POZNÁMKA:
Pokud chcete změnit obrázek na tomto snímku, vyberte tento obrázek a odstraňte ho. Pak klikněte na
ikonu Obrázky v zástupném symbolu a vložte vlastní obrázek.
SOUČASNÉ SLOVANSKÉ JAZYKY
předmět Úvod do studia slovanských jazyků / Základy slavistiky
Vyučující Elena Krejčová, Ph.D.
Otevřená kniha na stole, rozostřené police knih v pozadí

Otázky:
§počet slovanských jazyků (12? 20? 30?)
§počet slovanských národů a etnik (kolik národů žije v slovanských státech a kolik slovanských
národů a etnik žije mimo tyto země?) – není na to jednoznačná odpověď
§za minulého režimu, do 90. let se uvádělo, že slovanských jazyků je 12 – to je spodní hranice, o
které se dá uvažovat
§které podmínky musí splnit jazyk, aby byl uznán za samostatný jazyk?
§jeho název (tzv. lingvonym – název jazyka) musí být někde potvrzený – kdysi to bylo v kronikách,
nebo ze současného hlediska – v mezinárodní legislativě, v právních nebo legislativních textech
§v tom jazyce by měla vzniknout umělecká, literární díla
§měly by existovat jazykové příručky – pravidla pravopisu, gramatiky, učebnice, slovníky, nebo
třeba i jazykové atlasy – kodifikace
§musí být také reálné využití toho jazyka (my se můžeme domluvit, že si vymyslíme nějaký jazyk;
musí se ještě určit hranice, kde končí spisovný jazyk a kde začínají dialekty)
§

Otázky:
§tzv. Svatá trojice, „princip kmenový“
§jeden národ – jeden jazyk – jeden stát
§(v jednom státě by měl žít jenom jeden národ, a ten národ by měl mluvit jedním jazykem; ten národ
by měl mít stejnou genetickou informaci, pocházet z jednoho kmene)
§vs.
§federace, multietnický stát, menšina, diaspora, hostitelský stát, „princip občanský“
§

Otázky:
§počet slovanských států?  (13)
§lokalizace slovanských jazyků
§lokalizace – kde se daným slovanským jazykem mluví – na to jazykověda může dát docela přesnou
odpověď
§
§klasifikace slovanských jazyků (několik existujících klasifikací)
§

Jazyk a politika
§lingvistika
§politolingvistika
§politika
§Co rozhoduje o vzniku/zániku nějakého jazyka?
§Jazykověda: ani kvalita mluvnické struktury, ani kvalita jejího popisu nerozhoduje o společenské
síle jazyka, o jeho buducnosti
§ je jedno, jak kvalitně se budou jazykovědci starat, pečovat o jazyk, jak kvalitně ho popíšou,
jaké příručky vydají
§ jistý dluh jazykovědy: neexistuje jasná odpověď na otázku, kolik rozdílů lze v rámci jednoho
jazyka tolerovat, kolik jich stačí k samostatnosti jazyka (20,30 nebo i 50 %?)
§Politika: budoucnost jazyků závisí spíše na politických faktorech, nikoliv na vědě. vytvoření
nového státu (např. na území bývalé Jugoslávie) – nové hranice, politický požadavek, aby se v novém
státě mluvilo a psalo novým jazykem
§

Jazyková politika (různé definice)
§Obvykle se chápe v jednom z následujících významů:
§(1) Za jazykovou politiku jsou někdy považovány veškeré aktivity související se
získáváním nebo výkonem veřejné moci (tj. moci autoritativně rozhodovat o právech a povinnostech
osob a organizací), které se týkají jazyka, jeho podoby, fungování nebo prestiže – jde o politiku
v běžném smyslu toho slova v češtině a ve smyslu anglického politics.
§(2) V sociolingvistice a aplikované lingvistice je jazyková politika běžněji chápána jako
konkrétní plán cílů a činnosti (n. nečinnosti), který byl dohodnut či zvolen nějakou skupinou
osob nebo organizací – jde o politiku ve smyslu angl. policy. V tomto případě lze mluvit i o
„jazykových politikách“ v množném čísle.
§(3) Jazyková politika představuje samostatnou oblast veřejné politiky tehdy, když existují právní
předpisy, organizační složky a politické nástroje, které se jazykem či jazyky speciálně zabývají
(jazyková politika je v takových státech jednou z veřejných politik, vedle politiky zdravotní,
energetické, environmentální atd.).

