NEJMÉNĚ INDOEVROPSKÝ ZE VŠECH? • komparace dat z jednotlivých jazyků vede k rekonstruktu, který je v porovnání s dnešními evropskými jazyky dosti netypický • co nás opravňuje - nutí takový rekonstrukt zavádět? • potřeba z jediného východiska vysvětlit stav desítek pozdějších jazyků • zájem o lepší porozumění dynamice systému a vnitřní chronologii vývoje tohoto jazyka • případné vazby na hmotnou i duchovní kulturu (zejm. lexikon) a širší příbuzenské vztahy k dalším rodinám (nejnadějnější adept je momentálně uralská rodina) • poprvé uceleně rekonstruován Augustem Schleicherem 1861, ovšem v podobě silně závislé na tehdejším stavu poznání a zejména důrazu kladenému na data védská • měnil se tak, jak se měnila metodologie (a to nejen diachrónni jazykovědy), objevovala nová data a jazyky atd. KÜRZER ABRISS EIN KH LAUTLERE DER INDOGERMANISCHEN URSPRACHE, DES ALTINDISCHEN (SANSKRIT), ALTERANISCHEN (ALTBAKTRISCHEN), ALTGRIECHISCHEN, ALTITALISCHEN (LATEINISCHEN, UMBRÜCHEN, OSKISCHEN), ALTKELTISCHEN (ALTIBISCHEN), ALTSLAWISCHEN (ALTBULGARISCHEN), LITAUISCHEN UND ALTDEUTSCHEN (GOTISCHEN). VON AUGUST SCHLEICHER. 1861 ConBonanten momentane laute dauerlaute Vooale Dicht Mpirltm stamm tön. ■tu mm tÖDcad. t$o. gutt. h g ffh a paL 7 1 t lingu. 1 i r dent. t d dh « I i n lab. p b \ bh 1 v 1 m au du BAJKA O OVCI A KONÍCH (1868) • A. Schleicher dokumentoval stav porozumění PIE morfologii a lexiku na krátké Bajce, formálně ale dosti blízké védštině Avis, jasmin varna na a ast, dadarka akvams, tam, vágham garum vaghantam, tam, bharam magham, tam, manům dku bharantam. Avis akvabhjams á vavakat: „kard aghnu-tai mai vidanti manům akvams agantam" Ákvásas á vavakant: „krudhi avai, kard aghnutai vividvant-svas: manus patis varnám avisáms karnauti svabhjam gharmam vastram avibhjams ka varna na astl" Tat kukruvants avis agram á bhugat KARL BRUGMANN1904 „i) Vokály, iluueeoôaäd („šva") - i u - kles ave diftongy: ei oi ai di, ěi äi ôi; eu ou au duf ěu äu ou Nazály m (labiální) n (dentální) ň (palatální) rj (velární). Slabičné, mmnňňňnň o o _ Likvidy: r í. Sonantické rrll 2) Závěrové hlásky (explosivy): pphbbh (labiály, resp.bilabiály) tthddh (dentály, patrně alveoláry) kkhggh (palatály) qqhggh (prosté veláry) q^hg^h (labioveláry) ANDREW BYRD 2013 Háuei h iosméi hulhnáh né hést, só hékuoms derkt. só qhrhxúmuóqhom ueqhed; só mé-qh m bhórom; só dhqhémonm h oku bhered. h óuis hékuoibHos ueuked: „dhghémonm spékioh2 hékuoms-kwe hágeti, Mr moi aghnutor". hékuôs tu ueukond: JdudH, houei! tódspékiomes, nsméi aqhnutór kér: dhqhémo, pótis, sě háuies hulhnáh qwhérmom uéstrom uept, h áuiírios tu h ulhnáh né h es ti. tód kekluuôs h óuis h aqróm bhuqed. 2019 konzonanty plozívy frikativy sonory vokály bilabiály *p (*b) *bh5 *i *u (*u)2 alveodentály *t *d *dh5 *s *n *r *1 *e *ě *o *č palatály j (*a %Y palatoveláry4 *k *g *gh5 labioveláry3 veláry *k *g *gh5 *h 2 *h *h 3 i uvuláry giotáiy {aryn^y 1 Běžně se užívá také *u, *í a *v. V diftongu se přepisují jako % % s nimiž morfonologicky alternují.2 Vzniklé druhotně asimilací krátkého vokálu a laryngály v dceřiných jazycích (§5,10). 3Pie. labializované velární plozívy, tzv. labioveláry, někdy ve starších pracích i *q i *q*.4 Případně preveláry; značí se také akutem *k 5 Některé práce vyznačují aspiraci bfi dfi či *bh *dh atd. FUNKČNÍ VYTÍŽENÍ vedle samotného výčtu hraje ve vývoji hlásek určitou roli i jejich relativní vytížení v různých typech morfémů. Zde sytější barvou ty fonémy, které jsou zastpupeny nejsilněji (nb mezi nimi *h2) *bh *w*m *i *u *t*d*dh *s *n*r*l *e*ě *o*ô PLOZÍVY • 12-15 plozív • osa laryngálních rysů: neznělé, znělé, znělé aspirované • osa artikulační pozice: labiály, alveodentály, palatoveláry, veláry, labioveláry konzonanty plozívy bílabíály *p (*b) *bh5 alveodentály *t *d *dhs palatály palatoveláry4 *k *g *gh5 labioveláry3 *kw *gw *gw^ veláry *k *g *ghs TŘI SÉRIEP R.Jakobson - typologický ojedinělé (= nedoložené), fonologicky problematické - typicky (vč. např. řečtiny) tdth nebo - mladogramatická škola: t th d dh (např. védština) - glottalická teorie (a její verze - jiná uspořádání) • chybějící *b! • omezení distribuce v kořeni (níže - neexistují zdá se kořeny s dvěma znělými plozívami!) - jenže: neznělá neznělá znělá znělá aspirovaná + + znělá o znělá aspirovaná + + ZNĚ10ST A ASPIRACE pie. *t *d *dh i)véd. t d dh 2a) lat. t d *th > *&>f ř. (novoř.) t d th (> §) 2b) arm. th gót. S<]p> <*th *b x *gwh> *gwr srv. stir. bó „kráva, dobytek" a guidim „žádám" < *gwhedh; ptoch. *d > *ť x *dh > % viz c). Stopy rozdílu dvou pie. znělých řad se tedy prozatím nedaří rozpoznat jen v albánštině. p pods - s. f. „noha" (pěší, pod7, půda7; véd. pat, Gsg. padá-; ř. ttoúc; Gsg. tioSó^ i ho m. -ttoc; v Tpmoc; „troj nožka"; lat. pěs; umb. Lsg. peři; stir. ís „dole" , Lpi; angl. foot;k *ped?; §i3a) ph2tlr - s. m. „otec" (strýc7 < *phtrjós (ale spíš z jiného zdroje); véd. pi-tár-; lat. pater; ř. Traxrjp; stir. athair; i. *per - va. „provézt, projet" (stč. při-prnúti „přihnat se"?, prám; véd. píp -ar ti „přivézt"; ř. f. Tieípa „zkouška, zkušenost", Trópoc, „cesta"; angl. faře, ferry; něm. fiihren „vést") =s> pk *pé-rtus (av. pdrdtu-; lat. portus „přístav, dosl. vjezd"; velš. rhydd; stsev. fJQrdr; angl. ford) *pleU - VÍ. „PLOUT, PLAVAT, PLYNOUT" (véd. pláváte; ř. ttXeco, ttXoOto<; „opi vající - bohatý"; lat. pluere „pršet"; angl. flow, fleet, flood, fly, flight, fow něm. Vogel „pták"; lit. plaúti „mýt") => *pléumón - s. m. „PLÍce" (véd. klomán-; ř. ttXsújjlwv i ttveújjlcov; lat pulmó; dosl. „plovák"; stč. plúcě ovšem s jiným sufixem, psi. *-ti-a) B sleh2bo- - a. „slabý" (lat. ptc. lapsus; angl. sleep, něm. schlaff „slabý") h^ébôl - s. m. „jablko" (angl. apple; stir, ubuí; osk. Abella7; stprus. woble) *bélo- - a. „silný" (Boleslav; rus. bole „více"; véd. n. bála- „síla"; ř. m. peXxfttv „lepší"; lat. děbilis „síly zbavený"; §2b) dhéub-o- a. „hluboký, vysoký" (dno, doupě; stir, dub „hluboký, tmavý"; gót. díups; angl. deep) /*dhub-u- t.v. (lit. dubús) / *dhub-ró- (TB tápre), možné i *dhéub\ pokud