• Talmud, Pirkej avot: http://www.chewra.com/keshetnew/kweb/kategorie.aspx?kid=135
• Zugot (páry), dvojice židovských mudrců, kteří předávali ústní tóru a smichu.
• „Moše přijal Zákon na Sinaji a předal ho Jozuovi, Jozue stařešinům a ti zase prorokům, proroci ho předali členům Velkého
shromáždění a ti vyslovili tři pravidla buďte prozíraví v soudu, pozůstavte dostatek žáků a učiňte plot vůkol Zákona.
• Šimjon Spravedlivý byl poslední z (členů) Velkého shromáždění, ten pravil: Vesmíry spočívají na třech skutečnostech: na
Zákonu, na modlitbě a na gmilus.
• Antigonos ze Sicho přijal od Šimjona Spravedlivého a učíval: Nebuďte jako slouhové, kteří slouží svému pánu v očekávání
odměny nýbrž jako služebníci, sloužící bez úplaty a bázeň Nebes budiž ve vás.
• Hilel a Šamaj přijali od předešlých a učívali:
• Hilel: Budiž jedním z učedníků Aharonových, miluj pokoj a následuj ho, miluj také i všechna stvoření (ohev šalom verodef
šalom, ohev et-brijos) a přibližuj je k Zákonu.
• Šamaj učil: Učiň si Zákon trvalým zaměstnáním, málo mluv a o to více konej a přijímej každého přívětivou tváří.“
• Více zde: https://talmud.webnode.cz/seder-nezikin/sanhedrin/a90a-91a/
• Mišna: „Celý Izrael má podíl na světě příštím, neboť je psáno: A tvůj lid, všichni spravedliví navěky zdědí zemi, výhonek
mé sadby, dílo mé ruky k oslavě! A následující nemají podíl na světě příštím: Ten, kdo říká, že zmrtvýchvstání není z Tóry;
[ten, kdo říká], že Tóra nepochází z Nebes; a epikurejci. R. Akiva říká: „Rovněž ten, kdo čte nekanonické knihy, a ten, kdo
šeptá [zaříkání] nad poraněním a říká: Všechny nemoci, které jsem vložil na Egypťany, nevložím na tebe! Neboť já jsem
Pán, tvůj Uzdravovatel!“ Aba Ša'ul říká: „Rovněž ten, kdo vyslovuje [Boží] Jméno doslovně.“
• Gemara: „A kvůli čemu [taková přísnost]? – Tana [učí:] „Jelikož popírá zmrtvýchvstání, nebude mít podíl na
zmrtvýchvstání, protože veškerá opatření Svatého, budiž požehnán, jsou vetou za vetu.“ Neboť r. Šmu’el bar Nachmani
řekl: „R. Jonatan pravil: Odkud víme, že veškerá opatření Svatého, budiž požehnán, jsou vetou za vetu? Neboť je psáno: A
řekl Elíša: „Slyšte slovo Hospodinovo. Toto praví Hospodin: ‚Zítra v tuto dobu bude v samařské bráně míra bílé mouky za
šekel a dvě míry ječmene budou za šekel.“ (2K 7,1) A dále je psáno: Nato odpověděl štítonoš, o jehož ruku se král opíral,
muži Božímu: „I kdyby Hospodin otevřel nebeské propustě, jakpak se toto slovo uskuteční?“ Prorok řekl: „Hle, uvidíš to
na vlastní oči, ale jíst z toho nebudeš.“ (2K 7,2)
• „Velký sanhedrin se skládal ze 71 soudců a menší sanhedrin se skládal z dvaceti tří. Odkud
odvozujeme, že velký sanhedrin musí mít sedmdesát jedna? [Num. 11, 16]: „Hospodin
Mojžíšovi odvětil: „Shromažď mi sedmdesát mužů z izraelských starších, o nichž víš, že jsou
staršími a správci v lidu. Vezmi je ke stanu setkávání, ať se tam postaví s tebou.“ A přidejte
Mojžíše, který byl jejich hlavou, tedy sedmdesát jedna.“ Mišna, Sanhedrin, 2a
• V Javné zůstal sanhedrin a rabínská škola do vzpoury Bar Kochby v 135; pak byla škola
zničena. Útočištěm rabínů se stala Uša v Galileji. Roku 166 sanhedrin se odstěhoval do
Tiberiady. Římané uznali nasiho (předsedu, řec. patriarcha, lat. prefectus) jako vůdce všech
Židů v říši a požadovali, aby mu všichni Židé platili daň za udržování tohoto významného
úřadu. Patriarcha byl zákonodárce i soudce. Uznala ho i židovská obec v Babylonii.
