423–425Archeologie východních Čech 6 (2013)
Dlouho očekávaný čtvrtý sborník
Veřejná archeologie je na světě.
Koncem roku 2013 vydal Ústav pro archeologii
FF UK spolu s občanským sdružením Veřejná
archeologie sborník Veřejná archeologie IV.
Příspěvky z konferencí Archeologie a veřejnost
2007 a 2012. Jak název napovídá, jedná se o soubor
příspěvků ze dvou ročníků této již tradiční
české konference, a proto je celý sborník poměrně
obsáhlý a pestrý.
V úvodním slově editorů Miroslava Po­pelky,
Renaty Schmidtové a Miroslavy Šmolíkové se
nám dostane přehledného shrnutí všech dosavadních
ročníků i okolností, které konference
provázely a ovlivňovaly. Pak již rovnou následují
příspěvky z konference Archeologie a veřejnost
4/2007 s podtitulem „Archeologie – věc
veřejná?“. Najdeme zde všechna důležitá témata,
postihující možnosti kontaktu archeologie s veřej­ností,
a to od muzejní problematiky přes tvorbu
učebnic dějepisu až po média a turismus.
Rozsahově se články různí, jedná se o kratší
úvahy, praktické informace o konkrétních popularizačních
aktivitách i delší studie založené
na několikaletém bádání.
Za vyzdvihnutí rozhodně stojí několik témat,
která se v české odborné literatuře zatím objevovala
pouze ve zmínkách. Jedním z nich je
například příspěvek Martina Moravce „Archeologie
a cestovní ruch“, ve kterém autor vychá­
zí ze své diplomové práce. Věnuje se v něm
důkladně mnoha různým způsobům, jak využít
archeologii pro potřeby cestovního ruchu a tím
i ke zvýšení ekonomické prosperity daného regionu,
a neopomíjí ani takové aktivity, jako
je geocaching či podwalking. Přichází s novým
Šmidtová, R. – Popelka, M. – Šmolíková, M. – Bureš, M.
(eds.): Veřejná archeologie. Příspěvky z konferencí
Archeologie a veřejnost 2007 a 2012. Ústav pro archeologii
FF UK Praha a Veřejná archeologie o. s. Praha 2013.
ISBN 978-80-905579-1-8, 204 stran.
termínem archeoturismus a na základě svého
precizního výzkumu reflektuje kladný přínos
archeologie v turistickém ruchu pro společnost.
Obecnému přínosu archeologie pro současnou
společnost se pak věnuje Evžen Neustupný
ve svém příspěvku „Archeologie pro všechny“,
který navazuje na jeho předchozí články
věnované archeologii ve třetím tisíciletí. Velice
srozumitelným způsobem zde uvádí významné
argumenty, proč je dnes popularizace archeologie
tak důležitá a jakým přínosem pro širokou
veřejnost dokáže tato věda být. Stěžejní bod vidí
v její artefaktuální podstatě, a to proto, že „lidé
vytvářejí a konzumují artefakty z toho důvodu,
že tím realizují svoje lidství“ . V tomto smyslu
tak podle autora může archeologie přispět v zápase
společnosti s extremistickým enviromentalismem
a intelektuálstvím.
Komunikaci archeologů s novináři nebylo
v naší odborné literatuře zatím věnováno mnoho
prostoru, ač se jedná o téma velmi aktuální
a pro archeologii podstatné. Příspěvek Fre­de­rika
Velinského „Jak podat prst a nepřijít o ruku
aneb bez médií není archeologie?“ je tak zajímavým
vhledem do světa médií a svým analytickým
přístupem přehledně naznačuje obraz
archeologie v současném českém tisku. Jelikož
se autor sám v médiích pohybuje již dlouhou
dobu, jeho rady, jak dostat své sdělení k novinářům
a jak s nimi komunikovat, tak mohou
sloužit celé archeologické obci jako skvělý návod
ke zlepšení mediálního obrazu našeho oboru.
