1 Etymologie V 37. DE OLYMPIADIBUS ET LUSTRIS ET IUBILEIS (1) Olympias apud Graecos constituta apud Elidem Graeciae civitatem, Eliis agentibus agonem et quinquennale certamen, quat-tuor mediis annis vacantibus; et ob hoc Elidum certaminis tempus olympiadem vocaverunt, quadriennio in una olympiáde supputato. (2) Lustrum vero est TrevT8TT|gU, id est quinquennium, quod quinto anno dicitur condi propter olympiadas a Romanis; adhuc enim consules, adhuc aera nondum erat. Est enim quinquennale tempus. Ideo vero sic vocatum, eo quod censu per quinquennium in republica peracto urbs Roma lustrabatur. (3) Iubileus interpretatur remissionis annus. Est enim Hebraicus et sermo et numerus, qui septenis annorum hebdomadibus, id est, quadraginta novem annis texitur; in quo clangebantur tubae et ad omnes revertebatur antiqua possessio, debita absolvebantur, confir-mabantur libertates. (4) Hune numerům etiam in diebus Pentecosten et ipsi celebramus post Domini resurrectionem, remissa culpa et totius debiti chirographo evacuato, ab omni nexu liberi suscipientes advenientem in nos gratiam Spiritus sancti. 38. DE SAECULIS ET AETATIBUS (1) Saecula generationibus constant; et inde saecula, quod se se-quantur: abeuntibus enim aliis alia succedunt. Hunc quidam quin- mo První olympijské hry se konaly v élidském městě Olympii (záp. Pe-loponnésos) roku 776 př. Kr., poslední roku 393 po Kr. Počítání let podle olympiád se uplatňovalo pouze v dějepisectví; zavedl je historik Timaios (3. stol. př. Kr.) a udrželo se až do 7. stol. po Kr. (v anonymním komputis-tickém spisu Chronicon Paschale). Mezi autory, z nichž Isidor čerpal, takto počítali letopočty Eusebius z Caesareje a Jeroným. 241 Ve starém Římě bylo lustrum očišťování občanstva. Prováděl je censor každých pět let jako uzavření censu. Jednalo se o náboženský úkon, smírnou slavnost, kterou bylo občanstvo (nebo lodě, město, vojsko) očištěno od poskvrny, smířeno s božstvem a znovu uvedeno pod jeho ochranu. Lustrum sc ovšem nestalo běžnou datovací jednotkou. 37. Olympiády, pětiletá období a jubilea 37. OLYMPIÁDY, PĚTILETÁ OBDOBÍ A JUBILEA (1) Olympiádu založili Řekové u řeckého města Élidy: obyvatelé města zřídili každý pátý rok soutěže, mezi nimiž proběhly vždy čtyři roky. Proto časový úsek mezi élidskými soutěžemi nazvali olympiáda, s propočtem čtyř let na jednu olympiádu.240 (2) Lustrum, řecky ttevtettibís (pentetéris), to jest pětiletí, prý Římané zavedli kvůli olympiádám. Do té doby se totiž ještě nepočítalo podle konzulů ani podlé ér. Je to tedy pětiletý časový úsek. Jeho název vychází z toho, že po uzavření pětiletého republikového censu se město Řím očišťovalo.241 (3) Jubilejní rok (jubileum) se překládá jako „milostivé léto". Je to hebrejský výraz, stejně jako jeho číslo, kterého se užívá při daném výpočtu: skládá se ze sedm krát sedmi let, takže se uzavírá po čtyřiceti devíti letech. Tehdy zazní trouby a všem se navrací dřívější majetek, promíjí se dluhy a stvrzují se svobody.242 (4) Tento počet oslavujeme také my, o Letnicích, padesátého dne po zmrtvýchvstání Páně, kdy se odpouštějí viny a veškeré dlužné směnky a my, osvobození od veškerých pout, přijímáme do nás vstupující milost Ducha svatého.243 38. VĚK A OBDOBÍ (1) Věk odpovídá délce života jednoho pokolení; říká se mu sae-culum, protože pokolení jsou posloupná (sequi): když tedy jeden 342 Jubileum, z hebr.yove/, je padesátý rok, kterým se završuje sedm sedmiletých období (šmitá). Oznamoval se v den Jom Kipuru zatroubením na šofar (srv. Lv 25,8-11.13.15.28.40.50, Nu 36,4 aj.). Ve skutečnosti, jak upozorňuje W. Eichrodt, Theologie des alien Testaments, I, Stuttgart 1968, str. 58, stála v pozadí tohoto pravidla vůle nedopustit časově neomezené vlastnictví půdy a chránit zásadu nezávislosti a svobody občanů. Půda byla chápána jako propůjčená, neboť jejím právoplatným a výlučným vlastníkem byl Hospodin. 241 Některá z témat (a mnohá další) 29.-37. kapitoly pojednal Isidor podrobněji v díle De rerum nátura (PL 83,963-1018). 