Jazykové plánování (různé definice)
§Aktivity zaměřené na modifikaci (nebo naopak stabilizaci) jazykového chování společnosti nebo
nějakého méně komplexního sociálního útvaru (z tohoto hlediska se pak rozlišuje jazykové makro-,
meso- a mikroplánování). Podle toho, na co jsou plánovací aktivity zaměřeny, se nejčastěji
rozlišují dvě dimenze jazykového plánování: 1. statusové plánování (status planning), 2. korpusové
plánování (corpus planning). Někdy se však vyděluje i plánování akvizice/osvojování jazyka
(acquisition planning / language-in-education planning) a plánování prestiže jazyka (prestige
planning).
qStatusové plánování se zaměřuje na určení „statusu“ jazyka (resp. variety jazyka) ve vztahu
k jiným jazykům (či jiným varietám); základní otázky zde jsou: (a) který jazyk bude vybrán
pro určitý účel, (b) jak bude zvolený jazyk ve společnosti implementován.
qKorpusové plánování se zaměřuje na samu podobu jazyka (na jeho „korpus“). Týká se např. těchto
jevů: (a) pravopisu, (b) výslovnosti, (c) změn ve struktuře jazyka, např. v morfologii,
(d) rozšiřování lexika, (e) rozvoje stylů. Pojem korpusové plánování má blízko k pojmu kultivace
jazyka, resp. jazyková kultura.
§Plánování statusové a korpusové nejsou ostře odděleny, mohou se i vzájemně předpokládat
§Cílem jazykového plánování může být standardizace jazyka, reforma jazyka, propagace a rozšiřování
jazyka, revitalizace  jazyka, ochrana  jazyka, terminologická unifikace, simplifikace stylu,
usnadnění komunikace mezi mluvčími disponujícími různými mateřskými jazyky apod. Cíle  jazykového
plánování bývají dosahovány formulováním jazykových politik a zejména v případě plánování
statusového také pomocí právních norem (viz jazykové právo).  Jazykové plánování je jedním
z typů jazykového managementu.

Jazyková politika
§Jazyková politika má své nástroje, a jsou to hlаvně právní texty a má i určitou terminologii,
která s tím souvisí. Úřední jazyk se třeba určuje v tzv. jazykovém zákoně.
§právní postavení jazyka / pozice jazyka de jure
§domácí a mezinárodní legislativa
§ Konvence Rady Evropy: Rámcová úmluva o ochraně národnostních menšin, v platnosti od r. 1998
§Evropská charta regionálních a menšinových jazyků, v platnosti od 2007
§„jazyk státní“, „jazyk oficiální“ / „jazyk úřední“
§„úřední jazyk“ – jazyk, ve kterém převážně probíhá komunikace a dokumentace ve veřejné správě;
někdy se za úřední považuje i jazyk, který se užívá v soudnictví a ve kterém se vede parlamentní
debata a vydávají zákony.
§Výraz „úřední jazyk“ je významově blízký výrazům oficiální jazyk a státní jazyk, mnohdy se užívají
jako synonyma. Jazyk pojmenovávaný jako „státní“ bývá někdy vnímán i jako symbol (státu), zatímco
u jazyka nazývaného „úřední“ je v popředí jeho praktická funkce (jeho užívání úřady, resp. orgány
veřejné moci).
§jazyk „pomocný / regionální“
§jazykový zákon:
http://www.culture.gov.sk/posobnost-ministerstva/statny-jazyk/zakon-o-statnom-jazyku-c2.html

