Martin LOUKOTA Osvícenství - jedná se o intelektuální hnutí, filozofický směr a také životní postoj 17. a 18. století - vzniká v Anglii (16. století) a Holandsku, rozšiřuje se do západní Evropy a nejvýrazněji prosazuje v absolutistické Francii (2. polovina 17. století – 18. století), dále se rozšiřuje do Ruska, po zbytku Evropy se rozšířilo hlavně ve druhé polovině 18. století - způsobilo převrat ve vývoji Evropského myšlení –> staví vlastní prostředky a možnosti člověka (humanismus, racionalismus, logika) proti barokní religiozitě = nevidí smysl lidského života pouze v posmrtné spáse, ale také v důstojném životě na Zemi, a tedy že člověk by se měl řídit spíše vlastním rozumem nežli vírou; vytvořilo vlastní a dosud neznámé duchovní, etické a estetické principy, které daly základ konceptům občanské svobody a rovnosti, demokracie, pokroku a lidských práv tak, jak je známe dnes - z dějinných událostí osvícenství ovlivnilo Velkou francouzskou revoluci a boj amerických kolonií za nezávislost Společenské vědy - vznikla zcela nová odvětví jako politická ekonomie či filosofie dějin - na poli politiky dochází k rozkladu starého politického i hospodářského řádu (kritika absolutní monarchie) - v historiografii snaha o pravdivé poznání minulosti, kritický přistup k pramenům, včetně starších textů - intelektuálové se snažili ovlivnit vládní politiku Umění - nejsilnější projev v literatuře (velký zájem o romány, vznik sentimentálního románu) - na vědeckém poli znamenalo velký průlom vydání Encyklopedie, aneb Racionálního slovníku věd, umění a řemesel = projekt několika učenců pod vedením filosofa Denise Diderota a matematika Jeana le Rond d'Alembert, kteří vytvořili naučný obrázkový slovník (vycházel 1751 - 1772), jehož účelem bylo pokrýt veškeré lidské znalosti a dovednosti Osvícenství v českých zemích - do Čech se osvícenství dostalo z Francie v poslední čtvrtině 18. století, vrcholí založením Královské české společnosti nauk (1784, dnes Akademie věd České republiky) a doznívá v polovině 19. století - ve znamení soupeření jezuitského školství (strohý náboženský dogmatismus) a řádu piaristů (pěstoval přírodní a společenské vědy) - v Habsburské monarchii osvícenský absolutismus (vídeňské osvícenectví a zemské osvícenectví) za Marie Terezie a josefinismus za Josefa II. - z reforem: Marie Terezie = byrokratizace správy, podpora podnikání, jednotná měna, míry a váhy, povinná školní šestiletá docházka Josef II. = zrušeno nevolnictví, vydán toleranční patent, částečné zrušení cenzury - velký vliv mělo osvícenství na první fázi národního obrození - poslední období, kdy se česká zemská šlechta aktivně podílela na české kultuře - vědecká díla začínají být považována za literaturu Představitelé osvícenského dějepisectví v českých zemích Magnoald Ziegelbauer (1688-1750) - benediktinský mnich, rajhradský opat - sekretář učené společnosti, olomoucké Societatis incognitorum (první vědecká společnost u nás) - přistupoval k pramenům kriticky - vydal literární dějiny benediktinského řádu, jeho pramenné dílo Bibliotheca scriptorum bohemicorum zůstalo v rukopisu v důsledku cenzury jezuitů Josef Dobrovský (1753-1829) - český kněz, filolog, historik, zakladatel vědecké bohemistiky a slavistiky, mimořádný profesor filosofické fakulty Karlovy univerzity - svým dílem předznamenal i podnítil české národní obrození - nejvýznamnější představitel racionalistického osvícenství v českých zemích - k jeho největším zásluhám patří zavedení a soustavné uplatňování kritické metody ve vědeckém bádání - sám v budoucnost češtiny nevěřil a ani v ní nepsal, jeho práce se ale paradoxně podílely na jeho záchraně - vyvrátil tradovanou představu, že pražský zlomek evangelia je autografem evangelisty Marka, mimo jiné podryl v několika pracích víru v pravost světectví Jana Nepomuckého, dále podal syntézu svého historického mmyšlení v Geschichte der böhmischen Sprache und Literatur (Dějiny české řeči a literatury) - silně ovlivněn Karlem Jindřichem Seibtem (1735-1806) Gelasius Dobner (1719-1790) - český katolický kněz (piarista) a historik německého původu (po matce), ale převládlo u něj české národní cítění - označován za zakladatele moderního kritického českého dějepisectví - propagátor kritické metody v dějepisectví - nenáviděl barokní religiozitu a jezuity (u kterých nejprve studoval) - ostře kritizoval životní dílo F. Pubičky - popíral pravost Kristiánovy legendy - nedostatkem byla podle některých jeho současníků Dobnerova přílišná úcta k listinám, která mu bránila připustit, že ne vše, co je v listině, odpovídá skutečnosti - pokusil se vydat diplomatář českých listin, ale nestalo se tak, tisíce nashromážděných listin v rukopisné pozůstalosti ovšem posloužily jako pilíře historického díla J. Dobrovského a F. Palackého Hájkova Kronika česká (vyd. 1541) - autorem Václav Hájek z Libočan - nikdy nebylo pochyb o vysoké literární hodnotě díla, největší a nejdiskutovanější slabinou je zde faktografie - ke kriticismu pramenů se Dobner dostal díky vytvoření poznámkového aparátu ke staršímu latinskému překladu Kroniky české (Annales Hageciani) - při psaní využíval vlastních rozborů nových pramenů a svých znalostí českých dějin - vyvracel věrohodnost Hájkovy kroniky, což jeho současníci (například jezuité K. Kříž nebo F. Pubička) kritizovali jako projev nevlastenectví - ve svých tvrzeních se v Kronice dotkl i původu Čechů (označil tradici praotce Čecha za smyšlenou a původ národa odvozoval od mocného (dle Dobnera barbarského) sarmatského národa Zichů Josef Bonaventura Piter (1708-1764) - benediktinský kněz, probošt rajhradského kláštera, archivář a historik - připravil dvě velké edice: Scriptores rerum bohemicarum (české vyprávěcí prameny) a diplomatář (sbírku listin a listů) Monasticon Moraviense diplomatico-historico-chronologicum (opisy ke starším církevním dějinám moravským 11.-14. století) a také Dictionarium Vetero-Bohemicum (staročeský slovník) - díla nebyla vydána, avšak jeho životní plány uskutečnila mladší generace historiků v čele s piaristou Gelasiem Dobnerem František Josef Pubička (1722-1807) - český jezuita, děkan filozofické fakulty univerzity Karlovy a historik - vydal několik teologických prací, ale hlavně toužil vydat dílo obsahující veškeré známé informace o historii Čechů (od doby pohanské až po dobu svou), avšak se potýkal s mnoha problémy (dílo vydáváno chaoticky (Chronologische Geschichte Böhmens) a poslední, sedmý díl nevyšel vůbec) - toto dílo František Palacký odsoudil jako ,,jalové a nezáživné“ - největší odpůrce Gelasia Dobnera Mikuláš Adaukt Voigt (1733-1787) - český historik, kněz-buditel, lingvista, slavista, pedagog a zakladatel české kritické numismatiky německého původu - Dobnerův odchovanec - ostrý kritik německé kulturní orientaci a rakouského patriotismu a naopak podporovatel češtiny (mateřského jazyka) a české kultury a obnovovatel její vážnosti před domácím i zahraničním světem - spolu s F. M. Pelclem se podílel na vzniku první akademie věd v Čechách (Privategesellschaft den Namen Königlich Böhmische Gesellschaft der Wissenschaften), vydávající pak časopis Abhandlungen (důležitý pro české osvícence) František Martin Pelcl (1734-1801) - český vlastenec a buditel, spisovatel, historik, filolog a pedagog - jeho historické dílo se stavělo proti baroknímu pojetí dějin a tím zesilovalo národně buditelské a vlastenecky polické tendence - další z kritiků Pubičkovy práce Chronologische Geschichte Böhmens - nejprve upřednostňuje latinu, poté přechází k němčině a nakonec k češtině - dílo: Kurzgefasste Geschichte der Böhmen (přehled českých dějin až po svou dobu), Nowa kronyka czeska (přepracovaná a rozšířená, vyšla jen po husitskou dobu), Kaiser Karl IV., König von Böhmen a Lebensgeschichte des römischen und böhmischen Königs Wenzeslaus (monografie o Karlu IV. a Vaclavu IV., obě biografie opisné) Seznam použité literatury: IM HOF, Ulrich: Evropa a osvícenství. Praha 2001. Kolektiv autorů: Úvod do studia dějepisu. 2. díl. Brno 2014. KUDĚLKA, Milan: Spor Gelasia Dobnera O Hájkovu kroniku. Praha 1964. KUTNAR, František – MAREK, Jaroslav: Přehledné dějiny českého a slovenského dějepisectví. Od počátku národní kultury až do sklonku třicátých let 20. století. Praha 1997. LEHÁR, Jan a kolektiv: Česká literatura od počátku k dnešku. Praha 2004. MACHALA, Lubomír: Panorama české literatury: literární dějiny od počátků do současnosti. Olomouc 1994. POSPÍŠIL, Ctirad V.: Zápolení o pravdu, naději a lidskou důstojnost: Česká katolická teologie 1850 – 1950 a výzvy přírodních věd. Praha 2017. SLAVÍK, Bedřich: Od Dobnera k Dobrovskému. Praha 1975.