germ. *-p- je druhotné, potom *dhéubh „potápět se tonout" (angl. dive)) B BH *bhréh2těr - s. m. „bratr" (rom. phral ~ véd. bhrátar-; ř. cppcnr)p „příslušník fratrie"; av. brdtar-; lat, frater; stir, bráthair; angl. brother; lit. brólis; TB procer; §40) *bher - va.? „přinést" (beru, břímě, březí; rom. pher- „plnit" = véd. bhá-rámi, bib harf i; av. bar a; ř. cpépoo; lat. feró; stir, biru; arm. aor. ísg. beri 3sg. eber; angl. bear, born, beam; lit. beřtí; *bhébhrus - s. m. „bobr" (véd. babhrú-„hnědý"; lat. fiber; angl. beaver; lit. bebrús) *bhegw - va. „vyběhnout" (ř. cpépojjiai, kauz. cpópsco „děsím, na útěk obracím"; něm. Bach „potok") bheidh- va. „uveriť' (pobízet, bída7; ř. TT£[$o[JLai; lat. fiděs „víra"; angl. bid; něm. bitte) *bhohi z. „oba" (véd. uba-; a v. uba ř. ajJL9w; lat. ambô; angl. both; lit. abú; TB antapi; případně *terh2-(u)- va. „přejít, překonat (v mytologii např. smrt, draka)" (trvat; chet. taruhmi „překonávám", tarhuzzi; luv. Tarhuntaš Tarhunzaš, starší Tarhu- uantaš „bůh bouře" - chet. tvar je xép\xa „hranice", vÍKxap viz nek; lat. trans „přes", terminus; stir, bůh ' Torann; stsev. í>órr; angl. through) *trhós „přes" (véd. tiráh; stir, tar) *tó- - z. „ten" (rom. í- = véd. tád; ř. tó; lat. turn „tehdy"; angl. thatt the; §65a) *tréjes - č. „tři" (chet. Gsg. teriiaš; véd. tráya- ~ rom. trin; av. Oraiio; ř. xpsTc;, n. Tpía; stir, tri; lat. trěs, tri-, ter-; angl. three; TB trai; lit. trvs) "teK - va. „plodit" (yed. tasti; aor. stekou, tskvov „dítě") => *tetk- va. „vytvořit" (tesat, teslo; av. tosat „stvořil"; ř. tíktco „zplodit", ts^vt] „um"; shn. dehsala „sekyra") /=>? *tep - v./a. „hřát - být teplý" (topit; rom. tato „teplý"; véd. tápati, n. řápas-, tapant; lat. tepeó, tepidus „horký"; stir. té „teplý") *ters - va. „vyschnout" (střízlivý7§4*, třtina7; chet. 3pl. taršanzi; rom. trus „zizen = vea. trsyant- „ziznici ; r. t£po"0(jLai; lat. torreó, terra „souš"; stir. tir „země", tart „sucho, žízeň"; angl. thirst; něm. dorren) dwóh (*dwóh) - č. „dva" (rom. duj ~ véd. dvá(u); ř. Súo; lat. duo; stir, dáu; angl. twist, two; lit. dú, f. dví; TB wi; alb. dy; §69) => řd6m (pozdější *dómh2os) - s. m. „dům, domácnost" (dům; véd. dám; av. dam- Gsg. dang; ř. hom. att. S&jjlol, ak Sjjlwc; „sluha", Sectttotti^ + *pótis; lat. domus „dům, rod" [m u], dominus „pán"; lít. nämas; k 1. *demhj *dóru => (Gsg.) *dréu- - s. n. „dřevo, strom" (drive, dřevní, drv oštěp, zdraví; chet. täru; véd. daru; av. däuru; ř. Ôópu „kmen, strom, dřevec"; stir. f. daur; angl. tree, true; TB or) D *deh3- va. „dát" (chet. dái „bere"(!); véd. dádami ~ rom. deí; av. impv. aor. dďdí, nav. daSaHi; ř. SlSooijll, sSwv, SotÓí;, Sóokov, sSlSouv; lat. do, datum; ktb. didontV §85) *deiwós - s. „bůh, nebešťan" (dív?; rom. devel = skr. devata- „božstvo" <= devá-; lat. deus; stir. Dia; run. teíwas „kněz"?; angl. Tues-day < pgerm. *tíwaz + *dayaz; lit. díevas; k*djlus) *dékm(t) - č. „deset" (rom. des; véd. dáša; ř. Sskcx; lat. decern; stir, deich; angl. ten, -teen; arm. tasn; lit. děširnt; TB sak; alb. dh/ete) *dhuh2mós - s. m. „dým, duch" (rom. thuv „dým"= véd. dhůmáh; ř. &ů|jló<; „duch, mysl"; lat. fumus; lít. dúmai *dhugh ter {*dhughtr-)- s. f. „DCERa" {stč. dci; lýk. kbatra; véd. duhitár-; av. dheigh - ví. „hníst, utvářet" (bsl. s me- duySar-; ř. duycrnqp; osk. futír?; gal. tatezí; díže; véd. konj. déhat; nav. duxtir; angl. daughter; arm. dowstr; TB tkacer\ Ssi) *dhw6r - s. f.? „dvůr, dveře" (stsL du. dv^ri = stč. dveři; véd. f. dvár du. dvára ~ rom. s metatezí vudar; stír. dor us; lat. forum, f. ^bris, pl. forěs; gót. daur; angl. door; lit. dvaras „dvorec") paťri-daězaiiijn „ohradí", pcťridaěza „ohrada"; lat. fingó aor. finxl; gót. digan „utvářet"; angl. dig, lady [< stangl. hláfdige „chlebohnětka"], dough „těsto"; stsl. zbdati; lit. žiěsti) VELARY: KENTUM A ŠATEM • kolem 1900 (před objevením cheťitšťmy a tocharštiny) dva areály • západní „kentumové": italické (lat. kentum „ 100"), keltské, germánské + řečtina • východní „satemové": baltoslovanské, indoíránské (av. šatem), albánština, arménština • podivné vztahy mezi reflexy velár v obou areálech • dnes (nejen v důsledku objevení zmíněných výše) - není hodnoceno jako zásadní izoglosa • pro satemový areál další typické fonologické změny (pravidlo rukiľ): nezávisle • kentumový areál nic dále nepojí • navíc: některé šatem (indoír. arm.) a kentum (řečtina, frýžština) k sobě velmi blízko po stránce morfologie a lexika! K1 SE V KENTUM LABIALIZUJE? lat. quis, ř. jón. KÓxspoq „který ' stir, cé, angl. what, chet. kuiš lat. vívus ř. ßio<;, ywr\ stir, bíth, ben, angl. cow, queen lat. -fendö, ř. cpóvo<; „zabití" stir, gonaid „bije", chet. kuenzi č. kdo, který, véd. kád lit. kas ■wh č. živý, hoj, žena,lit. gývas véd. jíva-, gáya-,jňa- č. honit, véd. ghnánti „bijí lit. genu K2 SE V ŠATEM PALATALIZUJEP lat. Centura, ř. sKaxóv stir, cét, angl. hundred lat. gránum, ř. yepuv „starý stir, grán, angl. corn lat. hiems, ř. )(ťC\xa stir, gam K^S G^Z Gh^Z] č. sto, set, véd. šatám lit. simtas, av. satam č. zrno, véd. jíryáti „stárne" lit. žirnis č. zima, véd. héman-lit. žiemá, av. ziiam- K3 NEDĚLÁ NICPPPP lat. cruor, ř. Kpéaq stír. crú, stangl. hreáiv lat. glubó, ř. y^cpo) angl. cleave lat. tegó, ř. uiéyco, stír. -tuigethar, něm. Dach ř. YpácpíA), angl. grave lat. hostis, angl. guest K^K G^G Gh^Gh č. krev, véd. krávis lit. kraújas č. hloubit č. stoh, lit. stógas č. hrabat, hrob č. host s)teug-*reug-*treug-streug- s)teug- i *bheug-l*bheug- *h2eug *ieug \.*leug TŘI VELÁRNÍ ŘADY - NIC PŘÍJEMNÉHO *deak-.-■i *sleuk- *meuk-.-"i 1 *keuk- *smeuk~ .