Škola Annales Charakteristika: Annales je francouzská historická škola (někdy charakterizovaná jako hnutí) založená ve 20. letech minulého století Marcem Blochem a Lucienem Febverem. Ve svých počátcích se staví především proti politickému a událostnímu dějepisectví podle Rankovského vzoru a vyprávěcímu stylu historických prací, přičemž klade důraz na interdisciplinární (především ve spojení se sociologií, ekonomií a geografií) a kvantitativní přístup ke studiu dějin. Odmítá tak událostní a vysoce individualizované dějiny zaměřené na analýzu osobností významných jednotlivců, ale studuje spíše kolektivní jevy striktně nevázané s konkrétními státy nebo osobnostmi jako např. dějiny geografické oblasti (Fernand Braudel - Středomoří za vlády Filipa II.), dějiny mentalit (Jacques Le Goff - Za jiný středověk), dějiny fenoménů (Marc Bloch – Králové divotvůrci), dějiny ekonomické a sociální (Ernest Labrousse - Nástin vývoje cen a příjmů ve Francii v 18. století). Od samého počátku rovněž odmítá dějiny soustředěné na fenomény které jsou nezávislé nebo které neovlivňují člověka a také přisuzování osobního charakteru institucím a společenským strukturám. Škola Annales se obvykle dělí do tří generací, kdy do první generace ředíme její zakladatele: Marca Blocha (Feudální společnost-1939; Obrana historie-1944~) a Luciena Febvreho (La terre et l’évolution humaine: introduction géographique a l’historie-1922; Un destin: Martin Luther-1928). Do druhé pak Fernanda Braudela (Dynamika kapitalismu-1985; Historia de las Civilizaciones-1962), Ernsta Labrousse (Histoire économique et sociale de la France-1970-79), Pierra Chaunua (Sevilla a Atlantik-1955) a Pierra Gouberta (Louis XIV et vingt millions de Français-1966) [ve druhé generaci dochází k největší centralizaci školy a jejích charakteristických znaků – poválečná institucionalizace, viz níže] a do třetí generace řadíme Jacquese Le Goffa (Zrození očistce-1981; Paměť a dějiny-1988), Georgese Dubyho (Věk katedrál-1976; Tři řády-1978), Emmanuela Le Roye Ladurieho (Montaillou, okcitánská vesnice v letech 1294–1324 -1975; Masopust v Romansu-1980), Philippe Ariése (Dějiny smrti 1/2 Doba ležících/Zdivočelá smrt-1977), Murice Agulhona (De gaulle: dějiny, symbol, mýtus-2000), Andrého Burguiéra (Regards sur la France: un peuple dans son histoire-1982; Le mariage et l'amour en France de la Renaissance à la Révolution-2011), Alaina Besançona (Svatá Rus- 1012; Zakázaný obraz-1994), Alaina Corbina (Vesnice „kanibalů“-1986; Narcis a miazma: pach a společenské představy 18. a 19. století-1982), Jeana Delumeaua (Strach na Západě ve 14. - 18. století-1978; Tisíc let štěstí-1995), Marca Ferroa (Dějiny Francie-2001; Tabu dějiny-2002), Françoise Fureta (Francouzská revoluce 1/2-1978; Minulost jedné iluze: esej o ideji komunismu ve 20. století-1995), Roberta Mandroua (Louis XIV en son temps. 1661-1715 -1973; Classes et luttes de classes en France au début du 17e siècle-1965), Monu Ozouf[ovou](Revoluční svátky 1789-1799 -1976; Co prozrazuje román-2001), Michelle Perrot[ovou] (Histoire des femmes en Occident-5 svazků-1990-1991; Des femmes rebelles-2014), Jacquese Revela (Las Construcciones francesas del pasado, La escuela francesa y la historiografía del pasado, Fondo de Cultura Económica-2002) a Michela Vovellea (La revolution française: images et recit, 1789-1799. T. V. Prairial an III (mai 1795) a brumaire an VIII (novembre 1799)-1986). Výše uvedené rozdělení se může v různých publikacích měnit. Někdy je uváděna i 4. generace, do které jsou řazeni (krom jiných) Jacques Reval, André Burguiér a Bernard Lepetit a která je počítána od r. 1994. Chronologie: · 1929 – založení časopisu Annales d’historie économique et sociale (přes různé obměny od r. 1994 Annales: Historie, Sciences Sociales). · 1946 – pevná institucionalizace v podobě 6. sekce Praktické školy vysokých studií (École Pratique des Hautes Études), Annales zastává vůdčí úlohu v kontextu francouzské historiografie. Obvykle je od konce války počítána 2. generace, charakterizovatelná pokračováním ve snahách 1. generace o integraci historie s jinými společenskými vědami v podmínkách k tomu určené instituce. · 1968~72 – počítá se 3. generace vyznačující se velkou intelektuální roztříštěností, absencí jedné vůdčí osobnosti a s ní spojeného výzkumného směru a později i decentralizací od vlastního časopisu a instituce (École Pratique des Hautes Études, později École des Hautes Études en Sciences Sociales), mezi hlavní proudy v ní patřilo studium dějin mentalit spojené s kvantitativními přístupy umožněnými rozvojem výpočetní techniky. Annales a medievistika: Marc Bloch (1886-1944) - studium na Lycée Louis-le-Grand a École Normale Supérieure - 1919-36 přednáší na Štrasburské univerzitě - 1924 vychází Králové divotvůrci - 1931 vychází jeho práce o dějinách Francouzského venkova (Les Caractères originaux de l’histoire rurale française) - 1936-39 přednáší na Sorbonně - 1941-44 píše Podivnou porážku a Historikovo řemeslo (vydáno po válce) Jacques Le Goff (1924-2014) - studium na Lycée Louis-le-Grand, Lycée Thiers a École normale supérieure - od r. 1960 působí v 6. sekci École pratique des hautes études (72-77 je prezidentem sekce) - od r. 1969 je jedním z redaktorů Annales - 1977 vychází Za jiný středověk - 1981 vychází Zrození Očistce - 1992 vychází Paměť a dějiny Georges Duby (1919-1996) - studium na Faculté des Lettres - 1951-70 přednáší na Université d'Aix-Marseille - 1953 vychází La Société aux XIe et XIIe siècles dans la région mâconnaise (Mâconnaiská společnost v 11 a 12. století) - 1970-93 přednáší na Collège de France - 1978 vycházejí Tři řády aneb Představy feudalismu -1973 vychází Věk katedrál: umění a společnost 980-1420 Literatura: Iggers, Georg G., Dějepisectví ve 20. století, Praha 2002. Bruke, Peter, Francouzská revoluce v dějepisectví, Praha 2004. Encyclopedia Britannica (www.britannica.com).