1 DÝKY NÁLEZOVÝ KONTEXT - eneolit, starší a střední doba bronzová (DB) nálezy hlavně z hrobů - mladší doba bronzová většina nálezů pochází z depotů - vždy významný podíl ojedinělých nálezů DATACE: - kovové dýky od počátku eneolitu (doly na měď Bulharsko, Ai Bunar, Rumunsko, Rudna Glava) - tři hlavní horizonty výskytu v době bronzová a halštatské 1. hlavní zbraní starší a počínající střední DB (RBA-BB), později vedle mečů ustupují do pozadí (již od BC) 2. závěr mohylových kultur a počátek popelnicových polí: dýky peschierského typu 3. v HD-LA se znovu objevují dýky s podkovovitou rukojetí - v HA2-HC se nevyskytují (s výjimkou importovaných dýk s křížovou rukojetí) FUNKCE DÝKY: ZBRAŇ: zbraň pro boj zblízka NÁSTROJ: užívány jako nože, čepel broušená jednostranně, ale řezným nástrojem může být i dýka naostřená po obou stranách SYMBOL: - mají výraznou symbolickou funkci - dýka v hrobě není výhradně mužským atributem - výjimečně honosné dýky rozvinuté únětické kultury (ÚK) - některé dýky jsou uloženy v hrobě beze stop použití, jsou zřejmě přebroušené - miniaturní dýky kultury zvoncovitých pohárů (KZP) (symbol × šipky) → ve střední DB se prodlužuje čepel → od střední DB se objevují nože a přebírají funkci nástroje → od konce střední DB hlavní roli zbraně i symbolickou roli přebírá meč HLAVNÍ LITERATURA NOVÁK, P. 2011: Die Dolche in Tschechien, PBF VI, 13. VLADÁR, J. 1974: Die Dolche in der Slowakei, PBF VI/3, München. - na počátku současná existence kovových a kamenných dýk ŠEBELA, L. 1998: Spätäneolithische und altbronzezeitliche Silexdolche in Mähren, Saarbrücker Studien und Materialien zur Altertumskunde 6/7, 1997-1998, 199-226. ŠEBELA, L. – ŠKRDLA, P. 1997: Pozdně eneolitické složené dýky na Moravě. Přehled výzkumů 1993-1994, 77-86. TERMINOLOGIE - čepel a rukojeť (jilec, dřík) bývala dřevěná někdy bronzová - čepel má: ostří – hrot – týl - rukojeť má: záštitu (s Heft)/ oblouk (ramena) s výřezem a nýty – dřík – hlavici (knoflík) 2 ENEOLIT typ Šebastovce (vložený obrázek Vladár 1974, Taf. 1: 3) - ploché listovité dýky s podélným žebrem - náleží k nejstarším typům měděných dýk v Evropě - známe ji z hrobů lažňanské skupiny (starší eneolit) - V Slovensko, paralely na Ukrajině typ Malé Leváre (= typ Velehrad-Dolní Semerovce) (PDM 125:17) NĚMEJCOVÁ-PAVÚKOVÁ (1964) - masivní měděné dýky se středovým žebrem a protáhnutou lichoběžníkovitou týlovou částí se 4-5 otvory pro nýty - depot z Malých Levár (na řece Moravě), spolu s měděným dlátem, sekeromlatem a velkým brýlovitým závěskem - starší a počátek středního eneolitu, na našem území datování Jevišovice C2 (kultura nálevkovitých pohárů) - z Moravy: Velehrad, rozšíření: Polsko – východní Slovensko typ Plumlov - nález z depotu, podobná Laškov - vzdálené analogie pouze v Polsku, případně na Ukrajině - datace kultura s kanelovanou keramikou a jevišovická kultura DÝKY KZP - dýky s řapem, otvory pro nýty výjimečně, více typů - starší jsou delší, mladší spíše kratší typ Stehlčeves - dlouhá trojúhelníkovitá