• Podle rabínského judaismu představuje Ústní Tóra zákony a právní výklady, které nebyly
zaznamenané v Pěti knihách Mojžíšových, „psané Tóře.“
• Tannaim (aram. „učitelé“): Vztahuje se na mudrce, kteří žili v Izraeli až do roku 220 n.l. Kromě
Mišny jejich spisy byly uchovány také v midraších. Klíčové postavy tannaim zahrnují Hilela
Staršího, prvního rabína Jóchanana ben Zakkaje, rabína Akivu a Judu ha-Nasiho.
• Rabbi (heb. „pán, učitel“) od prvního století titul udělený učedníkům mudrců, kteří byli
vysvěceni (smicha) staršími ze Země Izraelské, kteří byli vysvěceni samotným sanhedrinem a
dostali od něho pravomoc vykládat halachu a soudit. Formální vysvěcení definitivně mizí v
roce 425 v návaznosti na opatření přijatá Theodosiem II.
Mišna
• Zeraim („Semena“), modlitby a požehnání, desátky a
zemědělské zákony (11 pojednání)
• Moed („svátky“), (12 pojednání)
• Našim („ženy“), manželství a rozvodové smlouvy,
některé formy přísahy a nazírská práva
• Nezikin („škody“), o občanském a trestním právu,
fungování soudů a smlouvách (10 pojednání)
• Kodašim („svátosti“) se týká obětních obřadů, chrámu a
zákonů o dietě (11 pojednání)
• Tohorot („očištění”), o zákonech čistoty a nečistoty,
včetně nečistoty mrtvol, zákony o čistotě potravin,
zákony o pohlavní a tělesné čistotě(12 pojednání)
• Exodus 20:13 Nezabiješ (nezavraždíš) - Opodstatněné zabíjení: trest smrti byl za vraždu, falešné svědectví, cizoložství
vdané ženy, modlářství, styk se zvířetem, neúcta k rodičům, věštění, homosexualita, falešný prorok, ve válce, obrana
• „Rabín Jocḥanan říká o různých kategoriích války: Válka, kterou vyhlašují rabíni, je stejná jako válka, která je mitzvou, o
které mluví rabín Jehuda, a válka, která je mitzvou vyhlášenou rabínem, je stejná jako povinná válka. Proto rabín
Jehuda uvádí, že války, které rabíni nazývají nepovinné, mají být viděny jako povinné války.“ Sotah 44b
• „Rava řekl: Všichni souhlasí, že války, které vedl Jozue, aby dobyl Eretz Yisrael, jsou povinné. Všichni souhlasí, že Války
vedené Domem krále Davida kvůli územní expanzi, byly nepovinné války. Když nesouhlasí, jsou to preventivní války,
které jsou vedeny k redukci pohanů, aby nepřišli a nevedli válku proti nám. Jeden mudrc, rabín Jehuda, nazval tento typ
války mitzvou a jiný rabín to nazval nepovinnou válkou. Mezi těmito názory je praktický rozdíl: Ten, kdo se zabývá
jednou mitzvou, je osvobozen od provádění jiné mitzvy. Podle rabína Jehudy je boj v tomto druhu války osvobozen
od provádění jiné mitzvy. Sotah 44b
• „Stejně tak, jak je zakázáno, aby žena nosila určité věci (ozdoby), které jsou pro ženu jedinečné na veřejnost, říkali
mudrci, že muž nemůže chodit o šabatu s mečem, ani s lukem ani se štítem [teris], ani s allou, ani s kopím. A pokud
nevědomky vyšel s jednou z těchto zbraní na veřejnost, má přinést oběť za hřích. Rabín Eliezer říká: Tyto zbraně jsou
pro něj ozdobou; stejně jako je muži dovoleno jít s jinými ozdobami, je mu povoleno jít ven se zbraněmi. A rabíni říkají:
Jsou trestuhodné a v budoucnu budou odstraněny, jak je psáno: „I překují své meče na radlice, svá kopí na vinařské
nože. Pronárod nepozdvihne meč proti pronárodu, nebudou se již cvičit v boji.“(Iz 2:4).“ Šabbat 63a
• „Kmen, falešný prorok a velekněz může být souzen pouze sanhedrinem o sedmdesáti jedna členech. [Král] může vést
[lidi] k nepovinné válce se souhlasem sanhedrinu o sedmdesáti jedna členech.“ Sanhedrin 2a
• „Z tohoto důvodu byl člověk stvořen sám, aby vás naučil, že každý, kdo zničí jedinou duši Izraele, je vinen, jako by
zničil celý svět; a kdokoli zachovává jedinou duši Izraele, Písmo mu připisuje [zásluhy], jako by zachoval celý svět. Kromě
toho, [byl stvořen sám] pro mír mezi lidmi, aby člověk neřekl svému bližnímu: „Můj otec byl větší než tvůj.“ Sanhedrin
37a
• Mišna dále učí, že se člověk nesmí vyhýbat pohanům, protože jsou podezřelí z krveprolití. Mudrci učili: Žid, který se
setká s pohanem na cestě a pokračuje ve svých cestách s ním, by měl nasměrovat pohana ke své pravici, aby
dominantní ruka Žida byla blíže k pohanovi, což mu umožní bránit se před možným útokem. Avodah Zarah 25b
• Řekl pak Raba: Kdyby řekl pohan Židovi: Posekej pro dobytek trávu v sobotu, jinak tě zabiju, musí se nechat raději zabít,
než aby ji posekal. Proč? - Protože jeho záměrem je přinutit ho, aby porušil své náboženství. Sanhedrin 74a-b.
