Morfologie II (CJA009)
Klára Osolsobě
osolsobe@phil.muni.cz
FIFA 1/II

POŽADAVKY
lAktivní účast na seminářích
lDocházka – max. 3 omluvené absence
lZávěrečný test
l         1. termín (zápočtový týden)
l         další termíny ve zkouškovém období (4 termíny)

Literatura
lMluvnice češtiny 1. Praha: Academia, 1987.
lČechová, M. a kol: Čeština – řeč a jazyk. Praha: ISV, 1996. III Pojmenování a slovo, s. 42-223.
(kap. 4. Tvoření  slov).
lKarlík, P. – Nekula, M. – Rusínová, Z. (eds): Příruční mluvnice češtiny. Praha: NLN, 1995. (oddíl
Slovotvorba s. 109-226).
lCvrček, V. a kol.: Mluvnice současné češtiny. Praha: Karolinum, 2010.
lŠtícha, F. (ed.): Akademická gramatika spisovné češtiny. Praha: Academia. 2014.
lŠmilauer, V.: Novočeské tvoření slov. Praha: SPN. 1971.

4
Monografie:
lDOKULIL, M: Tvoření slov v češtině 1. Praha: Academia, 1962.
lDANEŠ, F.: Tvoření slov v češtině. 2, Odvozování podstatných jmen / zpracoval kolektiv autorů
pracovníků Ústavu pro jazyk český ČSAV za redakce Fr. Daneše, M. Dokulila, J. Kuchaře. Praha
: Academia, 1967.
lBOZDĚCHOVÁ, I.: Tvoření slov skládáním.  Praha : ISV nakladatelství, 1997.
l

Pojmy + opakování
lKarlík, P. – Nekula, M. – Rusínová, Z. (eds): Encyklopedický slovník češtiny. Praha: NLN, 2002.
lLotko, E.: Slovník lingvistických termínů pro filology. Univerzita Palackého v Olomouci : Olomouc,
1998.

6
Slovníky:
lSlovník spisovného jazyka českého 1-8 (SSJČ), Academia,  Praha, 1989.
l Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost (SSČ),  Academia, Praha, 1978.
lSLAVÍČKOVÁ, E.: Retrográdní morfematický slovník  češtiny, Praha 1975.
lSOKOLOVÁ, M., MOŠKO, G., ŠIMON, F., BENKO, V.: Morfematický slovník slovenčiny. Prešov : Náuka
Prešov, 1999.

Slovníky:
lHOLUB, J., LYER, K.: Stručný slovník etymologický, Praha 1984.
lREJZEK, J., Český etymologický slovník, Praha 2001.
l

Slovníky
lJosef Šimandl ed. (2016). Slovník afixů užívaných v češtině. Karolinum: Praha.
lhttp://www.slovnikafixu.cz/index
l
l

9
Učebnice a skripta:
lRUSÍNOVÁ, Z.: Tvoření slov v současné češtině, Brno 1980.
lČERMÁK, F.:Syntagmatika a paradigmatika českého slova II.  (Morfologie a tvoření slov), UK ,
PRAHA, 1990.
lHUBÁČEK, J.: Tvoření slov v češtině. Ostrava : Ostravská univerzita, 1996.
lHAUSER, P.: Základní pojmy z nauky o slovní zásobě a tvoření slov.  Brno : Masarykova univerzita v
Brně, 2003.
lMALIŠ, O., MACHOVÁ, S.: Současný český jazyk.  Nauka o tvoření slov. Lexikografie. Praha
: Karolinum, 1992.

Pojmy - opakování
lMorfologie
lMorfématika
lMorf – morfém – alomorf
lDubleta – varianta
lSegmentace
lKořen – kmen – koncovka
lKmenotvorná přípona
lMorfematický šev

Morfologie
lv užším slova smyslu = zabývá se morfémy z hlediska jejich formy a funkce, sémantická morfologie
zkoumá gramatické významy a funkce morfému (také slovní druhy), formální morfologie zkoumá
kombinatoriku morfémů, tj. flexi
lv širším slova smyslu nauka o tvoření slov, vznik nových pojmenování (kombinatorika slovotvorných
základů a různých typů afixů = derivace/kompozice)

12
alomorfy
lpíš-0-u ALE i píš-í-c-í
lpiš-0-0
lps-a-l ALE i ps-a-n-í, ps-a-n-ec-0
ldo-pis-ova-t ALE i do-pis-0, pro-pis-k-a

13
alomorfy v morfologii a ve slovotvorbě
lvys(-)ok-ý ALE i z vys(-)ok-a
lvys(-)oc-e
l(nej)-vyš(-)0-š-í
l(nej)-výš(-)0-e ALE i výš(-)k-a, výš(-)0-e
l

Morfematická analýza
lrozčlenění slova/slovního tvaru na jednotlivé morfémy
lzákladní je PRINCIP OPAKOVATELNOSTI

forma (opakování řetězce znaků) + význam (společný obecný význam)
lNa následujícím snímku mějme dle frekvence seřazená slova, která všechna mají společný formální
rys (např. začínají na po). lSledujme, u kterých z nich lze na základě principu opakování
segmentovat afix (např. prefix po-) a u kterých taková segmentace není možná. lV případě nejistoty
konzultujme etymologický slovník.