čepel, variabilní násadní trn - datování: starší a střední fáze KZP - rozšíření: od Z Evropy (Francie, Sardinie) po příbuzné tvary v Moldávii, Přičernomoří a na Ukrajině, např. Těšetice – Kyjovice „Sutny II“ - varianta Ludéřov: štíhlá dlouhá čepel, kratší řap (kadlub Ludéřov, dýka Předmostí) (PDM 144: 11, 13) typ Smolín (PDM 144: 10) - kratší trojúhelníkovitá čepel, řap většinou s lištami, širší variační rámec - nejrozšířenější tvar KZP v Čechách a na Moravě (19ks: Smolín, Střelice) - datování: střední a mladší fáze KZP - rozšíření: od J Francie přes Německo a Hor. Rakousko po Maďarsko - varianta Kobylnice: 2 nýtové otvory – výjimka typ Mochov - miniaturní délka nepřesahuje 5 cm, uvažovalo se, že jde o hroty šípů nebo symbol - variabilita, jednotícím hlediskem jsou malé rozměry typ Remedello - známý typ Z Evropy podle kultury Remedello v S Itálii - štíhlé dýky s řapem i u kultury se šňůrovou keramikou, výjimečně varianta nože, neřadí se do konkrétních typů (PDM 135: 7, 8) 3 STARŠÍ DOBA BRONZOVÁ - převažují triangulární dýky, často patrné broušení čepelí - měděné dýky se objevují se na pohřebištích nitranské skupiny a dalších epišňůrových kultur (košťanská) a na pohřebištích staršího období ÚK - bronzové triangulární dýky, bronz dominuje až mladším období ÚK typ Nitra (slovenský typ, shodný s typem Vřesovice-Těšínov) - triangulární plochá s obloukovitým týlem, délka 15-20 cm - typická oboustranná výzdoba čepele žlábky a rytými liniemi varianta Letonice (PDM 162: 30) - s výstupkem v týlu - nitranská skupina na V Moravě BA1, pohřebiště Holešov ploché triangulární dýky se 3 nýty v zaobleném týlu – typ Vřesovice-Těšínov (PDM 144: 12, 159: 28) - základní provedení únětických dýk (57 exemplářů), jednoduché nevelké tvary - masově rozšířeny, četné varianty - lokality: Vřesovice, Břeclav, Těšetice hroby 11, 17, 22 aj. - datování: od mladší fáze KZP do věteřovské skupiny (s možným přežíváním) - rozšíření: od Ruska po Francii varianta Vyškov: se 2 nýty v týlu, varianta Lednice: se 4 nýty v týlu, varianta Těšetice se zesílenou čepelí: 3-5 nýtů, datování: BA2, rozšíření: zvýšená koncentrace na J Moravě Těšetice hr. 24, Svrkyně (APČ 25: 4) varianta Kyjovice se žlábky podél břitů, datování: BA2, varianta Šatov: se žlábky podél břitů a více jak 3 nýty, varianta Mikulov: se 3 nýty a zaoblenou čepelí, výzdoba únětického nebo saského typu (PDM 162: 29), varianta Polepy: s více jak 3 nýty a zdobenou čepelí (výzdoba únětického, saského nebo rhônského typu), např. Rebešovice (PDM 159: 29) Lorencová, A. – Podborský, V. – Beneš, J. 1987: Těšetice-Kyjovice. 