04 Historická slovotvorba a syntax
Aspekty diachronní slovotvorby – hand out
1
Diachronní slovotvorba
V české diachronní jazykovědě tvoří nejméně probádaný plán.
Schází patřičná lexikografická díla staré a střední češtiny
Zatím zůstává jediný celistvý popis vývoje dějin české slovotvorby, a to syntézy z pera Dušana
Šlosara publikované v pracích Slovotvorný vývoj českého slovesa, Historická mluvnice češtiny
a Česká kompozita diachronně.
Klíčovým termínem diachronní slovotvorby je termín produktivity, tj. schopnosti tvořit nová
slova:
 nelze chápat mechanicky podle počtu doložených formací, protože řada vytvořených
slov žije v jazyce navzdory tomu, že způsob, kterým byly vytvořeny, je už
neproduktivní.
Podle Šlosara je „kvantitativní zastoupení jednotlivých typů ve skutečnosti sumou jejich
historických produktivit“.
Neproduktivní slovotvorné typy:
1. Sufix -ěný, kterým se tvoří látková jména:
 v nč. přes 20 takto utvořených slov, vesměs vysoce frekventovaných (dřev-ěný,
měd-ěný, slam-ěný),
 přesto je od stč. neproduktivní: již od 14. stol. jsou nové formace tvořeny pomocí - ový
(bobový, hlohový), od neuter a feminin sufixem -ný (hedvábný, stkelný, konopný);
v mladších obdobích jen od -ový (alumini-ový, kryptonit-ový).
2. Kolektiva derivovaná pomocí -í
 velmi rozšířená nč. ijo-kmenová kolektiva (vzniklá konverzí) typu list-í jsou jen o něco
méně zastoupená než kolektiva derivovaná sufixem -oví (cukroví),
 v nč. je však -í neproduktivní – netvoří se jím nové formace.
04 Historická slovotvorba a syntax
Aspekty diachronní slovotvorby – hand out
2
Toto byly případy slovotvorných typů, které produktivní byly a nyní svou produktivitu ztratily.
Vedle toho se ve starší češtině vyskytují ojedinělé formace, které představují starobylé
prostředky, jichž se čeština zbavila, anebo prostředky, jejichž potenciál čeština nevyužila:
 stč. názvy jednotlivin ledv-ina, zel-ina, byl-ina, křov-ina,
 psl. dějová jména mohla být derivována sufixem *-tъ:
(*pad-ti >) *pasti → pastъ (< *pad-tъ)
(*vlad-ti > ) *vlasti → vlastъ (< *vlad-tъ)
(*mer-ti >) *mrěti → *(sъ)mrьtъ (> smrt)
*byti → *bytъ
 psl. činitelské sufixy *-jь a *-unъ:
*ora-ti → *rata-jь
*pěst-i-ti → *pěst-unъ
 sufix -ej v kol-ej (← kolo), -áv v ruk-áv (← ruka)
Ale tento vývoj může být i opačný – původně neproduktivní forma může získat na dynamice:
1. Dějová jména -et / -ot
V psl. i stč. málo produktivní – přestavovala variantu deverbativ tvořených konverzí pomocí
formantu *-ъ od sloves končících na -tati, která měla význam modifikace děje ve smyslu
zintenzívnění, chápaného také jako opakování:
*trepetati → *trepet-ъ
04 Historická slovotvorba a syntax
Aspekty diachronní slovotvorby – hand out
3
Toto zakončení se emancipovalo:
*trepet-ъ → trep-et
Tato emancipace se projevila změnou jeho fonologické struktury z et na ot:
stč. -et → -et / -ot
V dalším vývoji se pak -ot definitivně prosazuje na úkor -et, a tak dochází k resufixaci:
stč. třepet → třepot
V nč. vzniká mnoho takových jmen – odvozují zejména od sloves pojmenovávajících zvuky,
ojediněle i pohyby: praskot, jásot.
