Historická mluvnice – Změny zvukové stavby jazyka - 1 Jsou dvě základní možnosti, jak zvukové změny interpretovat:  „fyzikálně“ – artikulační a akustické proměny hlásek (tento přístup používá fonetika);  „systémově“ – artikulační a akustické proměny základních jednotek fonologického systému, které se od sebe liší distinktivními rysy, proměny pravidel jejich řetězení, zejména ve vnitřní struktuře slabiky (tento přístup používá fonologie). Příklady 1/ Silná palatalizovanost předního ´u měla vliv na to že se hřbet jazyka posunoval (na rozdíl od neměkčícího u po tvrdých souhláskách) dopředu, takže vniklo labializované ´ü (měkké i vyslovené se zaokrouhlenými rty). Teprve další, systémové důvody vedly k přeměně ü v i. 2/ Velární g se v pozici před k mohlo vyslovovat disimilovaně, tzn. tegda > teγda, v jiných pozicích mělo podobu g. Teprve při promění systémových vztahů mohlo být g ve všech pozicích změněno v γ. 3/ V současné češtině mají některé fonémy své pravidelné varianty, tyto varianty ale nejsou samostatnými fonémy (nenastaly podmínky nutné pro jejich „fonologizaci“), např. n před velárním k/ g se mění na η. Hierarchická souvislost obou typů změn (fonetické změny se fonologizují, tj. jsou přijímány fonologickým systémem): fonetická variace → fonologická změna (Není to ale vztah nutný, fonologizace změny probíhá jen tehdy, pokud pro ni ve fonologickém systému existují předpoklady.) Objekt zájmu historické fonologie (Komárek): 1. vývoj soustavy fonémů, distinktivních rysů a korelací, 2. změny pravidel fonémových kombinací, 3. změny prozodických prostředků, Historická mluvnice – Změny zvukové stavby jazyka - 2 - 4. historická morfofonologie, tj. změny ve využití fonologických prostředků ve stavbě morfémů. Rozlišujeme dva typy změn A/ Kombinatorní (syntagmatické) Změna je vázána na pozici v řetězci, je výsledkem aplikace jistých pravidel, za jiných okolností zůstává původní tvar. Příklad Při asimilaci znělosti se k v pozici před znělou souhláskou mění na g, neznamená to ovšem, že se každé k změní na g (/kam/ xxx /k+de/ → /gde/). B/ Systémové (paradigmatické) Změna má fatální charakter, dochází k zásadní zvukové proměně fonému či jeho alofonu: např. jakmile se v češtině změnilo ŕ na ř, tak staročeský fonologický systém pozbyl zcela ŕ; podobně fatální byl zánik korelace měkkosti u souhlásek. Ještě je třeba uvažovat o třech dalších faktorech ovlivňujících změny zvukové stavby C/ Morfologická stavba Výsledky změn jsou často ovlivněny rozhraním mezi zvukovou rovinou a tvarovou rovinou. Výsledky či průběh změn mohou být odlišné v morfologických kořenech a lexikálních kořenech (mohou se spojit s morfologickými pravidly, mohou být jimi narušeny, ovlivněny nebo podmíněny): Příklad 1. Výsledky přehlásky ó > ě byly v dalším vývoji v některých pozicích odstraněny: podoby Ježúšovi > Ježíšě:vi, mužóm > mužě:m byly odstraněny podle koncovek tvrdých vzorů -ovi, -óm; kromě sjednocení koncovek tvrdých a měkkých vzorů tato změna nepochybně souvisela s tím, že obě koncovky obsahují jednoznačné gramatické rysy: -ovi pád, číslo a rod, -óm pád a číslo. Historická mluvnice – Změny zvukové stavby jazyka - 3 - 2. Pronikání úžení é > í mohlo být v koncovkách složené deklinace ve spisovné češtině pobělohorského období rychlejší než diftongizace ý > ej, neboť umožňovalo formální sjednocení kmenotvorného formantu dobr – í – 0 muž dobr – é – ho muže dobr – é – mu muži dobr – é – ho muže o dobr – é – m muži dobr – í – m mužem dobr – í – 0 muž dobr – í – ho muže dobr – í – mu muži dobr – í – ho muže o dobr – í – m muži dobr – í – m mužem D/ Jazykový kontakt I když je to sporné téma a politicky velmi ožehavá otázka, na vývoj zvukové stavby češtiny měla nepochybně vliv zvuková stavba němčiny: zánik korelace měkkosti, pevný přízvuk na první slabice, změna w > v, zachování fonologické kvantity mají jistě nějakou souvislost s němčinou. Obvykle se však tvrdí, že všechny importované změny musejí mít v přijímaném jazyce jisté předpoklady, takže se považují jen za stimul, který startuje procesy v jazykovém systému existující latentně (dřímající). E/ Zvratná analogie Souvisí a/ s nesprávnou aplikací jazykových pravidel (lidová etymologie): světnice se v některých dialektech změnilo na sednice, jelikož bylo nesprávně spojeno se slovesem seděti, nebo původní staročeské břítov přejaté z německého frîthof se změnilo na hřbitov mylným spojením se slovesem hřésti; b/ s mylným úsilím o jazykově prestižní vyjádření (mýlka plyne z nedostatečné znalosti prestižního kódu): prej se mění na prý, ačkoli zde skupina ej z tvrdého ý nevznikla. Historická mluvnice – Změny zvukové stavby jazyka - 4 Z hlediska závaznosti změny můžeme stanovit tři typy změn 1/ Zákonité změny (obligatorní) Změna je vázána v jistém jazykovém území a v jistých definovaných kontextech na všechny pozice (každé ´u po měkké souhlásce se změnilo na i: našu kašu > naši kaši, každé k, po němž v praslovanštině následovalo *e, *i se palatalizovalo na č). 2/ Změny nezávazné (fakultativní) Příklady Ne každé k, jemuž v praslovanštině předcházelo *i, *r̥ ́, podlehlo 3. palatalizaci velár. Koncové -i ve stč. velmi často zanikalo, ovšem nikoli vždy: radějí >raděj, jdúci > jdouc, nositi > nosiť, nesi! > nes! 3/ Změny nahodilé (sporadické) Např. příležitostné metateze typu malženka > manželka, povraz > provaz, mhla > mlha nebo asimilace artikulace jedno > jedn >jenn > jen Změny inventáře fonému mohou být 1. počet fonému se zvyšuje – z alofonů vznikají samostatné fonémy, z měkkého ŕ vzniká samostatné ř, 2. počet fonémů ubývá – splynutí l-ł, i-y, 3. fonémy mění některý ze svých distninktivních rysů ("mutace") – prostá mutace w > v, cyklická mutace: ó > uo > ú (ú). Hlásková změna nemá paměť Jakmile se nějaký prvek mění, už není v jazyce zakódována jeho původní vlastnost (a pokud se od sebe nějaké prvky liší podle původu, znamená to, že v okamžiku změny nebyly identické: pjet X pet).