Klasifikace jazyků:
ke klasifikaci jazyků můžeme přistupovat z různých hledisek:
1.kvalitativní hledisko (jestli je to jazyk spisovný, nebo je to jen mluvený dialekt). Musíme ale
uvést, že existují i:
§spisovné mikrojazyky (horní lužická srbština 5-7000 uživatelů), ale zároveň existují
§významné nadnárodní dialekty (smíšené jazyky, mixed languages, межъязыки), které jsou pouze
v mluvené podobě ale mluví jimi desítky milionů uživatelů
§ (Pidžin je souhrnný název pro dorozumívací jazyky, jejichž slovní zásoba i gramatika je založena
na alespoň dvou (někdy ovšem i více) jazycích, vznikají především při kontaktu etnik obchodujících
spolu nebo při kontaktu s kolonizátory. Takovéto jazyky mají tedy mj. charakter mezinárodního
pomocného jazyka), např. v Bělorusku tzv. trasjanka – smíšená běloruština s ukrajinštionou
§
§2. kvantitativní hledisko: jazyky 1. až 4. kategorie, sociální síla jazyka:
§světový (miliarda až několik set milionů mluvčích)
§umírněný potenciál jazyka (desítky a jednotky milionů )
§spisovný mikrojazyk
§pouze mluvený jazyk (dialekt, nemá psanou podobu)
§Ze slovanských jazyků světový je jen ruština, pak další slovanské jazyky patří do skupiny s tzv.
umírněným potenciálem

Klasifikace jazyků:
ke klasifikaci jazyků můžeme přistupovat z různých hledisek:
§3. Hledisko kondice
§živý
§ohrožený
§přežívající
§mrtvý
§revitalizovaný
§postulovaný (Než je jazyk uzná mezinárodním společenstvím za samostatný jazyk a než dostane nějaké
to svoje inventární číslo, předtím je navržen na uznání, tj. postulován)
§Ještě v 19. stol. přirovnávali jazykovědci jazyk k živému organismu – rodí se, sílí, pak slábne,
umírá, případně se revitalizuje
§(např. se slovanské rodiny za takový jazyk se považuje kašubština, který dlouhou dobu byl
považován za jazyk mrtvý, o Kašubech se říkalo, že jsou to Poláci a mluví jen kašubským dialektem
(takto je uvedeno i v mnoha učebnicích, je to jedno z hledisek na tento jazyk či dialekt) – když se
objeví politicky vhodná situace, nějaký jazyk se dá i zrevitalizovat.

Klasifikace jazyků:
ke klasifikaci jazyků můžeme přistupovat z různých hledisek:
§4. poloha vzhledem k centru:
§ostrovní (např. hradišťanská chorvatština v Rakousku)
§periferní (např. kašubština na periferii polštiny)
§regionální
§transhraniční (jazykové hranice a hranice politické jsou dvě různé věci)
§
§5. zeměpisné hledisko
§východ
§jih
§západ
§

Probíraná témata v předmětu Úvod do studia slovanských jazyků / Základy slavistiky:
§Dějiny slavistiky
§Slovanská srovnávací jazykověda
§Studium praslovanštiny a staroslověnštiny
§Slovanské jazyky a jejich místo mezi indoevropskými jazyky
§Historicko-srovnávací metoda
§Baltoslovanská jazyková jednota
§Základní dělení slovanských jazyků – západoslovanské, jihoslovanské, východoslovanské jazyky

Máte nějaké otázky?
Pohled zblízka na knihy v policích, další knihy jsou rozostřené v popředí i pozadí
§Čas pro vaše otázky

EKREJCOVA@PHIL.MUNI.CZ



DĚKUJI ZA POZORNOST
§