LEGENDA CHRISTIANI
VITA ET PASSIO
SANCTI WENCESLAI ET SANCTE LUDMILE AVE EIUS
Edidit, in linguam Bohemicam vertit, commentariis auxit Jaroslav Ludvíkovský
/3>y PRAGAE QVv' 1978
KRISTIÁNOVA LEGENDA
ŽIVOT A UMUČENÍ
SVATÉHO VÁCLAVA A JEHO BÁBY SVATÉ LUDMILY
K vydání připravil, přeložil a poznámkami opatřil Jaroslav Ludvíkovský
PRAHA 1978
Incipit vita et passio sancti Wcnceslai et sancte Ludmile ave eius.
(PROLOGUS.)
Tmi. i Domino et ter beato sancte ecclesie Dei Pragensis secundo pontifici Adalberto humillimus et omnium monachorum nec dicendus infimus fráter, solo nomine Christianus, in Christo lesu prosperis successibus ad 5 vota pollere.
Passionem beati Wenceslai simul cum ava sua beate memorie Liudmila, qui velut nova sidera lumine virtu-tum suarum patriam suam Bohemiam cum omni simul gente irradiant, diversis composicionibus et non plenilo ter disertam reperiens, dignum duxi, ut vestram sancti-tatem, qui ex eodem tramite lineam propaginis tra-hitis, adirem, quo ex iussione vestra simul et licencia aliquo modo earn corrigerem, vol si qua deessent, hos, qui adhuc supcrstites essent, senes seu religiosos quos-15 que, qui corum gesta vel acie oculorum hausissent seu auditu aliorum narracione comperissent, percontarer atque hcc adderem. Quod eciam sollicitus fui agere non iactancie cuiusdam causa, quippe cum omni-modis imperitus sim sermone et ab omni lepore ver-20 borum cxtraneus — quamvis si hec cuncta in promptu forent, moles tamen peccaminum ad merita tantorum propalanda devitaret. Sed quia inepcie nostre simul et pigricie maxime sunt, studiaquc nostra, studiis sco-lasticorum comparata, studia esse desistunt, non des-25 perans de venia ob enormitatem criminum, prout vires suffecerint, ex adiuvamine ipsorum sanctorum confidens, ut se res habeat, aggrediar exarare stilo.
Počíná sc život a umučení svatého Václava a jeho báby svaté Ludmily
PŘEDMLUVA
Přeblaženému Pánu, svaté boží církve pražské druhému biskupu Vojtěchovi bratr nejpokornější a ani názvu posledního ze všech mnichů nezasluhující, křesťan toliko svým jménem Kristián, přeje v Kristu Ježíši, aby došel hojného a šťastného splnění svých modliteb.
Shledávaje, že umučení blahoslaveného Václava a jeho báby Ludmily blahoslavené paměti, kteří jako nové hvězdy ozařují světlem svých ctností vlast svou Cechy a všechen jejich lid, bylo vylíčeno neúplně a v skladbách sobě odporujících, pokládal jsem za vhodno obrátiti se k Vaší Svatosti, jenž z téhož rodu svůj původ odvozujete, abych z Vašeho rozkazu a s Vaším svolením toto líčení poněkud opravil, nebo kdyby v nčm něco chybělo, abych se vyptal některých starců nebo mnichů, pokud ještě jsou na živu takoví, kteří skutky oněch světců na vlastní oči viděli nebo o nich z vypravování jiných slyšeli, a tím abych je doplnil. A nevěnoval jsem se této práci z nějaké touhy po slávě, poněvadž jsem zcela neznalý výmluvnosti a veškerá krása slov je mně cizí - ačkoli, i kdyby se mi toho všeho v hojnosti dostávalo, přece by mi tíha mých hříchů bránila v oslavení zásluh tak velikých světců. Jakkoli však má nedostatečnost a neschopnost je převeliká a jakkoli vzdělání mé, srovná-li se sc vzděláním lidí učených, přestává býti vzděláním, přece neztráceje přes nesmírnost svých vin naděje na odpuštění a důvěřuje v pomoc právě těchto svatých,
8
9
Sed in přimis hoc dicendum, quomodo si talium tam-que   precipuorum   sanctorum   atque ydoneorum
30 testium Christi glcba in partibus Lutheringorum seu Carlingorum ceterarum vel Christianorum gencium contineretur, insignium miraculorum virtutibus ver-nans, olim gesta hec aureis, ut ita dixerim, apicibus depinxissent, responsoriorum cantilenam cum anti-
35 fonis, adiectis sermonům exortacionibus, decorassent, cum plurimorum menibus cenobiorum, quamvis ipsi horům similium [sanctorum] martyrům, confessorum, virginum reliquorumque sanctorum exultent possi-dere venerabilia pignora. At nos horům carentes cunc-
4o torům, hos, ut ita fatear, post Deum solos habentes, quasi indigne tractamus eorumque de die in diem indigni virtutes videntes, veluti increduli mancmus, eis servire dissimulamus. Hactenus de nostra dcsidia dixisse sufßciat.