Jak vidět, extrémním symptomem změny slovotvorné produktivity je resufixace – takových
dokladů je však málo:
 některá střč. konatelská jména derivovaná sufixem -ník byla nahrazena formacemi se
sufixem -ář:
čten-ník → čten-ář
lichev-ník → lichv-ář
 starobylý dějový sufix -ba byl podobně nahrazen produktivnější podobou -tba:
kle-tva → kle-tba
modlitva → modli-tba
honi-tva → honi-tba
 deminutivní sufixy c-ové byly nahrazeny sufixy k-ovými – někdy mohlo dojít
k resufixaci:
(*klětъ / klec →) klet-cě → klét-ka
04 Historická slovotvorba a syntax
Aspekty diachronní slovotvorby – hand out
4
Z naznačených dokladů plyne, že slovotvorná produktivita není binární vztah, tj. nelze říct, že
některý typ je, anebo není produktivní.
Spíše si lze produktivitu představit jako škálu nacházející se mezí póly od zcela produktivní po
neproduktivní.
Např. v rámci stč. deverbativních sloves lze vymezit typy lišící se mírou produktivity:
I. II. III. IV.
-nie / -tie -Ø -ot / -et (*-tъ>) -t
téměř absolutní
produktivita
paradigmaticky tvořená
od každého slovesa
produktivní, ale ne od
všech sloves
velmi starý způsob
tvoření, ve staré češtině
jen od Ø-, i- a n-kmenů
ve výviji nadále
produktivní
velmi málo produktivní
jen od některých sloves,
ale produktivita narůstá
tvořeno od sloves
končících na -tati,
neproduktivní
jen od sloves I.A třídy a
od atematických sloves
nerozvíjí se, ale zaniká
býti → bytie
poroditi → poroz-enie,
natisknúti → nátisknu-tie
pásti → pad-enie
vlasti → vlad-enie
ščebetati → ščebetá-nie
porod-i-ti → porod-Ø,
natisk-nú-ti → nátisk-Ø
pásti → pád-Ø
ščebetati → ščeb-et /
ščeb-ot
pásti → pas-t
vlasti → vlas-t
býti → by-t
Produktivita I: produktivita zasahuje celou doménu slovního druhu.
Produktivita II: produktivita vykazuje selekční restrikce (platí jen pro vymezenou skupinu
daného slovníhu duhu).
Produktivita III: produktivita svázaná s malou skupinou formací, jejichž počet se rozšiřuje.
(Ne)produktivita IV: jen omezený okruh formací, nevznikají nové formace.
04 Historická slovotvorba a syntax
Aspekty diachronní slovotvorby – hand out
5
A bylo by jistě možné provádět další jemnější diference, např. stanovit neproduktivní
slovotvorný typ, který byl kdysi produktivní, a proto je ve slovníku zastoupen celou řadou slov,
nicméně produktivní přestal být, a proto podle něj nová slova nevznikají.
Ve slovotvorbě je tedy nutno uvažovat o:
 jazykových prostředcích (derivační morfémy typu prefixů, sufixů apod.),
 pravidlech jejich spojení,
 pravděpodobnosti, že bude takové pravidlo užito (tj. produktivitě).
Na míru produktivity slovotvorných pravidel má vliv několika faktorů.
A) SÉMANTICKÁ OMEZENÍ
V řadě případů nelze spojit lexikální morfém (resp. fundující základ) se slovotvorným afixem,
protože jejich významová stránka to neumožňuje.
Např. posesivní sufixy -ův, -in, -í, -ský/-cký:
-ův = základy mužského rodu pojmenovávajícími osoby,
-ín = základy ženského rodu pojmenovávajícími rovněž osoby,
-í = základy jmen pojmenovávajícími zvířata
-ský/-cký opět se základy pojmenovávajícími osoby.
-ův / -ín + základ označující osobu × -í = základy jmen pojmenovávajícími zvířata
matč-in × *matč-í
*ryb-in × ryb-í
-ův / -ín + základ označující osobu × -ský/-cký + základ označující osobu
otcův × otcovský
B) SLOVOTVORNÁ OMEZENÍ
04 Historická slovotvorba a syntax
Aspekty diachronní slovotvorby – hand out
6
Míra produktivity některých typů může plynout z toho, nakolik je jsou produktivní fundující
základy.
