Historická mluvnice - Fonologický systém na prahu praslovanštiny a pračeštiny - 1 - FONOLOGICKÝ SYSTÉM POZDNÍ PRASLOVANŠTINY Vokalický systém západního dialektu pozdní praslovanštiny, z něhož se vyvinula pračeština, si lze představit následovně: redukované neredukované ústní nosové přední zadní přední střední zadní přední zadní vysoké i y u středové b ■b e o ? 9 nízké ě (ä) a Vlastnosti: 1) Rozhodující je opozice přední - zadní vokál (jediný středový vokál y by bylo možno interpretovat jako nezaokrouhlený protějšek u), 2) Není relevantní opozice vokalické kvantity, neboť v 9. stol. proběhla defonologizace kvantity, a tak vokalická kvantita ztratila v psi. status distinktivního rysu. Kvantita však zůstala zachována jako fonetická vlastnost • krátké vokály b, e, t>, o, • dlouhé vokály/, §, ě, y, u, g, a. 3) Minimálně dvě nosové samohlásky (někdy se uvažuje o jejich dalších pozičních variantách, což je z hlediska perspektivy vývoje starší češtiny nepodstatné). 4) Psi. ě (jať) by bylo možno chápat jako otevřené ['ä] neboli jako přední korelační protějšek ['a]; v pozici po ž š č j splynulo ě s a: *ležati, *kričati, *slyšati, *bojati. 5) Jery byly ultrakrátké, jejich výslovnost se zřejmě podobala redukovanému i nebo e (v případě b), resp. d (v případě t>). V pozici před j se však jery nalézaly vtzv. poloze napjaté, což mělo za následek jejich zdloužení: *b > i *ľudbje > *l'udije > Historická mluvnice - Fonologický systém na prahu praslovanštiny a pračeštiny -2 - *t> > y *dobr-bjb > *dobryjb 6) Tvrdé y bylo podobné současnému polskému nebo ruskému .y. místo artikulace labiály alveoláry palatály veláry způsob artikulace okluzívy ústni neznělé P P' t ť k znělé b b' d ď g nazální m m' n n' semiokluzívy neznělé c' č znělé dz' {dz) konstriktivy neznělé s 0) š ch znělé w w' z ž laterální l ľ vibranty r r' aproximanty j Vlastnosti: 1) Konsonantický systém pozdní psi. se na rozdíl od jihoslovanských jazyků vyznačoval vysokým stupněm palatalizovanosti, tzn. přední vokály změkčovaly předchozí tvrdé vokály (tato vlastnost systému se později ještě prohloubila v důsledku kontrakce a zániku a vokalizace jerů). 2) Nejrozsáhlejší je korelace měkkosti p - p', b - b', mm', w - w', t - ť, d - ď, n- n', t-ľ, r -r'. Ostatní konsonanty do této korelace nevstupovaly: tvrdé k, g, ch, s, z, měkké č, dz, ž, š, j. 3) Další korelační řady: a) neznělosti - znělosti (p - b, p''— b', t- d, ť -ď, s- z, k- g, c- dz, c' - dz', č -dž, š-ž), b) kontinuálno sti - nekontinuálnosti (w - b, w' - b', s - c', z -dz', š - č, ž - dz), c) tupá sykavka - ostrá sykavka (s-š, z-ž, c' -č, dz' - dž), d) nazálnosti - nenazálnosti (m - b, m'- b', n d, n'- ď). Historická mluvnice - Fonologický systém na prahu praslovanštiny a pračeštiny 4) Konsonant w měl na rozdíl od současné češtiny bilabiální artikulaci [w]; ve fonologickém systému západního dialektu pozdní psi. scházel jeho neznělý protějšek [/]. Fonémy r a / se vyznačovaly schopností tvořit slabiku. Týká se to těch případů, které navazují na starobylé ide. slabikotvorné /, r. Tyto slabikotvorné likvidy se lišily měkkostí */-/', r -r'. Tyto likvidy patrně nebyly plně slabičné a obsahovaly krátký průvodní vokál (obvykle se značí indexovým jerem, což je poněkud matoucí, protože tyto průvodní vokály jery nebyly) *lb-l'h, *rb-rh: *pVm>, * l2Y První vokál také ovlivnil měkkost/tvrdost předchozího konsonantu (vytvořily se tak měkčící a neměkčící varianty vokálů, které se lišily tím, že neměkčící varianty následovaly po měkkých souhláskách, kdežto neměkčící po souhláskách tvrdých). Příklady kontrakce: aja > á *dobraja > dobrá ěja > a *sějati > *s ati ěje > ě *uměješb > *uměšb > umieš eju > ú *našeju > *našú eji > i iji > i *dobriji > *dobr 'i ije > ě *pěšijenrb > pěšěm oja > á *bojati > báti, *pojas-h > *pás-h oje > é *novoje > nové ojě > é * svoje > své oju > ú *toju > tú oj Q > Q *ženojo > *žen