45 Nunc vos deprecor, pontifex inclite et nepos carissime, ut qui me immeritum hoc opus subire fecistis, precibus aput communem patronům iuvetis, ut qui vos meritis suis ad pontificale decus conscendere statuit, dum vobis in futuro aput Christum dominum coronam
so glorie pro reportato lucro de creditis ovibus acqui-sierit, nobis saltem veniam criminum impetrarc dig-netur. Vestra eciam illustri sapiencia, quod nostra fatuitas insipienter ebullivit, obnixe petimus oblitte-rari atque doctrina vestra decorari. Auctoritate eciam
55 vestra hec eadem firmare dignemini, quo saltem per parrochiam vestram scribatur legaturque.
Hiis itaque breviter prelibatis, ad gesta eadem propa-landa accingamur, tam meritis beati martyris quam
pokusím se, pokud mé síly stačí, vypsati události tak, jak se vskutku staly.
Ale nejprve musím říci toto: Kdyby ostatky tak vynikajících svatých a tak hodných svědků Kristových, oplývající divy znamenitých zázraků, chovali v zemích Lotharovců nebo Karlovců anebo jiných křesťanských národů, byli by již dávno tyto události, abych tak řekl, zlatým písmem vylíčili a byli by je oslavili zpěvem responsorií a antifon a výmluvnými kázáními i stavbou mnohých klášterů, třebaže se sami mohou radovat, že mají ctihodné ostatky těmto podobných mučedníků, vyznavačů, panen a jiných svatých. Kdežto my, kteří světců vůbec postrádáme a jen tyto dva, abych tak vyznal, po Bohu máme, chováme se k nim jaksi nedůstojně, a ačkoli den co den vidíme, my nehodní, divy jimi způsobené, jakoby v nevíře setrváváme a jim sloužiti zapomínáme. Jen tolik budiž pověděno o naší netečnosti.
Nyní Vás snažně prosím, slovutný biskupe a nejdraž-ší synovce, poněvadž jste mne nehodného přiměl k této práci, abyste mne podporoval modlitbami u společného našeho ochránce, aby on, jenž Vám dopomohl svými zásluhami dosáhnouti hodnosti biskupské, zatím co pro Vás v příštím životě získá u Krista Pána korunu slávy za užitek odevzdaný ze svěřených ovcí, mně ráčil vymoci aspoň odpuštění hříchů. Dále Vás naléhavě prosím, abyste svou znamenitou moudrostí zahladil na této mé práci to, co nemoudrého má pošetilost ze sebe vydala, a svou učeností abyste ji ozdobil. Také ji račte svým potvrzením opatřiti, aby aspoň ve Vaší diecési směla býti opisována a čtena.
Tolik tedy krátce předeslavše, přistupme, opírajíce se jak o zásluhy blahoslaveného mučedníka, tak o Vaše
10
11
precibus vestris suíFulti, auxiliante domino nostro et 60 Salvátore lesu Christo.
(I.)
1,1 Moravia, regio Sclavorum, antiquis temporibus fama memorante creditur et noscitur Christi fidem perce-pisse, Augustini, magnifici doctoris, ut aiunt, temporibus. Bulgri vel Bulgarii attamen longe ante eadem 5 potiti fore referuntur gracia. Siquidem Quirillus qui-dam, nacione Grecus, tam Latinis quam ipsis Gre-corum apicibus instructus, postquam Bulgri credide-rant, aggressus est in nomine sancte Trinitatis et indi-vidue Unitatis eciam supradicte genti, Moravie de- <*&yJ>
io genti, fidem domini nostri lesu Christi predicare. Et 48^,1 cooperante divina gracia, postquam illos Christo lu- -aie^i^A cratus erat, eciam apices vel caracteres novas comperit et vetus novumque testamentům pluraque alia de Greco seu Latino sermone Sclavonicam in linguam
15 transtulit. Missas preterea ceterasque canonicas horas in ecclesia publica voce resonare statuit, quod et usque hodie in partibus Sclavorum a pluribus agitur, maxime in Bulgariis, multeque cx hoc anime Christo domino acquiruntur.
