Římské mince Vnější znaky lRažba (= mincovní obraz + legenda, tj. zkráceně: mincovní obraz) lTvar lVelikost lMincovní kov lHmotnost l Mincovní obraz lVývoj od 1. pol. 3. stol. př. Kr. do 5. stol. po Kr. lReligiosní princip lKommemorativní princip Periodizace vývoje mincovního typu lve shodě se základními mezníky římských dějin l1. republika (cca 289 – 27 př. Kr., předěl r. 146 př. Kr.) l2. rané císařství (27 př. Kr. – 284 po Kr.) l3. pozdní císařství (284 – cca 476 po Kr.) 1. Republika lShoda s helénistickými ražbami lLíc: hlava božstva lRub: postava božstva Řecké a další cizí vlivy lŘecký vliv je silný zejm. ve vnějším vzhledu, ve formě lV západním Středomoří typické pro kartaginské ražby ve všech kovech: koňská hlava lDle Thomsena převzali Římané koňskou hlavu jako mincovní typ právě z Kartága Aes lAes = kov (latinsky) lSouhrnný název pro nejstarší platidla na Apeninském poloostrově, Sicílii a jihozápadním Balkáně, různých typologií. lZhotovovány byly litím z forem, nikoliv ražbou, která je dnes jedinou mincovní technologií. Aes Signatum lAes Signatum, latinsky značená měď, kov. lPremonetární (předmincovní) platidlo, kterého se užívalo zejména v oblasti střední Itálie, koncem 4. a počátkem 3. století př. Kr. lVývojově představuje mezistupeň mezi Aes Rude, což byly nezpracované kusy kovu, a Aes Grave (tzv. těžká měď), které má již charakter mince. Aes Signatum lPosledním stupněm ve vývoji předmincovních platidel v Římě lodlité zpravidla do tvaru cihly a opatřené reliéfy zvířat, zbraní, kotvy … lObrazy aes signatum měly zřejmě kommemorativní význam –Obraz slona s chobotem zdviženým k útoku a svině ~ bitva u Beneventa r. 275 př. Kr. (strach slonů z chrochtání sviní) Aes grave lLíc: hlava božstva ~ Saturnus, Dioskúrové, Roma, Ianus, Mercurius, Minerva, Apollo; dále pak: ruka, blesk, žalud, Pegasus, hlava koně, kanec, pes, želva lRub: stejné obrazy jako na lícu; dále např. obraz kola a přídě (prora) Bronzové mince lPoprvé se objevují společně se stříbrnými didrachmami lLíc: hlavy různých božstev - Venuše, Herkulés, Minerva, Mars, Apollo lRub: lev, Pegasus, pes lTypologické schéma římských bronzových mincí se ustálilo během 2. punské války Zlaté mince lPoprvé se razily na počátku 2. punské války lLíc: oboustranná hlava Dioskůrů lRub: výjev, který se interpretuje jako vojenská přísaha – 2 bojovníci se meči dotýkají vepře lDalší emise zlatých mincí se v Římě razila od roku 211 př. Kr. (očekávání římského triumfu) lLíc: hlava Marta lRub: orel na blesku Denárové období l lLíc: hlava bohyně Romy – personifikace Říma lRub: nápis ROMA lNa aversu denáru se legenda ROMA objevuje mezi 136-108/7 př. Kr. (dle Crawforda) lRub (od 1.desetiletí 2. stol. př. Kr.): obraz Luny ve dvouspřeží (= biga ~ název mincí =bigati) – Obsah mincovního typu (pozdní republika) lObsahově rozmanité, těžké utřídit lDle Mattingly – 5 skupin: –náboženské typy –osobní typy –historické typy –živé a neživé objekty –architektura a umění Výběr mincovního typu byl ovlivněn 2 základními podněty 1.Oslavit svůj rod a později i sebe sama 2.Využít mincovního typu jako prostředek politické propagandy lPolitická propaganda se v mincovních obrazech uplatnila až za občanských válek cca kolem poloviny 1. století př. Kr. Portrét lPoprvé se objevuje ve shodě s uplatňováním portrétů i v ostatních oborech umění lJiž za Sullovy diktatury (82-79 př. Kr.) lPortréty realistické až naturalistické (předstupeň portrétu: posmrtné voskové masky