ý imp. *kryji > krý yjb > ý *stryjbCb > *strýcb bji > í *r 'ebr 'bji > r 'ebr 7, imp. b 'bji > b 'i bjb > í *PQt'bjb > *poťí bje > ě *znamen 'bje > *znamen 'ě bJQ > Q *kost 'bjo > *kost 'Q V? > ? nom. sg. m. «r-ového participia*p 'bje > *p'e Nepravidelné výsledky kontrakce lze pozorovat u sloves typu dělati a *sádzati:: Historická mluvnice - Fonologický systém na prahu praslovanštiny a pračeštiny -5- *dělajeme > děláme *sádzajeme > *sádzáme Některé skupiny V + j + V byly vůči kontrakci imunní, a tak zůstaly v češtině zachovány, např. oji (dojiti, kojiti, napojiti). Podobně kontrakci nepodlehly skupiny, které se nacházely na morfologickém švu: např. substantiva *stája, *chvoja (kdyby se kontrahovaly, měly by mít podobu *stá, *chvá - jak by se tato substantiva skloňovala?) či prézentní formy sloves typů kupovati, kryti (kupuješ, kryješ). U kontrakce lze sledovat jisté nářeční rozdíly mezi Čechami a Moravou - na Moravě se vyskytuje více případů s neprovedenou kontrakcí: mého (mýho) X mojeho, mých (mejch) X mojich (je ovšem možné, že tyto moravské podoby mojeho, mojich vznikly sekundárně až v mnohem mladším období). II. ZÁNIK A VOKALIZACE JERŮ Zánik jerů proběhl přibližně v polovině 10. stol. Řídil se rytmickým zákonem, který se ve slavistice nazývá Havlíkovo pravidlo: Počítaje od konce slova, jery liché zanikly, kdežto jery sudé se změnily na e. *s-hm> > sen 2 1 e 0 Toto pravidlo platí také pro předložky: *st> SKľľbmb > se snem 4 3 2 1 e 0e 0 Historická mluvnice - Fonologický systém na prahu praslovanštiny a pračeštiny -6- Havlíkovo pravidlo platí pouze pro nepřetržitou jerovou řadu. Jestliže se mezi jery objeví jiná samohláska, počítá se odznova: *zhvam> > zván 1 X 1 0 0 Toto pravidlo taktéž platí pro předložky: *st> s-hbor-hmb > se sborem 2 1X21 e 0 e 0 Jak je z citovaného dokladu zřejmé, tímto způsobem se v češtině vytvořily rozličné alternace e ~ 0, což ukazuje genitiv téhož substantiva (jde tedy o alternaci kořene sen ~ s0n): *s-hna > sna 1 0 Po měkkém jeru zůstala zachována měkkost předchozího konsonantu (tento stav zůstal zachován do pč. a stč. depalatalizace): *dbm > *ďen'1 *di>m> > den2 Původní výsledky jerových změn nahradily rozličné analogie a tendence k zachování slovního základu, popř. artikulační či fonologické důvody (mech, mcha —► mech, mechu; sg. nom. gen. dska, pl. gen. dsky ~ desk —► deska - vyrovnání: desky, desk —► desek - artikulační důvody). 1 Nvč. den. 2 Gen. pl. substantiva den. Historická mluvnice - Fonologický systém na prahu praslovanštiny a pračeštiny -7- III. DENAZALIZACE Na přelomu 10. a 11. století došlo k denazalizaci, tj. ke změně nosových samohlásek v samohlásky ústní (dlouhé vokály jsou signalizovány pomoci vodorovné čáry): e >ä *p$tb > *päť *j$zykb > *jäzyk ě > ä *pět,b > *pät (,pátý') *vece > *väce (,více') q > u *rgkg > *ruku *dgbi> > *dub q > ú *rgkg > rukú (*kostbjg >) *kosťg > kosťú Svědectví o nosové artikulaci £ ještě v 10. století podává latinská podoba jména knížete Václava Venceslaus (*W ä způsobila změnu původního psi. jať [ä] v e-ový foném ě / ě. NÁSLEDKY KONTRAKCE, ZÁNIKU JERŮ A DENAZALIZACE 1. Obnovení korelace kvantity u samohlásek (délky vzniklé kontrakcí jsou velmi pevné). 2. Rozvinutí korelace měkkosti u samohlásek: po provedení této změny se přední vokály mohly vyskytovat také po nezměkčených (tvrdých) konsonantech a nepřední samohlásky se mohly nacházet po změkčených konsonantech; tak se u samohlásek vytvořily měkkostní varianty (přední - zadní varianta vokálu): a - 'a, e - 'e, u - u' (viz níže). 3. Vznik zavřených slabik. 4. Rozšíření případů s nepalatalizujícím -e-. 5. Vznik početných souhláskových skupin, včetně tzv. pobočných slabik (konsonantických skupin obsahujících neslabičné r l m n (ň) j: rty, sedl, sedm, básň, jsem). 6. Alternace e ~ 0. 7. Definitivní formální přeměna deklinace složené v deklinaci adjektivní (ztráta povědomí o původním určení jednotlivých částí složené deklinace, konec introflexe). 8. Emancipace ijo- a z/a-kmenové deklinace. 9. Vznik nových prézentní kmenotvorných přípon -á-, -ě- (slovesa 5. třídy). 10. Vznik vokalického fonému ä. 11. Vokalický komonent jať [!ä] se na základě konkurence nového ä proměnil na samohlásku středovou pe]. 12. Odlišení prézentního a infinitivního kmene tzv. nosovkových sloves 1. třídy slovesné (vzorupieti: inf. *peti > *päti, 1. os. *pbng > pnu, 2. os. *pbnešb >pneš).