Provincie Judea (l. Iudaea, ř. Ιουδαία)
a její prokurátoři, sídlo Caesarea Maritima
• Flavius, Josephus: Židovské starožitnosti, XVIII,
„Cyrenius přišel do Judeje, která byla nyní přidána
k provincii Sýrie… Židé na počátku vzali zprávu o
zdanění mírně… přesto vyložili svůj majetek, aniž
by o tom měli jakýkoli spor. Ale byl tam jeden
Juda, z města, jehož jméno bylo Gamala… který se
stal horlivcem a přivedl je k povstání.“ 6 n. l.
(tributum soli a tributum capitis).
• Filón z Alexandrie: Legatio ad Gaium, XXXVIII,
301:
• Pilát Pontský (26–36 n. l.) „Když však tuto petici
vytrvale odmítal, protože byl muž velmi
nemilosrdný, stejně jako velmi tvrdohlavý, vykřikli:
„Neznič mír, který existuje. Neporušuj starověké
zákony; nepředstírej, že jsi neurážel náš národ.
Tiberius nechce, aby byl porušován některý z
našich zákonů nebo zvyků.“
• Flavius, Josephus: Židovské starožitnosti, V, 1:
„Stalo se, že když byl Cuspius Fadus (44–46)
prokurátorem Judeje, jistý kouzelník, jehož jméno
bylo Theudas, přesvědčil velkou část lidí, aby s
sebou vzali své věci, a následovali ho k řece
Jordánu; řekl jim, že je prorok, a že svým
rozkazem rozdělí řeku; a mnozí byli oklamáni jeho
slovy…“
Tiberius Alexander, prokurátor Judeje
(46–48)
• Flavius, Josephus: Židovské starožitnosti, XVIII 20.100
• „Pak přišel Tiberius Alexander jako nástupce Fada; byl to
syn Alexandra, alabarcha Alexandrie, který byl hlavní
osobou mezi všemi jeho současníky kvůli své rodině a
bohatství: on byl také významný pro svou zbožnost, než
tento jeho syn Alexander, ten odpadl od náboženství svého
lidu. Pod tímto prokurátorem v Judeji vznikl velký hladomor,
při kterém královna Helena koupila obilí v Egyptě za veliké
náklady a rozdala je těm, kteří to chtěli. A kromě toho,
synové Judy Galilejského byli nyní zabiti; Chci tím říci, že
Juda, který způsobil, že se lidé vzbouřili, když Cyrenius
přišel, aby zdanil majetky Židů. Jména těchto synů byla
Jakub a Šimon, které přikázal Alexander ukřižovat.“
etnokřesťané x židokřesťané
• 80 -130 n. l. Skutky apoštolské 15:1 „Tu přišli do Antiochie někteří lidé z Judska a začali
bratry učit: "Nepřijmete-li obřízku, jak to předpisuje Mojžíšův zákon, nemůžete být
spaseni."
• 50-60 n. l. Galatským 2:9 „Když poznali milost, která mi byla dána - Jakub a Petr a Jan, kteří
byli uznáváni za sloupy církve - podali mně a Barnabášovi pravici na stvrzení naší dohody, že
my půjdeme mezi pohany a oni mezi židy.“
• Galatským 3:24 „Zákon byl tedy naším dozorcem až do příchodu Kristova, až do
ospravedlnění z víry.“
• 1 Korintským 7:18 „Jsi povolán jako žid? Nezatajuj svou obřízku. Jsi povolán jako pohan?
