R
ozhlédneme-li se dnes pozorně
kolem sebe, co všechno spatříme?
Počítače, notebooky, dotykové telefony,
tablety, mp3 přehrávače, širokoúhlé
televizory, digitální fotoaparáty,
kamery. Všudypřítomné vlny signálu
mobilních operátorů či wi-fi naštěstí nevidíme
a necítíme, přesto jsou všude
kolem nás. Ač si to většina z nás téměř
neuvědomuje, žijeme obklopeni digitálními
vymoženostmi moderní civilizace.
Tato vyspělá zařízení nám mají život
usnadnit a zpříjemnit, ač se nám často
zdá, že je tomu naopak.
Moderní technologie
a popularizace vědy
Díky snadné dostupnosti moderních
technologií již určitým multimediálním
zařízením disponuje téměř každý člen
naší společnosti. Většina uživatelů tato
zařízení běžně využívá k práci, zábavě
i získávání informací. Někteří však stojí
nejen na straně příjemců dat a informací,
ale také na straně jejich poskytovatelů
a tvůrců. Pro ty jsou digitální technologie
jedinečnou inovací, umožňující nové
možnosti ve vytváření, propagaci, šíření
i ukládání originálního obsahu a dat. To
se týká nejen například médií, informačních
služeb, zábavního průmyslu a umělecké
sféry, ale také všech vědních oborů.
I pro vědce samotné jsou digitální technologie
obrovským přínosem.
Základním pravidlem našeho světa je
známý fakt, že ten, kdo chce přežít, se
musí v určitém smyslu přizpůsobit okolním
podmínkám. A proto i tak specifický
obor, jakým archeologie bezpochyby je,
musí respektovat toto pravidlo a jít takříkajíc
s dobou. Ovšem nejen ve vědeckých
postupech, ale také v popularizaci
a prezentaci oboru, kde má česká archeologie
ve srovnání se svými zahraničními
kolegyněmi stále co dohánět.
A právě popularizaci dokáží multimédia
a digitální technologie v dnešní době
prokázat velkou službu. Moderní publikum
je totiž již navyklé na multimediální
podněty zprostředkované televizí, počítačovými
hrami, aplikacemi pro mobilní
telefony, tablety a čtečkami. Není se
čemu divit, že rychle ztrácí zájem a koncentrace
se vytrácí tváří v tvář čtení
dlouhých bloků textů na panelech ve výstavách
či při pohledu zdálky na zasklené
artefakty.2
Toto si dnes musí
uvědomit každý popularizátor, který
chce u veřejnosti se svou prací uspět.
O významu a smyslu popularizace
archeologie zde není nutné se rozepisovat,
neboť o této problematice toho u nás
bylo již řečeno mnoho (věnovali se jí
například archeologové Michal Bureš,
Miroslav Popelka, Miroslava Šmolíková
nebo Radomír Tichý3
) a její přínos je
nezpochybnitelný. Jakým přínosem však
mohou být pro prezentaci archeologie
digitální technologie a multimédia?
MUZEUM 14
1 Článek byl vypracován
v rámci projektu NAKI č. DF-
12P01OVV045 „Archeologie
na dosah. Edukace a prezentace
archeologického kulturního
dědictví“, který je
financován Ministerstvem
kultury ČR.
2 CHOWANIEC, Roksana.
Archaeology on the Web.
Educating children and youth
though internet portals. In:
Archaeological Heritage:
Methods of Education and
Popularization. Oxford:
Archaeopress, 2012, s. 37.
3 Jako tematický výběr z prací
lze uvést např. BUREŠ, Michal.
Archeologie a veřejnost. In:
ŠMOLÍKOVÁ, M. – BUREŠ, M.
a kol. (eds.) Veřejná archeologie
I., Příspěvky ke konferenci
Archeologie a veřejnost, Praha
2005, 33–38.; POPELKA, Miroslav,
ŠMOLÍKOVÁ, Miroslava.
Archeologie pro laickou veřejnost.