20 Cumque quodam tempore memoratus Quirillus Ro-mam causa oracionis adisset, a summo pontifice vel a reliquis sapientibus et rectoribus ecclesie redargui-tur, ut quid contra statuta canonum ausus fuerit mis-sarum sollempnia instituere canere Sclavonica lingua.
25 Illo humiliter satisfaciente Ulis nec omnino mitigare eos valente, arrepto psalterio versum psalmigraphi in medium recitavit, quo dicitur: Omnis spiritus laudet rs 150,6 Dominum. Et ipse versui alludens: Si, inquit, omnis spiritus laudet Dominum, cur me, patres electi, prohi-
30 betis missarum celebritatem modulare Sclavonice seu
modlitby, k oslavení těch skutků, s pomocí Pána našeho a spasitele Ježíše Krista,
1
Morava, země slovanská, přijala, jak se podle ústního podání věří a uznává, víru Kristovu za dávných časů, za časů, jak se praví, slovutného učitele Augustina. Avšak Bulgrové neboli Bulhaři dosáhli prý této milosti již dávno před tím. Neboť nějaký Cyril, rodem Řek, vzdělaný stejně v písemnictví latinském jako v samém řeckém, když před tím Bulhaři víru přijali, jal se ve jménu svaté Trojice a nerozdílné Jednoty také národu svrchu řečenému, na Moravě bydlícímu, kázati víru Pána našeho Ježíše Krista. A když je získal Kristu, s přispěním milosti boží také nové značky nebo písmeny vynalezl a Starý i Nový zákon a ještě jiné knihy přeložil z řečtiny a latiny do jazyka slovanského. Mimoto ustanovil, aby se mše a ostatní kanonické hodinky zpívaly v kostele obecným jazykem, jak se až podnes v zemích slovanských namnoze děje, hlavně v Bulharsku, a mnoho duší se tím Kristu Pánu získává.
Když pak jednou přišel jmenovaný Cyril do Ríma za pobožností, byl obviněn od papeže a od ostatních představených a správců církevních, že se odvážil proti kanonickým řádům ustanoviti, aby se bohoslužby zpívaly slovanským jazykem. Když se pokorně před nimi ospravedlňoval, ale nemohl jich vůbec obměkčiti, uchopil žaltář a přečetl veřejně přede všemi verš žalmistův, v němž se praví: Všeliký duch chval Hospodina. A poukazuje na tento verš, řekl: „Jestliže všeliký duch má chváliti Hospodina, proč mně, otcové vyvolení, bráníte zpívati služby boží
12
13
alia queque de Latino vel Greco verbo eorum vertere in sermonem? Si enim quivissem ullomodo subvenire populo illi, ut ceteris nacionibus, lingua Latina vel Greca, omnimodo id non presumpsissem. Sed cernens
35 populum dure cervicis fore et omnino ydiotas et ignaros viarum Dei, solum hoc ingenium Omnipotente cordi meo inspirante comperi, per quod eciam multos illi acquisivi. Quapropter ignoscite mihi, patres et domini, siquidem et beatus Paulus apostolus,
40 doctor gencium, in epištola ad Corinthios inquit: i c 14,39 Loqui unguis nolite prohibere. At illi hec audientes et admirantes tanti viri fidem, auctoritate sua sta-tuunt et firmant suprascripto sermone partibus in illis missarum sollempnia ceterasve canonicas horas ymni-
*5 zari.
