ΙΝDOEVROPSKÁ
JAZYKOVĚDA II.3
5 . 4 . 2 0 1 9
N-KMENY
• poměrně hojné, více typů, produktivní
• v podstatě bez neuter (tedy životné deriváty něčeho?)
• n-kmeny individualizující (velikán, Platón)
– zdroj germ. slabých adjektiv (chudák chlap)
• men-kmeny (nomina agentis, paralelní k ter-kmenům)
– *h2ekmo:n „kámen“ (pramen, řemen..)
– netvoří feminina!
• mn-kmeny (neutra, rei actae)
– *seh1mn „semeno“ (břímě, vímě)
• -(e)no- slovesná adjektiva spíše s pasivní sémantikou (zdroj č. brán a angl. borne), také barvy (zelený, brown)
S-KMENY
• několik málo jen s *-s-, starší vrstva
• vesměs neutra na *-os *-esos
– nebe nebesa, tělo těleso apod.
– *s mezi vokály nestabilní (lat. genus generis, ř. γενος γενους, angl. child children)
• obvykle od sloves nomina actionis, zřídka od adjektiv (Caland)
• několik málo životných obecně (Zora)
• v latině životná (feminina) četnější (honos honoris)
• v latině i řečtině z nich některé infinitivy
• wos-kmen: ptc. perfekta (č. –vš-, véd. –vams, ř. -ως –οτος NB t/s-kmen?)
T-KMENY
• čistých t-kmenů je pomálu (*nokwts)
• další rozšíření
• *-to–
pasivní participium
• lat. –tus, ř. –τος, č. –tý, angl. -d
– posesivní sufix
• *-nt–
ptc. (jediné původní?)
• lat. gen. –ntis, gót. –nts, č. –c
– chet. ergativ?
ABSTRAKTA *–TI-, *-TU-, *-TEH2•
feminina na *-tis
– ř. –sis, lat. gen. –tis, angl. –th –d,
– slovanské infinitivy
• maskulina na *-tus
– lat. exitus, č. život a infinitivy
• feminina na *-teh2
– č. –ta, ř. –ta
• maskulina na *-teh2
– činitelská (νεφελεγερετα)
KONSONANTICKÉ A VOKALICKÉ
KMENY
• i-kmeny a u-kmeny jsou de facto j-kmeny a w-kmenya jako takové se chovají
• i:-kmeny a u:-kmeny jsoudefacto ih2- a uh2•
-eh2 jsou rovněž konzonatické
• jedině o-kmeny na úrovni PIE vokalické
I-KMENY
• vesměs životné (nb neutrum *mori „moře“)
• jakožto adjektiva jen v kompozitech (v prvním, řidčeji druhém kmeni)
• jednak „primární“ = nevíme, od čeho odvozená (*h2owis „ovce“, *h2ogwhis „had“)
• několik derivací sekundárních
– deadjektivní abstrakta (č. žluť modř apod.; ř. πολις „město“)
– deverbativní abstrakta (skr. sandhi- „sou-dání“, č. zář, louč)
U-KMENY
• větší podíl neuter
• mnoho primárních adjektiv
• mnohde inklinují k splynutí s o-kmeny
– v češtině řada koncovek tvrdých maskulin právě z u-kmenů, jež jako samostatné paradigma zanikají
A-KMENY (H2-KMENY) A IH2-KMENY
(I:-KMENY)
• *-eh2 > *-a:
• chybí v chetitštině!
• jakožto substantiva
– obvykle abstrakta či feminina (zde ale běžně z původních adjektiv a participií)
– občas i maskulina (nomina agentis jako č. vojvoda a předseda)
• jakožto adjektiva
– ženský rod k o-kmenovým adjektivům
• *newos *newom *neweh2
• jakožto feminina k většině kmenů slouží ih2-kmeny
– stč. -i v f. berouci (> č. berouc) ale přišedši, ř. φερουσα
– v č. –i-ce < *-i:-ka: ale véd. vrki: „vlčice“
O-KMENY
• specifická skupina:
– beze změn pozice přízvuku
– bez změn ablautu v kořeni
– v kmeni změna jen ve vok. sg. (*-e), jinde *-o (? instr. sg.)