• Rab Juda řekl: Jestliže cizinci obléhali města Izraele, nebylo dovoleno znesvěcení soboty. To se však vztahuje pouze na
to, pokud přišli kvůli majetku, ale pokud přišli s úmyslem vzít život lidem, je dovoleno znesvětit soboty. Eruvin 45a
Amoraim 200 - 500 n. l., Amora ‫,אמורא‬
• Gemara; ‫‬גמרא‬ ,‬‬ aramejsky gamar- dokončení
• Gemara interpretuje Mišnu
• Interpretace Mišny probíhala v tehdejších dvou hlavních centrech židovského učení, Galileji (hlavně
Tiberias a Caesarea) a Babylonii. (Nehardea, Nisibis, Pumbedita a Sura) Slovo „amora“ znamená
„interpret“ a aplikace tohoto termínu na tyto učence pravděpodobně znamená jejich práci při
interpretaci a odvozování halachy z Mišny.
• ekvivalentní titul pro babylonské Amoraim je „rav“
• Abba Arika (z. 247 n. l.), známý jako Rav, poslední tanna, první amora. Žák Judy ha - Nasiho. Přišel z
Izraele do Babylonie (219 n. l.). Založil v Suře studium Mišny a to vedlo ke vzniku Talmudu.
• https://talmud.webnode.cz/seder-nasim/gitin/a55b-56b/
• Gemara: [[Ve městě] žili jistí lotři. Rabíni jim řekli: „Vyjděme ven a usmiřme se s [Římany]!“ Oni je však
nenechali a řekli jim: „Vyjděme ven a bojujme s nimi!“ Rabíni jim řekli: „Nebudete mít úspěch.“ [Lotři] se
sebrali, spálili ta skladiště pšenice a ječmene a začal hladomor. R. Jochanan mu řekl: „Vymysli pro mě
nějaký plán, abych mohl opustit [město]! Možná něco málo zachráním!“ [Aba Sikra] mu řekl: „Předstírej,
že jsi nemocen, ať se na tebe všichni chodí vyptávat! „Když [r. Jochanan] dorazil tam [k Římanům], řekl:
„Mír s tebou, králi! Mír s tebou, králi!“ [Vespasián] mu řekl: „Jsi vinen dvěma tresty smrti. Za prvé proto,
že nejsem král, ale ty mne nazýváš králem. A za druhé, i kdybych králem byl, proč jsi přede mne až dosud
nepředstoupil?“ Mezitím k němu dorazil posel z Říma a řekl mu: „Vstávej, neboť císař zemřel a římští
urozenci se rozhodli postavit tě do čela [říše]!“[Vespasián] mu řekl: „Teď musím odejít [do Říma] a pošlu
někoho jiného. Ale můžeš si ode mne něco přát!“ [R. Jochanan] mu řekl: „Dej mi Javné s jeho
moudrými,[rodový] řetěz rabana Gamli’ela a lékaře k vyléčení rabiho Cadoka!“ Rav Josef o něm citoval
(a někteří uvádějí, že to byl rabi Akiva): „[Stojí psáno:] Obrací moudré zpět a jejich poznání ohlupuje. Měl
mu říci: ,Nech [Židy] tentokrát vyváznout!‘ [R. Jochanan] se však domníval, že tak mnoho by asi nedocílil
a pak by nemohl zachránit ani takhle málo.“
• Mišna + Gemara + další výklady = Talmud
Midraš (rabínův výklad)
• Bešalach („Když farao lid propustil”) je šestnáctá paraša v ročním židovském cyklu
čtení Tóry a čtvrté čtení z knihy Exodus. Zahrnuje verše Exodus 13:17–17:16. Vznik
midraše Mechilty se klade do doby rabína Akivy ( z. 135 n. l.).