Nedávej se obřezat.“
• 1. Korintským 12, 13 „Neboť my všichni, ať Židé či Řekové, ať otroci či svobodní, byli jsme
jedním Duchem pokřtěni v jedno tělo a všichni jsme byli napojeni týmž Duchem.“
• 50 – 60 n. l. Římanům 9: „Co tedy? Máme my židé nějakou přednost? Vůbec ne! Vždyť jsme
už dříve ukázali, že všichni, židé i pohané, jsou pod mocí hříchu…“
• Římanům 3,21-24:.„Nyní však je zjevena Boží spravedlnost bez zákona, dosvědčovaná
zákonem i proroky, Boží spravedlnost skrze víru v Ježíše Krista pro všecky, kdo věří. Není totiž
rozdílu: všichni zhřešili a jsou daleko od Boží slávy; jsou ospravedlňováni zadarmo jeho
milostí vykoupením v Kristu Ježíši.“
Římští císařové
• Augustus (31 př. n. l. – 14 n. l.): Židovské starožitnosti, XVI, 6, 2:„Caesar Augustus,
velekněz a tribun lidu tak nařizuje. Vzhledem k tomu, že národ Židů byl shledán věrný
Římanům, a to nejen v této době, ale i v minulosti, a hlavně Hyrkán, velekněz, mým otcem
Caesarem. Zdálo se mě a mým rádcům dobré, podle přísahy lidu Říma, že Židé mají mít
svobodu užívat své vlastní zvyky podle zákona svých otců, jak je používali a že jejich
posvátné peníze budou posílány do Jeruzaléma... a aby nebyli povinni jít před soud v
sobotní den, ani v den přípravy k němu, po deváté hodině. Pokud by však někdo byl
chycen, jak krade jejich svaté knihy nebo jejich posvátné peníze... bude považován za
posvátného člověka a jeho majetek bude převeden do pokladny Římanů.”
• Tiberius Claudius Nero (14 - 37) Filón Alexandrijský (asi 20 př. n. l. – po roce 40): Legatio
ad Gaium XXIV. „Proto všichni lidé v každé zemi, i když nebyli přirozeně dobře nakloněni
židovskému národu, velmi dbali na to, aby neporušovali ani neútočili na žádný židovský
zvyk. A za vlády Tiberia se věci dělaly stejným způsobem, i když v té době byly věci v Itálii
uvrženy do velkého zmatku, když Seianus chystal svůj pokus proti našemu národu, neboť
hned po jeho smrti obvinění, která byla vznesená proti Židům, kteří přebývali v Římě, byla
shledána falešnými vynálezy Seianovými, který chtěl zničit náš národ.“ 19 n.l.
• Tacitus (55–120 n. l.): „Kristus, původce toho jména, podstoupil trest smrti v době vlády
Tiberia, rozsudkem prokurátora Pontia Pilata, ta zhoubná pověra byla na okamžik pod
kontrolou, jen aby se znovu vymanila, nejen v Judsku, v domě nemoci, ale v samotném
hlavním městě, kde jsou všechny hrozné nebo hanebné věci na světě.“ (Tacitus: Letopisy
XV,44)
Římští císařové
• Gaius Caesar Augustus Germanicus (37 - 41)
• Filón Alexandrijský: Legatio Ad Gaium XLIII. 346: „Synagógy naplnil obrazy a sochami
své vlastní podoby… a velký chrám… proměnil ve svůj vlastní chrám, aby ho mohl
nazvat chrámem nového Jupitera.“
• „Když se však naše prosby za spravedlnost rozpadly… my, kteří jsme byli unavení a
vyčerpaní… v neustálém očekávání ničeho jiného než smrti… v naší agónii jsme se
uchýlili k prosbě k jedinému pravému Bohu, modlili jsme se, aby ztišil hněv tohoto
falešně nazývaného boha… A on (císař) se stal mírumilovným, jen řekl: „Tito muži se mi
nezdají, že by byli tak zlí, jsou nešťastní a pošetilí, že nevěří, že jsem byl obdařen Boží
přirozeností.“ Tak nás propustil a přikázal nám, abychom odešli.“ r. 39 n.l.
• Tiberius Claudius Drusus Nero Germanicus (41 - 54)
• Suetonius (okolo 70 – po 130): „Jelikož Židé neustále podněcovali z podnětu Chresta
nepokoje, vyhnal je z Říma.“ (Životopisy dvanácti císařů; Claudius 25,4), r. 49 n. l.