-■-■i 2*keuk~ *peuk- *bhreuk- *leuk- *hýeuk- *bbleuk- *seuk- *pleuk- 1 *teuk- • normální „neutrální" řada sama o sobě hůře doložená než • ostatní řady a s divnou distribucí • začátky procesů u *kl a *k2 třeba posunout do PIE • pravidlo boukolos: název: ŕ. pouvcóAoc, „pasák (skotu)" pocházi z "gwo\i-kolhps (myk. go-u-ko-ro), přičemž náležitý tvar by zněl ^gwou-kwolhps > *pou7TÓAoq. Toto *-kolhps totiž pochází od kořene *kwe!h „točit se, obíhať a prošlo delabializací po *gwou-. Obvyklý řecký vývoj k labiále je naopak v ájJLCpLTToAoq „služebná" z %2mbhi-kwolhps, kde totiž *kw stálo po *t (= skr. abhicara- „sluha").10 Stir. búachaill „hoch" [m jo] a velš. bugail dokládají pie. status toho kompozita, druhé pak nejspíš i platnost změny v pie., neboť pkelt. *boukwolios by zde muselo dát rbubaii z *bôbol < *bopoííah. (de Saussure 1889:161-2) PALATOVELÄRY • potřebujeme hlásky, které mají potenciál posouvat se na sibilanty (sykavky) • to obvykle obstará tzv. palatalizace (kluk kluci klučina, pec peču pekl) • ale: v PIE bez ohledu na kontext => inherentně palatální (tedy existují lexémy, kde se tyto veláry vyvíjejí v sibilanty, přestože stojí před konsonanty nebo před zadními vokály, tedy tam, kde se palatalizace nedá přímo vysvětlit, pokud by šlo o neutrální „normální" veláry jako je č. Ikl) • tedy stály patrně mezi palatálami a velárami => přední veláry, preveláry apod. LABIOVELARY potřebujeme hlásky, které jsou buď labializované nebo přímo labiální řada jazyků je zachovává jako takové (lat. keltiberština, ogamová ir., mykénština, germánské j.) v jiných z části (attická řečtina) nebo úplně (aiolská řečtina, sabelské jazyky, p-keltšťma) přecházejí na labiály palatoveláry+w? pie._*kwótero- „který" *kw- „kdo, co" %ékwos„kun, *kwéito- „světlý" řecké 7iÓT£po<; et7i7io<; (ale jón. Tkkoc;) italické oskické púd, lat. quod „co" lat. equus keltské velš. pwy „kdo", stir. cé gal. epo-f stir. ech germánské stang. hw&der „který zda" gót. ailva-, stangl. hwít TŘI ŘADY NEMAJÍ NIKDE DOKLADY • šatem: splynuly neutrální veláry a labioveláry, palatoveláry se posunuly na sykavky • kentum: splynuly neutrální veláry a palatoveláry • různé pokusy o alternativní výklad: neutrální řada jakožto původně alofon některé druhé? • není to jediný takový oříšek, jediný případ, kdy jsme nuceni rekonstruovat hlásky, které nemají v žádném jazyce jednoznačnou oporu • butTHAT happens (lat. h > 0 apod.) PODSTATNÉ Hl. ZÁKONY • z desítek hláskových zákonů, které mají vlastní název, ze stovek hláskových změn, které by mohly, ale nemají takový název, vyberme tyto: • Grassmanův zákon • Bartholomae zákon • Grimmův zákon • Vernerův zákon • Winterův zákon m GRASSMANŮV ZÁKON a. Grassmannův zákon. Nezávisle na sobě dochází v několika ide. větvích k disi-milaci aspirace v sekvenci dvou po sobě jdoucích aspirovaných hlásek v rámci jednoho slova: ztrácí se aspirace prvé hlásky, čili obecně *Ch-Ch> C-C\ Za pie. *dhédhohmi „kladu" je tedy (nepřímo) ř. tí9t]lu, nikoli t$í9t)lu, ve véd. dádhämi, ne *dhádhämi. Několik příkladů snad nabízí i tocharština, kde ovšem dílem jejího pozdějšího vývoje musíme hledat jen kořeny či sekvence, kdy by disimilace vyústila v náslovné pratoch. *d, tedy např. *dhegwh „žhnout, hořet" » *degwh> TA tsak-. (nb: disimilace v redupliko-vaných slabikách, pravidelná v řečtině a indoíránštině, v tocharštině není: *?dhe-dhh^ -wos- „davší" -> TA tättä nikoli Hsättä ). BARTHOLOMAEZÁKON b. Zákon Bartholomaeho se naopak týká jen jedné z ide. větví - praindoíránštiny. Zde se shluk znělá aspirovaná+neznělá vyvíjí ve dvě znělé aspirované, obecně tedy *ChC> CCh. Právě k této změně došlo ve výše zmíněném *bhudhtas i v buddhá- z téhož kořene, z participia *bhudh-tó- „probuzený, bdělý", (zde ke ztrátě aspirace *b viz předchozí bod), podobně z ~^wrdh-tís je véd. vrddhí- „vzrůst". Tento vývoj proběhl patrně až po z. Grass-mannově. íránská větev, kde aspirace pií. MA zaniká ve všech kontextech, změnu ale provedla také, o čemž svědčí reflexy dvou znělých plozív za ChC, jako v av. aogeda < *h2éughto „pronesl (a)", važdra- „tažné zvíře" < ~*wéghtro-, ačkoli dokladuje pomalu, vesměs ze staré avesty: vliv analogie jinde stopy zahladil. Jako možný projev této změny už na pie. úrovni se vykládá alomorfie sufixů *-dhlo- a *-tlo-, prvý by byl případně důsledkem kontaktu s kořeny na finální aspirátu. (Podle Ch. Bartholomae 1855-1925) c. Grimmův zákon. Pie. plozívy prošly v pragermánštině sekvencí změn (tzv. řetězová změna), jejichž výsledkem bylo takřka úplné přeskupení systému (cosi podobného proběhlo i v arménštině19). Z původního *p *t *k *kwse v konečné fázi vyvíjí *f*p V* Pie- znělé Poživy *b *d *g VPřecházeJf v Pgerm. neznělé *p *t *k *kw a znělé aspirované *bh *dh *gh *gwh se vyvíjejí ve znělé frikativy */Š *3 *y a *yW2° (běžně také značené *&, *d, *g) a dále v některých pozicích/jazycích v plozívy *b *d *g, zejména iniciálně, a také mediálně po likvidách a nazálách. Pokud stály vedle sebe dvě plozívy (k čemuž docházelo takřka výhradně na morfémovém švu, druhá byla obvykle *t), změně podléhala jen prvá z nich, např. pie. *ofetóh > *a/to „osm", nikoli Ta^č (angl. eighť) apod. Proměnu neznělých plozív též blokovalo sousedství *s, např. *steh2 > *stä „postavit", ne rsJ?ä (angl. stand). (Podobně v už zmíněné arménštině, srv. arm. spárnám „hrozba" ze *sper, nikoli ^hamam). Mezifáze změny byly výrazně složitější, než r r i 7284 ........I d. Vernerův zákon. Poté co proběhly změny popisované Grimmovým z., došlo k další změně - nové neznělé frikativy *f *ŕ \ *XW a původní *s se v některých slovních pozicích (mediálně před přízvukem) sonorizovaly na *ß *9 *y *yWa *z a prvé čtyři tak splynuly s reflexy pie. aspirovaných plozív. Např. tedy pie. *ph2t!r „otec" a *bhréh£ěr „bratr" přešly nejprve na základě Grímmova z. na *fapér a *bropěr, jen v prvém případě ale dále na *fabér (gót. fadar), v druhém je náležitý reflex (gót. brôpar). Prízvuk se v pragermánštině následně ustálil na prvním lexikálním morfému slova, takže podmínky Vernerova z. pominuly a střídání znělých a neznělých reflexů už nebylo automatické. Např. ve slovesném systému měla ale tato změna za následek morfo-nologické střídání znělých a neznělých frikativ (a druhotně pak plozív), jako stangl. infinitiv weorpan „stát se něčím/nějakým" z pie. *wértonom a jeho pas. ptc. worden z *wrtnó-, označované tradičně jako Grammatischer Wechsel (nb: ve stangl. už za *9 z pgerm. *p nastupuje západogerm. d). A přirozeně docházelo k paradigmatickému vyrovnávání, v gótští ně dokonce v té