Především praktické informace a postupy se
pak dozvíme v dalších článcích. Luboš Chroustovský
s Liborem Janíčkem ve svém příspěv­
ku  „Veřejnost a archeologie“ ukazují využití
dotazníkového šetření za účelem zjistit, jak je
Recenze424
archeologie vnímána veřejností, a to konkrétně
na průzkumu Katedry archeologie Západočeské
univerzity v Plzni. Ve článku Milana Janča
„Archeologické nálezy hlavního města Prahy
prezentované na místě a veřejnost“ nalezneme
téměř vyčerpávající návod, jak zacházet s torzální
architekturou včetně mnoha příkladů její
prezentace. Miroslav Popelka potom ve svém
příspěvku „Pravěk na stránkách školních učebnic“
popisuje zkušenosti s tvorbou učebnic dějepisu
a uvádí mnoho zajímavých postřehů
týkajících se procesu jejich vzniku. Muzejní
archeologové zase jistě ocení zkušenosti Miroslavy
Šmolíkové, v jejímž článku „Archeologie
dotekem.Archeologické hmatové výstavy v Muzeu
hlavního města Prahy“ nalezneme mnoho
praktických informací k realizaci haptických
výstav s archeologickými tématy. První polovinu
celého sborníku pak zakončují závěry z konference
z roku 2007, jejichž hlavními body jsou
vztah archeologie a veřejnosti, vzdělávání v archeologii
a její vztah k médiím.
O něco rozsáhlejší je pak část sborníku
s příspěvky z konference z roku 2012, jejímž
podtématem bylo „Archeologie přátelská, nebo
děsivá?“. Zde už kromě klasických popularizačně-prezentačních
témat nalezneme také příspěvky
týkající se vnitřní organizace oboru. Takovým
je hned první příspěvek Michala Bureše „Česká
archeologie v tržním prostředí“, ve kterém autor
navazuje na diskuzi z Archeologických rozhledů
z předchozích let o vztahu oprávněných organizací
a servisních firem v archeologii. Podává
přehled řešení, která z diskuzí vycházela, věnuje
se také historii servisních firem, otázce neziskovosti
archeologie a velice palčivému tématu
korupce. Autor rovněž kritizuje komercionalizaci
archeologie nejen na poli finančním, ale
také u bodového hodnocení vědy, která se v posledních
letech stala spíše honem za RIV body.
Autor navrhuje možné cesty vedoucí ke zlepšení
celé situace, ovšem sám dochází k závěru,
že to bude běh na dlouhou trať s  nejistým
výsledkem.
Novým pohledem na současnou veřejnou
archeologii je také příspěvek Tomáše Chmely
„Archeologie v kontextu rozvoje venkova. Poznámky
k metodě LEADER“. Autor se v něm
zaměřuje na spolupráci archeologie a veřejného
sektoru, kdy se zástupci odborné obce mohou stát
přímými aktéry místního rozhodování tzv. zdola,
mimo regionální centra. Program LEADER
(zkratka z angl. „links between actions for the
developmemt of the rural economy“ – propojení
aktivit rozvíjejících venkovskou ekonomiku)
fun­guje na principu zakládání místních akčních
skupin, které díky spolupráci zástupců mnoha
sektorů svým profesním či zájmovým posláním
formují určitý region a dokáží ovlivnit jeho
priority. Celý proces pak popisuje na příkladu
jižního Valašska, kde se archeologii již podařilo
částečně integrovat do procesu místního rozvoje.
Aktuální problematice nových médií se věnují
Veronika Mikešová a Lucie Vélová v článku
„Příspěvek k prezentaci oboru na internetu.
Archeologie na dosah – nový portál Národního
muzea“. V úvodu je nejprve přehledně shrnuta
dosavadní prezentace oboru na internetu spolu
s výčtem zaniklých i existujících archeologických
webů a blogů. Poté autorky představují
nový webový portálArcheologie na dosah, který
vznikl v rámci stejnojmenného projektu Ná­rodního
muzea a jenž má ambice stát se ústředním
bodem prezentace české archeologie na internetu.
Autorky neopomíjejí ani sociální sítě
Facebook a YouTube, které jsou na web navázány
a věnují se také významu webové analytiky
pro takovéto popularizačně-naučné portály.
O novince v univerzitním světě informuje
Miroslav Popelka ve svém příspěvku „Archeologie
a veřejnost – nová součást studijního plánu
oboru archeologie pravěku a středověku na
FF UK“. V roce 2012 byl poprvé na Ústavu pro
archeologii (dříve Ústav pro pravěk a ranou dobu
dějinnou) vypsán přednáškový blok Archeo­logie
a veřejnost, jehož cílem je vysvětlit studentům
úlohu aktivního kontaktu s laickou veřejností
na všech dostupných úrovních komunikace.