• Skutky apoštolů 18, 2 „Tam se setkal s jedním Židem, který se jmenoval Akvila a
pocházel z Pontu. Nedávno přišel se svou manželkou Priscillou z Itálie, protože císař
Klaudius vydal rozkaz, aby všichni Židé opustili Řím. Pavel se s nimi sblížil.“
• Tacitus: Dějiny, V, 9, 1 :„Když byla knížata nyní mrtva nebo bezvýznamná, Claudius
udělal Judeu provincií a svěřil ji římským jezdcům nebo propuštěncům; jeden z nich,
Antonius Felix, praktikoval všechny druhy krutosti a chtíče, měl moc krále s chováním
otroka.“
Josef syn Matatjášův/Flavius Iosephus
Zemřel kolem roku 100.
• Eusebios z Caesareje(265 –339): Církevní dějiny, III, 9. Josef a jeho spisy:
• „Po tom všem je spravedlivé blíže poznat také Josefa, jemuž tyto Dějiny
děkují za mnohé příspěvky, jeho rod a původ. On sám nám to sděluje těmito
slovy: „Josef, syn Matatjášův, narozen v Jeruzalémě, rodem Hebrej, z
kněžského rodu. Bojoval jsem zpočátku proti Římanům a byl jsem donucen
být přítomen událostem, které se tehdy staly.“ (Válka žid. I,1). Josef byl
mezi tehdejšími Židy velmi vážený. A ne pouze u soukmenovců, ale i u
Římanů. Tito jej poctili ve svém hlavním městě postavením sochy, a jeho
spisy byly uloženy ve státní knihovně. Ve 20 knihách popsal celý židovský
starověk, Je to spis Starožitnosti. Ve spisu Válka židovská o 7 knihách popsal
dějiny tehdejší židovské války. Jak sám dosvědčuje, nenapsal jej pouze řecky,
ale i ve své mateřštině. Jistě si zaslouží věřit mu i v ostatním. Od něho jsou i
dva jiné hodné přečtení spisy O starém původu Židů (De Judeorum
vestustate). V nich odpovídá gramatikovi Apionovi, který tehdy napsal spis
proti Židům, Odpovídá i na jiné spisy, které se snažily urážet staré zvyky
židovského národa. V první z těchto knih udává počet kanonických knih
Starého Zákona a říká o těchto knihách, které byly u Hebreů podle staré
tradice uznávány za pravé.“
• Vybral, přeložil, úvody a poznámkami opatřil Josef Novák
http://louny.evangnet.cz/knihovna/eccleastica_historia.html#k2_29
první židovská válka (66 – 73 n. l.)
• Nero Claudius Caesar Augustus Germanicus (54 - 68)
• „Trpělivost Židů však trvala až do doby, kdy se Gessius Florus (64-66) stal prokurátorem.
