2 Varianty s protetickým h pred r. t jsou v uvedených nai. výrazech soustředěny do menších úseku v oblasti jzc. nářečí a dokládají se zpravidla jako duble tni vedle forem shodných se spisovným jazykem, tedy [arem bez proteze.
V minulosti byl rozsah forem s protetickou souhláskou patrne větší, jak dosvědčuje jejich sporadický výskyt z Českobudějovicka a z Jindřichohradecká: např. v slově hřídkej a v místním jménu Hřmiov záp. od Jindřichova Hradce (b. 43«, 43u).
Poměi uc značný územní rozsah podob luiz.ee muže svědčil o toni, že se u tobolo výrazu uplatnila lidová etymologie, že se totiž etymologicky neprůhledné slovo přiřadilo k slovesu hrýzt.
Na mapě jsou pozitivně zakresleny jen příznakové miř. varianty, tj. varianty s protetickou souhláskou.
3 Forma hremen je rozšířena jen na okrajovém mikroareálu sev. od Plzně.
Podoby hrdalo, hfvSao jsou doloženy ze dvou celků: první tvoři úzký pruh obci ud zi. okraje přes Plzeň ke Klatovům, druhý areál je poněkud vetší a rozkládá se mezi Přibránu', Strakonicemi a Táborem, odtud vybíhá úzkými jazyky k Ledči nad Sázavou a k Benešovu. Ve většině lokalit se zachovává tvar hře&uto jako starší dubleta vedle tvaru řešato.
Výskyt varianty hřejtá je omezen na teritorium v již. Čechách zhruba mezi mésly České Budějovice, Strakonice a Tábor.
Forma hryzec pokrývá záp. úsek jzc. nářeéí s dosahem až k Prachaiicúm.
4 a) - c) hícjai SSJCndr.
5 -
Bh
*»K
Protetická souhláska v je doložena před samohláskou o nebo před samohláskou u- («-) vzniklou z o (o), a to na počátku slova (vokno, vukim, viismý) i na švu složeniny (černovokej, zavopalni), zde mluvíme o hiátu. Tento příznakový náfeční jev se drží poměrně houževnatě, je vcelku pravidelný, a proto byl uveden i v PRO A3ab.
Na okraji zkoumaného území bylo zachyceno též protetické ij; to vzniklo z bilabiálního »■ a ztotožnilo se s u za starší I; v novější době ustupuje a je charakteristické pro mluvu nejslarší generace.
25S   a) okno (157) - mapa i 371 b) ovoce (1154) - mapu s. 373
nbuľlHlI
okra (U J
IM     a) okno
vQkng. (vvokno) uokno
b) ovoce n. (ovoce 731,732,735,736, 755, ovoci 744, 753) -- ovoc. t. - ovoc m vo.vo.ee. n. (voboce 633, 637,639,650,656) UOVOC m
2 Užilí protetických hlásek představujeme na slově okno; týž uzemni rozsah jako formy okno x vokno x l/okno má většina slov s náslovnou samohláskou o. např. výrazy oběd, oheň, on.
Na stejné mapě je zakreslen výskyt forem s protezí u slova ovoce. Jako vedlejší problém se u tohoto výrazu sledovaly rozdíly rodové (ovoce, ovocí, ovoce n. x ovoc i. x ovoc a,). Formy ovoc nu, f. vznikly z tvaru ovoce chápaného jako pl. Forma ovoce ukazuje na příklon k tvarům typu obilí, nář. obilo, srov. 111-52.
O dalších diferencích v uplatnění protetických souhlásek viz oddíl 7.
3 Téměř celé Čechy a zap. Moravu pokrývá podoba s protetickým v (vokno). v své. dialektech místy vyslovované ještě jako biiabiální hláska {mikno). Doudlebsko v již. Čechách a území východně od linie Lilovel-Prostějov-Vyškov-Mikulov se liší archaickou variantou bez proteze (často s rázem).
Širší Jablunkovsko se vydělaje dialeklismem s protetickým n (iiokno).
370
a Křemen
hřešato, hřešeto zprav. dubí. hřejtá
hryzec záp.
')^LS ;\\>i *r
^ * ä? % Jař.
257
a) ŘEMEN
b) ŘEŠETO
c) ŘEHTÁ
d) RYZEC proteze
Aj?
okno
y<>4  ťjL .
KĺÉÄ
VOKNO    :,-r\:0 -5dp 2
^ŕí3>U =T^^lr w->řSi5
258a OKNO protetické v