Pracovní list č. 1

Tři základní typy konstrukcí, odrážející tendenci latiny ke konkrétnímu výrazu můžeme tedy obecně
pojmenovat takto:

1) tendence k nominalizaci (užívání adjektiv, infinitivů nebo participií ve funkci substantiva)

2) spojení s konkrétním pomocným výrazem gratus animus

3) nahrazení abstraktního pojmu charakteristickým reprezentantem


ad 1) Dic mihi verum = řekni mi pravdu nikoli  veritatem

Recta... et convenientia et constantia natura desiderat aspernatque contraria. Cic. 0ff.3, Me hoc
ipsum nihil agere et plane cessare delectat. Samo nicnedělání a úplné zahálení mě těší.
Existimantium arbitrium soud kritiky


ad 2) grato animo  s vděčností, vděčně; nejčastěji jako opěrný výraz slouží animus a res.

Dubitat nemo, quin violati hospites, legati necati.... tantam efficerent vastitatem. Nikdo
nepochybuje že násilnosti vůči přátelům, vražda vyslanců..... způsobila takovou katastrofu...


ad 3) supercilium Campanum  kampánská hrdost, pýcha - fyzická či morální vlastnost je

zastoupena orgánem, nebo částí těla, ve které přebývá, nebo gestem, které ji reprezentuje:

pectus  prsa, hruď = rozum, cit; stomachus žaludek, = podrážděnost, nevrlost stomachum alicui
movere (naštvat někoho), cum stomacho erudire (s nevolí, nechutí); frons, tis. f.  čelo, drzost;
bilis, is, f.  žluč, sídlo hněvu bilis meum iecur urere,  má játra pálila žluč (hněv). podobně
opes  = bohatství, mores  tradice; caelum = klima.


Podobně dává latina přednost konkrétní slovesům před slovesem esse, nebo habere.

molesta vivis = es  jsi špatná, nebezpečná;

vitiis laborare = mít chyby,  speciem praebere vypadat jako, být jako;  In vertice montis planities
ignota iacet = est, villa posita, in vertice montis


Jen velmi zřídka a ve vysokém stylu převážně u Cicerona nebo u filosofů se setkáváme
s personifikací abstrakt jako jsou :  natura, lex, necessitas, antiquitas, consilium, ratio: Ratio
ipsa monet amicitias comparare.


Podobně jen zřídka se v latině setkáme se slovním spojení  typu  ignava proditio  zbabělá zrada;
místo toho se setkáváme s výrazy magnus nebo plenus: consilium ceperunt plenum sceleris et audaciae
pojali zločinný a opovážlivý záměr.

Často se setkáváme s hen dia dyoin: moderatio et sapientia = moudrá umírněnost;

konečně se objevují vztažné věty tam, kde se v češtině objeví abstraktní substantivum:  id, quod
sentio; quid sentiam =  můj názor


S postupujícím vývojem latiny se ovšem pozvolna změnila také četnost abstrakt, největší rozvoj
abstraktních pojmů zaznamenáváme logicky ve filosofii a v poezii


Vizme tedy kousek z Cicerona napěchovaný abstrakty, text je utvářen a uspořádán tak, aby navozoval
dojem přírodní scenérie:


Adde huc fontium gelidas perennitates, liquores perlucidas amnium, riparum vestitus viridissimos,
speluncarum concavas amplitudines, saxorum asperitates, impendentium montium altitudines,
immensitatesque camporum.