá bouře dřeva; tomu v srdce po jilce meč vtasil i tomu Tatarín ucho stříže.
100
101
TRANSKRIPCE
PŘEKLAD
Uh, by ryk, stenánie žalostivo! křestěné počechu utiekati,
265 Tateré je lútým davem hnáti. Aj ta Jaroslav jak orel letě! tvrdú ocel na mohúcech prsech, pod ocelí chrabrost, udatenstvie, pod helmicú velebyster věhlas,
27o jarota mu z žhavú zraků plaše. Rozkacen hna, jako lev drážlivý, když mu teplú krev sě udá zřieti, kehdy nastřelen za lovcem žene; tako zlúti sě, vz Tatary trčí.
275 Češie za niem jako krupobitie. Vrazi kruto na Kublajevica, i by potka ovsem velelúta. Srazista [sě] oba oščepoma, zlomista je oba velím praskem.
280 Jaroslav ves ve krvi s ořem sbrocen mečem Kublajevica zachvátí, ot ramene šúrem [k] kyčlů protče, takož spade bezduch mezi mrchy. Zarachoce nad niem túlec s lukem.
285     Ulečesě ves lud Tatar lútých, otmetáše dřevce séhodlúhé, palováše tu, kto téci može, tamo, otkad slunce jasno vstává. I by prosta Hana Tatar vrahóv.
Uh, byl ryk, stonání žalostivo! Křesťané počali utíkati,
265 Tatare je lítým davem hnáti. Aj tu Jaroslav jak orel letěl, tvrdou ocel na mohoucích prsech, pod ocelí chrabrost udatenství, pod přílbicí velebystrou moudrost,
270 jarota mu z žavých zraků plála; rozkacen hnal jako lev drážlivý, když mu teplou krev se udá zřítí, i když nastřelen za lovcem žene. Takto zlítil se v Tatary trčil,
275 Češí za ním jako krupobití. Vrazil krutě na Kublajevice, byla půtka ovšem velmi lítá. Srazili se oba oštěpoma, zlomili je oba velkým praskem,
280 Jaroslav ves ve krvi s ořem zbrocen, mečem Kublajevice zachvátil, od ramene šourem kyčlů protknul; takož spadl bezduch mezi mrchy, zarachoce nad ním toulec s lukem.
2S5     Ulekl se lid Tatar lítých,
odmetal hned dřevce sáhodlouhé, paloval tu, kdo běžeti mohl, tamo odkad slunce jasně vstává. Byla prosta Hana Tatar vrahů.
102
103