Život a prostředí muslima, muslimské reálie Kurz: Islám (RLA08) Ústav religionistiky MUFF Brno Attila Kovács Literatura  BOWEN, Donna Lee & EARLY, Evelyn A. (eds.), Everyday Life in the Muslim Middle East, Indianapolis - Bloomington, Indiana University Press, 2002.  DENNY, Frederick M., Islám a muslimská obec, Praha, Prostor, 1998.  İLKKARACAN, Pinar (ed.), Deconstructing Sexuality in the Middle East, Burlington, Ashgate, 2008.  MALECKÁ, Jana, Narození, svatba a pohřeb v sunnitském islámu, Brno, Masarykova univerzita - Filozofická fakulta - Ústav evropské etnologie, 2014.  OSTŘANSKÝ, Bronislav (ed.), Smrt, hroby a záhrobí v islámu, Praha, Academia, 2014.  SMITH, Jane Idleman & HADDAD,YvonneYazbeck, The Islamic Understanding of Death and Resurrection, NewYork, Oxford University Press, 2002. Islám jako životný styl  Islám je ortopraktické náboženství je pro svoje vyznavače životným stylem, muslimové se můžou řídit náboženskými odporučeními a příkazy (podobně jako v judaizmu).  Cílem života a manifestaci důvěry k Bohu je: „konaní dobra a odmetaní zla“ (al-amr bi 'l-macrúf wa 'n-nahj 'ani 'l-munkar).  Muslimové by měli kráčet v tomto duchu po „přímé cestě“ (as-sirát al-mustaqím).  Proti dobru stojí zlo, které bude v souladu s Boží spravedlivostí (cadl) na posledním soudu. Narozeni  Magické praktiky před i kolem narození, dávají se různé amulety a talismany jako matce tak i dítěti. Životní zastávky muslima  Dítěti se do pravého ucha pošeptá výzva k modlitbě (adhán) a pak do levého ucha začátek modlitby.  Chlapcům se střihají vlasy a pod., zpravidla týden po narození se dává jméno. Obřízka  Obecně rozšířený zvyk na Blízkém východě a v Africe nejen mezi muslimy, navíc u některých muslimů (např. Iránu) to tak rozšířené není. Zpravidla mezi 7-12 rokem. Je to symbolický akt plnoprávnosti a členstva v komunitě. Někdy i u děvčat (v Africe). Svatba a manželství  Na základě hadíthu manželství je „půlka náboženství“.  Je to právní akt uzavřený mezi dvěma rodinami zpravidla před qádím nebo imámem místní mešity nebo i jiným veřejným činitelem.  Určuje majetkové poměry a zavazuje k vzájemnému respektovaní manžela a manželky. Výkupné za nevěstu (arab. mahr, tur. kalim) je „umrtveným“ majetkem nevěsty a ne její rodiny, je to sociální pojistkou pro případ rozvodu.  Za určitých podmínek je možné mít teoreticky současně maximálně 4 manželky, ale každá by mala mať zabezpečené „rovný díl“ ze svého muže. Prakticky je to zakázané ve většině muslimských zemí.  Instituce dočasného manželství (na dobu určitou) mutca existuje v šicítském islámu dodnes.  Rozvod (taláq) je považované za „největší možné zlo“ ale je povolený. Irán, 19. stol. Malajsie Syrská svatba, utečenecký táborTurecko Svatební výzdoba henou Svatba jordánského prince Hamzu a princezny Basmy.  Rozvod (taláq) Smrt a pohřeb Průběh pochováváni (džináza):  Pokud je to možné je nutné vyslovit vyznaní víry (šaháda) před smrtí. Mrtvy (1) se umyje, (2) zabalí se do pohřebného rubáše (3) ponesou ho v průvodu do mešity, kde (4) se nad ním koná modlitba za mrtvého a potom (5) se pochová bez truhly s tváří otočený k Mekce.  Obvykle se nestaví nad ním veliký pomník a nemělo by se za něho příliš truchlit.  V případě mučedníků je to mírně jinak. Smuteční výzdoba, Gílán (Irán) Smuteční pochod, Gáza Modlitba nad mrtvými, Gáza Kamenné stoly pro nebožtíky u mešity Fátih, Istanbul Položení nebožtíka do hrobu, Irák, 13. stol. Hřbitov, Fez Hrob s dvojitým datováním,Van (Turecko) Osmanské ženské hroby, 16. stol., Istanbul Hřbitov, Jeruzalém Hřbitov, Rabát Hřbitov Golestán-e šohadá, Isfahán Žena, muž a sexualita v islámu  Žena a muž jsou jsi z náboženského hlediska rovni, neplatí to ale pro jich společenské a právní postavení. Jsou podřízené mužům (otec, bratr, manžel). „Ženy vaše jsou pro vás polem; vcházejte tedy na pole své, odkud chcete, však učiňte předtím něco pro duše své a bojte se Boha a vězte, že se s Ním setkáte! Oznam tuto zvěst radostnou věřícím!“(2:223) Sexualita v prorocké tradici  „... Prorok (mír s ním a požehnaní) zřekl:Tři věci jsou pro moje oko nejmilejší z tohoto světa: dobré vůně, něžný sex a modlitba.“  „Když se manžel popívá na svou manželku a ta se podívá na něho, Bůh se na nich zahladí s milostí; když se chytí za ruku jejich hříchy odjedu od nich mezi prsty; když se spolu milují stojí kolem nich anděli od země až k obloze. Slast a touha jsou krásné jako hory. Když manželka otěhotní její odměna [od Boha] bude jako [odměna] za půst, modlitbu a džihád [spolu].