Ipse autem beatus Quirillus inibi persistens monachi-cumque habitům suseipiens, diem clausit extrémům, relinquens supra memoratis in partibus fratrem suum nomine Metudium, virum strennuum omnique deco-
50 ratum sanetitate. Qui et postquam multos Christi domini manipulos in horreo congregarat, ab ipso principe, qui partibus in illis tunc dominabatur et impe-rabat universe terre ceu magnificus imperator, sta-tuitur summus pontifex, habens sub se septem eiusdem
55 sanetitatis pontifices. Sed quia ab ipso mundi exordio, vetiti postquam sumpsit amaritudinem prothoplastus pomi, seminarium discordie inter humilitatem et su-perbiam, inter dileccionem et odium et reliqua vir-tutum odoramenta viciorumque fetorem humani ge-
60 neris inimicus usque ad presens fundere non desistit, ac dolens populum suis semper servieiis maneipatum sibi subtrahi veroque regi Christo domino acquiri, totis nequiciarum armis indutus, novos satellites et ignaros ad tantam perfidiam bellandi adit, discordia-
slovansky nebo jiné texty překládati z latinského a řeckého znění do této řeči? Neboť kdybych byl mohl nějak pomoci onomu lidu, jako ostatním národům, jazykem latinským nebo řeckým, jistě bych se byl toho neodvážil. Ale pozoruje, že má ten lid tvrdou šíji a že jsou nevzdělaní a neznalí cest božích, jediné tento prostředek jsem nalezl, jejž všemohoucí Bůh vnukl srdci mému a jímž jsem jich také mnoho pro^ něho získal. A proto nemějte mi za zlé, otcové a páni. Vždyť i blahoslavený apoštol Pavel, učitel pohanů, v listě ke Korintským praví: Jazyky mluviti nezbraňujte." A tu oni slyšíce to a podivujíce se víře tak velikého muže, svým usnesením ustanovili a písemně potvrdili, aby se směly v oněch zemích mešní obřady a ostatní kanonické hodinky zpívati svrchu uvedeným jazykem.
Sám pak blahoslavený Cyril zůstal v Římě a obléknuv mnišský šat, dokonal tam poslední den svého života, zůstaviv ve svrchu řečených zemích bratra, svého jménem Metoděje, muže horlivého a všelikou svatostí ozdobeného. A když tento mnoho snopů do stodoly Krista Pána shromáždil, je od samého vládce, jenž tehdy v onom kraji panoval a vládl veškeré zemi jako vznešený císař, ustanoven arcibiskupem, maje pod sebou sedm biskupů stejné svatosti. Ale jakož nepřítel pokolení lidského od samého počátku světa,, od té chvíle, co první člověk okusil trpkosti zakázaného jablka, až do dnešní doby neustává rozsévati semeno nesvornosti mezi pokoru a pýchu, mezi lásku a nenávist a mezi ostatní vůně ctností a zápach neřestí, tak nyní těžce nese, že je mu odnímán lid, jenž byl stále podroben jeho otroctví, a že je získáván pro pravého krále Krista Pána. I oděje se všemi zbraněmi zloby, nové a neznámé pomocníky si k svému tak ničemnému boji získá, otrávené semeno svárů roz-
14
15
65 rum venenata semina inter ipsos primarios rectores-que iactitat, superbie ac avaricie ignita tela parat in tantum, ut Zucntepulc, qui erat nepos principis vel regis religiosi, qui institutor et rector tocius Christiani-tatis seu religionis benignus extiterat, ipsum avuncu-
70 lum suum insidiis appetitum regno pelleret, visu pri-varet vitamque eius veneno conaretur auiFerre. Sed hausto ille pestifero potu, protegente se divina gracia, nil adversi patitur.
Dehinc Zuentepulc tyrannide suscepta, fastu arro-75 gancie inflammatus, cum sibi militantibus sodalibus pontificis Metudii predicacionem mellifluam quasi respuit monitaque sacratissima non pleniter rccepit, verum membra sua, scilicet plebem populumque suum, partim Christo, partim dyabolo servire exhi-80 buit. Quapropter a pontifice beate memorie supra notato pagus eius cum habitantibus incolis anathe-mate percussa cum sulcis suis et fructibus diversis cla-dibus attrita usque in hodiernum diem deflct. Data est ir is.ie enim in direpcionem et captivitatem et predam et deri-«5 sum et desolacionem ct in sibilum universe carni gradienti per earn, quoniam non est societas luci ad teneb-ras nec convencio Christi cum Belial. Quorum exempla 2 c 6,14 nos quoque videntur respicere, qui eisdem passibus conamur incedere, quoniam qui domum vicini sui so conspicit concremari, suspectus debet esse de sua.
<2.)
,1 At vero Sclavi Boemi, ipso sub Arcturo positi, cultibus ydolatrie dediti, velut equus infrenis sine lege, sine ullo principe vel rectore vel urbe, uti bruta animalia sparsim vagantes, terram solam incolebant. Tandem
5 pestilencie cladibus attriti, quandam phitonissam, ut
metá mezi samy vladaře a náčelníky a ohnivé střely pýchy a lakoty chystá, až Svatopluk, jenž byl synovec toho slavného vládce nebo krále, který se stal dobrotivým zakladatelem a vůdcem všeho křesťanství a náboženství, vlastního svého strýce úkladné přepadl, s trůnu ho svrhl, oslepil a pokusil se ho jedem o život připraviti. Ačkoliv však tento vypil smrtonosný nápoj, přece chráněn jsa boží milostí, neutrpel žádné škody.