Cestius Gallus, guvernér Sýrie, se ho pokusil zastavit, ale utrpěl porážku. Nero proto poslal
Vespasiana, který, s pomocí svého bohatství a pověsti, stejně jako jeho vynikajících
podřízených, ve dvou létech obsadil se svou vítěznou armádou celou zemi a všechna města
kromě Jeruzaléma. Příští rok byla občanská válka. Když byl v celé Itálii zajištěn mír, začaly
znovu zahraniční potíže; a skutečnost, že samotní Židé se nechtěli vzdát, zvýšilo naši
nenávist; zároveň s ohledem na všechny možnosti a nebezpečí nové vlády se zdálo účelné,
aby Titus zůstal s armádou.“ Tacitus (asi 55 – 115): Dějiny, 10
• „Titus postavil svůj tábor před hradbami Jeruzaléma… Židé během vlády Claudia, koupili
privilegium opevnit město a v době míru postavili hradby, jako by pro válku… většina pevně
věřila, že jejich prastará kněžská díla obsahovala proroctví a že toto je doba, kdy by lidé
pocházející z Judska měli dobýt svět. Toto tajemné proroctví ve skutečnosti poukazovalo na
Vespasiana a Tita, ale obyčejní lidé, interpretovali tyto velké osudy ve svůj prospěch.“
Tacitus: Dějiny, 11
• „Brzy si uvědomil jeho naději a dokončil dobytí Judeje v posledním útoku na Jeruzalém …
dobyl město na narozeniny své dcery, takže potěšil vojáky a získal jejich oddanost tak, že ho
přivítali jako Imperátora….“ Suetonius: Životopisy dvanácti císařů, Titus, 5,2
• Velitelé Židů: Šimon bar Giora, Jan z Giskaly, Menachem Galilejský
Masada, 450 m. n. m., padla 16.4., r. 73
960 obránců x legie X. Fretensis
• Eleazar ben Jair: „Protože
jsme se již dávno rozhodli, že
nebudeme sloužit Římanům,
ani nikomu jinému než Bohu
samotnému, který je jediný
pravý a spravedlivý Pán
lidstva, nastal čas, který nás
zavazuje učinit toto usnesení v
praxi skutečným. Byli jsme
první, kdo se vzbouřil, a jsme
poslední, kdo proti nim
bojuje; a nemohu si toho
nevážit jako laskavosti, kterou
nám Bůh udělil, že je stále v
naší moci zemřít statečně a ve
stavu svobody.“
• Flavius, Josephus: Válka, VII, 15
první židovská válka
Římští císařové
• Titus Flavius Vespasianus (69 – 79) – Cassius Dio (ca. 150– 235), Dějiny, LXVI, 2:
„Tak byl Jeruzalém zničen v den Saturnův, v den, který židé uctívají nejvíce. Od té
doby bylo nařízeno, aby Židé, kteří nadále udržovali své rodové zvyky, zaplatili
Jupiterovi Capitolinovi každoročně tribut dvou denárů.“
• Titus Caesar divi Vespasiani filius Vespasianus Augustus (79-81)
• Domitianus (81-96) – Život Domitiana 12, 1 „Kromě jiných daní byla daň na Židech
vybírána s nejvyšší přísností, a byli stíháni ti, kteří se veřejně nepřihlásili, že žili jako
Židé, stejně jako ti, kteří skrývali svůj původ a nezaplatili tribut uložený jejich lidu.“
• Cassius Dio, Dějiny, LXVII, 14, 1-3 „A ve stejném roce Domitianus zabil spolu s
mnoha jinými, Flavia Clementa konzula, ačkoli on byl jeho bratranec a měl za
manželku Flaviu Domitillu, která byla také příbuzná císaře. Obvinění vznesené proti
nim bylo obvinění z ateismu, obvinění, z kterého byli odsouzeni mnozí jiní, kteří se
dali na židovství.“
• Marcus Cocceius Nerva Caesar Augustus (96–98)
• fisci Iudaici calumnia sublata
Traianus a Kitova válka (115 – 117 n. l.)
• Marcus Ulpius Traianus (98 – 117 n. l.)