Cvičení (? po-)
l


Cvičení (? -ič-k(a)/ -ič-k(o)/ -ičk(a)/
-ičk(o))
l

Cvičení (? -ba)
l


Cvičení (? -č/ -áč)
l


Cvičení (? -ic(e))
l


Cvičení (? ná-)
l


Cvičení (? mol-)
l


Cvičení (? –l(ý))
l


Kmen (derivační kmen)
lvzniká spojením kořene a kmenotvorných morfémů (derivačních elementů), např. nes-e-me, ale kořen
nes, uč-i-t, ale kořen uč
lkmen odvozovací (základ pro další odvozování: uč-i-tel-sk-)
lkmen odvozený (tvarotvorný základ: uč-i-tel-sk-)
lkmen jednoduchý (uč-i-tel-)
lkmen vícestupňový (uč-i-tel-stv-)

Slovotvorný základ/formant
lpři slovotvorném procesu se kmen považuje za slovotvorný základ
lpřipojuje se k němu slovotvorný formant
lnapř. slovotvorný základ uč-i- + slovotvorný formant -tel-, slovotvorný základ uč-i-tel-,
slovotvorný formant -k-
lslovotvorný základ + slovotvorný formant = tvarotvorný základ (uč-i-tel-, uč-i-tel-k-)
l + tvarotvorný formant (-0, -a)

Koncovka
lvětšinou poslední morfém, u ohebných slov morfologická charakteristika (v kombinaci s kmenem
přiřazuje k flektivnímu typu = vzoru
lu neohebných slov slovnědruhová charakteristika (smutn-ý > smutn-o)

Afix
ltyp morfu plnící různé fce (slovotvorné, tvarotvorné)
lpřipojuje se ke kořenovému morfu nebo kmeni
ldle postavení vůči kořenovému morfu nebo kmeni rozlišujeme jednotlivé typy

Typy afixů
lPrefix – před kořenem/kmenem (vy-ná-lez, na-hromad-i-t, …)
lSufix – za kořenem/kmenem, v ČJ nejrozšířenější forma afixace (sed-á-tko, vznáš-e-dlo, …)
lPostfix – za tvarotvorným formantem (= úplný slovní tvar, přímý protějšek k prefixům, kt. se také
pojí s celým slovním tvarem), např. kdo-si, co-pak, čemu-koli
lInfix – uvnitř morfu, typické semitohamitské jazyky (kitáb, kytub = kořen k_t_b, „sg., pl.
kniha“), v ČJ např. čuchat – čmuchat
lInterfix – mezi morfy, např. mal-il-in-k-ý
lCirkumfix – kombinace afixů s pevným významem, např. názvy míst ná-měst-í, zá-hrob-í

Morfematický šev + morfematický uzel
lMorfematický šev – hranice morfémů, dochází zde k hláskovým alternacím (vrah/vrazi, Praha/pražský,
…) či fúzím = splývání hlásek (Rus, rus+ský=ruský), zjednodušování souhl. skupin (ob-vléci =
obléci), překrývání hlásek slovotvorného základu a slovotvorného formantu (kameník+ský=kamenický)
lMorfematický uzel – vzniká na morfematickém švu, mluvčí pociťuje původní morfémy, které ale nejsou
realizovány
lna jeho základě vzniká perintegrace = přerozdělení, v průběhu existence slovotvorného typu dochází
k oslabení jeho původní motivace a dojde k sekundárnímu rozložení morfémů ve slově – vznik nových
sufixů či jejich variant (event. prefixů)
lnapř. děl-ník – prac-ovník