Potom Svatopluk, když se násilím zmocnil vlády, v záchvatu pýchy a zpupnosti společně se svou dvorskou družinou takřka pohrdl jako med plynoucím kázáním biskupa Metoděje a na jeho přesvatá napomínání plně nedbal, nýbrž dovolil svým údům, to jest lidu a národu svému, zčásti Kristu a zčásti ďáblu sloužiti. Proto byla jeho krajina a země i s lidmi ji obývajícími od svrchu uvedeného biskupa blahoslavené paměti dána do klatby a zkrušena na svých polích a plodinách rozličnými pohromami, takže až do dnešního dne proto úpí. Neboť byla dána v plen a zajetí, v kořist a posměch, v spuštění a potupu všelikému tělu chodícímu po ní, poněvadž není obcování světla s temnotami, ani smíru mezi Kristem a Beliá-lem. A tyto příklady vztahují se patrně i na nás, kteří se pokoušíme v týchž stopách kráčeti, poněvadž ten, kdo spatří hořeti dům souseda svého, musí míti starost o svůj vlastní.
2.
Ale Slované čeští, usazení pod samým Arkturem a oddaní uctívání model, žili jako kůň neovládaný uzdou, bez zákona, bez knížete nebo vládce a bez města, potulujíce se roztroušeně jako nerozumná zvířata, toliko širý kraj obývali. Konečně když byli po-
16
17
fama fertur, adeunt, postulantes spiritum consilii re-sponsumque divinacionis. Quo accepto civitatem sta-tuunt, nomenque inponunt Pragam. Post hincinvento quodam sagacissimo atque prudentissimo viro, cui
10 tantum agriculture officium erat, responsione phito-nisse principem seu gubernatorem sibi statuunt, voci-tatum cognomine Premizl, iuncta ei in matrimonio supramemorata phitonissa virgine. Sicque a clade et multiplici peste tandem eruti, dehinc
15 a supra memorato principe ex sobole eius rectores seu duces preposuere sibi, servientes demoniorum simula-cris et prophanis sacrificiorum ritibus bachantes, donee ad extrémům dominatus eiusdem regni pervenit ad unum ex eisdem principibus ortum, vocitatum
20 Borivoi.
Hie cum excellentissime forme et egregie iuventutis flore nitesceret, quodam tempore negocii sui populi-que sibi commissi causa ducem suum vel regem Zuen-tepulc Moravie adiit, a quo benigne suscipitur et ad
25 convivium pariter cum reliquis adsciscitur. Verum s sessionis ei locus inter Christicolas minime conceditur,
sed ritu paganorum ante mensam pavimento iubetur insidere. Cuius presul Metudius iniurie condolens, fertur dixissc ad eum: Ve, inquit, quod tu talis tantus-
30 que haut erubescis a principalibus repelli sedibus, n cum et ipse in fascibus ducatum obtineas, sed magis
cupias ob nefandam ydolorum culturam cum subulcis humotenus incubare. At ille: Quid, inquit, ob huius-cemodi rem pericli pacior vel quid boni michi con-
35 feret Christianitatis ritus? Si, inquit presul Metudius, o abrenunciaveris ydolis et inhabitantibus in eis demo-
nibus, dominus dominorum tuorum efficieris, cuncti-que hostes tui subicientur dicioni tue et progenies tua cottidie augmentabitur velut fluvius maximus, in quo
40 diversorum confluunt fluenta rivulorum. Et si, inquit
18
stiženi zhoubným morem, obrátili se, jak pověst vypravuje, k nějaké hadačce se žádosti o dobrou radu a o věštecký výrok. A když jej obdrželi, založili hrad a dali mu jméno Praha. Potom nalezše nějakého velmi prozíravého a důmyslného muže, jenž se jenom orbou zabýval, jménem Přemysla, ustanovili si ho podle výroku hadaččina knížetem nebo vladařem, davše mu za manželku svrchu řečenou pannu hadačku. A když byli takto konečně vysvobozeni z rozličných ran morových, stavěli si v čelo po svrchu řečeném knížeti vladaře neboli vévody z jeho potomstva, sloužíce modlám a bůžkům a bujně slavíce oběti podle pohanských obyčejů, až nakonec vláda nad tou zemí připadla jednomu z rodu těchto knížat, jménem Bořivojovi.
