Hagiografie

Nauka, která se zabývá životem, zázraky a případně umučením světců a mučedníků. Základním
hagiografickým žánrem je legenda („to, co má být čteno“), dále pak např. kázání. Legenda jako útvar
vzniká kolem 2. stol. n. l. (vyprávění o mučednících, osudy svatých) a ve středověku se jedná o
nejspíše nejvýznamnější projev tehdejší literatury.


Účel legendy

-                     náboženské povznesení a morální poučení čtenářů

-                     oslava světců (officia = liturgie v den svátku či památky světců => lectiones
= předčítání či vykládání úryvků ze světcova života za účelem poučení posluchačů a oslavy světce)

-                     kanonizace, korunovace (některé legendy byly psány k oslavě svatořečení
světců, korunovace významných panovníků a jiných významných událostí)

-                     upevňování víry a její přiblížení lidem (známé osoby jsou lidem mnohem blíže,
než abstraktní entity jako např. Duch svatý či historicky vzdálené postavy jako např. Kristus)

-                     historický pramen? (nevyhneme se tomu, pokud nemáme k dané problematice
dostatek pramenů x je potřeba být k faktům v legendách extrémně kritický)


Struktura a znaky legendy

-                     obsahují loci communes = povinná místa (prvky, které musel autor použít při
psaní)

-                     miracula = zázraky

-                     původ a narození světce či mučedníka

-                     klíčové okamžiky života s důrazem na světcovy ctnosti a jeho zásluhy

-                     smrt, umučení

-                     zázraky po smrti

-                     translatio = část legendy popisující přenos světcova těla


Legendy v našem prostředí

1.                  Cyrilometodějské legendy

Jsou dokladem slovanské Misie na Velké Moravě a také dokladem dvojjazyčnosti tehdejších textů
(latina a staroslověnština).

-                     Legenda Chersonská, Život Konstantinův a Život Metodějův jsou psány
staroslověnsky.

-                     Legenda Italská (též Římská)

-                     Legenda Moravská

-                     Beatus Cyrillus

-                     Diffundente Sole


2.                  Václavské a Ludmilské legendy

Tato skupina legend je pozoruhodná svou kvantitou, variabilitou literární kvality, odlišnými
průniky s různými literárními žánry (homilie = kázání, officium = liturgie v den svátku či památky
světců, meditativní text…) a proměnou hlavního hrdiny.

-                     První staroslověnská legenda o sv. Václavu je psána staroslověnsky.

-                     Legenda X (nejstarší, ale nedochovaná)

-                     Legenda Kristiánova

-                     Crescente Fide

-                     Legenda Gumpoldova

-                     Legenda Vavřincova – Laurentia z Montecassina

-                     Fruit in provincia Bohemorum


3.                  Vojtěšské legendy

Na rozdíl od ostatních legend psány pouze latinsky. Před českými historiky se vojtěšskou
hagiografií zabývali Němci, Rakušané, Maďaři a Poláci, což dokazuje, jak významnou postavou byl sv.
Vojtěch i za hranicemi našich zemí. Nejvýznamnější legendy bývají označovány sigly (značkami) C, B
a Q.

-                     Legenda Canapariova (C)

-                     Bruno z Quefurtu, Život sv. Vojtěcha (B)

-                     Verše o umučení sv. Vojtěcha – Versus de passione sancti Adalberti (Q)

-                     Utrpení svatého mučedníka Vojtěcha – Passio sancti adalperi martyris

-                     Zázraky sv. Vojtěcha – Miracula sancti Adalberti

-                     O svatém Vojtěchovi, biskupu pražském – De sancto Adalberto episcopo Pragensi


4.                  Prokopské legendy

Skrze Prokopskou hagiografii došlo ve 30. letech 11. století k oživení slovanské liturgie
v Sázavském klášteře založeném českým šlechticem jménem Prokop. Slovanská liturgie se zde udržela
do roku 1096. K její obnově dochází poté znovu ve 12. století díky vlně českého nacionalismu
souvisejícího se slovanským a národním uvědoměním.

-                     Vita minor – Život menší

-                     Vita antiqua – Život starobylý


5.                  Jiné

-                     Život blahoslaveného Hroznaty – Vita fratris Hroznatae


Seznam literatury

Ludvíkovský, Jaroslav: Kristiánova legenda. Život a umučení svatého Václava a jeho báby svaté
Ludmily. Praha 1978.

Nechutová, Jana: Latinská literatura českého středověku do roku 1400. Praha 2000.

Třeštík, Dušan: Počátky Přemyslovců. Vstup Čechů do dějin (530–935). Praha 1997.