Abstrakní názvy vlastností:
deklinace ijo-kmenová (typ vesel-í)
sufixem -ota (typ čistota)
sufixem -ství/-ctví (hrdinství, lajdáctví)
sufixem -ost (neprodejnost)
deklinace ijo-kmenová (typ vesel-í) + sufixem -ota (typ čistota) jen od primárních adjektiv
vesel-ý → veselí
čistý → čistota
sufix -ství jen od základům adjektiv na -ský/-cký
hrdin-ský → muž-ství
lajdácký → lajdáctví
sufix -ost slouží k derivaci adjektiv jak utvořených, tak neutvořených
neprodejný → neprodejnost
C) MORFOLOGICKÁ OMEZENÍ
Na produktivitu může mít vliv omezení týkající se slovního druhu nebo některé specifické
gramatické kategorie daného slovního druhu, např.
 může-li se odvozovat relační adjektivum od všech substantiv (typ -ný, -ní) anebo jen o
substantiv jistého rodu (typ -ový jen od maskulin),
 může-li se derivovat deverbativní substantivum od všech sloves (typ bytie) nebo jen od
sloves atematických či s nulovou kmenotvornou příponu (typ byt).
04 Historická slovotvorba a syntax
Aspekty diachronní slovotvorby – hand out
7
D) FONOLOGICKÁ OMEZENÍ
Jejich vliv se uplatňuje především u sufixů – u slovotvorných prefixů a u kompozit je míra
jejich vlivu nižší. Podoba fonologického terénu na hranici mezi derivačními afixy a slovním
základem může mít rozhodující vliv na míru slovotvorné produktivity.
Jména nositelů vlastností
 sufix -ík (večerník), má-li fundující adjektivum zakončení K + K (večerník),
 ostatní sufixem -ec (zuřivec).
Produktivních adjektivních slovotvorných sufixů složení V + K je víc
(např. -alý, -elý, -ilý, -aný, -ený, -ěný, -atý, -itý, -ový, -ivý, -ový) než typů kvalitativních adjektiv
zakončených na skupení K + K (tj. hlavně se sufixem -ný připojeným k základu zakončenémtma
konsonant).
Z toho plyne, že sufix -ec se uplatňuje u mužských názvů nositelů vlastností častěji než
sufix -ík.
E) SYSTÉMOVÉ VZTAHY
Produktivita plyne ze schopnosti naplňovat rozličné opozice.
Typickým případem je sufixace sloves – zde jen pár sufixů -Ø-, -a-, -nú-, -ova-, -va-, -ě-, -i-).
Proto je produktivita sloves dána především množstvím opozic, do nichž jisté typy vstupují, a
slučitelností se základy jistého typu.
Například v nové češtině velmi produktivní jsou slovesné n-kmeny, které jsou zapojeny do
protikladů -slábnout – slabit, -křiknout – křikovat, syknout – sykat, syknout – syčet, vybafnout
– vybafávat a n-ový formant odvozuje od adjektiv; chabý → chabnout).
Naopak méně produktivní a-kmeny jsou zařazeny jen do tří opozic takto: syčet – sykat, syknout
– sykat, hrkávat – krkat.
E) MÍRA ADAPTACE VÝPŮJČEK
Míra produktivity je často indikována tím, jestli se podle tohoto slovotvorného typu tvoří slova,
která byla před nedávnem adaptována.