Skvěje se květem vynikající krásy a mladistvé síly, navštívil tento jednoho času v nějaké záležitosti své a lidu sobě svěřeného svého vévodu nebo krále Svatopluka na Moravě a byl od něho laskavě přijat a pozván společně s ostatními na hostinu. Ale nebylo mu dovoleno usednouti mezi křesťany, nýbrž byl vyzván, aby se posadil po způsobu pohanů před stolem na podlahu. A tu prý mu řekl biskup Metoděj, jemuž bylo lito jeho ponížení: „Jaká běda, ty, muž tak vynikající, a nestydíš se, žes vyhoštěn ze'sedadel knížecích, ačkoliv sám také vévodskou moc a hodnost máš, ale raději chceš pro hanebnou modloslužbu s pasáky sviní na zemi seděti." On pak řekl: ,,V jaké nebezpečenství bych se vydal pro tuto věc, nebo co dobrého by mi přineslo náboženství křesťanské?" „Jestliže se zřekneš model a zlých duchů v nich sídlících," pravil biskup Metoděj, „staneš se pánem pánů svých a všichni nepřátelé tvoji budou'podrobeni moci tvé a potomstvo tvé každodenně vzrůstati bude jako převeliká řeka, do níž se vlévají proudy rozlič-
19
Borivoi, res se ita habet, que mora est baptizandi? Nulla, inquit pontifex, tantum paratus esto ex integro corde credere in Deum patrem omnipotentem eiusque unigenitum, dominum nostrum Iesum Christum et in
45 Spiritum paraclitum, illuminatorem omnium fide-lium, non tantum mundialis causa substancie, verum eciam capessende salutis tue anime pro aquirenda perhennitatis gloriosa palma atque percipienda socie-tate sanctorum ineffabili leticia. His et huiuscemodi
so mellifluis exortacionibus accensa mens iuvenis estu-abat graciam baptismi percipere, et ut ne ulla mora fieret, cum suis omnibus, qui eum comitabantur, ter-retenus pedibus pontificis advoluti, obnixius postula-vere. Quid plura? Mane facto ipsum ducem cum suis
55 triginta, qui advenerant, cathezizans, peractis ieiunio-rum ex more sollempniis, sacrosancto baptismatis fonte innovavit plenitcrque eum de fide Christi in-struens, multis locupletatum donis ad propria redire concessit, tribuens ei venerabilis vite sacerdotem nomi-
60 ne Caych. Quique reversi in sua, in castello, cui voca-bulum inerat Gradic, supradictum sacerdotem sta-tuunt, fundantes ecclesiam in honore beati Clementis pape et martyris, multa detrimenta sathane ingeren-tes, populum Christo domino acquirentes.
65 Que cernens perfidus chelidrus, propriis armis sump-tis antiqua bella repetit. Populum cunctum Boemo-rum in furorem principis accendit, eo quod paternos mores relinqueret et novam atque inauditam sancti-tatis legem Christianorum arriperet. Surgunt adver-
70 sus eum uno animo eademque sentencia suisque eum a finibus perturbare conantur, seu eciam vitam aufcrre moliuntur. Quo agnito princeps sese ab eis removit rursusque regem Zuentepulc seu pontificem Metu-dium Moravie repetivit. A quibus clarissime et ut
75 decebat suscipitur, aliquantulumque aput eos degens,
20
ných potoků." I řekl Bořivoj: ,Jestliže tomu tak jest, co překáži, abych byl pokřtěn?" „Nic," pravil biskup, „jen bud hotov z celého srdce věřili v Boha Otce všemohoucího a jeho Syna jednorozeného, Pána našeho Ježíše Krista, a v Ducha Utěšitele, osvětitele všech věřících, nejenom pro světské blaho, ale i pro spásu své duše, aby sis získal slavnou palmu věčnosti a stal se účastným společenství svatých v nevýslovné radosti." Tímto a podobným, jako med plynoucím  povzbuzováním   roznícená   mysl jinochova prahla přijmouti milost křtu, i vrhnuv se s celou svou družinou na zem k nohám biskupovým, velmi snažně ho prosil, aby se tak bez prodlení stalo. Nač třeba více slov? Druhého dne poučil vévodu i s třiceti dvořany, kteří s ním přišli, o základech víry, a když podle obyčeje vykonali obřadný půst, obrodil je přeposvát-ným pramenem křtu. A když jej ve víře Kristově plně vzdělal, dovolil mu, obohativ ho mnohými dary, aby se vrátil domů, a dal mu s sebou kněze ctihodného života jménem Kaicha. Navrátivše