(Re)konstrukce
a experiment v archeologii 3,
2003, 153–156.; TICHÝ, Radomír.
Deset let naší archeologie
věnované veřejnosti. Živá
archeologie 10, 2009, 2.
MUZEUM 52 / 1 / 2014 / s. 14–20
Přínos multimédií a digitálních technologií
pro popularizaci archeologie1
Veronika Mikešová
Mgr. Veronika Mikešová
Národní muzeum
veronika_mikesova@nm.cz
BENEFITS OF MULTIMEDIA AND DIGITAL
TECHNOLOGIES FOR POPULARIZATION
OF ARCHAEOLOGY
The article deals with the newest trends in popularisation and presentation
of archaeology. It concerns uses of digital technologies and
multimedia and it shows their specific application on the example
of the project “Archaeology at Reach”. The article highlights not only
the positives of modern technologies but it is also touching their
negatives. The author of this article does not neglect other digital
trends used in current popularisation of archaeology and foreshadows
the ways of future continuation of this approach.
Keywords: presentation, archaeology, multimedia, digital technologies,
Internet, social networks
A co všechno se pod tímto termínem
vlastně skrývá?
Multimédia jsou digitální prostředky,
integrující různé formáty dokumentů,
respektive dat (například text, tabulky,
animace, obrazy, zvuk, video, apod.),
zprostředkující nebo napodobující realitu
a napomáhající tak větší názornosti.4
Jejich
používání dnes umožňují právě digitální
technologie. Z výčtu výše vidíme,
že téměř všechny jednotlivé formáty dat
již v prezentaci archeologie užívány byly
a jsou, ovšem většinou samostatně či
pouze ve spojení dvou formátů dat.
Ovšem propojení více formátů do multimediální
podoby přináší mnoho výhod,
a to především proto, že multimédia působí
na více smyslových receptorů najednou
a tak přispívají k efektivnějšímu
přijímání a zapamatování předávaných
informací. A v tomto se právě skrývá obrovský
edukační potenciál multimédií.
Díky tomu, že dokáží zapojit více smyslů
naráz, dochází k intenzivnějšímu rozvíjení
různých typů inteligence – verbální,
zrakově prostorové, fyzické, hudební
i interpersonální.5
To je důležitým aspektem
nejen u dospělých, ale hlavně u dětí,
pro které se tak archeologie může stát
nejen zajímavou alternativou trávení volného
času, ale také způsobem osobnostního
rozvoje.
Lidé již po staletí navštěvují knihovny,
archivy a muzea, aby se něco naučili,
něco nového objevili a také aby se bavili.
S nástupem elektronických médií – nejprve
rozhlasu, poté televize a nyní internetu
– se však tradiční aktivity učení,
objevování a zábavy posunuly ze sféry
veřejného prostoru fyzických institucí do
obývacích pokojů a pracoven.6
V rozhlase
a v televizi se u nás s archeologií
setkat můžeme, ovšem spíše sporadicky
v rámci některých historicky orientovaných
pořadů či v případě nových archeologických
objevů ve zprávách. Internet
tak nabídl jedinečnou šanci pro popularizaci
archeologie, neboť poskytuje neomezený
prostor pro prezentaci absolutně
čehokoli. Potřeba viditelné a efektivní
prezentace oboru na internetu, včetně
potřeby vzniku samostatného archeologického
portálu, již byla vyjádřena mnohokrát
(naposledy například v roce
20127
). Ovšem průlom v této oblasti přinesl
až projekt Archeologie na dosah. Edukace
a prezentace archeologického kulturního
dědictví, který je realizován mezi roky
2012 až 2014 na Oddělení pravěku a antického
starověku v Národním muzeu
a je financován Ministerstvem kultury
ČR v rámci Programu aplikovaného výzkumu
a vývoje národní a kulturní identity
(NAKI).