3, Únětické pohřebiště v Těšeticích-Vinohradech. Brno. Přístupné v e-prezenčce. větší dýky s rombickým tvarem čepele, 5 malých nýtů – typ Malé Žernoseky - není častý, podle depotu se 4 dýkami, otisk výřezu rukojeti - pozdní exemplář z Moravy z přelomu starší a střední DB Ladná (PDM 179: 15) - datování: BA2(-BB1) - rozšíření: Čechy, Sasko, Morava užší čepele s podélným žebrem, 3 nebo i 2 nýty – typ Hradčany - někdy i více žeber (Kyjovice) (Lorencová – Beneš – Podborský 1987, obr. 44 d/18, též virtuální sbírka) - tvoří pojítko s dýkami střední DB - rozšíření: od Z Slovenska přes Moravu a Čechy, zásah až do Polska (Roztoky, Břeclav) deltoidní typ Újezd u Brna - vysoký vytažený týl, 3 větší nýty, menší tvary - datování: mladá a pozdní ÚK i věteřov (Křepice) - rozšíření: J Morava a stř. Podunají miniaturní dýky (APČ 25: 1, 2) - maximální délka 7,5 cm 4 DEPOTY DÝK V ČECHÁCH: - Horoměřice/Kozí Hřbety (Praha 6-Suchdol) - depot z roku 1928 – 7 honosných dýk (4 dýky typu Horoměřice, 2 dýky typu Ripatransone, 1 čepel typu Okna), 2 bronzová válcovitá kování hlavice jílce, zdobená bronzová pochva na dýku - tato lokalita se nachází jen několik set metrů SV od eponymního naleziště ÚK na druhé straně Únětického potoka - dýka č. 1 - zlaté podložky nýtů, zdobená jantarovou inkrustací (nýty, rukojeť), rukojeť litá na ztracenou formu uvnitř pryskyřičná látka, která držela nedochovanou inkrustaci rukojeti, dýka je evropským unikátem, nejvíce se jí blíží nález z Bresinchen - dýky 3. a 4. mají funkční jen 3 nýty, jantarové vložky - BÖHM, J. 1928; DIVAC, G. – SEDLÁČEK, Z. 1999 - Luštěnice (okr. Mladá Boleslav) – 6 dýk (2 dýky typu Luštěnice, 2 dýky typu Rezenbühl, 1 dýka typu Horoměřice, 1 typu Granowo, 1 čepel hrotité sekery, 6 triangulárnách dýk s nýty různých typů, 4 čepele dýk počínající střední DB), 2 masivní C náramky a 21 hřiven, 1 kruhový terč s výzdobou - Okna (okr. Česká Lípa): 1 dýka typu Okna 1 dýka typu Horoměřice - STOCKÝ, A. 1928, obr. 5/9; NOVÁK, P. 2011 organické pochvy dýk - již v KZP jsou stopy dřevěných pochev na dýčkách (např. z Rosnic v Čechách, z Prosiměřic a Těšetic-Kyjovic „Suten II“ na Moravě) - na čepelích dýk se od starší DB objevují zbytky organického materiálu – dřeva, kůže → existence pochev - ve starší DB již i doklady kombinovaného materiálu pochev: organická látka a nýty z plechu (Malé Číčovice hr. 19, Lovosice hr. 4) - častější stopy pochev pak jsou z mohyl střední DB (Vrhaveč, Nová Huť, Houšťka, Křtěnov = zde bronzové hřebíčky pochvy, Holýšov aj.) - žárový hrob z Pavlova = tulejkovité nákončí pochev bronzová pochva na dýku z Kozích Hřbetů-Horoměřic (APČ 25: 5) - z bronzového plechu, uzavřená krycím plechem pouze ve svrchní části – původně asi vyložená kůží, zdobená jemným perlovcem - dvojce plechových oušek k zavěšení, d = 264 mm - rozšíření: v celé Evropě nemá analogie!!! TYPY VÝZDOBY - dýky s plnou litou rukojetí byly původně členěny podle ryté výzdoby čepele, jména typů podle územního rozšíření (UENZE, O. 1938) 1. Rhônetypus – obrácené T se zdvojenou nožkou (Holubice) 2. Italiescher Typus – svazky rytých linií podél břitů v kombinaci s klikatkou (Horoměřice) 3. Schweitzer Typus 4. Aunjetitzer Typus – šikmo šrafované trojúhelníky (Horoměřice, Luštěnice, Okna) 5. Oder-Elbetypus 6. Malchingr Typus 7. Sächsischer Typus – horizontální pruhy krátkých linií → „rybí“ či větvičkovitý motiv 8. Sonderformen 5 (Novák 1992, Abb. 2) dýky s plnou litou rukojetí - výskyt ve větší míře v Z, J a střední Evropě, vzácněji ve Skandinávii - na území Čech a Moravy 16 ks, hlavně z depotů (Horoměřice, Luštěnice, Okna) - NOVÁK, P. 2011 – nedodržuje dělení podle výzdoby, přiklání se ke konstrukčním charakteristikám a dělí nálezy na dvojdílné dýky s plnou litou rukojetí typ Horoměřice (z původních nejblíže únětickému typu) (APČ 25: 5, 6, 9, 10) - široká obloukovitá ramena, omegovitý výřez rukojeti, 3/5 nýtů - rukojeť odlévaná ve 2 podélných částech, snýtovaná zaretušovány spoje - výzdoba únětického typu: šikmo šrafované trojúhelníky - d = 275-314 mm - rozšíření: zejména v oblasti únětické kultury - lokality. Horoměřice 4 ks, Okna 1 ks, Luštěnice 1 ks typ Luštěnice (z původních nejblíže saskému typu) - užší obloukovitá ramena (záštita) s omegovitým výřezem, 3 funkční nýty - nezdobená rukojeť s plochou hlavicí - široké podélné žebro na čepeli typ Ripatransone (z původních nejblíže italskému typu) - podle depotu v Itálii - horní část rukojeti nahrazena organickým materiálem, ve spodní části rukojeti je tulej, odlehčení → úspora suroviny - 5 nýtů, funkční jsou jen 2 krajní a částečně i ten prostřední; 2 dlouhé nýty v tuleji stabilizovaly rukojeť - výzdoba únětického a italského typu 6 typ Rezenbühl (z původních nejblíže švýcarskému typu) - název podle hrobu 1 v Thun-Rezenbühl ve Švýcarsku - široká obloukovitá záštita - litý trn rukojeti s navlečenými prstenci oddělujícími původní vložky z organického materiálu, části rukojeti jsou spojeny 3-8 nýty, ale ne všechny musí být funkční - 2 nálezy z depotu z Luštěnic SHRNUTÍ: - dvojdílné dýky všech 4 typů jsou na našem území známy především z depotů (celkem 12 ks), jedna z pohřebiště Vliněves, ale asi ne z hrobu (Pleinerová – Hošek – Frána 2003) - datování: mladší období ÚK = horizont Langquaid (BA2) - koncentrace v české skupině ÚK, ve středních a severních Čechách jednodílné dýky s plnou litou rukojetí, odlévány v celku typ Granowo (z původních nejblíže typ odersko-labský) - podle depotu z Polska, vazby k ÚK v Polsku a Německu - nýty jsou jen zdánlivé, nefunkční - d = 251-315 mm - 3 exempláře: Český Brod-Liberec, Budčeves, Slavhostice - datování: mladší období ÚK dýka s plnou litu rukojetí z Mušova (PDM 154: 3) - STUCHLÍK, S. 1980 - první nález dýky s litou rukojetí z Moravy a současně první hrobový nález z ČR - pochází z bohatého hrobu 29 (58), sekundárně otevřený - ojedinělý tvar → domácí derivát, vyrobena podle dvojdílných předloh - jednodílná, ve výzdobě kombinuje únětické a saské prvky - datování: pozdní období UK - podobný ojedinělý nález z Radslavic LITERATURA K DÝKÁM S PLNOU LITOU RUKOJETÍ PLEINEROVÁ, I. - HOŠEK, J. - FRÁNA, J. 2003: Bronzová dýka s litou rukojetí z Vliněvsi u Mělníka, AR LV/3, 539-547. SCHWENZER, Stefan 2004: Frühbronzezeitliche Vollgriffdolche. Typologische, chronologische und technische Studien auf der Grundlage einer Materialaufnahme. In: Kataloge vor – und frühgeschichtlicher