vystavované v atriích) Portrét žijícího politika - vojevůdce lNa římských mincí r. 44 př. Kr. (s rozhodnutí senátu) – podoba Caesara, portrét se na mincích udržel i po jeho zavraždění lRozšíření v souvislosti s obrovskou politickou propagandou na sklonku republiky lMincovní portréty významných politiků, vojevůdců ~ bezpochybná propagační fce 2. Rané císařství lPrimární informativní funkci plnil na císařských ražbách portrét panovníka nebo i podobizna jiných členů jeho rodiny, případně vladařovo jména lSekundární informativní fce byla spjata se státní propagandou Legenda lObsahuje úřední jméno vládnoucího císaře a jeho titulaturu lÚřední jm. = čestná + osobní jména lČestná jména: IMPerator CAESar AVGustus IMPerator lTzv. praenomen imperatoris, které Octavianus v r. 38 př. Kr. přijal a odložil původní Gaius lTitul imperator se objevuje jako první část císařova úředního jména pravidelně až od Vespasiana CAESar lPůvodně cognomen C. Iulia Caesara, které Octavianus a další císařové iulsko-claudiovské dynastie převzali lPozdější panovníci užívali caesar jako druhé části svého úředního jména AVGustus lČestný titul „vznešený“ – součástí úředního jména od r. 27 př. Kr. lAVGG: dva spoluvladaři lAVGGG: tři spoluvladaři Lícní legenda lUspořádána nejčastěji dle schématu: IMP CAES osobní jména císaře AVG někdy tzv. vítězná jména + titulatura, která může pokračovat i na rubu mince lTitulatura = nejvyšší pontifikát (Pontifex Maximus), tribunská moc(TRibunica Potestate), konzulát (COS), vítězná aklamace (tzv. impéria: IMP+číslovka), čestný titul Otec vlasti (Pater Patriae), vzácně i cenzorská (CENSor) či prokonzulská (PRO-COS) moc lÚplnost císařova jména ani úplnost titulatury nebyla pro všechny mince závazná lLícní legenda = úřední dokument, který zlistiňuje oficiální pojetí panovnické moci Císař jako princeps a císař z boží milosti lTeoreticky: do sklonku 3. stol. po Kr. římští císařové vládnou jako princeps (=první občan ve státě) l»Proto myšlenka vlády boha=císaře se v lícních legendách ukazuje až v 2.pol. 2. stol. »přibyly 2 další tituly: Pius Felix lPius Felix = Zbožný Šťastný… ale je třeba chápat: Pius = Dobrotivý,Milostivý; Felix = Štěstí poskytující Pius Felix lPius : jako první užívá přídomku pius pro své osobní vlastnosti císař Antonius Pius –později jde o čestný titul císaře (bez konkrétního vztahu k jeho vlastní povaze) lFelix : poprvé za císaře Commoda –Později v lícních legendách u dalších císařů ve spojení Pius Felix Absolutní monarchie – vláda boha-císaře ltřetí čtvrtina 3. stol. po Kr. lMísto císařova jména uváděna zosobněná UDATNOST = VIRTUS –Např. lVIRTUS POSTUMI AVG (Postumus= uzurpátor římského trůnu; umírá 269 po Kr.) lVIRTUS PROBI AVG (276-282 vláda císaře M. A. Proba) Portrét lTypologicky rozmanitý, provedení však podléhá pravidlům lCísař na aversu zpravidla v profilu lNěkdy v poloprofilu (tj. ze ¾ zpředu) nebo en face (tj. zpředu) lHlava vladaře obrácena vpravo či vlevo lPoprsí může být z předního nebo zadního pohledu l Hlava panovníka 1.prostovlasá 2.ozdobená Prostovlasá hlava panovníka –často na mincích z 1. pol. 1. stol. po Kr. –po Neronovi jsou neozdobené hlavy jen vzácně a spíše jen na zlatých ražbách –prostovlasé hlavy vladařů mizí z mincí ve 2. století –jako prostovlasí se dále portrétovali následníci trůnu a někdy zbožnění předchůdci panovníka (tzv. Divi) l Ozdobená hlava panovníka lNa líci raných mincí zcela běžná lTypy: –vavřínový věnec –paprskovitá koruna –dubový věnec –věnec z klasů Vavřínový věnec lNejvyšší vyznamenání pro vítězného vojevůdce, který jej míval na hlavě při triumfu lPo r. 36 př. Kr. vavřínový věnec oficiálním odznakem vládnoucího panovníka lDvě ratolesti vzadu na šíji spojeny zauzlenými stužkami, délka stužek různá, uspořádaní rozmanité –Divus Claudius, říjen/prosinec r. 54 Paprskovitá koruna lCorona radiata (lat.) = hlava s paprsky lStuhou zauzlenou kolem hlavy l1. stol. po Kr. zdobila hlavy zesnulých, po smrti zbožněných císařů l!!! xxx císařové Vespasianus, Titus, Nerva i na posmrtných ražbách s vavřínovým věncem lza Nerona – změna funkce: užívána k označení dvounásobku některých nominálů (měděný dupondius, ale i výjimky) lpol. 3. stol. vzácně i pro dvousestercie ldvoudenáry (tzv. antoninianus) – r. 215 razí Caracalla Různé typy antoniniánů Paprskovitá koruna lNero, dupondius, r. 64 l l lPostumus, antoninianus, pol. 3. stol. l l lPostumus, dvousestercius, pol. 3. stol. l Dubový věnec lcorona civica = občanský věnec (vojákům za záchranu občana v boji) lna hlavě císaře na mincích ZŘÍDKA! lna některých ražbách císaře Augusta, Tiberia, Galby –Tiberius, dupondius nebo as, – v letech 14 – 21 po Kr. – (corona civica na rubu mezi vavříny) lČASTĚJI na rubu mince: lUvnitř věnce nápis – OB CIVES SERVATOS (= za záchranu občanů) Věnec z klasů lNepatří k odznakům panovníka lSymbolizoval totožnost zasvěcenců do eleusinských mystérií s bohyní Déméter –Císař eleusinským zasvěcencem (Hadrián, Gallienus) – na mincích příležitostně i věnec Lví kůže – zřídka! lNa hlavě císaře Commoda, který se ztotožňoval s Herkulem lNa slavnostních ražbách Galliena a Postuma Poprsí císaře lAž do nástupu císaře Galby (68-69 po Kr.) převládá v mincovním portrétu panovníkova hlava lBuď jen část ramen nebo hruď vladaře lBuď v tzv. heroické nahotě nebo více či méně oděná lCísařovny VŽDY jen oděné! Oděné poprsí lOděv naznačen často jen draperií přes rameno lNa rameni někdy aegis=šupinatá kůže lEgida - ochranný Diův štít s hlavou Medúsy tzv. gorgoneion (převzat císaři od Ptolemaiovců) lŠupinatý krunýř s tzv. křídly = pteryges = koženými proužky k ochranně ramen lPřes krunýř může být velitelský plášť (paludamentum) Poprsí v heroické nahotě lZdobený řemen balteus sloužící pro krátký meč parazonium l!!Poprsí s přilbou na hlavě v pol. 3. stol., císař vybaven i štítem a kopím přes rameno, na přilbě i vavřínový věnec nebo paprskovitá koruna –Paprskovitá koruna u antoninianů jako jejich nominálové označení přímo nutná Císař triumfující - Vzácnost! lCísař v triumfálním zlatem vyšívaném rouchu s nachovými pruhy (toga purpurea, picta, trabea) lTzv. trabea – poprsí, ke kterému patří i žezlo ze slonoviny (scipio eburneus) s orlem Realistické pojetí panovnického portrétu (rané císařství) lVěrnost podobizen římských císařů na jejich mincích lSvědectví přináší i Francesco Petrarca (dopis 25.2. 1355 svému příteli, že daroval Karlovi IV. několik mincí s portréty římských císařů: „… daroval jsem mu několik zlatých a stříbrných mincí s podobami našich panovníků, popsaných …starodávnými písmeny; ty mince bývaly mým potěšením; byla mezi nimi i tvář císaře Augusta téměř jako živá.