Jak na internet aneb příklady
dobré praxe
Projekt Archeologie na dosah se snaží
využívat nejen klasické popularizační
metody, tradiční v české archeologie
(jako například přednášky, exkurze, výstavy
apod.), ale zaměřuje se také na
u nás zcela nové způsoby prezentace archeologie,
využívající multimédií a digitálních
technologií. A právě na tomto
projektu si můžeme ukázat, jak velkým
přínosem je pro popularizaci vědy internet
a jakými způsoby ho lze využít.
Pro snazší orientaci v problematice lze
internetové komunikační kanály vhodné
pro primární prezentaci archeologie rozdělit
do několika sekcí: webové portály,
sociální sítě, kanál YouTube, virtuální výstavy
a multimediální vzdělávací platformy.
Sekundární prezentaci oboru pak
zajišťují samotná média, která na svých
MUZEUM 15
4 DOSTÁL, Jiří. Multimedia,
hypertext and hypermedia
teaching aids – a current trend
in education. Časopis pro technickou
a informační výchovu
[online]. Olomouc: 2009,
roč. 3, č. 1 [cit. 1. 12. 2013].
Dostupné z http://www.jtie.
upol.cz/clanky_2_2009/multi-
medialni_hypertextove_
a_hypermedialni_ucebni_
pomucky.pdf.
5 FISCHER, Robert. Učíme děti
myslet a učit se. Praha:
Portál, 1997.
6 KALFATOVIC, R. Martin.
Creating a Winning Online
Exhibition. Chicago: American
Library Association, 2002,
s. xiii.
7 MIKEŠOVÁ, Veronika.
Využití průzkumů veřejného
mínění pro potřeby zjištění
vztahu mezi archeologií a veřejností
v ČR. Živá archeologie,
2012, roč. 14, č. 2, s. 66–69.
Obr. 1: Webový portál Archeologie
na dosah
on-line portálech (např. zpravodajské servery
iDnes, Novinky, Deník) zveřejňují
čerstvé archeologické objevy. Ovšem
i zde je vítána vlastní aktivita a zapojení
archeologů, protože samotní novináři
nejsou schopni nejen odhalit, ale také
správně interpretovat veškeré pro veřejnost
zajímavé novinky.
Co se týče samostatných webových portálů
zaměřených na prezentaci archeologie,
v současné době u nás existují pouze
jediné ucelené a pravidelně aktualizované
stránky, a to právě portál Archeologie na
dosah (www.archeologienadosah.cz,
obr. 1). Ten svým návštěvníkům zprostředkovává
archeologické poznání prostřednictvím
populárně-naučných článků,
archeologických novinek a zajímavostí,
tipů na výlety za archeologií, obecných
informací o české i zahraniční archeologii
i konaných akcích a také pomocí interaktivních
prvků, jako jsou například pravidelné
hádanky či ankety. Na portál
přispívají kromě pracovníků Národního
muzea i další odborníci z řad archeologů
a také studenti Ústavu pro archeologii
FF UK. Webové stránky Archeologie na
dosah slouží samozřejmě také jako základna
a spojovací linie celého stejnojmenného
projektu a informují o jeho
současném pokračování a aktuálních aktivitách.
Návštěvnost portálu se v současné
době pohybuje mezi dvěma sty až šesti sty
návštěvníky za den a za rok a půl jeho
existence ho navštívilo již téměř 50 tisíc
unikátních návštěvníků (obr. 2), což lze,
vzhledem k poměrně úzkému zaměření,
považovat za úspěch. Problematice českých
archeologických portálů i podrobnostem
o portálu Archeologie na dosah
byl již věnován samostatný článek8
,
proto se jimi zde již nebudeme detailněji
zabývat.