Altertümer 36. Mainz velké honosné dýky – čepele typu Okna (APČ 25: 8) - velké masivní čepele, délka 265-288 mm, zaoblený týl - výzdoba únětického charakteru se vzájemně liší (NOVÁK, P. 2011, tab. 66) - diskuse zda jde o hrotité sekery - datování: mladší období ÚK - rozšíření: ÚK, jde o výjimečné tvary, analogie z muzea ve Wrocławi - lokality: Okna (12 nýtů), Horoměřice (3 nýty) 7 hrotité sekery (dýkovitá sekera/dýky s kolmou rukojetí/Stabdolch/Dolchstab/Dolchaxt, berła sztyletowa) - forma zbraně doby bronzové rozšířená v S a SZ Evropě (Irsko, Anglie až Z Polsko) - na našem území vzácné, některé čepele typu Vřesovice-Těšínov jsou asi hrotité sekery - kritériem pro rozlišení je: 1. poloha nýtů: dvojce nýtů s velkým odstupem při jedné straně týlu, na protilehlé straně je pouze jeden otvor 2. tvar rukojeti: rovná linie dělící čepel od týlu - na Z jsou celokovové ve střední Evropě s dřevěnou rukojetí - malé tvary d = 82-86 mm - Polepy, Malé Žernoseky, Třebíč, Jaroměřice nad Rokytnou - jedna vytažena z Ipľu (vložený obrázek Vladár 1974, Taf. 7: 158) - datování: mladší období ÚK - SARNOWSKA, W. 1969, GEDL, M. 1980, WÜSTEMANN, H. 1995 STŘEDNÍ DOBA BRONZOVÁ - hlavním znakem je prodloužení čepele, některé téměř tak dlouhé jako meč - týl se přes destičkovitý vyvíjí směrem k mečům s jazykovitou rukojetí - dosti pravidelně na čepeli středové žebro - směrem ke Karpatské kotlině přibývá výzdoby konec starší DB a starší a střední fáze MK typ Borotice - rozšířený klenutý týl, 4-5 nýtů, délka = 146-173 mm - 3 exempláře: Borotice (mohyla č. 2, věteřovská sk., PDM 168: 28), Charváty, Svatobořice - varianta Věteřov: podle eponymního sídliště, žlábkovitě broušené stěny, d = 75/88 mm, 2 exempláře - datování: závěr starší DB a nejstarší fáze MK - rozšíření: střední Podunají - navazují delší čepele dýk nebo krátkých mečů Dýšina (APČ 68: 2) dýky s destičkovitým týlem = Griffplattendolche - rozděleny do dvou typů podle tvaru destičkovitého týlu - datování: starší a střední stupeň MK - rozšíření: od Karpatské kotliny přes Polsko, Rakousko po Francii - z dýk tohoto typu se vyvinuly meče s destičkovitým týlem = Griffplattenschwerter (Boleradice PDM 178: 4, Dýšina APČ 68: 2) typ Chramostek - kruhovitý nebo zaoblený týl, 4 nýty, délka = 120-294 mm - 12 exemplářů: Holýšov (APČ 68: 3), Chramostek, Blatec (o. Olomouc) typ Holýšov (mohyla č. 9a) - trapézovitý týl, 4 lichoběžníkovitě uspořádané nýty, d = 86-181 mm - 10 exemplářů: Olbramovice (PDM 177: 22), Přítluky (PDM: 177: 16), Krchleby, Holýšov (APČ 68: 1, 4) 8 typ Vrhaveč (mohyla č. 1) - štíhlá čepel s rombickým profilem - dvojce masivních nýtů v rovně nebo klenutě ukončeném týlu - rovný otisk rukojeti, průměrná d = 126 mm - celkem 59 exemplářů: Dambořice (o. Hodonín), Borotice (o. Znojmo), Klentnice (o. Břeclav), Všekary (o. Domažlice) (APČ 68: 7) - datování: R BB2-BC, přežívají až do počátku PP - rozšíření: celá střední Evropa typ Milínov (mohyla č. 30) (APČ 132: 1, též virtuální sbírka) - štíhlá čepele s výrazným