“) RUB lSpolu s lícem nedílnou součástí jednoho celku lPřesto má i svou specifickou úlohu lV rubních legendách pokračuje někdy císařova titulatura z líce ražby lSpolečným jmenovatelem: císař, jeho vláda, osobní účast císaře při významných obřadech, osobní styk císaře s vojskem l císař a zásluhy císaře lCísař: jeho narození, osobní vyznamenání, zvláštní tituly, jeho aktivita » ústřední motiv státní propagandy lU Augusta: kozoroh (capricornus) lZásluhy císaře – konkrétní vyznamenání, které císař obdržel lU Augusta : kulatý štít (clipeus) – dostal od senátu a římského lidu za svou ctnost, dobrotivost, spravedlnost, zbožnost lKulatý štít s dvouřádkovým nápisem (jako samostatný typ nebo i v kombinaci s jinými motivy): S(enatus)P(opulus)Q(ue)R(omanus)/CL(ipeum)V(irtutis in curia Iulia ponit iussit) l l Osobní účast císaře při významných obřadech lObětní scény s panovníkem, který obětuje nad oltářem nebo před chrámem lCísař jako hlavní účastník diplomatických aktů, zvl. při dosazování vazalských vládců v územích těsně přilehlých k římské říši Osobní styk císaře s vojskem lObraz panovníka, jak z vyvýšeného řečniště promlouvá k vojákům nebo k členům prétoriánské gardy lŘečnickou scénu provází legenda lADLOCVTIO (=proslov, řeč) doplňovaná např. AVG, AVGVSTI, AVGVSTORVUM lProslov k prétoriánům, císař oděn v toze (Caligula, Nero), legenda upřesněna: ADLOCVUTIO COH(ortium) (=řeč ke kohortám, tj. prétoriánským) s. 130 s. 130 - 131 Náboženská symbolika lUmožňovala stání propagandě postihnout obecné ale i konkrétní rysy vlády jednotlivých císařů 1.Podpora úcty ke starým olympským božstvům (spojeno s císařem a jeho rodem) 2.Uctívání tzv. personifikací= abstraktních představ, zosobňujících některé panovníkovy vlastnosti (prozřetelnost, shovívavost, štědrost, …) Personifikace lK nejčastějším typům na rubu mince: PROVIDENTIA lV prvních stoletích: FELICITAS, FELICITAS TEMPORUM lVe 3. stol. důraz na: SECURITAS SAECULI, SECURITAS PERPETUA, SECURITAS PUBLICA lZa Septima Severa a zejm. ve 3. stol.: PAX AETERNA lV kontextu širší legendy představa věčného míru vyjádřena na mincích už dříve lV kritických obdobích: FIDES MILITUM – vzývání věrnosti a loajality vojáky; CONCORDIA EXERCITI (EXERCITUM) – důraz na svornost vojska Náboženské symboly – poskytnutí komplexnosti lMožnost postihnout úspěchy jednotlivých císařů a prospěšnost jejich vlády pro římské obyvatelstvo lObecné symboly někdy konkretizovány legendami, popř. atributy lRealisticky pojaté rubní obrazy zejm. v 1., popř. 2. stol. po Kr. (v době, kdy bylo impérium na vzestupu) Realistické pojetí lZ formálního hlediska realisticky vyjádřené všechny scény, v nichž vystupuje sám císař lRealistické už samy o sobě četné architektonické typy: lChrámy, oltáře, triumfální oblouky, sloupy, sochy, mosty aj. jako např. Circus Maximus, Colosseum, římská tržnice , přístavy reprodukovány s velkou PŘESNOSTÍ lDokumentární hodnotu lze plně ocenit pokud se stavba do dnešní doby nezachovala l Příklady staveb na mincích lNeronovy sestercie ražené v Římě a v Lugdunu mezi léty 64 – 67 po Kr. –Vyobrazen Neronův oblouk na Kapitolu z r. 62 po Kr. –Vyobrazeno molo, kotvící lodě, maják se sochou Neptuna + legenda:AVGVSTI POR(tus)OST(iensis) (ostijský přístav znovu vybudoval Claudius a otevřel jej Nero) lNeronovy dupondie emitovány v Římě a v Lugdunu mezi léty 63-65 po Kr. –Vyobrazena tzv. macellum magnum + legenda: MAC(ellum) AYG(usti) lTitův sestertius vydaný v Římě v r. 80 po Kr. –Vyobrazeno průčelí Kolosea zvenku a zadní část stavby zvnitřku BEZ LEGENDY (sám obraz dostatečně výmluvný) lTraianův sestertius emitovaný v Římě mezi léty 104 -111 po Kr. –Vyobrazena část stavby Cirku Maximu (okružní kolonáda, vnitřek závodiště a obelisk dovezený z Egypta) – l – l Daňový útlak na rubu mincí lCaligulovy