Sociální sítě jsou nepochybně obrovským
přínosem pro archeologii, neboť ji dokáží
dostat i k té části laické veřejnosti, ke
které by se po jiných kanálech dostávala
jen stěží. Na sociálních sítích dnes velká
část populace různých věkových kategorií
tráví značnou část volného času,
a proto jsou ideálním místem pro oslovování
nových potenciálních příznivců
archeologie. Proto i webový portál
Archeologie na dosah má svou samostatnou
stránku na sociální síti Facebook
(www.facebook.com/ArcheologieNaDosah,
obr. 3).9
Díky té se podařilo získat již
více jak tisíc tzv. fanoušků, přičemž některým
příspěvkům se podařilo oslovit
i několik tisíc uživatelů, nemajících žádnou
návaznost na facebookovou stránku
Archeologie na dosah.10
Vzhledem
k tomu, že sociální síť Facebook slouží
primárně k zábavě uživatelů, je nutné
tomu přizpůsobit i obsah, který chceme
šířit. Naším cílem samozřejmě je dostat
informace o archeologii a archeologickém
kulturním dědictví na kvalitní obsahové
úrovni k laické veřejnosti. Ovšem
aby se nám podařilo oslovit co nejširší
veřejnost, je nutné ji nejprve zaujmout.
K tomuto účelu se výborně osvědčilo
sdílení fotografií z pořádaných akcí pro
veřejnost, tematicky laděných fotografií
„z pravěku“ či uměleckých fotografií
archeologických sbírkových předmětů.
Fotografie jsou na internetu jedním z nejoblíbenějších
a nejsdílenějších mediálních
formátů a právě ty archeologické či
„pravěké“ mají pro veřejnost nádech
tajemna a neznáma, proto je uživatelé
často šíří dále. Ovšem vždy by měl být
kladen důraz na to, aby byly fotografie
fakticky správné, to znamená, aby dobové
kostýmy, artefakty i technologie
odpovídaly archeologickým poznatkům
současnosti. Pak se nám podaří nejen zaujmout
širokou veřejnost, ale také ji zároveň,
byť podprahově, poučit o našem
kulturním dědictví.
Na Facebooku lze také kromě obsahu
z vlastních zdrojů sdílet i zajímavosti
z jiných portálů, multimediální novinky
z Čech i zahraničí, videa či pozvánky na
akce. Kreativitě se meze nekladou a rozvíjení
spolupráce s jinými institucemi
a organizacemi přináší jedině pozitivní
MUZEUM 16
8 MIKEŠOVÁ, Veronika,
VÉLOVÁ, Lucie. Prezentace archeologie
na internetu.
Archeologie na dosah – nový
portál Národního muzea. In:
Veřejná archeologie. Příspěvky
z konferencí Archeologie a veřejnost
2007 a 2012. Praha:
Ústav pro archeologii FF UK
a Veřejná archeologie o.s.,
2012, s. 165–172.
9 Facebook byl zvolen proto,
že jde o nejvyužívanější sociální
síť v ČR. Podle serveru
Marketing Journal ho využívá
1,8 milionů skutečných uživatelů,
zatímco konkurenční síť
Twitter 157 tisíc (údaj z dubna
2013 na www.m-journal.cz).
10 Stejně jako u webových
stránek, i u Facebooku je
důležité sledovat analytiku
návštěvnosti a dosahu. Dle
těchto dat je pak možno upravit
marketingovou strategii
tak, aby byla veškerá činnost
efektivnější.
Obr. 2: Google Analytics pro
web Archeologie na dosah,
stav k 25. 2. 2014
výsledky. Jak již bylo řečeno, vždy je
však potřeba hlídat nejen kvalitu, ale
také kvantitu sdíleného obsahu, kdy
platí pravidlo „všeho s mírou“. Téma sociálních
sítí je dnes rozšířené a existuje
k němu obrovské množství literatury,
především v on-line podobě. Proto
pokud chceme vést úspěšnou facebookovou
stránku, je nutné si nejprve celou
problematiku sociálních sítí nastudovat.
Dalším skvělým digitálním médiem je
kanál YouTube. Většina z nás používá
YouTube k vyhledávání hudby, ovšem
lze ho využít i k edukačním účelům.