podélným oblým žebrem, vystupujícím na profilu čepele - oblé nebo rovné ukončení rukojeti, dva nýty, průměrná d = 132 mm - 41 exemplářů: Staré Hradisko (o. Prostějov), Prostějov, Uherský Brod, Brodek - datování: střední a mladší fáze MK, možnost přežívání do PP (zvláště v depotech) - rozšíření: střední Evropa, shodně s typem Vrhaveč jednodílné dýky s plnou litou rukojetí, střední doba bronzová typ Kbel - drobné, nezdobené dýky s plnou litou rukojetí - 3 exempláře: Chocenice (okr. Plzeň-Jih) (APČ 68: 6) - datování: střední stupeň mohylové kultury (BB2-BC1) - rozšíření: výskyt omezen na Z Čechy typ Chodouň (APČ 68: 5) - výjimečně se objevují v Čechách - jednodílná nezdobená, d = 202-205 mm - 2 exempláře: Chodouň (okr. Beroun, mohyla č. 1), Praha-Hloubětín (mohyla) - datování: starší-mladší stupeň SMK (BB-BC) varianta Hradisko u Kroměříže - dýka bez analogií v depotu ze závěru mohylové kultury, knoflík i v depotu z Blučiny z počátku popelnicových polí (PP)!!! - tvarově blízko k dýkám typu Granowo (starší DB) ZÁVĚR STŘEDNÍ DOBY BRONZOVÉ A MLADŠÍ DOBA BRONZOVÁ dýky s hrotitým týlem = typ Kunětice (PDM 168: 29) - hrotitý týl se 2-3 nýty, d = 137-236 mm, podélné žebro čepele - 9 exemplářů: Velké Hostěrádky, 4 x Hradisko u Kroměříže, Újezd u Brna, Moravský Krumlov, Hněvošice (o. Opava) + 2 podobné - rozšíření: Rakousko, Morava, Itálie, Polsko, západní Evropa - rapírová dýka je typická bodná zbraň - podoba rákosového listu →souvislost s meči typu Rixheim - počínající tvarová variabilita s narůstajícím počtem dílen, místní produkce varianta Blučina: v podélné ose jazykovitého týlu předlitý otvor s 1-2 nýty (PDM 196: 1) - 6+3 exempláře (Drslavice, Blučina, Tetčice, Jarohněvice) - datování: mladý stupeň mohylových kultur až starší PP, BC-HA1 (drslavické depoty) 9 dýky typu Peschiera - PERONI, R. 1956 rozčlenil dýky typu Peschiera na 4 skupiny (19 sérií), příliš podrobné - název podle lokality na břehu jezera Garda (terramarní sídliště) - ve střední Evropě se dýky tohoto typu objevují v užší tvarové škále než v Itálii - rukojeť je plochá, jazykovitá, záštita byla nahrazena rozšířením mezi rukojetí a čepelí - způsoby ukončení rukojeti o půlkruhová hlavice (hřibovitá) o obloukovitě vykrojená (APČ 132: 2) o s kroužkem (PDM 196: 3, 4, též virtuální sbírka) o rovná (PDM 196: 2) - lokality na Moravě: Velké Hostěrádky, Drslavice, Mostkovice, Nezamyslice, Švábenice - datování: (BC)-HA1 - rozšíření: s překvapující podobností jsou rozšířeny téměř po celé Evropě, ale i v Přední Asii, na Kavkazu (předkobánská kultura), v Egyptě - lokální centra výroby, počet dýk peschierského typu na Moravě je tak vysoký, že je možné předpokládat místní produkci, dříve se uvažovalo pouze o importech typ Jorj-Abaúj (Novák 2011) – jazykovitá rukojeť se závěsným kroužkem, ale i rámečkovitá či plná litá, širší oblast střední Evropy, bývalé Jugoslávie, Rumunska typ Bosisio (Novák 2011) – rovná jazykovitá rukojeť, rovně zakončená, s postranními lištami a se dvěma nýty, BD-HA1 