– některé anomální koncovky, blízké i zájmenům
• abl. sg. *-oad, ins.pl. *–o:is (× *-bhis), lok.pl. –o-isu (×*-su), gen. sg. *–os(jo)
• nom.ak.sg.n. *-om (×nulová koncovka)
– v naprosté většině maskulina a neutra (z feminin jen *snusos „snacha“ a případně v lat. či ř. názvy
stromů apod. – fagus, ulmus apod.)
– extrémně produktivní, rozšiřují další kmeny
– *-ro-, *-lo-, *-mo-, *-mno-, *-dhlo–
nejasný původ
FUNKCE? – TYPICKÉ DERIVACE?
• typ tomos
– nomina agentis či adjektiva R(o)-o- τομός„řezavý“ (-vod, -řez, -nos)
– nomina rei actae R(ó)-o- ř. τόμος „řez, díl“ (řez, chod, plod, sbor apod.)
• posesivní (vlkodlak apod., často jako druhý člen kompozit)
JO-KMENY
• relační adjektiva
– lat. patronyma (Claudius, Ovidius apod.)
– v č. např. psí, králičí (lat. regius ř. βασίλειος)
– abstrakta a kolektiva (kolegium)
KOMPOZITA
• obvykle substantivní (minumum už PIE slovesných kompozit, a ještě spíše se jedná o idiomy)
• různé druhy, ale v základu buď
– substantivní či adjektivní
– endocentrická (referent jednou ze složek, obvykle tou poslední: otcovrah) či exocentrická (rychlonohý)
– názvosloví podle staroind. gramatiky
– hlavní typy: bahuvrihi, tatpuruš, dvandva, karmadháraya
– první člen obvykle jen v podobě kmene (někdy jiného než v základním tvaru), zřídka spolu s
koncovkou
– první člen v podstatě libovolný slovní druh i slovní tvar, druhý jen nomen
BAHUVRIHI, TATPURUŠ,
KARMADHÁRAYA
• bahuvríhi: posesivní kompozita („mající X“) – tedy primárně adjektiva, jakožto substantiva až
konverzí (vlkodlak) – kondenzují frázi s genitivní přívlastkem
• tatpuruš: endocentrická, kondenzují přísudkovou frázi (+objekt či příslovce) otcovrah
• karmadháraya: endocentrická, kondenzují jmennou frázi s adjektivem či substantivem v
apozici (plnoluní, batman)
DVANDVA
• jednota dvou (řídce i více) entit v poměru slučujícím („X aY“)
• běžná jen v indiír. jinde jen zbytky
• oba členy zřejmě mají koncovku – oba duálovou a vlastní přízvuk
ZÁJMENA
• celkem stabilní součást slovní zásoby (nb pokusy srovnávat i mimo IDE
rodinu)
• nicméně funkční slova: obvykle formálně jednodušší, náchylná k změnám
typickým pro slova frekventovaná, nesou gramatické informace
– potenciálně dále gramatikalizovatelná v sufixy a koncovky
• odlišnosti od substantiv dané někdy funkčně/významově, někdy historicky
(a tudíž často nevysvětl(it)e(l)né)
• osobní a přivlastňovací
• tázací a neurčitá
• vztažná
• ukazovací
• negativní? a další?
• pronominální adjektiva
OSOBNÍ ZÁJMENA
• relativně stabilní, ale od počátku formálně nesourodá
• 1. 2. osoba, všechna tři čísla
• třetí osoba nejistá
• posesivní zájmena nejasná (více alternativ)
• plné tvary a klitické (čeština dosud! ti tobě)
TŘETÍ OSOBA
• různá východiska pro různé větve i jejich podvětve (srv. angl. he a něm. er)
• nejasné, zda byla odlišná od některého z ukazovacích zájmen
• pravděpodobný kandidát anaforické zájmeno
– ukazovací *so- (jen. nom.sg. mf.) *to- (takto ve véd., v řečtině jako člen!)
– *s(w)e „svůj“ (nemá nom.sg.) – ale možná pro všechny osoby (jako v češtině)
PŘIVLASTŇOVACÍ ZÁJMENA
TÁZACÍ A NEURČITÁ ZÁJMENA
• formálně neodlišená až na přítomnost přízvuku:
• ὥς τίς τε κατέκτανε βοῦν ἐπὶ φάτνῃ
• θεός νύ τις, ἦ βροτός ἐσσι; εἰ μέν τις θεός ἐσσι, τοὶ οὐρανὸν εὐρὺν ἔχουσιν...