míře, že stopy Vernerova zákona v porobě paradigmatických střídání vymizely. B WINTERÚV ZÄKON r. Winterův zákon. V bsl. jazycích nastává dloužení samohlásek před kontinu-anty pie. mediae, resp. v řadě případů nacházíme v bsl. dlouhý vokál, kde etymologicky je třeba očekávat krátký, a nápadně velká skupina těchto výjimek se vyskytuje v sousedství pie. mediae, což stěží může být náhoda. Oporu nabízí např. srovnání č. jehné < psi. *ágně < *ägn- a lat. ägnus ř. á\JiVÓ<;, či č. nahý, lit. núogas a stangl. nacod, č. padat (nb s pie. *-o-) a véd. pädyate „padá". I samotné zájmeno já, z *(j)azt>, je nejspíš výsledkem tohoto dloužení. Na druhé straně ale řada velmi FRIKATIVY: PIE S na počet plozív má PIE překvapivě málo frikativ (afrikáty nemá zdá se žádné, přinejmenším ne jako samostatné fonémy) přímo (a bohatě doloženo je *s) přesná výslovnost? -typologie:jediné Isl obvykle apikální - písmo (jak znělo cizincům, kteří měli Isl i IsR) • chetitština využila klínové znaky pro Isl • řečtina využila fénické znaky pro Isl ZMĚNY S částečný posun na h (řečtina, arménšťma, íránština, keltské j.) případně (zejm. mezi vokál) ztráta "supnós => *swépnos (popřípadě původně kinetický r/n- kmen?) - s. m. „sen, spánek" (rom. suno; av. xvafna-; ř. UTnJog lat. somnus; stir. súan; arm. Uown; od *swep) sweh2dú- - a. „sladký" (véd. svadú-; ř. ttjSík;; gal. suadu-genus; angl. sweet) swésor - s. f. „sestra" (véd. svásar-; av. xvai)har-; ř. eop; stír. siur; č. -t-je vkladné ze slabých pádů, jako i v angl.; lat. soror; angl. sister; arm. koyr; TB ser; *swe + ^ésor) *séh2wl (n.) =^ m. *séh2wol? - s. „SLUNce' (véd. suvár Gsg. súra-, súr y a-; av. huuarě, Gsg. xvang; ř. ŕjAioq; lat. i stsev. sol; stir. súilL [f i] „oko"; gót. sawil; angl. sun, south; lit. sáulé; §46) ROTACISMUS • vyžaduje, aby s reflexy *s a *r byly • italické jazyky (především latina už v dokladech) -VsV- > -VrV- opus „dílo" pl. opera • západogermánské jazyky *z > *r (znělé frikativy včetně *z < *s) = Vernerův zákon nb: angl. was were blízké *h2éus - s. n. „ucho" (ř. oůc; (&<;); lat. aur is; stir, d; it. ascoltare „slyšet" + *kleu; angl. ear; lit. ausis) *h2éusôs (<= h2wes) - s. f. „Zora, jitro7" (slov. jutro je poněkud nejasné, ale snad pochází z *héus trom jako lat. auster; véd. usáh; ř. ŕ|(í><; „úsvit, Zora'; lat. aurora, aura, aureola, auster „jižní"; angl. east; lit. ausra; §420) PRAVIDLO RUKÍ • patrně ve všech satemových jazycích (nicméně - pokud se totéž v zárodečné fázi dělo jinde, patrně by se to nepromítlo v písmu a mohlo se později opět úplně ztratit) • po reflexech PIE *r *u *w *K */ */ *s > *s (véd. retrofexní Š), ve slov. dále na *x (ch) • velmi podivná skupina spouštěčů - motivace??? Také projevy této změny - její kontextová omezení čí neúplnost - se liší. Ve slovanských jazycích je změna univerzální jen prevokalicky, např. po *u: *h2éus > č. ucho, stč. Gsg. ušese, *h2usíhi > nav. uší „uši", po *r: *wrsús > č. vrch, lit. viršás, =véd. vársman, po *i: *moisós > č. mech, véd. mesá- „beran", lit. máíšas, *k(w>: =*leikwso- > č. lichý. Změna rukí zřejmě v bsl. a v íránštině neproběhla po palatovelárách, třebaže dokladů není mnoho (snad postpie. *h2éksis --> č. osa, nikoli Tocha, *téks > tesat, ^laks-os- > losos apod.). SONORY, LIKVIDY, NAZÄLY • obecně se dobře zachovávají, zejm. prvé dvě třídy • projevují se jak jako konzonanty, tak jako vokál (slabičné vrcholy) • vokalizují se (v konečném důsledku) v důsledku tzv. ABLAUTOVÝCH ALTERNACÍ, kdy slabika jako Herp pozbude vokál a realizuje se jako Hrp (a mutatis mutandis) • pokud se značí, tedy podepsaným kroužkem (nb: neplést s neznělostí podle IRA) *R, *l S výjimkou starých indických jazyků a nejspíš také ave sty (ors> za -r-?) se slabičné likvidy *J *r všude vokalizovaly (v češtině a dalších slovanských jazycích jsou pak ve slovech jako vlk a smrt druhotné, praslo-vanština prošla stadiem, kdy tyto etymony měly v daných slabikách vokály čili **wilka- a **(su)mirti-, jež později opět zanikly). Podobně jako u nazál se vokalizace slabičných likvid liší jazyk od jazyka, a to jednak polohou vkladného vokálu (či dokonce vokálů; obě likvidy mají v každém jazyce vždy týž vkladný vokál), jednak i jejich kvalitou. V baltoslo-vanštině a keltštině jsou to obvykle skupiny s vokálem *i: *ir, *ii a *ri, jako *krd- v *sird- (č. srdce, srd-natý) a *krid- (stir. cride), snad proto, že zde likvidy nebyly velarizované, tedy že přinejmenším *r byla apikální vibranta. V germánštině se naproti tomu jedná o zadní vokál *u, např. tedy *plhnó- > *fulna- > *fulla- > angl. full „plný". V latině je to vokál *o (tedy za Gsg. *krdés je zde cord-is), i když *o!C se dále vyvíjí na ulC. Zde by naopak velarizaci bylo možno předpokládat. V řečtině jsou reflexy různé, jednak a, jednak i o, jako f. KapSía „srdce" z *krdieh2 a ppoxóc; „smrtelný" z *mrtó-, pomocný vokál -a- má také chetitština, Gsg. kardiiaš „srdce", ovšem M N zály mohly být slabičné, jako v *dkmtóm „sto" či *séhmn „sémě". Slabičné varianty nazál (CnC, CmC) s e ve všech dceřiných jazycích vokáli z ovaly a sice dvěma způsoby: někde přecházejí v nosové vokály a nakonec v * a, to je případ řečtiny (SáKct) a indoíránštiny (véd. dáša) za pie. *dékmř „deset" ale také chetitštiny jako katta „dole, pod" < *kmth. Jinde dochází k epentezi: např. za pie. *septm je lat. septem, za *dkmtóm pgerm. *xunf>tj a pkelt. *kentan. V latině tyto vokalizace, vedoucí k realizaci identické s ablautovým stupněm *e, zastírají střídání plného a nulového stupně např. v sufixu ptc. *-ént- ~ *-nt-(^h^énts7 ~ ^sntés > °sěns ~°sentis „°jsoucí", srv. ještě §114). V baltoslovan-štině se slabičné nosovky vokalizovaly pomocí % tedy lit.