Život a prostředí muslima,
muslimské reálie
Kurz: Islám (RLA08) Ústav religionistiky MUFF Brno
Attila Kovács
Literatura
 BOWEN, Donna Lee & EARLY, Evelyn A. (eds.), Everyday Life in
the Muslim Middle East, Indianapolis - Bloomington, Indiana
University Press, 2002.
 DENNY, Frederick M., Islám a muslimská obec, Praha, Prostor,
1998.
 İLKKARACAN, Pinar (ed.), Deconstructing Sexuality in the
Middle East, Burlington, Ashgate, 2008.
 MALECKÁ, Jana, Narození, svatba a pohřeb v sunnitském islámu,
Brno, Masarykova univerzita - Filozofická fakulta - Ústav
evropské etnologie, 2014.
 OSTŘANSKÝ, Bronislav (ed.), Smrt, hroby a záhrobí v islámu,
Praha, Academia, 2014.
 SMITH, Jane Idleman & HADDAD,YvonneYazbeck, The Islamic
Understanding of Death and Resurrection, NewYork, Oxford
University Press, 2002.
Islám jako životný styl
 Islám je ortopraktické náboženství je pro svoje
vyznavače životným stylem, muslimové se můžou
řídit náboženskými odporučeními a příkazy
(podobně jako v judaizmu).
 Cílem života a manifestaci důvěry k Bohu je:
„konaní dobra a odmetaní zla“
(al-amr bi 'l-macrúf wa 'n-nahj 'ani 'l-munkar).
 Muslimové by měli kráčet v tomto duchu
po „přímé cestě“ (as-sirát al-mustaqím).
 Proti dobru stojí zlo, které bude v souladu s Boží
spravedlivostí (cadl) na posledním soudu.
Narozeni
 Magické praktiky
před i kolem
narození, dávají
se různé amulety
a talismany jako
matce tak i dítěti.
Životní
zastávky
muslima
 Dítěti se do pravého ucha pošeptá výzva k modlitbě
(adhán) a pak do levého ucha začátek modlitby.
 Chlapcům se střihají vlasy a pod., zpravidla týden po
narození se dává jméno.
Obřízka
 Obecně rozšířený zvyk na Blízkém východě a v Africe
nejen mezi muslimy, navíc u některých muslimů
(např. Iránu) to tak rozšířené není. Zpravidla mezi
7-12 rokem. Je to symbolický akt plnoprávnosti a
členstva v komunitě. Někdy i u děvčat (v Africe).
Svatba a
manželství
 Na základě hadíthu
manželství je „půlka
náboženství“.
 Je to právní akt
uzavřený mezi dvěma
rodinami zpravidla
před qádím nebo
imámem místní
mešity nebo i jiným
veřejným činitelem.
 Určuje majetkové poměry a zavazuje k
vzájemnému respektovaní manžela a manželky.
Výkupné za nevěstu (arab. mahr, tur. kalim) je
„umrtveným“ majetkem nevěsty a ne její rodiny,
je to sociální pojistkou pro případ rozvodu.
 Za určitých podmínek je možné mít teoreticky
současně maximálně 4 manželky, ale každá by
mala mať zabezpečené „rovný díl“ ze svého muže.
Prakticky je to zakázané ve většině muslimských
zemí.
 Instituce dočasného manželství (na dobu určitou)
mutca existuje v šicítském islámu dodnes.
 Rozvod (taláq) je považované za „největší možné
zlo“ ale je povolený.
Irán, 19. stol.
Malajsie
Syrská svatba, utečenecký táborTurecko
Svatební výzdoba henou
Svatba
jordánského
prince
Hamzu a
princezny
Basmy.
 Rozvod (taláq)
Smrt a pohřeb
Průběh pochováváni (džináza):
 Pokud je to možné je nutné vyslovit vyznaní víry
(šaháda) před smrtí.
Mrtvy
(1) se umyje,
(2) zabalí se do pohřebného rubáše
(3) ponesou ho v průvodu do mešity, kde
(4) se nad ním koná modlitba za mrtvého a potom
(5) se pochová bez truhly s tváří otočený k Mekce.