Opět na příkladu Archeologie na dosah
(www.youtube.com/user/archeologienadosah)
vidíme, co vše se dá na tomto kanále
sdílet. Je vhodný například
k nahrávání videonávodů na různá pravěká
řemesla, záznamů z akcí pro veřejnost
či propagačních videí. Díky
vlastnímu kanálu YouTube je také možno
uplatnit virální marketing11
. Tak i v projektu
Archeologie na dosah vznikají
v současné době audiovizuální spoty, jež
jsou uživateli sociálních sítí virálně šířeny
a přispívají tak k propagaci nejen projektu,
ale také archeologie obecně.12
Právě
v audiovizuální tvorbě je možno spatřovat
velký potenciál, neboť filmy a seriály
jsou oblíbenou formou zábavy i vzdělávání
a pro popularizátory je to tedy výborná
cesta, jak nenásilně dostat
archeologii až k lidem domů. Ovšem je
samozřejmě nezbytné, aby se na této
tvorbě vždy podíleli velkou měrou sami
archeologové, jinak mohou vznikat téměř
katastrofální výsledky (jak sami můžeme
vidět v některých televizních pořadech či
filmech s archeologickými tématy).
Zcela novým a v české archeologii zatím
nevyužitým způsobem popularizace jsou
virtuální výstavy. Ty dokáží díky své online
existenci prezentovat archeologická
témata včetně muzejních sbírek široké
veřejnosti bez jakéhokoli omezení přístupnosti.
Jediné, co návštěvník k jejich
shlédnutí potřebuje, je přístup na internet.
Zde je však nutné zdůraznit rozdíl
mezi virtuální výstavou a digitalizovanou
sbírkou, která vystavuje fotografie
sbírkových předmětů bez dalších souvi-
slostí.13
Oproti tomu virtuální výstava
musí mít jasně určené téma, titul, záměr
a také cílové skupiny, pro něž chceme
dané téma ilustrovat.14
Ovšem většinou
není možné převzít koncept fyzické výstavy
do virtuální, neboť virtuální prostředí
má svá specifika a vyžaduje
vlastní nápad.
V projektu Archeologie na dosah v současné
době vznikla také celá nová platforma
s názvem Virtuální archeologie,
která takové vitruální výstavy zahrnuje
(obr. 4). Systém funguje na principu
e-learningu, kdy si návštěvník po shlédnutí
virtuálních výstav může nově nabyté
znalosti otestovat v kvízech či osvěžit
v jednoduchých hrách. Vše je doplněno
rozsáhlou sekcí materiálů ke stažení, kde
návštěvníci naleznou mnoho zajímavých
podkladů jak pro vlastní studium, tak
také zábavných, jako například komiksy,
videa či návody na pravěké řemeslné
techniky. Jelikož se jedná o naprostou novinku,
je zřejmé, že bude nutno ji pečlivě
sledovat a postupně zdokonalovat. Celá
platforma by však měla efektivním způsobem
popularizovat českou archeologii
a díky zábavnému způsobu podání tak
oslovit zcela nové potenciální příznivce
z řad široké veřejnosti.
Vidíme, že v projektu Archeologie na
dosah se zatím daří využívat digitální
technologie poměrně efektivně. Aby to
MUZEUM 17
11 Virální marketing je marketingová
technika, která se
snaží oslovit co největší množství
potenciálních příjemců
skrze sociální sítě a předat jim
tak určité sdělení. Je založen
na originalitě a zajímavosti
obsahu, který přiměje uživatele
ho samovolně šířit. Virální
marketing vyžaduje velké
množství kreativity a také odvahy
realizovat nové nápady.
12 První spot Minulost (v) nás
(http://www.youtube.com/wat
ch?v=ZNg9oYmvONs) dosáhl
za necelý měsíc od svého uveřejnění
téměř 1300 shlédnutí.
13 U nás takto funguje portál
eSbírky (www.esbirky.cz),
který zpřístupňuje on-line
sbírky z několika desítek českých
muzeí.
14 KALFATOVIC, R. Martin.
Creating a Winning Online
Exhibition. Chicago: American
Library Association, 2002, s. 2.