šimtas „sto" apod., případně v okolí zadních vokálů, labiál a labiovelár jako u, srv. stprus. gurcle ~ č. hrdlo. • zde už se začínáme dostávat do potíží: jsou to samostatné fonémy, nebo jde o alofonii? U • opětABLAUT • mají tendenci zanikat mezi vokály, řidčeji i na začátku slova (zejm. právě řečtina) • *w spolehlivě BILABIALNI (dnes už jen v angličtině) V latině byla změna pravidelná u *j, částečně proběhla i u *w (např. *tréjes > trěs „tři" pit. *lawatrlnä > latrína, *deiwós > deus „bůh"), také zaniká v řadě slovesných kmenů, např. kauzativum *-éje- jako moneč „napomínám" < *mone/oh, faktitiva jako lat. rěnovas „obnovuješ" < *-neweh jesi, či případně v původním optativu, jako feram < * psi. > č. ř. lat. véd. chet. kelt. germ, ptoch. arm. *r *r r r r r r/l r *r *r *r *r *CrC *CirC *ChrC (e)r ar Ira or r ar *rt *ur *ar ar •1 *l *l *Ij l l I r/l l *1 *l *I l *CIC *CilC *CblC I(u/ou) al/la ul r al *li *ul *al al *m *m mmň m m m m *m *m *m m *CmC *CimC *Ct>mC v e, e a em a a *mi *um *am am *n *n *n*rť nn n n n n *n *n *n n *CnC *CinC *ChnC é, e a en a a *ni *Uľl "an an 1 *j TO • J 0/ zd-/h- • J y • j *j *j j/0 # w *w v v v w *w g/0 vokály, laryngAly, ablaut • jedno bez druhého se vykládá těžko • počet i kvalita vokálů v PIE závisí na počtu a charakteru dalších segmentů • existenci těchto dalších segmentů předpokládá ablaut, respektive předpoklady struktury kořene (moréfmu) v PIE, pokud ablaut má být potenciálně využitelné u každého morfému • tzv. laryngální teorie - jeden z největších intelektuálních výkonů v lingvistice LARYNGALNÍTEORIE • jednadvacetiletý Ferdinand de Saussure (1879) - Memoár o PIE vokalismu • třídí kořeny a kmeny podle jejich struktury (typy hlásek v prétuře a v kodě) chování v ablautu • aha - co je ablaut? • střídání (nb nikoli změna!) vokálů e o e: o: a nuly v konsonantické mřížce morfému (srv. č. vůl vola, blbec, blbce, déšť, deště, dštít - to je ovšem jiného původu) • v č. beru -bor, nesu -nos apod. už jen fosilizované • v angl. sing sang sung, bear bore born apod. • v iír. jazycích silné (ale PIE *e *a *o splynuly v *a) e-stupeň CeC CeR ReC CeRC CReC CeNC Cei CeiC CeuC o-stupeň CoC CoR RoC CoRC CRoC CoNC Coi CoiC CouC 0-stupeň CC CaR RaC CaRC CaRC CaC Ci CiC CuC ě-stupeň CěC CěR RěC CeRC CRěC CeNC Cei CeiC CeuC ô-stupeň CöC CöR RöC CoRC CRöC CoNC Coi CoiC CouC e-stupeň CeC CeR ReC CeRC CReC CeNC Cei CeiC CeuC o-stupeň CoC CoR RoC CoRC CRoC CoNC Coi CoiC CouC 0-stupeň CC CR o RC o CRC o CRC CNC o o Ci CiC CuC ě-stupeň CěC CěR RěC CěRC CRěC CěNC Cěi CěiC CěuC o-stupeň CöC CöR RöC CöRC CRöC CöNC Cöi CöiC CouC e-stupeň CaC CaR RaC CaRC CRaC CaNC Ce CeC CoC o-stupeň CaC CaR RaC CaRC CRaC CaNC Ce CeC CoC ©-stupeň CC CR 0 RC o CRC 0 CRC CaC Ci 0 CiC CuC ě-stupeň CäC COR RaC CaRC CRaC CaNC Cai CaiC CauC ô-stupeň CäC COR RäC CäRC CRäC CaNC Cai CaiC CauC pie. Grimm Verner zapgerm. stangl. angl. *reidh *geus *sengwh *bher *sed *bhreg *roidh *gous *songwh *bkor *bhrog *ridh *gus *sngwh "bhr *bhrg ridanq *(re)rdiba ^ribands *kjusanq *(ke)kausa *kusanas *singanq *(se)sanga *sunganas *beranq *(be)bara *buranas *setjanq *(se)sdta * stands *brekanq *(be)braka *burkanas *ridanaz *kuzanaz sunganaz *buranaz setanaz *bwkanaz *rldan *raida *ridan *kjusan *kausa *kuzan *singan *sanga *sungan %eran *bara %oren *sittan *sata *sitan %rekan *braka *brokan rldan räd ge-riden ceosan ceas ge-coren singan sang ge-sungen beran b&r ge-boren sittan saet ge-siten brecan br&c ge-brocen ride rode ridden choose chose cho§en sing sang sung bear bore born(e) sit g (arch, sitten!) break br&ke(arch*brafce) broken „položiť* = DALŠÍ TYPY. NEBOP „postavit (se)" dát" Cě tĺôt]-[jll CäDíora-|JLi Ca l *i \i > *i *hi > *i 3 *hu>*u 1 *hu>*u 2 *h u > *u 3 *ih. > *T 3 *eh.>*ě i *eh. > *ä *eh. > *ô 3 *oh. > *ô 1 *oh. >*č 2 3 *uh. >*u 1 *uh. > *u 2 3 chet v r. lat. skr. germ. slov. toch. kelt. CHC CaC a a E-CL-0 o a a a a m ALE NEJDŘÍU - JAK ASI VYPADALY? a. *hť Jako jediná nemá laryngála *hi žádné konzonantické reflexy ani v nejstar-ším dochovaném ide. jazyce chetitštině (ale jistě byla v některých dceřiných jazycích nadále segmentem, jenž vytvářel slabičnou hranici, srv. §jd). Je tedy důvod se domnívat, že právě u ní celý proces zániku laryngál začínal. Glotální frikativa je obecně náchylnější k absorpci sousedním vokálem než frikativy orální a za *h je namístě klást [h] (tedy neznělé h jako v angličtině, nikoli znělé české). Vedle této realizace se nejčastěji uvažuje o glotální plozívě, tzv. rázu (jako před u- v k urvané). V glotalístic-kém pojetí se pak *hide facto kryje s první fází výslovnosti preglotalizovaných plozív ie. mediae^ b. *h2. Druhá laryngála se jako jediná s jistotou materiálně dochovala v některých pozicích v anatolských (KuryŤowicz 1927) a indoíránských (d.) jazycích. Je to zároveň zdaleka nejčastěji se vyskytující laryngála a vůbec jeden z nejčastějších fonémů v pie. slovníku. V chetitštině se jedná o hlásku orální, a to o velární (či postvelární -uvulární?) frikativu x, jako v chet. pahhur „oheň" z pie. *péh2wr. Také pro prajazyk se nabízí velára *x, případně (pokud bereme v potaz zabarvení vokálu *e > *a) postvelára. Uvažuje se velmi často i o hlásce faryngální - h, tedy hrtanové artikulaci, a ovšem také o uvuláře (Kummel 2007; Weiss 2016 s argumenty z anatolských výpůjček do semitských jazyků, jež typicky disponovaly více postvelárními hláskami). c. *h3. Třetí laryngála je sice početne nejhůře zastoupena v rekonstrukcích, nicméně je, na rozdíl od velmi četné *hx, doložena v anatolských jazycích, kde formálně (a nebo jen graficky?) splývá s reflexem *h2v iniciální pozici (mediálně je to složitější). V indoíránštině ale po ní není stop srovnatelných s *h2, zanikala tu dříve, což nasvědčuje, že její debukalizace, tedy posun do hrdla, byla od počátku progresivnější. Vokál *e v jejím sousedství přechází na *o, proto se obvykle uvažuje, že od *h2, zabar-vující *e na *a, se lišila pouze labializací. Znamená to, že by se jednalo o *xwnebo *yw, jež zabarvovalo základní vokál na cosi jako *[aw], načež by tento vokál splynul s původním pie. *o (nb: nikoli ale dříve, než v pií. proběhl Brugmannův z.). f. Setové a anitové kořeny. Vokalizací laryngál na pií. *-í- se vysvětluje také starý problém indických gramatiku a tím pádem i indoevropeistů. V sanskrtské morfologii se na základě svého chování v derivaci dělí kořeny na setové (podle Pániniho značení dosl. „s i") a anitové (dosl. „bez i"), v