132 133 T Etymologie V quagesimum annum dicunt, quern Hebraei iubileum vocant. (2) Ob hanc causam et ille Hebraeus, qui propter uxorem et liberos amans dominům suum aure pertusa servitio subiugatus, servire iubetur in saeculum, hoc est usque ad annum quinquagesimum. (3) Aetas ple-rumque dicitur et pro uno anno, ut in annalibus, et pro septem, ut hominis, et pro centum, et pro quovis tempore. Unde et aetas tem-pus, quod de multis saeculis instruitur. Et dicta aetas, quasi aevitas, id est similitudo aevi. (4) Nam aevum est aetas perpetua, cuius ne-que initium neque extrémům noscitur, quod Graeci vocant alwvas ; quod aliquando apud eos pro saeculo, aliquando pro aeterno po-nitur. Unde et apud Latinos est derivátům. (5) Aetas autem proprie duobus modis dicitur: aut enim hominis, sicut infantia, iuventus, senectus, aut mundi, cuius prima aetas est ab Adam usque ad Noe, secunda a Noe usque ad Abraham, tertia ab Abraham usque ad David, quarta a David usque ad transmigrationem Iuda in Babylo-niam, quinta deinde [a transmigratione Babylonis] usque ad adventům Salvatoris in carne, sexta, quae nunc agitur, usque quo mundus iste finiatur. (6) Quarum decursus per generationes et regna ita in-spicitur. 39. Popis období věk odezní, další nastoupí na jeho místo.244 Ten rok, jemuž Židé říkají „milostivé léto", někteří nazývají „padesátý". (2) Proto se Žid, který si z lásky k manželce a dětem nechal prorazit ucho na znamení otroctví, zavazoval k otroctví najeden věk (saeculum), to jest, na padesát let.245 (3) Výraz období (aetas) často označuje úsek v rozmezí jednoho roku, jako v letopisech, anebo sedmi let, jako v lidském životě, nebo století, či jakýkoli jiný časový úsek. Proto je „období" časový úsek složený z více věků. A slovo aetas (období), téměř jako bychom řekli aevitas (věčnost), má podobný význam jako slovo aevum.246 (4) Aevum je věčné období, jehož počátek a konec nejsou známy, a Řekové ho nazývají alwv (aión); toto slovo někdy užívají pro označení věku, někdy pro označení věčnosti. Tak vznikla i latinská odvozenina. (5) Výraz období se však správně užívá dvěma způsoby: buď ve smyslu období lidského života, jako dětství, mládí, stáří, anebo období světa, jako první období od Adama k Noemovi, druhé období od Noema k Abrahamovi, třetí období od Abrahama k Davidovi, čtvrté období od Davida až k přesídlení Ju-dejců do Babylónie, páté pak [po přesídlení do Babylónie] až k příchodu vtěleného Spasitele, šesté, které probíhá nyní, až do skonání světa. Jejich průběh podle pokolení a království vypadá takto. 39. DE DESCRIPTIONE TEMPORUM (1) Prima aetas in exordio sui continet creationem mundi. Primo enim die Deus [in] lucis nomine condidit angelos; secundo in fir-mamenti appellatione caelos; tertio in discretionis vocabulo speciem 39. POPIS OBDOBÍ247 (1) Na počátku prvního období je stvoření světa. Prvního dne totiž Bůh vyřknul jméno světla a stvořil anděly; druhého dne klenbu, kterou nazval nebesy; třetího dne slovem odloučení stvořil vody 244 K etymologii slova saeculum srv. Varro, De lingua Lat. VI, 6, a Fes-tus, De verb. signif. 441,4: ti zastávali názor, že se slovem saeculum označovalo rozmezí sta let a odvozovalo se od slova senis, „starý". Zosimus, Hist. nova 11,1,1, dokládá, že saeculum se ztotožňovalo s lidským věkem. Lze předpokládat, že Varro vycházal v podstatě z teorie zavedené Censori-nem, De die nat. XVII,13, a teorií citovaných tamtéž (XVII,14). Ernout-Meillet, í. v. saeculum, uvádějí, že etymologie slova je zcela nejasná; snad se jedná o výraz etruského původu. 245 Srv. Ex 21,5-6. Isidor doslovně cituje Jeronýma, Comm. Gal. 1,4 (PL 26.316A). 246 Srv. Priscianus, Inst, gramm (GL 11,81,6). Ve skutečnosti jsou slova aetas a aevitas původem totožná (aevitas je pouze starší nestažený tvar) a obě jsou opravdu příbuzná i se subst. aevum. 247 Isidor čerpal při psaní své chronologie zejména z patnácté až osmnácté knihy Augustinova díla De civitate Dei (CCL 48,453-656), I samo základní dělení na šest období zcela odpovídá pojetí Augustinovu, De civ. Dei XXII,20,127-136 (CCL 48,865): ... prima aetas ... ab Adam usque ad diluvium, secunda inde usque ad Abraham, non aequalitate temporum, sed numero generationum; denas quippe habere reperiuntur. Hinc iam ... tres aetates usque ad Christi subsequuntur adventům, quae singulae denis et 134 135