dýčka s prolamovanou rukojetí (PDM 196: 20) - miniaturní symbolická dýka z Náměště na Hané, d = 40 mm (DOHNAL, V. 1983) - odlita v jednom kuse, silné středové žebro, mandlovitý tvar čepele připomíná peschierské dýky, prolamovaná rámová rukojeť oválného obrysu je pro dýku neobvyklá, ale objevuje se u břitev - analogie ve srubové a černoleské kultuře (Ukrajina, Rusko) - datování: BC-BD POZDNÍ DOBA BRONZOVÁ bimetalické dýky s křížovou rukojetí - PODBORSKÝ, V. 1967, BÁTORA - objevují se v trácko-kymerském horizontu (HB3) - společným znakem je kombinace bronzu a železa, příznačná pro přechod DB v dobu železnou → železná čepel zalita do bronzové rukojeti, odlévané na ztracenou formu, originalita každého exempláře (zejména typ Gamów) - střední Evropa, Karpatská kotlina, největší koncentrace v oblasti Kavkazu varianta Gamów (depot z polského Slezska) (PDM 218: 6) - s prolamovaným dříkem rukojeti - lokalita: Štramberk-Kotouč (depot č. 5, vložený obrázek Novák 2011: 524) bronzová rukojeť sestává z rámu dříku s vnitřní prolamovanou výzdobou kruhů, kloboučkovitá hlavice, záštita rukojeti je vodorovná a má menší kruhový otvor v jednom křídle, zbytky železné čepele sahají do spodní části dříku rukojeti - lokalita na Slovensku: Malý Cetín, okr. Nitra (Bátora ) varianta Golovjatino - s prostým plným dříkem rukojeti - lokalita: Komárno 10 dýky s rukojetí do tvaru T (T – förmig) - krátké bronzové dýky - Wojciechowice (vložený obrázek Gedl 1980, Taf. 7: 48) - rozšíření: Německo, Polsko, Ukrajina, Rusko - datování: HB2/3 HALŠTAT - dýky jsou známy z knížecích hrobů v Hallstattu a Hundersingen, ale rošířeny po Evropě - halštatská dýka ve střední Evropě byla nošena na řemeni za pasem; dýka je minimálně polovině případů uložena po pravém nebo levém boku ve střední části těla; dva 1 cm široké řemeny byl připevněny nýty na přední stranu pochvy a upevněny k opasku dýky s anténovitou (s podkovovitou) rukojetí - datování: anténovité zbraně obecně známy nejdříve ze 7. stol. př. n. l., ale nejstarší anténovité dýky HC2, celkově HC2-D3 - rozšíření: Španělsko, J aV Francie, Itálie, Švýcarsko, Belgie, J Německo, Polsko: Bielczyny (vložený obrázek Gedl 1980, Taf. 7: 43) - průběžně se objevuje i pseudoantropomorfní pojetí rukojeti krátké dýkovité meče s antropomorfní rukojetí - známe od časného laténu LTA akinaky – dýky/krátké mečíky - železné čepele, krátké, dvousečné ostří - mohou mít anténovitou i T-hlavici, se srdcovou záštitou - ze skytského prostředí, skvostné posvátné zbraně - rozšíření: Rusko, Ukrajina, u nás nejsou známy, ale na Slovensku: Želiezovce, ojediněle Polsko: Łubnice (vložený obrázek Gedl 1980, Taf. 7: 49), Bulharsko, Rumunsko - v Ruském prostředí datovány 7.-4. stol. pochvy dýk - kombinace kovu a organického materiálu → dřevěné pochvy obtočené bronzovým nebo železným drátem či páskem - celokovové spojovány dohromady překrytím předního plechu zadním, jen zřídka nýty - S od Alp se objevují nejpozději v HD1, v Itálii známy jistě již v 8. stol.