• Mechilta of Rabbi Yishmael, Tractate Shirah Beshalach, Section 4, 1 a 4
• Exodus 15:3 „Hospodin je bojovný rek; Hospodin je jeho jméno.“
• „Proč je to řečeno? Z tohoto důvodu. U moře se jim jevil jako mocný hrdina, proto
se říká: „Hospodin je bojovný rek.“ Na Sinaji se jim jevil jako starý muž plný
milosrdenství, proto se říká: „(Mojžíš, Áron, Nádab, Abíhú a sedmdesát izraelských
starších) Uviděli Boha Izraele“ (Ex 24:10). A v době, kdy byli zachránění, co se říká?
Pod jeho nohama bylo cosi jako průzračný safír, jako čisté nebe.(Ex 24:10).“
• „Hospodin je bojovný rek, Hospodin je jeho jméno. Hospodin je bojovný rek,
protože bojuje proti Egypťanům. Hospodin je jeho jméno v tom, že má slitování nad
svými stvořeními, neboť je řečeno: Ex 34:6 „Když Hospodin kolem něho přecházel,
Mojžíš zavolal: "Hospodin, Hospodin! Bůh plný slitování a milostivý, shovívavý,
nejvýš milosrdný a věrný,“
• Otázky k diskusi: „Proč je verš Exodus 15:3 důležitý pro prokázání, že neexistují dvě
síly? Jaký aspekt Exodu 15:3 tento midraš zdůrazňuje? Midraš 1, Mechilta přináší
verš Ex 24:10, aby rozšířil naše chápání Exodu 15:3. Co mají vybrané verše
společné?“
Císař odpadlík (361-363) a církevní učenci
• Eusebios, Život Konstantina, III, 5
• „Na tomto setkání byla projednána otázka týkající se nejsvětějšího dne Velikonoc a byla vyřešena sjednoceným soudem
všech přítomných, aby tento svátek byl uchováván všemi a na každém místě v jeden a tentýž den. Tento svátek, od
něhož datujeme naše naděje na nesmrtelnost, by měl být slaven bez rozdílu všemi stejně, podle jednoho daného řádu
a uspořádání. A v první řadě se zdálo, že není užitečné, abychom při oslavě tohoto nejsvětějšího svátku měli následovat
praxi Židů, kteří bezohledně poskvrňují své ruce obrovským hříchem, a proto jsou zaslouženě zasaženi slepotou duše.“
• Ammianus Marcellinus: Rerum gestarum libri XXIII, 1, 3.
• „Julianus si pomyslel, že by měl znovu postavit v extravagantním nákladu pyšný chrám v Jeruzalémě a tento úkol dal
Alypiovi. Alypius energicky usiloval o práci a byl podporován guvernérem provincie; když však náhle ohromné ohnivé
koule vybuchly v blízkosti základů, popálení dělníci se nemohli dále přiblížit: pak [Alypius] pokus vzdal.“
• Julianus: Contra Galileos, 106
• „Ale od počátku se Bůh staral pouze o Židy a je si vybral jako svůj díl, to jasně prosazoval nejen Mojžíš a Ježíš, ale také
Pavel. Jestliže je Bůh všech i nás, proč nás zanedbával? Proto je přirozené myslet si, že Bůh Židů nebyl stvořitelem
celého vesmíru, ale spíše, jak jsem řekl dřív, je omezen, jeho říše má hranice, musíme ho pojímat jako jednoho z davu
jiných bohů. Naši spisovatelé říkají, že stvořitelem je společný otec a král všech věcí, ale že ostatní funkce byly přiděleny
národním bohům a bohům, kteří chrání města.“
• Augustinus Aurelius (354-430): O Boží obci, XVIII, 46
• „Dějiny židovského národa od znovupostavení chrámu až po narození Ježíšovo jsou řetězem utrpení a potupy. Židé byli
roztroušeni po celém světě se svým Písmem, a proto mohly velmi dobře sloužit církvi a křesťanství jako svědci
zaslíbeného Krista. I v jiných národech byli osvícení lidé s prorockým duchem, ale jejich předpovědi o Kristu nejsou dost
jasné a jisté, ale nejsou ani potřebné vedle proroctví Starého zákona. Proroctví o kráse nového chrámu, který má být
hezčí než starý, platí o církvi, ale splní se pouze v den posvěcení, t. j. v den soudu, neboť v této církvi jsou dobří i špatní.“
• Jan Zlatoústý (Chrýsostomos) (344/354-407):Proti židokřesťanům, V, 7
• „Žid však odmítá přijmout svědectví, které vydal Kristus. Co říká Žid? "Ten muž, který to řekl, je můj nepřítel. Ukřižoval
jsem ho. Tak jak mám přijmout jeho svědectví?" Ale tohle je zázrak. Židé ho ukřižovali. Když však zemřel na kříži, zničil
jejich město. Tehdy rozptýlil jejich lidi; pak rozptýlil ten národ po celé zemi. Tímto způsobem nás učí, že je vzkříšen, živý
a v nebi.“
• VIII, 9
• „Nebojíte se Boha? Potom alespoň mějte strach ze Židů. Vyhlašujete, že jste křesťané, ale spěcháte do synagog.