se pak domů, usadili řečeného kněze na hrádku, jehož jméno bylo Hradec, a založili tam kostel ke cti blahoslaveného Klimenta, papeže a mučedníka, satanovi mnoho škod působíce a lid Kristu Pánu získávajíce. Když to pozoroval onen věrolomný had, chopiv se svých vlastních zbraní, hleděl obnoviti starý boj. Ve veškerém lidu českém roznítil vzpouru proti knížeti, protože prý opouští otcovské mravy a přijímá nový a neslýchaný křesťanský zákon svatosti. Povstanou proti němu svorně a jednomyslně a snaží se ho vypudili ze země, ba pokoušejí se i života ho zbaviti. Když to kníže poznal, odešel od nich a znovu se uchýlil na Moravu ke králi Svatoplukovi a k biskupu Metodějovi. I byl od nich přijat s velkou slávou a jak se slušelo a přebývaje u nich po nějakou dobu,
21
perfeccius doctrinam Christi nanciscitur. At vero plebs prefata in nequicia sua permanens, quendam ducem Ztroymir, nomen cuius in Latinum vertitur sermonem: rege pacem, qui aput Theutonicos pro-eo fugus exulabat gente ex sua, missis legatis, ad propria eum reducunt sibique principem statuunt. Verum quoniam Veritas minime fallitur, que ait in ewange-lio: Omnis plantacio, quam non plantavit pater meus mi 15.13 celestis, eradicabitur, ipsa cooperante dissipatum est ri consilium pravorum velociter. Nam isdem eorum electus dux licet ex eisdem genitus foret, diuturna tarnen exulacio eum proprii privaverat labii eloquio. Quapropter a suis electoribus reicitur, se ipsos primům accusantibus, videlicet quod talem sibi elegis-
90 sent, cuius neque vocem neque sermonem nossent haurire, quorumque clamores aures eius, ignaras lin-gue sue, penetrare non valerent. Et quoniam Dei Pro-videncia disponente supramemoratus princeps Bo-rivoi plurimos amicorum inibi secedens reliquerat,
95 agitur eorum consilio, ut animus furencium plebium erga benignum rectorem mitigaretur atque adversus invasorem perfidum toto annisu instigaretur ad ne-cem. Verum quoniam pars quam maxima perfidorum tyranno favebat, ineunt consilium partibus ex utris-
100 que, quo civitatem metropolim, Pragam scilicet, egre-dientes, in campo, quid sibi gerendum foret, per-quirerent. Sed perfida pars perfidorum perpere agens, arma secum loricasque occulte in eundem campum deferens, piorum adversus partem signum
105 occultum necis inter se condixit, scilicet ut si ibi, qui ex parte principis Borivoi erant, eis assentire nollent, quilibet eorum excelsa voce occultum in medio pro-clamaret signum, inquiens: Variemus, variemus nos!, sicque iam loricis et galeis, quas abscondite tulerant,
110 induti, universos sibi contradictores frameis necarent.
seznámil se dokonaleji s naukou Kristovou. Ale svrchu řečený lid, setrvávaje ve své nepravosti, nějakého vévodu Strojmíra, jehož jméno se do latiny překládá rege pacem, a který uprchnuv ze své země žil jako vyhnanec u Němců, přivede zpět domů, vypraviv pro něho poselství, a ustanoví si ho knížetem. Ale protože Pravda se nikdy neklame, kterážto praví v evangeliu: „Všeliké štípeni, jehož neštípil Otec můj nebeský, vykořeněno bude", s jejím přispěním byl rychle zmařen záměr nešlechetníků. Neboť ten vévoda, kterého si vyvolili, ačkoli z nich pocházel, zapomněl v dlouhém vyhnanství mluvit svou rodnou řečí. A proto je zavržen od svých vlastních volitelů, kteří především sami sebe obviňovali, že si zvolili takového člověka, jehož hlasu ani řeči nejsou s to rozuměti a k jehož uším neznalým jejich jazyka nemůže proniknout jejich volání. A protože řízením prozřetelnosti boží svrchu vzpomenutý kníže Bořivoj tam zanechal při svém odchodu přemnoho přátel, jedná se v jejich radě o tom, jak by se ukrotilo smýšlení lidu rozlíceného proti laskavému vladaři a jak by se popudilo vší mocí proti zrádnému vetřelci k j eho záhubě. Ale protože velká většina zrádců přála tyranovi, dohodnou se obě strany na tom, že vyjdou z metropolitního města, totiž Prahy, a že uváží na sněmovním poli, co by měly činiti. Ale zrádná strana zrádců, křivě jednajíc, vzala si s sebou na to sněmovní pole tajně zbraně a krunýře a smluvili se mezi sebou proti straně spravedlivých na tajném znamení k vraždě, aby totiž někdo z nich, nebudou-li se stoupenci Bořivojovi tam s nimi chtít dohodnout, hlasitě a veřejně provolal tajné heslo, řka: Proměňme se, proměňme se!, a tu aby oblečeni již v krunýře a přilby, které si vskrytu přinesli, pobili svými meči všechny své odpůrce. Ale tento jejich ničemný záměr nezůstal