• Dio: Římská historie, LXVIII.32. 3. „Mezitím Židé v oblasti Kyréné prohlásili
vůdcem Andrease a ničili Římany i Řeky. Jedli maso svých obětí, pomazali se
jejich krví a oblékli si jejich kůži… V Egyptě také spáchali mnoho podobných
pobouření a na Kypru pod vedením jistého Artemiona. Tam zahynulo také
dvě stě čtyřicet tisíc, a proto žádný Žid nemohl vstoupit na tento ostrov…
Mezi jinými, kteří Židy potlačovali, byl Lusius, kterého poslal Traianus.“
• Eusebios: Církevní dějiny, 4.2-5. „Při první srážce zvítězili Židé nad Řeky. Tito
uprchli nyní do Alexandrie, zajali ve městě bydlící Židy a pobili je. Když
kyrénští Židé nedostali z Alexandrie žádnou pomoc, začali pod vedením
Lukuasovým plenit egyptské prefektury. Císař poslal proti nim pěší vojsko,
jezdce i loďstvo pod vedením Marcia Turba. Marcius Turbo v dlouhotrvající
bitvě pobil mnoho tisíc Židů nejen z Kyreny, ale i z Egypta, kteří přišli na
pomoc svému jakoby králi Lukuasovi. Poněvadž se císař obával, že Židé v
Mezopotamii by mohli přepadnout tamní obyvatele, přikázal Luciu Quintovi,
aby Židy vystěhoval z provincie. Tento tedy proti nim vytáhl s vojskem a
nesmírně mnoho jich pobil. Za tento úspěch byl císařem jmenován
místodržícím v Judeji.“
• Novák, J: Církevní dějiny (Ecclesiastica historia) (Teol. studie), Praha: Česká
katolická charita, 1988 http://www.fatym.com/taf/knihy/patrol/p_cdej.htm
Traiánova říše
Publius Aelius Hadrianus (117 –138 n.l.)
povstání Šimona Bar Kochby (132–135 n. l.)
• Historia Augusta, 1, 14, 1 „Po převzetí císařské moci Hadrianus okamžitě obnovil
politiku raných císařů a věnoval svou pozornost zachování míru po celém světě.“
• Historia Augusta, 1, 14, 2 „V této době začali Židé válčit, protože jim bylo zakázáno
praktikovat obřízku.“
• Dio: Římská historie, LXIX, 1 „V Jeruzalémě založil město na místě, které bylo zničeno,
pojmenoval jej Aelia Capitolina, a na místě chrámu postavil nový chrám Jupitera.“
• Dio: LXIX, 1, 12 „Hadrianus pak proti nim poslal své nejlepší generály. První z nich byl
Julius Severus, který byl poslán z Británie, kde byl guvernérem.“
• Dio: LXIX „Povstalci se neodvažovali riskovat otevřenou konfrontaci s Římany, ale
zaujali výhodná místa v zemi a posílili je tunely a zdmi, aby měli místa, kde by mohli
spolu komunikovat bez dozoru pod zemí; a propíchali tyto podzemní chodby shora,
aby propustili vzduch a světlo.“
• Eusebios: Církevní dějiny: „Vůdcem Židů byl tehdy jistý Barchochebas (Bar Kochba),
což znamená „hvězda“. Byl to krvežíznivý a loupeživý člověk a kvůli svému jménu
nakládal s nimi jako s otroky. Namlouval jim, že k nim přišel jako hvězda s nebe aby
byl jejich světlem v neštěstí. Nejhorší válečný plamen vzplanul v 18. roce Hadrianovy
vlády u města Béthéru, jednoho z velmi opevněných měst nepříliš vzdáleného od
Jeruzaléma. Obležení trvalo dlouho. Hlad a žízeň dovršily zkázu vzbouřenců.
Zasloužený trest stihl rovněž původce vzpoury. Hned na to bylo celému národu
zákonnými nařízeními a na Hadrianův rozkaz zakázáno od nynějška vstoupit do okolí
Jeruzaléma.“Novák, J: Církevní dějiny (Ecclesiastica historia) (Teol. studie), Praha:
Česká katolická charita, 1988 http://www.fatym.com/taf/knihy/patrol/p_cdej.htm
Syria Palestina (135–295)
„Od Šimona bar Kosiby k mužům z Én-gedi.