Neuvědomujete si, jak se vám posmívají? I když to nečiní otevřeně, nechápete, že to dělají hluboko v jejich srdcích?“
Codex theodosianus, rok 438
• 313/16.2.1 Křesťané jsou osvobozeni od povinnosti vybírat daně a jiných veřejných povinností.
• R. 318/16.8.1 Židům a jejich starším a jejich patriarchům chceme oznámit, že pokud se po přijetí tohoto
zákona někdo z nich odváží zaútočit kameny nebo jiným projevem hněvu proti tomu, kdo uprchl ze své
nebezpečné sekty a připoutal se k uctívání Boha [křesťanství], musí být rychle upálen se všemi svými
spolupachateli.
• 320/16.2.10 Osvobození od placení daní a muner jsou poskytovány duchovním, stejně jako jejich
manželkám, dětem a akolytům.
• 321/16.8.3 Židé mohou obdržet munera curiales – curiálové v městských radách (curiích).
• 331/16.8.4 (Presbyteroi) Hieroi, archisynagogoi, otcové synagog a zbytek, který řídí synagogu
(shromáždění), budou osvobozeni (imunní) od munera corporalia (manuální veřejná služba, př. v dolech)
• 339/16.9.2 Žid ať nevlastní křesťanské otroky. Jestliže Žid neváhá koupit otroky - ty, kteří jsou členy víry,
která je hodná respektu (křesťanství), pak jsou všichni tito otroci, kteří se nacházejí v jeho držení,
okamžitě odstraněni. Jestliže někdo z Židů zakoupil otroka jiné sekty nebo národa, ten otrok bude
okamžitě přisvojen císařskou pokladnicí. Kdyby Žid obřezal otroka, kterého koupil, nebude pokutován jen
za škodu způsobenou tomuto otrokovi, ale také dostane trest smrti.
• 346/16.10.4 Pohanské chrámy mají být uzavřeny, přístup k nim je odepřen a porušovatelé práva mohou
čelit trestu smrti.
• 381/16.5.6 Všichni lidé ať věří v Boha v pojetí Nejsvětější Trojice, jak učil svatý Petr, a ať se nazývají
katoličtí křesťané.
• 381/16.5.6 Heretici jsou definováni jako ti, kteří nedodržují Níkájskou víru. Jejich učení je zakázáno.
Definice trojice pomocí ousiá (substantio), je ustaveno.
• 388/3.7.2 Žádný Žid si nevezme křesťanskou ženu za manželku a ani křesťan si nevezme Židovku. Bude-li
• 393/16.8.9 Je dostatečně prokázáno, že sekta Židů není zákonem zakázána. Proto jsme vážně
znepokojeni, že jejich shromáždění bylo na určitých místech zakázáno. Žádná právní úprava nesmí
zakazovat judaismus, a to ani ve jménu křesťanství.
• 396/10.10.14 Jakákoli privilegia, které dávný zákon poskytuje pohanským kněžím a vůdcům, se ruší.
• 397/16.8.12 Židé nesmí být uráženi; místodržitelé musí být informováni o těchto incidentech
• 397/16.8.13 Ať jsou [židovští kněží] osvobozeni i od munera curiales.
• 399/16.8.14 Poplatky shromážděné archisynagogy a presbytery, mají být zaslány do císařské pokladny.