“ Sexualita jako součást náboženské praxe (ibáda)  Sexualita v isláme je chápaná v celku pragmaticky a pozitivně (bez koncepce dědičného hříchu).  Islám chápe bezdůvodnou absenci sexuálního života (ílá), umrtvovaní těla nebo celibát negativně.  V islámu sex je ideálny způsob komunikace mezi manželem a manželkou, ale to jenom pokud podlíhá určitým pravidlům.  Může probíhat jenom v rámci „legitimního vztahu“.  Sexuálny akt se začne s zbožným předsevzetím (níja) a ve „jménu Božím“ (bismalláh).  V sexuálním životu se dává přednost mužům.  Sexuální svoboda žen se limituje absolutní požadavkou jejich poslušnosti a pokory.  Žena by neměla odmítat sexuální styk, i když se svým chováním by k němu taky neměla muže ani podněcovat.  Ne však každý chápe sexuální roli žen jako pasívní: Abú ‘l-Hamíd al-Ghazálí (z. 1111) vidí ženu jako „iniciátorku“ a muže jako „oběť“ sexuálního aktu.  Žena v sebe skrývá vlastnosti obsáhnuté ve výrazu fitna, ktorou se dá přeložit jako pokušení, zvod, zmatek ale též blud, rozvrat a rozkol.  Sexuální praxe v islámském pojímání se zakládá na reciprocitě muže a ženy a na jejich (jak u žen tak u mužů) legitimním nároku na vzájemné sexuální uspokojeni a naplnění svých sexuálních tužeb, např. pokud jde o orgazmus.  Sexuální zákaz platí například během ramadánského půstu (sawm) nebo velké poutě (hadždž) a podobné zákazy platí pro dobu menstruace, a šestinedělí.  Před- a mimomanželský sexuální život, nevěra apod. jsou nepřípustné a zakazované.  Platí taky zákaz homosexuálních vztahů a to jako mezi muži (lútíja) tak i mezi ženami (siháqíja).  Platí i zákaz jako orálního tak i análního aktu.  Zakázané jsou taky různe formy onanie (istimnán), sodomie (liwát) a bestiality (wahšíja).  Jsou to však jenom teoretická pravidla, sexuální chovaní a praxe muslimů se různí. Tělo, nahota a zahalování  Jak ženy tak i muži by měli být vhodně oblečeni.  Za nahotu u mužů platí vše mezi pupkem a kolenem, u žen můžou být nezakryté ruky, chodidla a tvář.  Platí to na veřejnosti, v případě cizích mužů a žen, ne však v rodině. Platí výrazná rodová segregace.  Cílem zahalovaní v islámu je aby ženy přestali být vnímané na veřejnosti jako sexuální objekty, jako i ochrana jejich soukromí, důstojnosti a cti.  Může to ale být i nástrojem kontroly a omezování žen ze strany mužů. Islámské oblečení  Typy oblečeni se liší jak v jednotlivých krajinách tak i podle dogmatického typu či směru výkladu islámu a to jako u žen tak i u mužů. Mužské islámské oblečeni  Takíja (arab.), tekke (tur.), topi (hind.) – „čepička“ Ženské islámské oblečení abája (nebo podobné dlouhé šaty) hidžáb („šatka“, pokrývka hlavy) al-amíra (pokrývka hlavy a ramena) niqáb (závoj, pokrývka tváře) haik (severoafrická podoba závoje) čádor („plášť“ iránských žen) burqa (tradiční oděv afgánských žen) Burqini a sportovní oblečení Palestinské venkovanky, Jeruzalém Kurdky z východníAnatólie Mladá Egypťanka na demonstraci, Káhira Marocké ženy, Dár al-Bajdá (Casablanca) Pilotky jordánské armády, Ammán  Turecké demonstrantky, Istanbul  Americké muslimky, NewYork  Islámský kalendář (podle hidžry, hidžrí) je lunární, má 12 měsíců po 29 a 30 dnů, no existuje i solární podoba této kalendáře (Irán a Afganistan). 2019 je v lunární hidžrí r. 1440 a solární hidžrí r. 1397  Islámské měsíce jsou nasledovné: 1. Muharram 2. Safar 3. Rabí al-awwal 4. Rabí ath-thání 5. Džumádá al-úlá 6. Džumádá al-áchira 7. Radžab 8. Ša'bán 9. Ramadán 10. Šawwál 11. Dhú'l-Ka'da 12. Dhú'l-Hidždža Islámsky kalendář a reálie muslimské svátky:  1. Muharram – nový rok, odchod (hidžra) Muhammada z Mekky do Jathribu (Medína)  10. Muharram – cášúra: šícitská připomínka zavraždění imáma Husajna u Karbalá  12. Rabí al-awwal – mawlíd: narozeniny proroka Muhammada, u šícitů je to 17. Rabí al-awwal  27. Radžab – lajlat al-isrá wa l-mir'ádž (noc vystoupení M. do nebes)  Ramadán: měsíc půstu 27. Ramadán – lajlat al-qadar (noc osudu), v noc ve které se vyplní přání a určuje se osud všech lidí na příští rok.  1. Šawwál - cíd al-fitr (tur. küçük bayran, malý svátek), svátek ukončení půstu po měsíci Ramadán  8.-13. Dhú'l-Hidždža – velká pouť (hadždž)  10.-13. Dhú'l-Hidždža - cíd al-adhá nebo cíd al-kabír (svátek oběti nebo velký svátek, tur. büyük bayran), ukončení hadždž.