04 Historická slovotvorba a syntax
Aspekty diachronní slovotvorby – hand out
8
lilium → liliový (látková jména, která už nejsou derivována sufixem -ěný)
F) BLOKACE SYNONYM
Blokuje produktivitu – některá slova nejsou utvořena proto, že už pro ně existuje zavedené
slovo.
král → *krále (jako kuře)
– princ
G) SPOLEČESNKÉ FAKTORY – POJMENOVÁVACÍ FUNKCE, TERMINOLOGIZACE
Kromě této systémové produktivity se na slovotvorbě podílejí i faktory vnější, tzn. větší nebo
menší potřeba tvoření společensky podmíněná. Tzn. pro jisté specializované oblasti vznikají
systémové předpoklady pro tvoření nových slov.
Změna funkce slovotvorného typu není tak častou záležitostí jako změna produktivity. Je to
důsledek značné setrvačnosti formací, o níž byla zmínka dříve. Také v soustavě slovotvorných
kategorií je historický pohyb nevelký, výraznější změny konstatujeme pouze u adjektiv. Proto
bude náš výklad o substantivech vycházet ze stavu kategorií, jak jej známe z češtiny současné.
To umožní také praktickou návaznost našeho diachronního výkladu na synchronní stav, který
známe z novočeských popisů. U adjektiv bude ovšem nutno sledovat i postupnou krystalizaci
některých slovotvorných kategorií.
KREATIVITA
Je třeba odlišit slovotvornou produktivitu od kreativity.
V dějinách češtiny se objevila řada silných vědeckých osobností, které rozšiřovaly slovní
zásobu pomocí slovotvorby:
 Klaret
 Jan Hus
04 Historická slovotvorba a syntax
Aspekty diachronní slovotvorby – hand out
9
 Václav Jan Rosa
 Jan Václav Pohl
 jungmanovská generace
Jejich motivace byla rozdílná: někteří usilovali o nahrazení cizích slov domácími, jiní o ustálení
českého názvosloví, další o jemnější možnosti (zpravidla citově odstíněného) vyjádření.
Často jsou jejich formace projevem nikoli slovotvorných možností češtiny, nýbrž jejich
vlastních tvůrčích možností.
Pokud jde o výsledky jazykové ekvilibistriky, která 1. neodpovídá dobovému systému anebo 2.
neplyne z aktuálních pojmenovávacích potřeb, pak takto vytvořená slova zpravidla zaniknou.
Nicméně je-li těchto výrazů třeba, uchytí se i ony, jako činitelské jméno rob-ot korespondující
volně se slovotvorným typem deverbativních substaniv typu syk-ot, rach-ot nebo klok-ot.
A samozřejmě ještě existuje básnická licence, tzn. slovo záměrně utvořené tak, aby pravidla
porušovalo, anebo bez znalosti pravidel.
V rámci slovotvorby je nutno striktně oddělovat sféru apelativ od sféry proprií, termínů a
expresiv.
Pro ni se v českém prostředí zažil termín parasystém – jejich jednotky jsou mnohdy tvořeny
jinými slovotvornými prostředky nebo jsou při jejich vzniku použity sice běžné slovotvorné
prostředky, avšak neběžným způsobem (odlišnými pravidly) než neutrální apelativa. Běžně se
předpokládá, že tento jejich specifický status je dán jejich pojmenovávacími odlišnostmi.
PARASYSTÉM
Ve slovotvorbě souhrn zvláštních soustav prostředků sloužících k vytváření speciálních
pojmenovacích okruhů:
 vlastních jmen,
 termínů
 expresiv.
04 Historická slovotvorba a syntax
Aspekty diachronní slovotvorby – hand out
10
Společným rysem těchto (parasystémových) prostředků je jejich odlišnost od prostředků
sloužících k utváření běžných pojmenování:
rozšiřující
1. Parasystémové derivace
Různě zkrácené odvozovací základy + periferní nebo neproduktivní formanty:
Ma‑těj + ‑ch → Ma-ch
Zdeněk + nda → Zdenda
2. Pouhé krácení slov
Alžběta → Běta
3. Parasystémové kompozice
Volnější spojování dvou lexukálních kořenů, které na rozdíl od pravé kompozice nerespektuje
sémantiku výsledku.
stč. osobní jméno l’útý, nč. lítý ‘divoký’ + mír → L’ut-o-mír