quadranty z let 39 a 40/41 po Kr. –Nápis: R(emissa) cc(ducentesima) (=když byl prominut dvoustý díl, tj. daň z obratu) lNervův sestertius vydaný v Římě v r. 97 po Kr. –Palmový strom mezi velkými písmeny S(enatus) a C(onsulto), opis: FISCi IUDAICI CALYMIA SYBLATA (=když byly odstraněny křivé žaloby, které se objevovaly při vybírání židovské daně) Propagační funkce lNa lícních ale zejm. na proměnlivých rubních typech ražeb lJe evidentní a obecně se pokládá za nespornou lZpochybňoval pouze Jones a jeho stanovisko později podpořil Crawford Propaganda stanoviska historika J. Vogta l„Cílevědomě, s propagačním záměrem nebyly navrhovány rubní typy jen pro mince ražené v římské mincovně, ale promyšlen byl i výběr reversních obrazů pro emise z oficiálních mincoven v provinciích.“ l„… obecné rysy státní politiky se projevovaly jak na reversech ražeb vydaných v Římě, tak i na rubech mincí z Alexandrie.“ lVýznam obrazových sdělení pro obyvatele římské říše uznává, byť s výhradami, i sám Jones Vladař na sklonku raného císařství lPředstavuje se jako bůh, popř. panovník z boží milosti nejen v lícních legendách a portrétu, ale i v některých rubních typech lTypologické vazby mezi aversem a reversem jsou přirozeným důsledkem, že mincovní obrazy a legendy byly nástrojem promyšlené propagandy 3. Pozdní císařství lMincovní typ vyjadřoval podstatu státní formy-absolutní monarchie, základy položil císař Diocletianus (284-305) –Panovník vládne s vůle boží a je sám bohem (dominus et deus) –Vše, co souvisí s panovníkem, je posvátné (sacratissimum) Typologie l3. a 4. století doznívá ještě typ mincí raně císařských, ale zároveň se stále důrazněji prosazuje nové uspořádání mincovního obrazu lZlom: r. 325 po Kr. – na hlavě císaře a záhy i v mincovním portrétu poprvé DIADÉM lI nadále mince=prostředek státní propagandy Líc lvyhrazen (až na výjimky) pro základní údaje o vydavateli ražby: jméno, tituly a zejm. portrét panovníka l„Ražba mincí byla výsostným právem císaře nebo císařů, pokud vládli společně.“ lV období tetrarchií měli mincovní právo nejen starší (augusti), ale i mladší (caesares) vladaři lKaždý ze 4 panovníků se podílel na úkolech vládnoucího kolegia a razil ve svěřené oblasti nejen mince se svým vlastním jménem a portrétem, ale i mince se jmény a portréty všech svých legitimních spoluvladařů l Rub lCharakterizoval vládu císaře, jehož portrét hleděl z líce ražby lJednotlivé aspekty panovníkovy vlády se promítaly na rubu mince –Zpočátku dominátu mnohotvárné reversy (3.-4. stol.) –V pozdějším období se jedná spíš o stereotypní schémata –Státní propaganda se mění po polovině 4. století v proklamaci obecných hesel (vyjadřují jen zbožná přání) – Legendy rubní strany ražeb dle badatelsky Zadoks-Josephus Jitta lFEL(icium) TEMPorum REPARATIO lGLORIA EXERCITVS lGLORIA ROMANORVM lREPARATIO REIPVB(licae) lRESTITVTOR REIPUBLICAE lSALVS REIPUBLICAE lSECVRITAS REIPUBLICAE lVICTORIA AVGG (AVGGG) lGLORIA NOVI SAECVILI l TETRARCHIE lVýběr mincovních typů podmiňovaly složité politické poměry zvl .v období prvních tetrarchií a v začátku vlády Konstantina Velikého. lSymbolika pozdně římských reversů často záhadná. lStátní propaganda pokračovala v dosavadní tradici bez přerušení i na přelomu 3. a 4. století l l Mincovní typy lMincovní typy se za první i druhé tetrarchie v zásadě lišily podle mincovních kovů l lAV - mince lAR - mince lAE - mince AV - mince lRozmanitost charakteristická pro Diocletianovy aurei l(1 libra = 60 aurei) 1.Typy, které zdůrazňovaly dynastickou myšlenku tetrarchie 2.Typy, při nichž úředníci postupovali samostatně lAntiochie – oblíbené: pečlivě datované reversy s Diocletianem a Maximianem v ceremoniální nádheře konzulského úřadu lOjedinělý rubní opis GAVDETE ROMANI (na vzácných půlaureích z Aquileie z let 303-305) l Aurei lReformované aurei vycházely formálně z tradičních vzorů lOproti minulosti byl změněn jen hmotnostní standard AR - mince lJakostně i hmotnostně chtěl Diocletianus obnovit Neronovy denáry lArgentei (na rozdíl od soudobých aureů) se razily jen v několika málo typech lNa rubu zobrazeni tetrarchové, jak obětují u trojnožky před městem znázorňující Imperium Romanum ( jako symbol celé římské říše) lVýjev doprovázel některý ze 4 opisů 1.VICTORIA SARMATICA (=sarmatské vítězství) 2.PROVIDENTIA AVGG (=prozřetelnost dvou císařů) 3.VIRTVS MILITVM (=udatnost vojáků) 4.VICTORIA AVGG (=vítězství dvou císařů) – Argentei (v letech 294 – 296) Argentei (cca r.300) lČíslice XCVI umístěná ve věnci doplněná značkou římské mincovny (Roma, Aquileia, Ticinum) l»Diocletianus přizpůsobil propagandu na mincích konkrétní situaci –96 argenteů se razilo z jedné libry už od r. 294 –Číslici XCVI lze chápat jako programové zdůraznění jejich nominální hodnoty v době hospodářské krize –Emise argenteů s číslicí XCVI na rubu, které vycházely jen z italských mincoven, by mohly indikovat ohnisko hospodářské krize AE - mince lRubní typ nového nominálu – follis byl téměř uniformní! lVyobrazen genius národa jako mladík, který stojí vlevo a drží pateru a roh hojnosti l+ legenda v dedikačním či čestném 3.pádu: GENIO POPVLI ROMANI lTyp Genio populi Romani už na reversech Galby lNa Diocletiánových reformovaných Typ Genio populi Romani jako symbol jednotnosti a římanství Propaganda lNebyla zaměřena výlučně k jednomu cíli lTypu Genio populi Romani se neužívalo naprosto všude (např.mincovna v Kartágu: Felix adventus Augg(Augustorum) nn(nostrorum) lTypem Genio populi Romani byla monarchie představována jako vládní systém zaručující jednotu říše a vydávající poctivou minci Rozpad tetrarchie lPřestává být důraz na jednotu císařského kolegia lOpět propaganda k prosazení osobních, popř. dynastických cílů Konstantin Veliký – mocný vladař lKonstantin nakonec ovládl celou římskou říši lKřesťanská legenda spjatá s bitvou u Mulvijského mostu se opírá o císařovo „vidění“, které měl ve snu před bojem lLegenda v Konstantinově propagandě důležitou roli lZhotovena zvláštní vojenská standarta (labarum), bohatě zdobená perlami a drahokamy, opatřená Kristovým monogramem lPřesto na MINCÍCH křesťanské „vidění“ nezanechalo tak výraznou stopu jako pohanská vize l Christogram lNa mincích dvojí význam 1.Odznak císařské moci na líci (např. v Ticinu v letech 313-315, Konstantin má na hlavě přilbu s vysokým chocholem, nad čelem umístěn Kristův monogram) 2.Pouhá mincovní značka v rubním poli (např. v Siscii r.319, portrét z profilu, Kristův monogram na levé straně přilby) Labarum lV římském vojsku se objevilo nejdříve r. 324 za b.u Chrysopole l»Na reversu bronzových mincí emitovaných v Konstantinopoli r.327 –Labarum probodávající draka nebo hada –Na špici praporu je umístěn výrazný christogram lJinak se na mincích Konstantina ani neobjevuje lBěžně se objevuje na ražbách Konstantinových synů Kříž – křesťanská symbolika? lNebyl ani v době Konstantinově (na rozdíl od Kristova monogramu) využit na mincích ve státní propagandě lMincovní