Obr. 3: Facebooková stránka
Archeologie na dosah
tak bylo, je potřeba přistupovat k nim
jako k celistvému multimediálnímu balíčku
a udržovat mezi všemi kanály jasné
propojení. V opačném případě by vznikal
pouze chaotický a neorganizovaný
soubor různých platforem, ve kterém by
se ztráceli nejen uživatelé, ale i samotní
autoři. Je nutné tedy ke všem těmto aktivitám
přistupovat jako k systému logicky
provázaných komunikačních
kanálů.
Další možnosti využití
Výše zmíněné příklady však samozřejmě
nejsou vyčerpávající. Možností, jak využít
multimédia a digitální technologie,
je nespočet a meze jim klade pouze
vlastní kreativita. Nutností je však dobrá
orientace v současných technologiích
a také chuť učit se novým, pro archeologii
netypickým znalostem, jako je například
marketing či základy tvorby webů.
Zajímavou formou popularizace jsou
také počítačové hry. Při jejich precizním
a didakticky promyšleném zpracování je
takto možné edukovat širokou veřejnost
různých věkových kategorií a přiblížit jí
tak archeologii zábavným způsobem. Velice
zdařilým příkladem je počítačová
hra Veligrad: Fos-Zoe-Nika.15
V té znovu
ožila jedna z nejvýznamnějších českých
archeologických lokalit, a to Uherské
Hradiště – Sady v době života Cyrila
a Metoděje. Hráč má tak jedinečnou
možnost vidět tento církevní areál v podobě,
ve které se patrně nacházel v 9.
století a nechat se okouzlit zdařilými 3D
vizualizacemi, které pro většinu lidí mají
mnohem větší výpovědní hodnotu, než
pouhé 2D obrázky (obr. 5). Ve hře se střídají
dvě časové linky, zmíněné 9. století
a současnost, kdy hráč v roli studentky
archeologie pracuje na referátu o velkomoravských
lokalitách a dostane se tak
například do Památníku Velké Moravy či
přímo do Slováckého muzea. Díky těmto
dvěma liniím se tak hráči dozví také
mnoho informací o práci archeologů či
konzervátorů, takže poznají nejen historické
souvislosti, ale zjistí také, jak tato
fakta byla odhalena.16
Na podobném principu se také nabízejí
možnosti vzdělávacích programů pro
školy, ať už přístupné on-line, či jako
součásti učebnic. Multimediální výukové
programy se již ve školství několik let
objevují, a proto by rozhodně stálo za to
podporovat jejich zavádění i do výuky
dějepisu. Obzvláště také proto, že učitelé
dějepisu si často s obdobím pravěku nevědí
rady či ho nepovažují za dostatečně
důležité pro to, aby mu věnovali v rámci
výuky více času. Poutavý výukový program,
připravený ve spolupráci archeologů
a pedagogů by jim tedy jedině
pomohl a také by postupně zlepšoval
nejen povědomí veřejnosti o naší nejhlubší
minulosti, ale také její vztah k ní.
MUZEUM 18
Obr. 4: E-learningová platforma
Virtuální archeologie
15 Hra je již volně ke stažení
na http://www.slovackemu-
zeum.cz/doc/860/.
16 Veligrad: Fos-Zoe-Nika.
Slovácké muzeum [online].
[cit. 2013-12-06]. Dostupné z:
http://www.slovackemuzeum.
cz/doc/841/.