Autor uvádí, že zařazení takto orientovaných
přednášek na nejstarší katedře archeologie u nás
nebylo sice snadným úkolem, avšak zcela nezbytným
krokem na cestě k tomu, aby byl obor
lépe pochopen veřejností. Na konci příspěvku
se věnuje také zobrazování archeologie v beletrii,
což bylo jedním z témat přednášek Archeologie
a veřejnost. Tato problematika je u nás
značně opomíjená, ač na veřejnost má často
mnohem větší dopad než aktivity samotných
archeologů. Je tedy rozhodně pozitivní, že se
stu­denti s těmito skrytými nástrahami, které
Archeologie východních Čech 6 (2013) 425
mohou negativně ovlivňovat obraz archeologie
ve společ­nosti, setkají již v rámci vysokoškolského
studia.
Zajímavou a přínosnou studií do problematiky
prezentace archeologie pod širým nebem
je článek Petra Sokola „Kulisa, kopie, návrat do
minulosti? Úvaha nad silnými a slabými stránkami
archeoskanzenů pohledem odborného návštěvníka“.
Autor rozlišuje archeoskanzeny a archeoparky
a zcela oprávněně je považuje za
masmédium oboru archeologie se vzdělávacím
potenciálem. Upozorňuje ovšem na fakt, že ne
všechna tato zařízení splňují potřebná kritéria
a vyjmenovává časté nedostatky, které tuto prezentaci
provázejí. Na konkrétních příkladech
pak ukazuje různé způsoby využití archeoskanzenů
a archeoparků, a to nejen v České republice,
ale i v jiných evropských zemích.
Nemůžeme ovšem opomenout ani ostatní příspěvky.
O novinkách a spokojenosti návštěv­níků
s již klasickým českým archeoskanzenem se
dočteme v článku Bohumíra Dragouna „Archeologické
muzeum v přírodě Villa Nova Uhřínov
a veřejnost“. Jak vznikají a probíhají vzdělávací
programy pro školy a veřejnost v Muzeu hl.
města Prahy, popisuje na konkrétním příkladu
Veronika Klimešová Bačová ve svém příspěvku
„Výprava za Kelty – archeologický program
pro školy a veřejnost v Muzeu hlavního města
Prahy“. Dětem se také věnuje Josef Jan Kovář,
který v článku „Popularizace archeologie a his­torie
ve volnočasových aktivitách dětí a mládeže“
ukazuje, jak skvěle a efektivně lze prezentovat
historické vědy v různých dětských organizacích
a sdruženích. Důležité informace ohledně
zpřístupňování archeologických dat Národním
památkovým ústavem a možností jejich využití
pak přináší příspěvek Lenky Militké a Pavly
Popelářové „Státní archeologický seznam České
republiky 2012 – nové možnosti online veřejného
přístupu“.Anechybí ani průzkum veřejného
mínění, tentokráte věnovaný návštěvnosti
muzeí obyvateli větších měst středních a vý­chodních
Čech. Ten představují ve svém příspěvku
„Muzeum (archeologické sbírky) a veřejnost“
Katarína Petriščáková a Veronika Klimešová
Bačová.
Na konci sborníku najdeme opět závěry
z konference z roku 2012, které jsou podstatně
rozsáhlejší než ty z roku 2007. Jejich hlavním
tématem je ochrana archeologického kulturního
dědictví a nutná aktivizace archeologické obce
ve věcech a úředních procesech tohoto dědictví
se týkajících. Pozitivně pak byl zhodnocen
příklon archeologických pracovišť v muzeích
k muzejně pedagogické prezentaci archeologického
dědictví a také etablování tématu veřej­
né archeologie do výuky na univerzitách. Jak
je vidět z předchozích článků, obě konference
byly plné aktuálních a zajímavých témat, a tedy
i celý sborník rozhodně stojí za přečtení. A neměl
by být čten pouze archeology, kteří se aktivně
věnují prezentaci a popularizaci. Pozornost
těmto tématům by měli věnovat všichni badatelé,
kteří mají zájem na zlepšení postavení
našeho oboru ve společnosti a sami se na tom
chtějí aktivně podílet.
Veronika Mikešová