značky, které měly podobu kříže, nelze v této souvislosti brát v úvahu (mincovny: Ticinum, Londinium) Křesťanská symbolika lNeměla v době Konstantinově svou vlastní, nezávislou tradici lKombinace řeckých písmen X a P se objevovala i v předkonstantinovském období – monogram se však mohl chápat i jinak než křesťansky – např. mocné nebeské znamení nebo spojováno i se slunečným kultem či s egyptskou mystikou l lPísmena X a P nabývají křesťanského smyslu v souvislosti s legendou o vítězství u Mulvijského mostu lKřesťanské pojetí christogramu se upevnilo a rozšiřovalo po vydání milánského ediktu v r. 313 lKromě christogramu se uplatňovala i císařova standarta s christogramem na špici Křesťanská symbolika Císař – symbol říše lStátní propaganda na mincích se za vlády Konstantina Velikého a jeho synů soustřeďovala jen k osobě samotného císaře - za života i po jeho smrti Posmrtné ražby z první pol. 4.stol. lProklamují hlavně kontinuitu dynastie lKonstantin vydává mince na počest svého otce Konstantia Chlora lSynové Konstantina Velikého také poctili svého otce posmrtnými ražbami lKonstantin Veliký razí víc zejm. pamětní (kommemorativní) mince než posmrtné Follis, Treveri (=Trier) kommemorativní mince z let 330-354 consecratio lPohanská consecratio, obřad uvádějící římské panovníky mezi státní božstva l+ zároveň křesťanské obrazy na posmrtných mincích K. Velikého Mince - consecratio lPoslední stavbu zasvěcená mrtvému příslušníku císařské rodiny, který byl konsekrován, dal r.309 v Římě postavit Maxentius svému synovi Romulovi l» vyobrazena na zlaté minci z ostijské mincovny s opisem AETERNAE MEMORIAE lje výjimkou oproti schématu: opis CONSECRATIO + jeden ze 3 obrazů (orel nebo císař unášený na orlu; oltář, pohřební hranice) konsekrační reversy lPoslední nechal razit k poctě Konstantia Chlora syn Konstantin Veliký –Folles z Lugdunu 306 a 307 (s orlem) –Solidus z Treveri=Trier 310-313 (s pohřební hranicí) –V dalších emisích připojeny netradiční legendy: lMEM(oria) DIVI CONSTANTI (folles), na památku božského Konstantia lMEMORIA FELIX (folles), obecně zdůrazněná šťastná památka lPamátka, nezávislá na císařském kultu, na mrtvého panovníka l l Follis, Heraclea revers: IOVI CONS-ERVATORI … s orlem Milánský edikt – proměna mince? lPravidelné ražby poskytovaly možnost, aby v jejich reversních typech propagovali císařové politické záměry lLicinius nebyl příliš vynalézavý: Juppiter na rubu (vyjádření nároků proti Konstantinovi) lKonstantin – vynalézavý! –Typologicky se reversy lišily podle mincovních kovů Zlaté a stříbrné mince do r. 324 lProměnlivé obrazy a opisy komentující konkrétní události: lVítězství Konstantina nad Maxentiem a Licinia nad Maximinem Daiou (Treveri v letech 313 – 315) lVIRTVS AVGVSTORVM lVICTORIBVS AVGG NN Solidy (Treveri v letech 313-315) lRubní legenda: RESTITVTORI LIBERTATIS (=obnovitel svobody) lAlegorický obraz sedící Romy, která stojícímu císaři podává zeměkouli l» jasná propaganda l Vítězství Římanů nad Alamany, Franky a Sarmaty lV letech 319 – 320; 322 - 323 lObrazy personifikovaných území, postavy jsou zřetelně pojmenovány v nápisech –ALAMANNIA (fr.název pro Německo) –FRANCIA –SARMATIA lLegenda ve všech případech zdůrazňuje „radost Římanů“ GAVDIVM ROMANORVM l Siliqua, Treveri (FRANCIA, GAVDIVM ROMANORVM) Zlaté násobky s pompézní legendou v letech 322-323 lDEBELLATORI GENTIVM BARBARVM lObraz císaře stojícího vlevo s pravicí pozdviženou k vojákovi, který táhne za vlasy zajatce