ΙΝDOEVROPSKÁ JAZYKOVĚDA II.3 5 . 4 . 2 0 1 9 N-KMENY • poměrně hojné, více typů, produktivní • v podstatě bez neuter (tedy životné deriváty něčeho?) • n-kmeny individualizující (velikán, Platón) – zdroj germ. slabých adjektiv (chudák chlap) • men-kmeny (nomina agentis, paralelní k ter-kmenům) – *h2ekmo:n „kámen“ (pramen, řemen..) – netvoří feminina! • mn-kmeny (neutra, rei actae) – *seh1mn „semeno“ (břímě, vímě) • -(e)no- slovesná adjektiva spíše s pasivní sémantikou (zdroj č. brán a angl. borne), také barvy (zelený, brown) S-KMENY • několik málo jen s *-s-, starší vrstva • vesměs neutra na *-os *-esos – nebe nebesa, tělo těleso apod. – *s mezi vokály nestabilní (lat. genus generis, ř. γενος γενους, angl. child children) • obvykle od sloves nomina actionis, zřídka od adjektiv (Caland) • několik málo životných obecně (Zora) • v latině životná (feminina) četnější (honos honoris) • v latině i řečtině z nich některé infinitivy • wos-kmen: ptc. perfekta (č. –vš-, véd. –vams, ř. -ως –οτος NB t/s-kmen?) T-KMENY • čistých t-kmenů je pomálu (*nokwts) • další rozšíření • *-to– pasivní participium • lat. –tus, ř. –τος, č. –tý, angl. -d – posesivní sufix • *-nt– ptc. (jediné původní?) • lat. gen. –ntis, gót. –nts, č. –c – chet. ergativ? ABSTRAKTA *–TI-, *-TU-, *-TEH2• feminina na *-tis – ř. –sis, lat. gen. –tis, angl. –th –d, – slovanské infinitivy • maskulina na *-tus – lat. exitus, č. život a infinitivy • feminina na *-teh2 – č. –ta, ř. –ta • maskulina na *-teh2 – činitelská (νεφελεγερετα) KONSONANTICKÉ A VOKALICKÉ KMENY • i-kmeny a u-kmeny jsou de facto j-kmeny a w-kmenya jako takové se chovají • i:-kmeny a u:-kmeny jsoudefacto ih2- a uh2• -eh2 jsou rovněž konzonatické • jedině o-kmeny na úrovni PIE vokalické I-KMENY • vesměs životné (nb neutrum *mori „moře“) • jakožto adjektiva jen v kompozitech (v prvním, řidčeji druhém kmeni) • jednak „primární“ = nevíme, od čeho odvozená (*h2owis „ovce“, *h2ogwhis „had“) • několik derivací sekundárních – deadjektivní abstrakta (č. žluť modř apod.; ř. πολις „město“) – deverbativní abstrakta (skr. sandhi- „sou-dání“, č. zář, louč) U-KMENY • větší podíl neuter • mnoho primárních adjektiv • mnohde inklinují k splynutí s o-kmeny – v češtině řada koncovek tvrdých maskulin právě z u-kmenů, jež jako samostatné paradigma zanikají A-KMENY (H2-KMENY) A IH2-KMENY (I:-KMENY) • *-eh2 > *-a: • chybí v chetitštině! • jakožto substantiva – obvykle abstrakta či feminina (zde ale běžně z původních adjektiv a participií) – občas i maskulina (nomina agentis jako č. vojvoda a předseda) • jakožto adjektiva – ženský rod k o-kmenovým adjektivům • *newos *newom *neweh2 • jakožto feminina k většině kmenů slouží ih2-kmeny – stč. -i v f. berouci (> č. berouc) ale přišedši, ř. φερουσα – v č. –i-ce < *-i:-ka: ale véd. vrki: „vlčice“ O-KMENY • specifická skupina: – beze změn pozice přízvuku – bez změn ablautu v kořeni – v kmeni změna jen ve vok. sg. (*-e), jinde *-o (? instr. sg.) – některé