• 399/16.8.16 Židům a Samaritánům není dovoleno sloužit v císařské službě.
• 412/16.8.20.1 Židovské slavení soboty nesmí být rušeno.
• 412/16.8.21 Židé nesmí být pronásledováni za své náboženství nebo jim být zabavován majetek bez
příčiny.
• 415/16.8.22 Čestný prefekt Židů Gamaliel VI. (370–425) bude zbaven hodnosti a nesmí budovat
synagogy ani ustanovovat soudce mezi křesťany. (do r. 135 byli v čele Židů římští místodržící)
• 418/16.8.24 Židé nesmí sloužit v císařských službách. Židé, kteří již složili přísahu jako agentes in rebus či
palatini, mohou zůstat. Ti, kteří jsou ve vojenské službě, musí být propuštění. Dovolujeme Židům sloužit
v munera curiales a stát se advokáty.
• 423/16.8.25 Židovské synagogy (stavba) nesmí být bezohledně vypalovány. Pokud k takovému incidentu
dojde, budou nahrazeny. Nesmí se však stavět nové synagogy a ty stávající se nesmí zlepšovat. K těmto
věcem přidáváme, že ten, kdo zavádí otroka nebo svobodného proti jeho vůli od služby křesťanského
náboženství do služby odporné sektě, má být potrestán ztrátou majetku a života. Žid, který přivede
někoho k judaismu, ztrácí život a majetek.
• 423/16.8.26 Židé jsou chráněni před útoky lidí, kteří jednají ve jménu křesťanství. Židé stále nemohou
obřezávat křesťany.
• 429/16.8.29 Coronarium aurum (poplatek placený císaři) se vybírá od patriarchů synagog (shromáždění).
Nov. Theod. (438):
• 3.2 Žádný Žid nezíská žádné pocty nebo úřady, nikdo z nich nebude mít k dispozici občanské povinnosti,
ani nebude plnit povinnosti defensora. Věříme, že je hanebné, že by tyto osoby nepřátelské římským
zákonům, měly být považované za vykonavatele našich zákonů nad křesťanstvím.3.6 Munera personalia
(duševní veřejná služba) však může být vyžadována. 3.7 Židovské právo má být dodržováno pouze mezi
Židy.
Codex Iustinianus, rok 529
• Heretici jsou všichni, kteří nepatří ke katolické víře včetně Židů. Nemají zastávat žádný úřad.
• Když mezi křesťany a Židy vznikne jakýkoli spor, nebudou o něm rozhodovat náčelníci Židů, ale obyčejní
soudci.
• Nařizujeme, aby se při ortodoxních soudních sporech nedostalo svědectví heretikům, ani těm, kteří
dodržují židovskou pověru, pokud jsou jedna nebo obě strany sporu ortodoxní.
• Heretikům nebo Židům udělujeme svolení, aby, když mezi sebou mají soudní spor, představili svědky
způsobilé svědčit.
• Pokud by se někdo, kdo se vzdal uctívané křesťanské víry, měl stát Židem a připojit se k jejich svátostným
shromážděním, nařizujeme, aby po prokázání obvinění byl jeho majetek zabaven státní pokladnou.
• Obzvláště směrujeme ty, kdo jsou skutečně křesťany, nebo se říká, že jsou takoví, aby nepředpokládali,
že použijí násilí proti Židům nebo pohanům, kteří žijí podle zákona, a nepokoušejí se způsobovat potíže,
ani neprovádějí žádné nezákonné činy.“
• Novella 146 O Židech:
• Nařizujeme, že kdekoli je hebrejské shromáždění, ti, kteří si to přejí, mohou ve svých synagogách číst
posvátné knihy těm, kteří jsou přítomni v řečtině, nebo dokonce v latině, nebo v jiném jazyce. Proto
budou v první řadě používat Aquilu, i když nebyl z jejich lidu a jeho překlad se nepatrně liší od překladu
Septuaginty. Ale Mišna, nebo jak ji nazývají druhou tradicí, zcela zakazujeme. Neboť není součástí
posvátných knih, ani není předávána božskou inspirací skrze proroky, nýbrž je to práce člověka, která
mluví pouze o pozemských věcech a nemá v sobě božské.
Stránka Talmudu/Studium Talmudu
Tanaité – Hilelova škola a rod vpravo
Amoraité
Synagógy (συναγωγη) z 1. st. n. l. – Kafarnaum,
její rekonstrukce, Magdala, Ostia