 Obvykle se nestaví nad ním veliký pomník a nemělo
by se za něho příliš truchlit.
 V případě mučedníků je to mírně jinak.
Smuteční výzdoba, Gílán (Irán)
Smuteční pochod, Gáza
Modlitba nad mrtvými, Gáza
Kamenné stoly pro nebožtíky
u mešity Fátih, Istanbul
Položení
nebožtíka
do hrobu,
Irák,
13. stol.
Hřbitov, Fez
Hrob s dvojitým
datováním,Van (Turecko)
Osmanské ženské hroby, 16. stol., Istanbul
Hřbitov, Jeruzalém
Hřbitov, Rabát
Hřbitov Golestán-e šohadá, Isfahán
Žena, muž a
sexualita
v islámu
 Žena a muž jsou jsi
z náboženského hlediska
rovni, neplatí to ale pro
jich společenské a právní
postavení. Jsou
podřízené mužům
(otec, bratr, manžel).
„Ženy vaše jsou pro vás
polem; vcházejte tedy na
pole své, odkud chcete, však
učiňte předtím něco pro duše
své a bojte se Boha a vězte,
že se s Ním setkáte! Oznam
tuto zvěst radostnou
věřícím!“(2:223)
Sexualita v prorocké tradici
 „... Prorok (mír s ním a požehnaní) zřekl:Tři věci
jsou pro moje oko nejmilejší z tohoto světa: dobré
vůně, něžný sex a modlitba.“
 „Když se manžel popívá na svou manželku a ta se
podívá na něho, Bůh se na nich zahladí s milostí;
když se chytí za ruku jejich hříchy odjedu od nich
mezi prsty; když se spolu milují stojí kolem nich
anděli od země až k obloze. Slast a touha jsou
krásné jako hory. Když manželka otěhotní její
odměna [od Boha] bude jako [odměna] za půst,
modlitbu a džihád [spolu].“
Sexualita jako součást
náboženské praxe (ibáda)
 Sexualita v isláme je chápaná v celku pragmaticky a
pozitivně (bez koncepce dědičného hříchu).
 Islám chápe bezdůvodnou absenci sexuálního života
(ílá), umrtvovaní těla nebo celibát negativně.
 V islámu sex je ideálny způsob komunikace mezi
manželem a manželkou, ale to jenom pokud podlíhá
určitým pravidlům.
 Může probíhat jenom v rámci „legitimního vztahu“.
 Sexuálny akt se začne s zbožným předsevzetím (níja)
a ve „jménu Božím“ (bismalláh).
 V sexuálním životu
se dává přednost
mužům.
 Sexuální svoboda
žen se limituje
absolutní
požadavkou jejich
poslušnosti a pokory.
 Žena by neměla
odmítat sexuální
styk, i když se svým
chováním by k němu
taky neměla muže ani
podněcovat.
 Ne však každý chápe
sexuální roli žen jako
pasívní: Abú ‘l-Hamíd
al-Ghazálí (z. 1111)
vidí ženu jako
„iniciátorku“ a muže
jako „oběť“ sexuálního
aktu.
 Žena v sebe skrývá
vlastnosti obsáhnuté
ve výrazu fitna, ktorou
se dá přeložit jako
pokušení, zvod,
zmatek ale též blud,
rozvrat a rozkol.
 Sexuální praxe
v islámském
pojímání se zakládá
na reciprocitě
muže a ženy a
na jejich (jak u žen
tak u mužů)
legitimním nároku
na vzájemné
sexuální uspokojeni
a naplnění
svých sexuálních
tužeb, např. pokud
jde o orgazmus.
 Sexuální zákaz platí
například během
ramadánského půstu
(sawm) nebo velké
poutě (hadždž) a
podobné zákazy
platí pro dobu
menstruace,
a šestinedělí.
 Před- a
mimomanželský
sexuální život,
nevěra apod. jsou
nepřípustné
a zakazované.