• obecně velmi stabilní báze *kw•
č. k-do, če-ho, lat. quis, angl. who, ř. τις, πότερος, véd. kás, kad, av. -čiš
VZTAŽNÉ ZÁJMENO
• syntax – vůbec otázka vedlejších vět a specifickyVNOŘENÝCH vedlejších vět
• v některých jazycích (anatolské, italické) = tázací
• PIE báze *h2jo–
č. jenž, ř. ὅς, véd. yá-, gal. –io
– možná totožné s ukazovací bází
UKAZOVACÍ ZÁJMENA
• posuny mezi jejich podtypy (obvykle po gramatikalizačním klinu od konkrétnějších exo- po
abstraktnější endo- až po osobní, což vyvolává potřebu dále doplňovat první typ rekombinací s
různými adverbii a dalšími lexémy)
• blíží se významem dimenzionálním partikulím
• exoforická (odkazují do řečové situace)
– tři stupně odkazování (tři řečnické osoby, srv. španělština)
– *h1e-/h1e- (č. on(en))
– *ki-/ke- (blízké) = č. z-de, dne-s, angl. he, lat. hi-c,
– *h2i- *h2jo- (č. jeho, jemu; lat. is, něm. er)
– *ghi-/*gho- (lat. hic)
• endoforická (ukazující k větným členům)
– *so- *to-? =>
ZÁPORNÁ ZÁJMENA
ZÁJMENNÁ ADJEKTIVA
• pravděpodobně kombinace záporky (*ne a *meh1) a tázacího zájmena (např. v zákazech nikdo ř.
μη τις)
• časté náhrady v důsledku zesílení (srv. fr. ne pas > pas, tzv. Jespersenův cyklus)
• zájmenná adjektiva mívají aspoň z části morfologii zájmen
• šířeji rozšířeno *al-jo- (č. loni?, lat. alius, ř. αλλος, angl. else)
ČÍSLOVKY
• kulturní úroveň IE: lovci sběrači > pastevci, zemědělci, obchodníci
• opět relativně stabilní systém
• desetinný systém
– odchylky zejm. v záp. Evropě (12, 20 systém)
• jednotky, desítky (hůře), sto, tisíc(?)
• základní, řadové, násobné
• časté formální kontaminace (uzavřená série)
• anatolská data problém (logogramy)
ZÁKLADNÍ ČÍSLOVKY
• 1-4 plné paradigma (rod, pád, číslo)
• 1 – dvě báze
– *sem- (ř. εἷς, μιά) – od téhož patrně č. sám, angl. same, ř. ὁμος, lat. semel, simplex)
– *Hoi- (č. jen, jeden, angl. one, lat. unus; véd. éka-, av. aeuua-)
• 2 – dva, duo, dvau, two
– „oba“ *(h2m)-bhoh1 oba, both, ambo, αμφω, ubhá•
3 - *tréyes *tisrés *trih2
– separátní kmen pro femininum (bez vztahu k feminininnímu -*h2!) - *-ser–
chet. –šara- (totéž v nálseudující číslovce a už nikde jinde v PIE!)
• 4 - *kwetwores *kwetusres *kwetwo:r
5-9 NESKLONNÉ
• 5 *penkwe (*-kwe „a“?)
• 6 *kswéks (problém s náslovím)
• 7 *septm
• 8 (H)oktoh1 (duál?)
• 9 *(h1)newn (= *newos „nový“)
• 10 *dekm
• 20 *wikmtih1
• 100 *kmtom
VYŠŠÍ ČÍSLOVKY
• desítky s deriváty deset (*-dkmt-)
• v nich jednotky buď asyndeticky (dvacet pět), nebo jako fráze (tři ná ct)
ŘADOVÉ ČÍSLOVKY
• prvý a druhý typicky supletivní
NÁSOBNÉ ČÍSLOVKY
• buď samostatně či v rámci jednoduché tvary *dwis *tris, nebo kombinace s nějakým verbálním
elementem s významem dělit, řezat apod.