anomální koncovky, blízké i zájmenům • abl. sg. *-oad, ins.pl. *–o:is (× *-bhis), lok.pl. –o-isu (×*-su), gen. sg. *–os(jo) • nom.ak.sg.n. *-om (×nulová koncovka) – v naprosté většině maskulina a neutra (z feminin jen *snusos „snacha“ a případně v lat. či ř. názvy stromů apod. – fagus, ulmus apod.) – extrémně produktivní, rozšiřují další kmeny – *-ro-, *-lo-, *-mo-, *-mno-, *-dhlo– nejasný původ FUNKCE? – TYPICKÉ DERIVACE? • typ tomos – nomina agentis či adjektiva R(o)-o- τομός„řezavý“ (-vod, -řez, -nos) – nomina rei actae R(ó)-o- ř. τόμος „řez, díl“ (řez, chod, plod, sbor apod.) • posesivní (vlkodlak apod., často jako druhý člen kompozit) JO-KMENY • relační adjektiva – lat. patronyma (Claudius, Ovidius apod.) – v č. např. psí, králičí (lat. regius ř. βασίλειος) – abstrakta a kolektiva (kolegium) KOMPOZITA • obvykle substantivní (minumum už PIE slovesných kompozit, a ještě spíše se jedná o idiomy) • různé druhy, ale v základu buď – substantivní či adjektivní – endocentrická (referent jednou ze složek, obvykle tou poslední: otcovrah) či exocentrická (rychlonohý) – názvosloví podle staroind. gramatiky – hlavní typy: bahuvrihi, tatpuruš, dvandva, karmadháraya – první člen obvykle jen v podobě kmene (někdy jiného než v základním tvaru), zřídka spolu s koncovkou – první člen v podstatě libovolný slovní druh i slovní tvar, druhý jen nomen BAHUVRIHI, TATPURUŠ, KARMADHÁRAYA • bahuvríhi: posesivní kompozita („mající X“) – tedy primárně adjektiva, jakožto substantiva až konverzí (vlkodlak) – kondenzují frázi s genitivní přívlastkem • tatpuruš: endocentrická, kondenzují přísudkovou frázi (+objekt či příslovce) otcovrah • karmadháraya: endocentrická, kondenzují jmennou frázi s adjektivem či substantivem v apozici (plnoluní, batman) DVANDVA • jednota dvou (řídce i více) entit v poměru slučujícím („X aY“) • běžná jen v indiír. jinde jen zbytky • oba členy zřejmě mají koncovku – oba duálovou a vlastní přízvuk ZÁJMENA • celkem stabilní součást slovní zásoby (nb pokusy srovnávat i mimo IDE rodinu) • nicméně funkční slova: obvykle formálně jednodušší, náchylná k změnám typickým pro slova frekventovaná, nesou gramatické informace – potenciálně dále gramatikalizovatelná v sufixy a koncovky • odlišnosti od substantiv dané někdy funkčně/významově, někdy historicky (a tudíž často nevysvětl(it)e(l)né) • osobní a přivlastňovací • tázací a neurčitá • vztažná • ukazovací • negativní? a další? • pronominální adjektiva OSOBNÍ ZÁJMENA • relativně stabilní, ale od počátku formálně nesourodá • 1. 