V pohodlí sedíte, jíte a pijete z majetku
izraelského domu a nezajímáte se o své
bratry!“
• Titus Aelius Hadrianus Antoninus Augustus Pius (138 – 161)
• Digesta, 48.8.11: „Reskript Božského Pia, Židé směli obřezávat jen své vlastní děti:
ti, kteří neměli stejné náboženství a kdo by to udělali, těm byla uložena pokuta.“
• Marcus Aurelius Antoninus Augustus (161 – 180)
• Ammianus Marcellinus: Římské starožitnosti, XXII, 5, 5: „Když procházel Palestinou
na cestě do Egypta, byl znechucený vzpurnými Židy a údajně křičel: „Ó Markomani,
ó Quadové, ó Sarmaté, konečně jsem našel lid, kteří je nešlechetnější než vy.“
• syn Commodus
• Lucius Septimius Severus Augustus – (193 – 211)
• Dio: LXXV, 2, „Jistý lupič jménem Claudius, který pustošil Judeu a Sýrii, a byl v
důsledku toho velmi usilovně pronásledován, k němu jednoho dne přišel s
některými jezdci, jako nějaký vojenský tribun, pozdravil ho a políbil ho; a v té době
nebyl ani objeven, a ani chycen později.“
• D. 50.2.3: „Božský Severus a Antoninus dovolili těm, kteří se drželi židovské pověry,
získat úřad decuriona, ale uložili jim požadavek, aby neporušovali pravidla svého
náboženství.…“
• Marcus Aurelius Severus Antoninus Caracalla (211 – 217) – „Všechny osoby v celém
římském světě byly učiněny římskými občany vyhláškou císaře Antonina." (D.
1.5.17). R. 212
• Elagabalus (217 – 222) – Historia Augusta: Elagabalus, 3,5: „Dále prohlásil, že
náboženství Židů a Samaritánů a obřady křesťanů musí být také převedeny na toto
místo (na Palatinus), aby Elagabalův kult mohl zahrnovat všechny kulty.“
• Alexander Severus (222 – 235) – Historia Augusta: Alexander Severus, 22,1:
„Respektoval výsady Židů a umožňoval křesťanům existovat nezkrotně.“
Patristika
• 80-120 List Barnabášův, XIII, 1-6. „Pohleďme, zda dostane dědictví tento či ten první a zda
Zákon se týká nás či jich… Z toho, na koho (Efraima) vložil (Jákob) pravici, vidíte, že mladší lid
je prvním a dědicem Zákona.“ http://revue.theofil.cz/revue-clanek.php?clanek=2138
• Ignác z Antiochie (+ 107, 71–72 let): „Je nemístné hlásit se ke Kristu a přidržovat se židovství.
Křesťanství totiž neuvěřilo v židovství, ale židovství v křesťanství. Křesťanství vede každého k
Bohu.“ Novák, J: "Ignatios Magnesijským" in Druhá patristická čítanka (Teol. studie), ed.
Novák, J., Praha: Česká katolická charita, 1985
• Rozmluva sv. Justina (+165) s (Židem) Tryfonem: „…obřízka tělesná na znamení dána byla,
abyste od národů jiných a od nás odděleni byli, abyste sami utrpěli, co nyní právem trpíte…
a nikdo aby z vás nevstupoval do Jerusalema. Nebo se ničím jiným od lidí jiných
nerozeznáváte leč svou na těle obřízkou.“
• Sušil, František: "Rozmluva sv. Justina s Tryfonem." in Spisy Apoštolských otců, ed. Sušil, F.,
Praha: Kněhtiskárna Cyrillo-Methodějské, 1874,
http://fatym.com/taf/knihy/patrol/p_just_dial_tr.htm
• Tertulianus ( + cca. 220): Adversus Iudaeos, II „Odkud chápeme, že Boží zákon byl i před
Mojžíšovými předky a nebyl poprvé (dán) na Chorebu ani na Sinaji a v poušti, ale byl
starodávnější; (existující) nejprve v ráji, následně reformovaný pro patriarchy, a pak znovu
pro Židy, v určitém období: abychom nedbali na Mojžíšův zákon jako na první zákon, ale
jako na druhý, který na určitou dobu Bůh předvedl i pohanům, a po opakovaném slibování,
že tak učiní skrze proroky, reformoval k lepšímu.“
Židé a křesťané
• Epifanius ze Salamíny (cca 310-403): Panarion (Lékárnička)
• Část 18. Epifanius proti Nazarejcům:
• 1:4 „A tak i když to byli Židé, kteří zachovávali všechny židovské svátosti, nenabízeli oběti ani nejedli
maso, v jejich očích bylo nezákonné jíst maso nebo obětovat ho. Tvrdili, že tyto knihy jsou padělky a že
žádná z těchto zvyklostí nebyla zavedena otci.“
• Část 30. Epifanius proti Ebionitům:
• 2:2 „V první řadě řekl (Ebion), že Kristus byl počat pohlavním stykem a semenem člověka, Josefa - už
jsem řekl, že souhlasil s ostatními ve všem, s tímto jediným rozdílem, s jeho dodržováním zákonů
judaismu, sobotou, obřízkou a všemi ostatními židovskými a samaritánskými příkazy.“
• Talmud Bavli, Berakhot 28b-29a: „RABBAN GAMALIEL ŘÍKÁ: KAŽDÝ DEN BY MUŽ MĚL ŘÍCI AMIDU.„R.