Obr. 5: Ukázka ze vzdělávací
počítačové hry Veligrad:
Fos-Zoe-Nika
Další, velice zajímavou možností, jak využít
digitální technologie v prezentaci archeologie,
je tzv. rozšířená realita
(augmented reality). Jedná se o postup,
kdy je realita, tedy skutečný obraz, doplněn
počítačem vytvořenými objekty,
tedy zobrazení reality s přidanými digitálními
prvky (obr. 6). Technický proces
je poměrně složitý a nemá cenu se jím
zde nyní zabývat, důležité však je, že
tato technologie je obzvláště vhodná například
pro zobrazování rekonstrukcí
pravěkých či středověkých situací na jejich
původní místa či například pro doplnění
pozůstatků historických staveb
do jejich původní podoby. V zahraničí již
archeologové rozšířenou realitu poměrně
hojně aplikují17
, u nás se na jejím
využití zatím pracuje. Jedním z pracovišť,
kde se snaží zapojit do prezentace
archeologie právě rozšířenou realitu, je
například Archeologický ústav AV ČR
v Praze, a to konkrétně v rámci projektu
Archeologické 3D virtuální muzeum. Nové
technologie dokumentace a prezentace neolitického
sídelního areálu.18
Všechno má své stinné stránky
Všechny tyto možnosti jsou sice velice
atraktivní a mají velký edukační potenciál,
jejich značnou nevýhodou je ovšem
poměrně nemalá finanční náročnost.
Aplikace těchto moderních technologií
vyžaduje navíc nejen značné úsilí samotných
archeologů, ale také zapojení
mnoha dalších spolupracovníků, převážně
z technických oborů. Nicméně při
zdařilém využití (a také správné propagaci)
je efektivita vysoká a za všechnu
vynaloženou snahu rozhodně stojí.
Digitální média také bezesporu otvírají
novou dimenzi přístupu k muzejním archeologickým
sbírkám. Nejsou však
všelékem, někdy mohou paradoxně odtáhnout
pozornost lidí od skutečných
předmětů a ukotvit ji pouze na jejich digitální
reprodukci.19
Proto k nim musíme
podle toho přistupovat
a nepracovat s nimi jako s „náhražkou“
skutečného muzea, ale spíše jako s dalším
vzdělávacím prvkem, který má
sloužit ke zvýšení zájmu potenciálních
návštěvníků o muzejní sbírky a k jejich
přilákání do muzea.
A jako vždy, i zde platí rčení, že všeho
moc škodí. Dnes se někdy můžeme setkat
s tím, že při návštěvě výstavy na nás
ze všech stran mluví či blikají obrazovky,
všudypřítomné digitální panely nás vybízejí
k interaktivitě a my pak často zapomeneme
věnovat pozornost
samotným vystaveným artefaktům. Ačkoli
se může zdát, že světové muzejní
trendy k tomuto vývoji přispívají, opak
je pravdou. Stále bychom si měli uvědomovat,
že edukační potenciál muzea je
právě v jeho sbírkách a ty by měly i nadále
zůstat hlavním předmětem prezentace.
Ovšem vhodné, promyšlené
a opodstatněné doplnění multimediálními
prvky samozřejmě ničemu neuškodí,
ba právě naopak.
Závěrem nezbývá nežli konstatovat, že
ačkoli je v posledních pár letech věnována
multimédiím a digitálním technologiím
čím dál větší pozornost, jejich
využití v prezentaci a popularizaci české
archeologie je zatím stále v plenkách.
Nicméně značný zájem veřejnosti o onMUZEUM
19
Obr. 6: Rozšířená realita
využitá na vizualizaci antického
chrámu. Podle VLAHAKIS
– DIDIER a kol. 2002
a)
b)
17 CIEJKA, Karolina. Using social
media and new technologies
in the popularization and
promotion of archaeology. In
Archaeological Heritage:
Methods of Education and
Popularization. Oxford:
Archaeopress, 2012, s. 53–58.
18 Osobní sdělení. Detaily
o projektu na
http://www.arup.cas.cz/?p=158
02, nebo KVĚTINA, Petr, KONČELOVÁ,
Markéta, BRZOBOHATÁ,
Hana, ŠUMBEROVÁ,
Radka, ŘÍDKÝ, Jaroslav, PAVLŮ,
Ivan. Neolithic settlement in
Bylany: taking a new look at
old digs. In Progress in Cultural
Heritage Preservation –
EUROMED 2012, International
Journal of Heritage in the
Digital Era 1, 2012, s. 61–64.