2. osoba, všechna tři čísla • třetí osoba nejistá • posesivní zájmena nejasná (více alternativ) • plné tvary a klitické (čeština dosud! ti tobě) TŘETÍ OSOBA • různá východiska pro různé větve i jejich podvětve (srv. angl. he a něm. er) • nejasné, zda byla odlišná od některého z ukazovacích zájmen • pravděpodobný kandidát anaforické zájmeno – ukazovací *so- (jen. nom.sg. mf.) *to- (takto ve véd., v řečtině jako člen!) – *s(w)e „svůj“ (nemá nom.sg.) – ale možná pro všechny osoby (jako v češtině) PŘIVLASTŇOVACÍ ZÁJMENA TÁZACÍ A NEURČITÁ ZÁJMENA • formálně neodlišená až na přítomnost přízvuku: • ὥς τίς τε κατέκτανε βοῦν ἐπὶ φάτνῃ • θεός νύ τις, ἦ βροτός ἐσσι; εἰ μέν τις θεός ἐσσι, τοὶ οὐρανὸν εὐρὺν ἔχουσιν... • obecně velmi stabilní báze *kw• č. k-do, če-ho, lat. quis, angl. who, ř. τις, πότερος, véd. kás, kad, av. -čiš VZTAŽNÉ ZÁJMENO • syntax – vůbec otázka vedlejších vět a specifickyVNOŘENÝCH vedlejších vět • v některých jazycích (anatolské, italické) = tázací • PIE báze *h2jo– č. jenž, ř. ὅς, véd. yá-, gal. –io – možná totožné s ukazovací bází UKAZOVACÍ ZÁJMENA • posuny mezi jejich podtypy (obvykle po gramatikalizačním klinu od konkrétnějších exo- po abstraktnější endo- až po osobní, což vyvolává potřebu dále doplňovat první typ rekombinací s různými adverbii a dalšími lexémy) • blíží se významem dimenzionálním partikulím • exoforická (odkazují do řečové situace) – tři stupně odkazování (tři řečnické osoby, srv. španělština) – *h1e-/h1e- (č. on(en)) – *ki-/ke- (blízké) = č. z-de, dne-s, angl. he, lat. hi-c, – *h2i- *h2jo- (č. jeho, jemu; lat. is, něm. er) – *ghi-/*gho- (lat. hic) • endoforická (ukazující k větným členům) – *so- *to-? => ZÁPORNÁ ZÁJMENA ZÁJMENNÁ ADJEKTIVA • pravděpodobně kombinace záporky (*ne a *meh1) a tázacího zájmena (např. v zákazech nikdo ř. μη τις) • časté náhrady v důsledku zesílení (srv. fr. ne pas > pas, tzv. Jespersenův cyklus) • zájmenná adjektiva mívají aspoň z části morfologii zájmen • šířeji rozšířeno *al-jo- (č. loni?, lat. alius, ř. αλλος, angl. else) ČÍSLOVKY • kulturní úroveň IE: lovci sběrači > pastevci, zemědělci, obchodníci • opět relativně stabilní systém • desetinný systém – odchylky zejm. v záp. Evropě (12, 20 systém) • jednotky, desítky (hůře), sto, tisíc(?) • základní, řadové, násobné • časté formální kontaminace (uzavřená série) • anatolská data problém (logogramy) ZÁKLADNÍ ČÍSLOVKY • 1-4 plné paradigma (rod, pád, číslo) • 1 – dvě báze – *sem- (ř. εἷς, μιά) – od téhož patrně č. sám, angl. same, ř. ὁμος, lat. semel, simplex) – *Hoi- (č. jen, jeden, angl. one, lat. unus; véd. éka-, av. aeuua-) • 2 – dva, duo, dvau, two – „oba“ *(h2m)-bhoh1 oba, both, ambo, αμφω, ubhá• 3 - *tréyes *tisrés *trih2 – separátní kmen pro femininum (bez vztahu k feminininnímu -*h2!) - *-ser– chet. –šara- (totéž v nálseudující číslovce a už nikde jinde v PIE!) • 4 - *kwetwores *kwetusres *kwetwo:r 5-9 NESKLONNÉ • 5 *penkwe (*-kwe „a“?) • 6 *kswéks (problém s náslovím) • 7 *septm • 8 (H)oktoh1 (duál?) • 9 *(h1)newn (= *newos „nový“) • 10 *dekm • 20 *wikmtih1 • 100 *kmtom VYŠŠÍ ČÍSLOVKY • desítky s deriváty deset (*-dkmt-) • v nich jednotky buď asyndeticky (dvacet pět), nebo jako fráze (tři ná ct) ŘADOVÉ ČÍSLOVKY • prvý a druhý typicky supletivní NÁSOBNÉ ČÍSLOVKY • buď samostatně či v rámci jednoduché tvary *dwis *tris, nebo kombinace s nějakým verbálním elementem s významem dělit, řezat apod.