Levi řekl: Požehnání týkající se Minim bylo zavedeno v Javné… Naši rabíni učili: Šimeon ha-Pakuli
uspořádal osmnáct požehnání v pořadí před Rabbanem Gamalielem v Javné. Řekl Rabban Gamaliel
mudrcům: Je tu někdo, kdo může složit Birkat haMinim?" Samuel, ten malý, vstal a složil je.“
• Amida 12.
„Pro minim neexistuje žádná naděje, všichni budou brzy ztraceni, všichni Tví nepřátelé budou náhle
zničeni. Zlikviduj je v náš den. Blahoslavený, Pane, který ničíš protivníky své.“
• Órigenés ( + 253 Týros): Contra Celsum, III, 1: „(Celsus) Má názor, že stíhání Židů a křesťanů není nic
důležitého neboť obě skupiny věří, že Boží Duch předpověděl, že má přijít Spasitel lidské rasy, ale ještě
se nedohodli na tom, zda ona osoba vlastně přišla nebo ne…“
Logos Filóna z Alexandrie, (asi 20 př. n.
l.–40) a křesťanský Logos
• „Neboť Bůh, jako pastýř a král, vládne (jako stádu ovcí) zemi i vodě i vzduchu i ohni i všem
rostlinám a živým bytostem, ať už smrtelným nebo božským; a reguluje podstatu nebe a
periodické návraty slunce a měsíce a harmonické pohyby ostatních hvězd, které řídí
zákonem a spravedlností; jmenoval svého přímého nadřízeného, svůj Logos, svého
prvorozeného syna, který má přijmout oběť této posvátné společnosti jako nadporučík
velkého krále; neboť je někde řečeno, Hle, já jsem! Hle, posílám před tebou posla, aby tě
opatroval na cestě a aby tě uvedl na místo, které jsem připravil.“ (Ex 23, 20) O hospodáři
XII. 51
• „A Otec, který stvořil vesmír, dal svému archandělskému a nejstaršímu Logu přednostní
dar stát na hranicích obou a oddělit to, co bylo stvořeno od Stvořitele. A ten samý Logos
je nesmrtelným Bohem v zájmu smrtelné rasy, která je vystavena utrpení, je také
velvyslancem, poslaným vládcem všeho, k této rase.“ Kdo je dědicem Božských věcí. 205-
206
• „Tak, aby také rasa lidstva byla dvojí, jedna je rasou těch, kteří žijí z božského Ducha a
Logu; druhá z těch, která existuje podle krve a potěšení těla. Tento druh je tvořen ze
země, ale první je přesnou kopií božského obrazu.“ Kdo je dědicem Božských věcí, XII. 57
• Jan 1, 1 „Na počátku bylo Slovo, to Slovo bylo u Boha, to Slovo bylo Bůh.”
• Credo: ...Et in unum Dominum Iesum Christum… genitum non factum, consubstantialem
Patri,