HODNOCENÍ A REFLEXE

   Krátký popis  některých  technik reflexe  a  hodnocení z  hodin  didaktiky
   slouží jako  inspirace  k vlastní  pedagogické  praxi. Způsob  použití  či
   úprava jednotlivých  technik je  vždy v  rukách učitele:  ten musí  zvážit
   vhodnost  jednotlivých  metod  vzhledem  k  cíli  a  hodnocené   činnosti.
   Hodnocení i reflexe je nástroj, je potřeba jeho užití pečlivě zvolit podle
   účelu a situace, nic tedy neplatí „univerzálně“.

   A. Techniky vhodné k reflexi vlastní pedagogické činnosti

   Mohou nám pomoci vyhodnotit úspěšné/neúspěšné lekce, jejich slabé a  silné
   stránky, popřípadě  zaznamenat  možnosti  nápravy  a  vyhodnocení  možných
   rizik.

   1.  SWOT  (přehledná   tabulka  jako  samostatný   soubor  ve   studijních
   materiálech)

               Vnitřní faktory (týkají se samotné koncepce lekce)

   Strength: Silné stránky lekce (Např. Informační přínos, pestrost  technik,
   přitažlivost zpracování)

   Weakness: Slabé stránky  lekce (Např. Malá  aktivizace žáků,  nepřitažlivé
   zpracování, nedostatek obrazového materiálu atd.)

       Vnější faktory (týkají se vztahu lekce a okolí, vnějších faktorů)

   Opportunities: Příležitosti  (Např.  Další  možnosti  využití  lekce  mimo
   školní prostředí)

   Threats: Hrozby (Např. Selhání promítací techniky, pokud je její  zapojení
   značnou součástí lekce atd.)

   2. Tabulka reflexe

    Pohled zpět:                         Pohled vpřed:

    Co se nám povedlo?                   Co se naopak nepovedlo?

    Co z hodiny fungovalo? Jaké metody,  Kdy nastal/a zmatek, nuda..?
    techniky, informace...?
                                         Jaké    metody,     části     lekce
                                         „nefungovaly“?
    Co si z toho vzít do budoucna?       Jak to  napravit?  Pomohou  některé
                                         maličkosti, aby aktivity  fungovaly
    (Zapamatovat    si    aktivity    a  lépe?   (Lepší   instrukce,   menší
    přístupy, které byly úspěšné, co ve  skupinky, jiné hodnocení? Více/méně
    třídě fungovalo,  co  žáky  bavilo,  času?  Názorná   demonstrace?)   Je
    čemu porozuměli atd.)                vhodné  aktivity   změnit?   Změnit
                                         cíle? Vynechat?

   B. Techniky vhodné  k reflexi aktivit,  zážitků, výstav, skupinové  práce,
   tvůrčí činnosti, zhlédnutých dokumentů atd.

   Tyto metody můžeme použít k zjištění názoru žáků na proběhlou činnost.

   1. Nonverbální metody:

   Póly/škály: Vhodné k  rychlému zjištění  stanoviska, názoru,  líbí/nelíbí,
   bavilo/nebavilo atd. Předem  stanovíme otázky či  kategorie, kde je  možné
   vyjádřit míru souhlasu/nesouhlasu  a to  zvednutím ruky  (nejníže-nejméně,
   nejvýše-nejvíce). Variantou je rozmístění dvou bodů (Ano/ne,  Líbí/nelíbí,
   Souhlasím/nesouhlasím atd.) a nechat žáky  se mezi nimi volně pohybovat  v
   závislosti na osobním názoru (na základě vzdálenosti od jednotlivých  bodů
   vyjádřit míru souhlas/nesouhlas atd.)

   Živé obrazy: Cílem  je vytvořit  živý obraz  (v menší  či větší  skupině),
   který by reflektoval dojmy např. z výstavy, proběhlé činnosti.  Jednotlivý
   aktéři mohou posléze slovně „dovysvělit“ záměr/postoj atd.

   Tvorba umělecké díla:  „Umělecké“ pojetí  reflexe, úkolem  může být  např.
   Zhmotnit     dojmy      z     výstavy/koncertu/skladby/zážitku      pomocí
   kresby/koláže/objektu atd., následně slovně  vysvětlit např. Užití  barev,
   motivů, celkovou koncepci atd. Tvůrčí práce může pomoci k ujasnění  pocitů
   a následné  verbalizaci.  Metoda je  vhodná  spíše k  reflexi  zážitku,  u
   reflexe názoru/pocitů z jednoho konkrétní  výtvarného díla může (s)vést  k
   jeho kopírování.

   2. Verbální metody:

   Kolující mikrofon:  Diskusní (ale  i „hodnotící“  metoda), zpravidla  jsou
   všichni aktéři rozmístěni tak,  aby na sebe  vzájemně viděli. Mluví  pouze
   ten,  kdo  má  v  ruce  kolující   předmět  a  má  možnost  vyjádřit   své
   stanovisko/dojem atd.  (Obměnou může  být vyvolávání  pomocí házení  míčku
   náhodným žákům,  pokud  je  skupina  větší,  pomůže  nám  to  lépe  udržet
   pozornost u žáků, kteří by se mohli nudit než na ně „dojde řada“.

   Nedokončené věty:  Úkolem žáka  je dokončit  větu, jejíž  první část  jsme
   pečlivě připravili  (vytiskli  na papír).  Může  nám to  pomoci  rozvinout
   názor/myšlenku/stanovisko, které  by žáka  samotného nenapadli.  Např.  Po
   návštěvě výstavy  rozdáme lístečky:  Myslím si,  že záměr  autora  výstavy
   byl...., Nejvíce se mi  na výstavě líbilo.....,  Kdybych měl/a výstavu  na
   starosti já, tak bych....., Jednou věcí, kterou bych změnil/a...Z hlediska
   využití  prostoru  mi  výstava  připadala.....atd.  Zvolené  věty   můžeme
   přizpůsobit účelu/aktivitě/tomu, co chceme, aby následovalo...

   Dopis autorovi: Zadání v  takovém to případě může  být např. Napsat  dopis
   autorovi námi probíraného významného uměleckého díla/kurátorovi navštívené
   výstavy/hudebnímu skladateli  atd.  Může  se stát  jakousi  formou  osobní
   „recenze“, z určitého hlediska může být  pro žáky zřejmě méně „náročné“  a
   „zábavnější“ než zadání „napište esej..., napište recenzi...“.

   C. Varianty hodnocení žáka učitelem v estetické výchově

   Slovní hodnocení (samostatný soubor ve studijních materiálech předmětu)