22
23
Quod consilium eorum pessimum minime partem Borivoi latuit, itaque et ipsi loricis sub tunicis induti procedunt in campum pro definiendo statu principis. Cumque parti Ztroymir non placuisset consultus
115 partis Borivoi, unus eorum vocem in altum elevans, proclamat: Heia, nostri, variemus nos! Qua voce hausta et cognita, pars Borivoi, que loricata sub tunicis advenerat: Bene, inquit, bene dixisti, ecce nunc diversis coloribus apparebis variatus. Sicque ferro
120 obtruncato cunctos eius socios fugam inire coegerunt eorumque falsum principem patria pepulerunt; Mo-ravie dehinc properantes, pristinum ducem reducen-tes, loco proprio restituunt. Quoniam vero isdem princeps Moravie degens, omnipotenti Deo votum
125 voverat, videlicet quo, si eum Dominus ad propria cum honore reduceret, basilicam in honore beate Dei genitricis et perpetue virginis Marie edificaret, rever-sus sine mora votum suum implere studuit in ipsa civitate Pragensi. Hie primus fundator locorum sanc-
130 torum congregatorque clericorum et tantille, que tunc fuit, religionis institutor extat.
a.>y,
3,1 Habuit eciam et uxorem nomine Liudmilam, filiam Slaviboris comitis ex provincia Sclavorum, que Psou antiquitus nuncupabatur, nunc a modernis ex civitate noviter constructa Mielnik vocitatur. Que sicut par 5 ei fuerat in errore gentilitatis, immolando simulacris,, ita et in religione Christiana imitando, immo precel-lendo virtutes sui viri, facta est vere Christi famula. Suscepit autem ex ea sepe memoratus princeps tres. Alios totidemque Alias, et ut ei beatus Metudius
io prophetico ore predixerat, cottidianis incrementis cum omni gente sua regnoque augmentabatur. Per-
nikterak utajen straně Bořivojově a tak i tito obléknuvše si pod šatem krunýře, vyjdou na sněmovní pole, kde se mělo rozhodnout o ustanovení knížete. A když se straně Strojmírově nelíbila rada strany Bořivojovy, jeden z nich povýšiv svůj hlas zvolá: Hej, našinci, proměňme se! Když však uslyšeli a poznali ten hlas straníci Bořivojovi, kteří přišli v krunýřích pod šatem, zvolají: Dobře, dobře jsi řekl, hle, nyní se ukážeš v pestrých barvách proměněn. A tak sklávše ho mečem obrátili všechny jeho druhy na útěk a jejich nepravého knížete vyhnali z vlasti. Potom pospíšivše na. Moravu, přivedou dřívějšího vévodu zpět a znovu ho dosadí na jeho místo. Poněvadž pak tento kníže, když dlel na Moravě, učinil Bohu všemohoucímu slib, jestliže ho Pán přivede se ctí zpět do vlasti, že postaví basiliku ke cti blahoslavené matky boží a věčně neporušené Panny Marie, když sc vrátil, bez prodlení hleděl splniti svůj slib na samém hradě Praze. Ten platí za prvního budovatele míst svatých, shromaž-dovatele kněží a zakladatele víry křesťanské, tenkrát ovšem ještě nepatrně rozšířené.
3.
Měl také manželku jménem Ludmilu, dceru knížete Slavibora, z kraje slovanského, který se dříve jmenoval Pšov a který dnešní lidé nazývají nyní podle nově vystavěného hradu Mělnickém. A jako se mu tato rovnala v bludu pohanském, obětujíc modlám, tak také napodobujíc ho v náboženství křesťanském, ba vynikajíc ctnostmi nad ctnosti svého muže, stala se vstkutku služebnicí Kristovou. Měl pak s ní často jmenovaný kníže tři syny a tolikéž dcer, a jak mu blahoslavený Metoděj prorockými ústy předpověděl, každodenně více moci nabýval i s veškerým svým ná-
24
25