podstatě dvojslabičné a jednoslabičné. Před vo-kalickými sufixy se oba typy chovají stejně, tedy např. Vjan „zrodiť* a ^man „pomyslet si" tvoří s-kmenové n.ján-a-s- „pokolení" (lat. genus) a n. mán-a-s- „myšlenka" připojením pie. sufixu *-os. Rozdíl se projevuje v derivacích se sufixy o struktuře CV-, jako je činitelské *-ter. Některé kořeny vkládají před sufix vokál -i-, jako ján-i-tar- „rodič", ale jiné nikoli, jako mán-0-tr- „myslitel", přičemž nic dalšího v jejich struktuře nenaznačuje, kde je zdroj této alternace. Prajazykový původ jevu byl zřejmý na základě řeckých reflexů yívoc, „rod" a (jlsvo^ „mysl, odvaha, kuráž" x ye^éríop „rodič", yévtoic, „zrod" a Mévrcop „Mentor". Jistá podskupina těchto kořenů, a sice ty, jež končí na sonantu, pak ještě vykazuje odchylky v nulovém stupni, totiž místo CRC > CrC je tu CurC či CírC: dloužení je opět vliv laryngály. I. Laryngály a bsl pňzvuk. Jedním z vlivů přisuzovaných přítomnosti laryngály jsou rozpory v pozici prízvuku mezi třemi větvemi, jež nějak pie. pohyblivý přízvuk reflektují, a sice baltoslovanskou na jedné straně a řeckou a indoíránskou na straně druhé. Zde slouží za příklad zejména litevština a srbochorvatština, jež v rámci obou podvětví zachovávají melodické prízvuky, nepřímo i další sl. jazyky, např. čeština někdy kvantitou. Oněch rozdílů si prvně povšiml Herman Hirt (1865-1936; Hirt 1895), ale vysvětlení se nedobral. véd. virá- vit „muz dhumá- „dým" purná- „plný" dirghá- „dlouhý" ■v r. Ou(jlÓc; lit. výras dumai pilnas ilgas sch. ďim půn důg psi. *dymb *dbl5*> vokalizace CHC náhradní dloužení vliv na bsl. přízvuk konzonantické reflexy vokalizace -iH# zabarvení vokálu „tvrdnutí" Pinaultův z. korelace s neutrálními velárami m AUOKÄIY! b. Pie. *e se jako takové zachovává v řečtině, latině i dalších jazycích, např. *dékml ř. Sekci, lat. decem, stir. deich „deseť. V indoíránských jazycích přechází v *a, véd. dása, av. dasä, stpers. da9a. V baltoslovanštině zadní vokály splynuly, tudíž dnešní kvalita e není přímým pokračováním stavu v pie., ale prošla otevřenějším stadiem. Vgermán-štině tíhlo v řadě pozic *e k posunu na *i, srv. pie. *némheti > gót. nimip „bere", převážně ale v neprízvučných slabikách, takže např. alternace tématického vokálu přechází z e ~ o na i ~ a (což mělo za následek pozdější umlautové střídání typu něm. I23sg. „dát" gebegibstgibt, kde právě 23. osoby podlehly v kořenné slabice asimilaci s *-í- v kmeni, podobně pgerm. *pčds *pódes „noha, nohy" --> *fôtus *fôtis > zápgerm. *fôtu *fôtiz» angl. foot feet). V tocharštině zřejmě splynulo s *i univerzálně, obě pak dále přešly v srv. %ékwos „kůň" > *jikwo > *jdkw& > TB yakwe. c. Vokál *é a Eičhnerův zákon. Vokál *g má tři hlavní předpie. zdroje: O náhradní dloužení - Szemerényiho z., © ablaut *e (případně vrddhi§2ob a Nartenovský prézens§81) v nefinálních slabikách a © kontrakce z *-e-e- (v konjunktivu). Později je také výsledkem asimilace tautolylabického *eh, jako v *é-dhehm „položil jsem" > ř. í$r\v. Latina i tocharšina é vesměs zachovávají, jako v rěx < *h^égsf TB (s redukcí kvantity) yente „vítr" < postpie. *Hwěntos, a stejně tak chetitština: ker „srdce" < ^klH, ale v kelt-štině přešlo na í, jako v gal. -rix, stir. Gsg. ríg, podobně také v arménštině „srdce" - sirt. Naopak v iír. jazycích poklesá, stejně jako jeho krátký protějšek, na ä, tak jako v rajan „král". Ve slovanštině se vyvíjí v díftong *Jáe (<ě>), např. *séhmn > *sěmq, opět případně dloužený a tedy nakonec č. é či í (tyto varianty jsou zřetelné v č. sémě či símě s dlouže- SZEMERÉNYIHO ZÁKON e. Szemerényiho zákon. Předpie. koncové sekvence typu *-rs, *-ns, *-ms, *-Is a *-rfí, *-nfía *-mfí, tedy obecně likvida+sonanta atd. nejprve zřejmě spěly k asimilaci na *-rr, *-nn, ř-mm a a následně se zjednodušovaly, ovšem délka gemináty se přenášela na předchozí vokál (de facto metateze kvantity), takto např. Nsg. původnějšího životného **phtérs „otec", **ukséns „býk", **dómhs „dům" a **h2ébols „jablko" a kolektiva **wédorh2 „vodstvo" - přecházejí na **ph2térr, **uksénn, **dómm, **h2éboll a **wédorr apod. a konečně v *ph2t!r, *uksln, *dôm, *h2ébóla *wéd5r. Protože *s bylo příznakem Nsg. životných substantiv a *h2 příznakem kolektiva, oba tvary mnohdy příznak u kmenů zakončených na sonoru postrádají a naopak neočekávaně vykazují dlouhou samohlásku, kde slova o jiné struktuře mívají krátkou. d, Pie, *o, Brugmannův zákon a Cowgillův zákon L Pie. *o se v mnoha jazycích jíž záhy mění - latina a řečtina jsou zde výjimkou. V prabaltoslovanštině, pragermánštině, pra-indoíránštině i jinde splývá s *a, v keltštině čí anatolských jazycích se tak děje přinejmenším v některých pozicích, výsledkem je obvykle vokál a, v baltoslovanštině pak o} srv. za pie. *ghóstis: č. host, gót. gasts, run. gastiz. Některá *o jsou pak také výsledkem asimilace *he, ovšem často je problém odlišit, zda se jedná o původní *o (jež by např. v sousedství *h^či obecně všech laryngál bylo zachováno), nebo právě *o laryngální. Rekonstrukce jednoho či druhého pak závisí na tom, k jakému morfologickému typu daný tvar patří, zda v něm bývá typicky ablautový stupeň *o či *e. Takto např. *ówis „ovce" může odpovídat jak *Hówis, tak *héwis (chet. hauiš jen omezuje výběr z laryngál na *h2 a %. jelikož se obě mohou zachovávat jako chet. h). e. Pie. *S je jednak výsledkem ablautového nebo náhradního dloužení (jako pod c), jednak také výsledkem asimilace *eh3 na *oh3a dál na *ô, případně náhradního dloužení v kombinaci *o s libovolnou laryngálou (např. isg.pr.akt. tématických sloves *-oh2 > *ô), konečně také asi výsledkem analogie, v kořenných substantivech jako *wôkws. Ve slovanštině splývá s *ôa nejčastějším reflexem v češtině je a a á, případně e po psi. palatalizovaných souhláskách (např. *deh mi > bsl. *dčmi > č. dám). Konečně zdro- n isnn takp kontrahován p spkvpnrp d von vokál ň v híátn§120. f. Pie *a je především výsledkem asimilace vokálu *e ve skupině *h2e (např. *h2égoh2 > lat. agô, ř. ayco „táhnu"). V jisté skupině kořenů je ovšem možné rekonstruovat ne-laryngální *a (namátkou %hag „rozdělovat", *magh „moci", *was „bydlet", *hjag „uctívat" a další). Otázka původního pie. *a není ještě uzavřena (proti pie. *a srv. Lubotsky 1989). Zejména v západním areálu ide. jazyků - v jazycích keltských, germánských, italických a do jisté míry ve slovanských a baltských - se objevuje řada společných lexémů, jež jednoznačně ukazují ke krátkému, ale nelaryngálnímu, *a, někdy označovanému za „evropské" *a, např. *kátus „bitva", *kap „chytit", *kad „padnout". V češtině je kontinuantem pie. *a obvykle o, případně po dloužení také ů (srv. vůl ~ vole!, bok ~ bůček). Italická větev podstoupila změny pie. *o v iniciálních slabikách, a to zejména po labiálách, tedy *móri > lat. mare „moře", případně naopak před nimi (Thurneysen--Havetův z.), resp. v pretonické sekvenci -ow-, např. lat. salvus ~ ř. 0X0^ „celý". (Vine ColHnee íQS^nq^n^ ^^^^ g. Pie. *ä pochází především z asimilace tautosylabické skupiny *eh2 (jako *steh2 > *stä „vstát"). Vývojově je to vokál dosti stabilní. Ve slovanštině s ním následně splynulo *ô, k jejich dalšímu osudu tedy pod bodem (e.). Podobně splynuly vokály *ä a *ó i v pragermánštíně, třebaže zde je nakonec výsledkem *ô, (např. pgerm. *ye6č „dar" *ye6ô > stangl. gifu), zatímco za krátké *o a *a je naopak později shodně pgerm. *a (*Ho-íno- > pgerm. *ainaz „jeden" *h2egrós > pgerm. *akraz > angl. acre „pole"). V řečtině (attické) je většinou výsledkem f , vyjma po r, i a ef např. Nsg. a-kmenů prař. *-ä zachováno po r v x^pčt „země, prostor", ale posunuto na f v ř^ooií „život" < *gwjohJéh2. V omezené skupině případů řada badatelů připouští existenci nelaryngálního dlouhého *ä, a to především tam, kde se zdá alternovat s krátkým *a, jakožto jakýsi zvláštní případ ablautu, často se např. uvádí pie. *nas „nos" (č. nos předpokládá *á, lat. navěs a véd. násä „nozdry > nos" naopak *ä, podobně véd. vastu „sídlo" x ř. aaru /'asty/ „město", myk. wa-tu-, TA wast). . Fie. "i se něltcly považuje za pouhý vokaiicky reílex souhiásltověho *], pokud totiž stojí jako slabičný vrchol, je tomu namnoze v morfému, jenž v plném stupni Dbsahuje diftong *ei, jako např. *Iikwtó- „opuštěný, zanechaný" (lat. relictus) <= *leíkw ,opustit, zanechat". Tato analýza se zakládá na morfonologíckých předpokladech^7, i nejspíš ji nelze úplně přijmout, zejména pak ne tam, kde prízvučné *f s jiným stup-iěm ablautu nealternuje. V sufixech je střídání vokalické a konzonantické realizace Dravídelné (*mértis Gsg. *mrtjós) a proto také pie. i-kmeny řadíme spíše mezi konzonantické kmeny. Jako konzonant se -i např. chová ve Védech, kdykoli následuje vo-íál, pozbývá hodnoty slabiky, jako v endekasylabickém RV V:83.2a ví vrksan hanti utá hanti raksáso „po- stromy -ráží, také -ráží démony". Vokál *i se vesměs zachovává ve starších ide. jazycích beze změn. Naopak slovanština jej v pozdní fázi silně redukovala a buďto zanikl zcela, nebo se (v češtině) vyvíjí v e, alternující s nulou (den ~ dne), i v podstatě stejně s ním naložila i větev tocharská. i. Pie. *I bylo jistě v řadě případů důsledkem asimilace s libovolnou laryngálou, tedy *ifí, ovšem nelze vyloučit, že některá *T jsou původní, v izolovaných etymonech (pozdních výpůjčkách?). Je hlavním zdrojem (vedle *eu a *ei) č. krátkého i dlouhého i. j. Pie. *u je často střídnící konzonantického *w v morfonologických alternacích podobně jako *i je střídnicí *j (viz výše). V prařečtině a později i v řadě dalších jazyků, např. francouzštině či velštině, se posunuje na y. V češtině se podobně jako pie. *i zachovává jen v některých pozicích jako e. V jiných jazycích vesměs trvá beze změn. k. Pie. *u je důsledkem asimilace tautosylabického *u s libovolnou laryngálou, tedy *ufí. Některé ojedinělé případy, vesměs mezi zájmeny a partikulemi, naznačují i nelaryngální dloužení (viz níže pod m.).Ve slovanštině se dále posunulo na *y a ve výsledku je z něj v češtině y, např. *suhnús > č. syn, *dhuhmós > č. dým. Slovanština také získala nová *u změnami ablautu§15C. Také v řečtině přechází v střední vokál, zde se ale podobně chová i krátká varianta. Jinde vesměs nepodléhá výraznějším systémovým změnám. B MY SLOVANÉ... í. Havlíkovo pravidlo, V poslední své fázi byla praslovanština jazyk složitostí slabičné struktury srovnatelný s italštinou. Všechny slabiky uzavíral vokál, konzonantícké kody vymizely. Současnou poměrně složitou slabičnou strukturu češtiny má na svědomí systematická elize vysokých krátkých vokálů. Vývoj reflexů krátkých pie. vokálů *i *u, slovanských *t> %, se řídil jejich pozicí a kvalitou vokálů v sousedních slabikách: jestliže předchozí slabika obsahovala plný vokál, zanikaly úplně. Pokud ale byla delší nepřerušená sekvence slabik s jery, pak v ní liché jery od konce zanikaly, sudé se vyvíjely v plné vokály. V češtině je pak reflexem vždy e (zatímco slovenština má e za přední, o za zadní vokál, srv. č. ve x slov. vo, č. pátek x slov. piatok). Důsledkem jsou takové vztahy, jako je den ~ dne, za *dbm> ~ *dbne, švec ševce, poziční varianty předložek v ~ ve, k ~ ke, s ~ se, mezí mnoha dalšími. (Podle A. Havlíka 1855-1925) DIFTONGY nejednalo se o pravé diftongy na fonologické úrovni, jen dvojfonemické sekvence často podléhají asimilačním změnám (monoftongizace, nb níže osud PIE *e/ v různých větvích) pie. bsl.