 Platí taky zákaz
homosexuálních
vztahů a to jako
mezi muži
(lútíja) tak i
mezi ženami
(siháqíja).
 Platí i zákaz jako
orálního tak i
análního aktu.
 Zakázané jsou taky různe formy onanie (istimnán),
sodomie (liwát) a bestiality (wahšíja).
 Jsou to však jenom teoretická pravidla, sexuální
chovaní a praxe muslimů se různí.
Tělo,
nahota a
zahalování
 Jak ženy tak i muži
by měli být vhodně
oblečeni.
 Za nahotu u mužů
platí vše mezi
pupkem a
kolenem, u žen
můžou být
nezakryté ruky,
chodidla a tvář.
 Platí to na
veřejnosti,
v případě
cizích
mužů a žen,
ne však
v rodině.
Platí výrazná
rodová
segregace.
 Cílem zahalovaní v islámu je aby ženy přestali být
vnímané na veřejnosti jako sexuální objekty, jako
i ochrana jejich soukromí, důstojnosti a cti.
 Může to ale být i nástrojem kontroly a omezování
žen ze strany mužů.
Islámské oblečení
 Typy oblečeni se liší jak v jednotlivých krajinách tak
i podle dogmatického typu či směru výkladu islámu
a to jako u žen tak i u mužů.
Mužské islámské oblečeni
 Takíja (arab.), tekke (tur.), topi (hind.) – „čepička“
Ženské islámské oblečení
abája (nebo podobné dlouhé šaty)
hidžáb („šatka“, pokrývka hlavy)
al-amíra (pokrývka hlavy a ramena)
niqáb
(závoj,
pokrývka
tváře)
haik (severoafrická podoba závoje)
čádor („plášť“ iránských žen)
burqa (tradiční oděv
afgánských žen)
Burqini a sportovní oblečení
Palestinské venkovanky, Jeruzalém
Kurdky z východníAnatólie
Mladá Egypťanka na demonstraci, Káhira
Marocké ženy, Dár al-Bajdá (Casablanca)
Pilotky jordánské armády, Ammán
 Turecké demonstrantky,
Istanbul
 Americké muslimky, NewYork
 Islámský kalendář (podle hidžry, hidžrí) je lunární,
má 12 měsíců po 29 a 30 dnů, no existuje i solární
podoba této kalendáře (Irán a Afganistan).
2019 je v lunární hidžrí r. 1440 a solární hidžrí r. 1397
 Islámské měsíce jsou nasledovné:
1. Muharram 2. Safar
3. Rabí al-awwal 4. Rabí ath-thání
5. Džumádá al-úlá 6. Džumádá al-áchira
7. Radžab 8. Ša'bán
9. Ramadán 10. Šawwál
11. Dhú'l-Ka'da 12. Dhú'l-Hidždža
Islámsky kalendář a reálie
muslimské svátky:
 1. Muharram – nový
rok, odchod (hidžra)
Muhammada z Mekky
do Jathribu (Medína)
 10. Muharram – cášúra:
šícitská připomínka
zavraždění imáma
Husajna u Karbalá
 12. Rabí al-awwal –
mawlíd: narozeniny
proroka Muhammada,
u šícitů je to 17. Rabí
al-awwal
 27. Radžab – lajlat al-isrá wa l-mir'ádž
(noc vystoupení M. do nebes)
 Ramadán: měsíc půstu
27. Ramadán – lajlat al-qadar
(noc osudu), v noc ve které se vyplní přání a určuje
se osud všech lidí na příští rok.
 1. Šawwál - cíd al-fitr
(tur. küçük bayran, malý svátek), svátek ukončení
půstu po měsíci Ramadán
 8.-13. Dhú'l-Hidždža – velká pouť (hadždž)
 10.-13. Dhú'l-Hidždža - cíd al-adhá nebo cíd al-kabír
(svátek oběti nebo velký svátek, tur. büyük
bayran), ukončení hadždž.