Cvičení (? -sk(ý)/ -k(ý)/ -(ý))
l


Cvičení (? ob-/ o-)
l


32
SSJČ
lrozžehnouti
(*rozežehnouti Vrchl., *rozžhnout Holan, +rozžíci Sova, +rozžíti Podl.) (1. j. -žehnu, min. -žehl,
-žal, trp. -hnut, -žat, podst. -hnutí, -žetí) (obl. rožnout) dok. (op. zhasit)
1. (co) způsobit, aby něco svítilo, hořelo; rozsvítit 1, zapálit: r. svítilnu, sirku; rozžaté
svíce; r. vánoční stromek rozsvítit na něm svíčky; přen. r. oči (O. Schein.) rozjasnit
2. (co) roznítit, rozsvítit, zapálit (světlo, oheň): r. světlo v lampě; řidč. r. oheň v kamnech
(op. uhasit); r. revoluční požár podnítit, vyvolat revoluci; přen. kniž. r. v někom nadšení
vzbudit, vyvolat
3. udělat světlo; rozsvítit 1: seděl jsem potmě, nerozžehl jsem; nechat rozžato; --- rozžehnouti se
dok. začít svítit, hořet, planout; rozsvítit se 1, vzplanout (op. zhasnout): večer se rozžehla
světla; hvězdy se rozžaly na obloze; přen. rozžehly se (mu) oči zlým svitem (Jir.) zaleskly; ---
ned. rozžíhati, r. se, rozžehovati, r. se, rozžehati, r. se, rozžehávati, r. se

33
SSČ
lrozžehnout
dok. (1. j. -žehnu, čin. -žehl, -žal, trp. -hnut, -žat, podst. -hnutí, -žetí) rozsvítit (syno)
zhasit (anto) rozžehnout svíci, reflektor, rozžehnout oheň, zapálit (# uhasit); rozžehnout světlo v
lampě,
rozžíhat ned.
l

34
roz-žeh-nou-t


35
frekvence tvarů


36
rož-l


37
rož-nou-t


38
PERINTEGRACE (PŘEROZDĚLENÍ)
lV důsledku oslabení povědomí o segmentaci dochází vlivem oslabení původní slovotvorné motivace  a
s ní související segmentace k sekundárnímu rozložení morfémů  ve slově.
lSUFIXY: -ík (-lík/-ník) / -ovník/
l(used-l-ík, děl-n-ík, prac-ov-n-ík)
l-ko/ -átko (kuř(át)-k-o, hol-át-k-o)
lPREFIXY: (hist.) (pův. ob-vázat dalo o-vázat a druhotně vzniklo synonymní nové  ob-vázat)
l

39
Spoluformant
lSpoluformantem při derivaci od sloves bývá kmenotvorná přípona. Vyber slova utvořená, která jsou
odvozena od základu rozšířeného o kmenotvornou příponu. lSpoluformantem při derivaci bývají
hláskové alternace. Vyber slova utvořená, která jsou odvozena tak, že při derivaci dochází
k hláskové alternaci.

40
? spoluformant KP
llakýrna automechanik vedoucí
l motorka vrátný řidič
lprůvodčí dělník hukot
lřev spojka vrtačka
lšroubovák skluz lepidlo
lbrzdný nemrznoucí rozhašený
lřadicí vysloužilý snesitelný

41
? spoluformant KP
llakýrna automechanik vedoucí
lmotorka vrátný řidič
lprůvodčí dělník hukot
lřev spojka vrtačka
lšroubovák skluz lepidlo
lbrzdný nemrznoucí rozhašený
lřadicí vysloužilý snesitelný

42
? spoluformant HA
lsoutěžící utkání lukostřelba
lzásah zkouška beznaděj
lvýhra rozkaz tlukot
lpálka snažení hřiště
lplovárna výstup branka
lstanoviště píšťalka začátek
lšlapátko míček měřítko

43
? spoluformant HA
lsoutěžící utkání lukostřelba
lzásah zkouška beznaděj
lvýhra rozkaz tlukot
lpálka snažení hřiště
lplovárna výstup branka
lstanoviště píšťalka začátek
lšlapátko míček měřítko

Slova příbuzná (slova se stejným kořenovým morfem)
lslovotvorná řada je tvořena postupným řetězcem příbuzných slov (slov spojených významem a formou).
Např. učit –> učitel –> učitelka lSlovotvorný svazek je spojení příbuzných slov (slov spojených
významem a formou). Např. učitelský< – učitel –> učitelka. lslovotvorné hnízdo (čeleď) je tvořenou
souhrnem řad a svazků.

Co mám umět?
Definice a příklady
lmorfém – morf – alomorf
lkmen – kořen – kmenotvorná přípona – koncovka
lderivační kmen – kmen odvozený – kmen odvozovací – kmen jednostupňový – kmen vícestupňový
lslovotvorný a tvarotvorný základ a formant
lslovnědruhová charakteristika a morfologická charakteristika
ltypy afixů
lslovotvorná řada, svazek, čeleď/hnízdo
l
l
l