> psi. > psi. > v c. v r. lat. *ei *ei *i *i II ě ■ í *oi *0I v y eei 01 *(h)ai ai ae *eu jou > *J'u u eu u *ou *ou *u *u uou ou u *{h)au *u *u uou au au av. chet. kelt. germ. ptoch. arm. } } aef ě *ei *i *ě>e či, ai *oi *ai *ai *ě>e -e ai # * ai *ai *ei ai u *ou *iu *-*au oí ao, -o au *ou *au *au ^ oí au au ou *eu au KONSONANTICKÉ SHLUKY • některé sekvence konzonantů se nevyvíjejí podle očekávání • jeden příklad za všechny, PIE „gemináty" 77 > 7s7 (7 = dentální plozívaj b. TT > TST. Ve většině ide. větví přechází sekvence dvou alveolárních plozív v shluk se síbilantou, a to buď -ST- (např. baltoslovanština, srv. pletu - plést, kradu -krást, ř. 2sg.pf. oíaOa „viděl jsi" z *wóíd-th2e, av. vista- *widtós „viděný") či -S(S)- v latině vísus < *widtós, v keltštině jako -ss- (stir. fess) *widtós atd., v germánštině *wissan t. v. (angl. wise „moudrý, < znalý"). Nejblíže původnímu stavu -tst- je asi chetitština, (ězzazzi „jí" < *hedti, nb: patrně [ts:]). Jedině v indické větvi sibilanta chybí. Zdánlivě konzervativní reflexy -TT- jsou ale patrně analogické (srv. 2sg. nepravidelné, tedy nejspíš archaické impv. dehřa dhehí „dej" a „polož" s pravidelnými daddhi a dhattát, kde -e- svědčí o starším -az-, jež ale jedině mohlo vzniknout z -ad- a nb: druhé -t- v těchto 1 ' L * 1 V 1 Vy , £2 V* 1 1 j J TVr JJ J# SLABIKA • jak vzniká: v řetězci nejprve identifikujeme vokály = vždy slabičný vrchol • po jejich vyčerpání nastupují slabikotvorné hlásky, a sice v sekvenci RRRR > RR.RR zály, likvidy a polovokály. Tedy členění hypotetických řetězců RRRRRRR# RRRVRRR& RRRCRRR& podle těchto principů umožňuje pouze tato řešení [R] [RR] [RR] [RR] #[RR] [RVR] [RR] #[R] RR] [ČR] [RR] #. (nb:To- oJCr' oJcr oJ cr RELATIVNĚ SLOŽITÉ SLABIKY • složitější slabičné struktury často výsledkem dřívějších redukcí a elizí vokálů (nb: takto v češtině) - předPIE stadium patrně jednodušší • maximální onset HsTR- • maximální koda -nts, -rst pretura-> koda^ C *s H N R *u C CC Cs CH CN- CR- cj- Cw- *s sC sH sN- sR- V- sw- H HC HS HN- HR- Hj- Hw- N -NC -NH mn- R -RC -Rs -RH *j 4t -JH -iN * METRUM A SLABIKA • starší básnické tradice kromě jiného staví na počtu a charakteru slabik • lehké (laghu-) - CV: jednomorová • těžké (guru-) ostatní: dvou- (a více-)morová • nutné vědět, kam patří který konsonant v sekvenci mezi vokály (VCCCV, VCCV apod.) • výchylky často mnohé napoví (básník je profesionál a chyby nedělá...) avSpa jJLOL £W£7i£, [JLOöaa, TioXúipoTiov, [JLáXaTioAXá... /ÁN.dra.mo.iÉN.nepe mú.sa po.lýt.ro.pon, hôs má.la pol.lä/ ,Též chtěl Eldric svému pánu pomoci Výsledky vývoje finálních souhlásek před pauzou pie. psi. lat. v r. skr. av. chet. toch.B stir. gÓt.P^ arm. *-t/*-d -0 -d -0 -t -t -t -0 -0 -0 -0 *-Cs -0 -Cs -Cs -C -Csv -Cs -0 -0 -Cs -0 *-Vs -0 -Vs -Vs -Vh, -Vs -V0/-Vs -Vs -0 -(V)0 -(V)z -kc *-Vj/w -Vj/w *-Vj/w *-Vj7w *-Vj/w *-Vj7w *-Vj/w *-Vj7w -VL -0 *-r -0 -r -r -h/-0 -r/-0 -r, -0 -r -r -r -r *-l -0 -l ■ -h/-0 -r/-0 -l ?? -0 -í ?? *-Cm -C? -em -a -am (-a) -am (-a) -n -0 -00 N -0 -an, -0 *-Vm -V -m -n -m -m -n -0 -0 N -0 (-m) -n, -0 *-n -0 -n -n -a -n -n -0 -0 N -0 (-n) -n, -0 PRÍZVUK odlišujme slovní a větný prízvuk pro PIE: více toho lze říci o prvém pohyblivý, lexikální, melodický (v pozdní PIE) jeho vztah k ablautu (obvykle nulový stupeň = ztráta prízvuku) naznačuje starší fázi dynamického prízvuku zachovává ho řečtina (ale ne u sloves!), védština, nepřímo baltoslovanština, chetitština(ľ), germánština (nb: někde se přímo značí v zápisu - klasická řečtina, védy, někde s jeho přítomností korelují některé typické jevy - dloužení, redukce vokálů apod.) jinde se ustaluje (italické, keltské, tocharština) nebo není v datech (avesta) nb: oproti moderní č. poezii nehraje roli ve skladbě verše! Ágne, súpayanó bliava; sácasvä aah suastáye. So, 0 Agm, he easy of access t& u& as a father to 7m son, abide with us for our well-being. — — —' —j — VJ \j ■—_ u V — /// nominální paradigma verbální paradigma ř. „noha véd. „nohá véd. „otáčet se ísg.pf. vavárta ípl.pf. vavrtmá stangl. „stát se" *wárj)a > wearp *wurômé > wurdon Nsg. Gsg. Npl. Dpi. pat padáh pádah padbhíh 710(71 Av. rukopisy sice prízvuk neznačí, ale s jeho přítomností koreluje několik hláskových alternací, např. *sjV > xii, jinde hiiV. Páry jako koncovka Gsg. o-kmenů -ahiiä x -axiiä-cä, za pie. *-osjo, jež samo o sobě nikdy nenese prízvuk na ultimě (tedy předav. *-ahya x *-ahyá--ca), dokládají zřejmě vliv enklitika ca na prízvuk, jaký (nezávisle) ukazuje i latina, jak 'sacra proti sa'craque „a sakra". Další známý případ je střídání reflexů pií. -rt- jako -s- a -rat-, omezené předpřízvučnou pozicí, srv. av. asa- „řád" x anardta- „neřádný" < *árta- x *ánarta-, srv. dále Beekes (1988:55-69). O z jinak homonymní dvojice deverbativních derivací odpovídá prízvuk na sufixu (oxytonon) životným, tedy agentivním, případně adjektivním (a to také posesivním) odvozeninám, prízvuk na kořeni (barytonon) neživotným derivátům (nomina actionis, instrumenti, rei actae atd.) (véd. m. brahmán „bráhman" x n. bráhman,,(posvátný) výrok"; véd. n. ápa- „dílo", opa- „dělný")), rozdíl je patrný případně i přes shodu v rodě (ř. tóljloc; „řez" x tojjlóc; „rezavý"), přičemž východiskem, mimo o-kmeny, je nejspíš právě neutrum © k výchozímu adjektivu s finálním pří zvukem se tvoří substantivum s pří zvukem iniciálním (ř. SoAixóq „dlouhý" ale SóAi^oc; „dlouhá (závodní dráha)" véd. krsná- „černý" oproti křsna- „antilopa"; psi. *čhnvb ale naznačuje i posun od bary tona k oxytonu), právě takto se nejspíš druhotně přízvuk ocitá na nulovém ablautovém stupni, což by umožňovalo vyložit jako deadjektivní i pie. *wľkwos a četná jemu podobná substantiva © kompozitum o dvou nominálních složkách s prvním členem ve tvaru kmene naznačuje přízvukem na tomto členu adjektivní význam (tedy kompozitum bahuvríhi), na druhém substantivní (tat-puruš). © Přítomnost prízvuku také odlišuje význam, jako v případě zájmeně *kwís, pod přízvukem tázacího, naopak neurčitého coby VĚTNÝ PRÍZVUK • svědectví Véd - sloveso v hlavní větě nenese přízvuk (melodický) - je na konci věty • řečtina - sloveso původní přízvuk ztratilo (nové zákony podle tíhy slabik) • germánská poezie? Hróôgar mapelode. helm Scyldinga: „Ne frin ]pú aefter sálům! Sorh is geníwod Denigea léodum. Déad is fischere, Yrmenláfes yldra bró]por, mín rúnwita ond min rádbora, eaxlgestealla, ôonne wé on orlege hafelan weredon, jponne hniton féjpan, eoferas cnysedan, Swylc scolde eorl wesan, aérgód swylc TEschere wses. o ti „H. promluvil, ochrana Shildingů: „Neptej se po potěše, žal se obnovil „dánskému lidu. Mrtev je iEschere „Yrmenláfa starší bratr," „můj důvěrník a rádce/' „pobočník, když jsme v bitvě „hlavy chránili, když se střetla pěchota,' „divočáci (na helmách) se srazili." „Takový by měl muž být," „předobrý, jaký byl JEscheve "