Pracovní list č. 6


                                         ZÁJMENA UKAZOVACÍ

HIC tento (zájmeno první osoby) ukazuje na předmět přítomný a blízký mluvčímu co do místa a času:
hic est Paulus,  někdy jím odkazuje mluvčí sám na sebe;

hoc die                        hic meus labor                                  hic
annus                      haec urbs    haec aetas                     hic
homo                                            hic tam sapiens vir


ISTE tenhle (zájmeno druhé osoby) odkazuje k adresátovi - tedy k osobě oslovované a na předmět jí
blízký (může mít také hanlivý nádech tua ista ignavia tahle tvoje lenost);

iste testis                     iste tuus labor


ILLE onen (zájmeno třetí osoby) označuje osobu nebo věc vzdálenou mluvčímu i adresátovi, resp.
nepřítomnou; často se jím naznačuje, že osoba nebo věc, na kterou odkazuje, o které se mluví je
známá, proslulá nebo pověstná, a to i ve špatném slova smyslu:

Socrates ille                illud Solonis                                       Medea illa

Pokud se ve větě odkazuje zájmeny HIC a ILLE  na dvě různé již jmenované osoby nebo věci, vztahuje
se HIC buď na tu, která blíž předchází (převážně), nebo na tu, která je mluvčímu přednější:

Melior est certa pax, quam sperata victoria, haec in tua, illa in deorum potestate est.

Caesar munificentia magnus habebatur, integritate vitae Cato. Ille mansuetudine clarus factus, huic
severitas dignitatem attulerat.


IS ten (zájmeno třetí osoby) - odkazovací, is - qui ten, kdo, často odkazuje na předmět již
jmenovaný: Fuit olim quidam senex mercator, navem is fregit apud Andrum insulam.

IS - odkazuje  na osobu nebo věc určitého druhu is = takový: Non sum is, qui mortem metuam.  (
z těch);

Spojení et is, isque, atque is, et is quidem, neque is:  překládáme a to, a sice: Animus hominis
habet memoriam et eam infinitam rerum innumerabilium.

Malus est  atque is perfidus. (zdůrazňuje)


IDEM týž (zároveň i, spolu): vytýká se dvojí stránka téže věci:

Quidquid honestum est, idem est utile.

Pokud si výpovědi odporují, překládáme pomocí odporovacích výrazů: Plurima mala in domum tuam
intuli, idem multo plura bona feci.


IPSE vytýká subst. na které odkazuje on sám, přímo on, on osobně x solus sám - samojediný ego ipse
= já sám


Miluje sám sebe - miluje sebe sama = Se ipse diligit, se ipsum diligit.

senectus ipsa morbus est                                                       virtus per se ipsa
colenda est

rex ipse aderat

ipsa spe                       ipse aspectus                           ipsa multitudine
         eo ipso die nunc ipsum                      ad ipsam ripam                      quos ipse
cognovi                   mea ipsius opera


Významem se tato zájemna liší takto: hic ukazuje na předmět přítomný a blízký mluvčímu hic est
Paulus ille  označuje osobu nebo věc vzdálenou mluvčímu i adresátovi, resp. nepřítomnou ( někdy
může být použito s významem ” onen slavný” Homerus ille.

is x ille  is hoc dicit on to říká x ille hoc dicit onen to říká - ukazuje na něj, zdůrazňuje

et, atque + is = Malus est  atque is perfidus  je špatný a ještě navíc zrádný

idem identifikuje dvě věci na stejné úrovni  Petrus et Antonius eosdem amicos habent. tytéž

ipse vytýká subst. na které odkazuje on sám, přímo on , osobně x solus sám - samojediný

Rex ipse in dextro cornu pugnabat, senectus ipsa est morbus, ipse hoc facio - solus hoc facio

dělám to osobně, dělám to jen já.

hic x ille hic odkazuje ve větě k věci naposledy jmenované, ille ke vzdálenější: Petrus et Paulus
boni sunt, hic amicus meus est! (Paulus). x Petrus et Paulus boni sunt, illle amicus meus est!
(Petrus).