19 MERRIMAN, Nick. Involving
the public in museum archaeology.
In: Public Archaeology.
New York: Routledge, 2004,
s. 85–108.
line prezentaci (což jsme si ukázali výše
na příkladu projektu Archeologie na
dosah) nám ukazuje, že něco takového
v České republice chybělo a že širokou
veřejnost archeologie velice zajímá a je
ochotna se jí zabývat. Proto není pochyb
o tom, že bychom tuto poměrně novou
cestu archeologické popularizace měli
dále rozvíjet. Na druhou stranu to rozhodně
neznamená, že klasické metody,
jako jsou výstavy, přednášky, publikace
či exkurze budeme opomíjet. Naopak,
jako nejefektivnější způsob popularizace
se jeví kombinace obou typů metod, jak
klasických, tak moderních. Jedině tak je
v dnešní době možné zlepšovat přístup
veřejnosti k archeologii a zároveň tak budovat
i její pozitivní vztah k archeologickému
kulturnímu dědictví.
Použité zdroje:
DOSTÁL, Jiří. Multimedia, hypertext and
hypermedia teaching aids – a current
trend in education. Časopis pro technickou
a informační výchovu [online].
Olomouc: 2009, roč. 3, č. 1 [cit. 2013-
12-03]. Dostupné
z: http://www.jtie.upol.cz/clanky_2_
2009/multimedialni_hypertextove_a_
hypermedialni_ucebni_pomucky.pdf.
CIEJKA, Karolina. Using social media
and new technologies in the popularization
and promotion of archaeology.
In: Archaeological Heritage: Methods of
Education and Popularization. Oxford:
Archaeopress, 2012, s. 53–58.
FISCHER, Robert. Učíme děti myslet a učit
se. Praha: Portál, 1997.
CHOWANIEC, Roksana. Archaeology on
the Web. Educating children and
youth though internet portals.
In: Archaeological Heritage: Methods of
Education and Popularization. Oxford:
Archaeopress, 2012, s. 37–42.
KALFATOVIC, R. Martin. Creating a Winning
Online Exhibition. Chicago: American
Library Association, 2002.
MICHL, Petr. Infografika: Sociální sítě
v Česku. Marketing Journal [online].
Praha: 2013. [cit. 2013-12-03].
Dostupné z: http://www.m-
journal.cz/cs/internet/socialni-
site/infografika--socialni-site-v-cesku_
_s416x9788.html.
MERRIMAN, Nick. Involving the public
in museum archaeology. In: Public
Archaeology. New York: Routledge,
2004, s. 85–108.
MIKEŠOVÁ, Veronika. Využití průzkumů
veřejného mínění pro potřeby
zjištění vztahu mezi archeologií a veřejností
v ČR. Živá archeologie, 2012,
roč. 14, č. 2, s. 66–69.
MIKEŠOVÁ, Veronika, VÉLOVÁ, Lucie.
Prezentace archeologie na internetu.
Archeologie na dosah – nový portál
Národního muzea. In: Veřejná archeologie.
Příspěvky z konferencí Archeologie
a veřejnost 2007 a 2012. Praha: Ústav
pro archeologii FF UK a Veřejná
archeologie o.s., 2012, s. 165–172.
Veligrad: Fos-Zoe-Nika. Slovácké muzeum
[online]. [cit. 2013-12-06].
Dostupné z: http://www.slovacke-
muzeum.cz/doc/841/.
VLAHAKIS, Vassilios, DIDIER, Stricker,
GLEUE, Tim, DAEHNE, Patrick,
ALMEIDA, Luís. Archeoguide: An
Augmented Reality Guide for
Archaeological Sites. Computer Graphics
in Art History and Archaeology
[online]. 2002, 9/10 [cit. 2014-01-03].
Dostupné z: http://www.tecgraf.puc-
rio.br/~mgattass/ra/ref/RA_Ru-
inas/01028726.pdf.
MUZEUM 20