MEČE
meč – zbraň s širší čepelí, na obou stranách broušenou s hrotem, který je v podélné ose
čepele, rukojeť, hlavice, jednoduchá záštita
- meč je symbolem síly a moci
- v Evropě od střední doby bronzové (DB)
- jejich větší rozšíření je spojené až s dobou popelnicových polí (PP), zcela běžnou zbraní
až v období pokročilé doby laténské
- na mečích můžeme doložit často nabroušení nebo i záseky (BRIDGFORD 1997;
OSGOOD - MONKS - TOMS 2000, 24), které jsou spojeny s jejich reálným používáním,
současně se v archeologických nálezech objevují zbraně, které nebyly nabroušeny, ani
nenesou stopy používání - je možné uvažovat, že se jedná o symbolickou funkci
- dřevěné meče se nepoužívali  hole, kyje
- meče v hrobech, depotech
- deponování ve vodě
o depoty zbraní v zvodnělém prostředí – oběti zbraní po vítězné bitvě (Anglie)
o nálezy z Labe „Porta Bohemica“ (Záporocký)
o říční nálezy (Torbrüge)
- původně nejstarší meč z Doraku v Přední Asii z poloviny 3 tis. př. n. l. je podvrh
ZÁKLADNÍ LITERATURA
NOVÁK, P. 1975: Die Schwerter in der Tschechoslowakei I, PBF IV/4.
ŘÍHOVSKÝ, J. 2000: Die bronzezeitlichen Vollgriffschwerter in Mähren, Pravěk –
Supplementum 7. Brno.
WINIKER, J. 2015: Die bronzezeitlichen Vollgriffschwerter in Böhmen, PBF IV/19,
Stuttgart.
PODLE TVARU ČEPELE
- sečný
- bodný
- rapírový (čepel je úzká a slabá → bodná zbraň)
VÝVOJ TVARU ČEPELE
- profilace čepele se mění od forem dlouhých a tenkých spíše k listovitým formám sečných
zbraní
- předpoklad, že se nejednalo o zbraně určené k šermování, ale o zbraně sečné, případně
úderové
ZÁKLADNÍ TYPY MEČŮ:
- s destičkovitou rukojetí (Griffplattenschwerter)
- s trnem (Griffangelschwert) organické rukojeti/obložení rukojeti
- s jazykovitou rukojetí (Griffzungenschwerter)
- s plnou litou rukojetí (Vollgriffschwerter)
POCHVY
- meče se nosily v pochvách z organických materiálů
- kované součásti pochvy známe z halštatu
MEČE S DESTIČKOVITOU RUKOJETÍ (Griffplattenschwerter)
- vyvinuly se ze středobronzových dýk s týlem ve tvaru destičky, která se prodlužuje
- postupně se prodlužuje i čepel, je tenká podoba „rákosového listu“
- většinou bez výzdoby, Boleradice s rytou výzdobou odkazující na meče typu Apa
typ Saint-Triphon (podle P. Schauera 1971)
- na hranici s dlouhými dýkami
- zakulacený týl se šesti nýty
- datování: BB
- třídění podle tvaru destičky (P. Novák)
s trojúhelníkovitou destičkou
- ojedinělý nález: Klentnice
- datování: starší stupeň mohylových kultur
se zakulacenou týlní destičkou
- z dýk typu Chramostek, nejblíže typu Sögel (typ E. Sprockhoffa)
- Morava: Boleradice u Hustopečí (PDM 178:4)
- datování: střední stupeň mohylových kultur
s trapézovitou destičkou
- z dýk typu Holýšov, Starý Plzenec-Sedlec (APČ 68:9)
- datování: střední-mladší stupeň mohylových kultur
typ Gamprin (podle P. Schauera 1971)
- Čechy: lok. Zelené u Lužan, zachována část dřevěné rukojeti
- datování starší-střední stupeň mohylových kultur
s malou destičkou a dvěma velkými nýty
- typ Saatdorf (podle P. Schauera)
- datování: střední-mladší stupeň mohylových kultur
typ Sauerbrunn
- listovité vykrojení čepele
- Leobersdorf taky výzdoba, ale v Rakousku je jich zdobených víc
- datování: starý a střední stupeň stř. DB
- rozšíření: nejrozšířenější typ v Z Evropě
typ Rixheim (eponymní lokalita v Hesensku)
- rapírový meč řadí se mezi meče s destičkovitou rukojetí
- datování: konec stř. DB a počátek PP, BC-BD
- velmi úzký týl, 3 nýty na zachycení rukojeti
- další typy podle týlu (typ Monza v Itálii)
- 70-80 cm délky, bodná zbraň
- rozšíření: Z Evropa, Balkán, evropské meče jsou odvozeny z balkánských, Slovensko:
Rimavská Sobota
GRIFFANGELSCHWERTER (die Angel = čep, závěs dveří)
- týl přechází do násadního trnu, varianty rozlišeny podle tvaru tohoto týlu
- sečné meče, čepel má těžiště ve spodní části, směrem k týlu se zužuje
- vyskytuje se především v západní Evropě
- v ČR jsou 4 exempláře z Čech: Litoměřicko (SZ Čechy) a Týn nad Vltavou (APČ 68:11)
- datování: BD-HB
MEČE S JAZYKOVITOU RUKOJETÍ
- vyvinuly se z mečů s destičkovitou rukojetí
- starší bodné × mladší sečné
typ Boiu-Keszthely /Boju-Kestej/
- nejstarší z mečů s jazykovitou rukojetí, datování: již BB2-BC1
- navazují na meče s destičkovitou rukojetí, typ Sauerbrunn
- výskyt: S Itálie (pohřebiště Olmo di Nogara), Maďarsko, Rumunsko
- na Moravě Kojátky s výzdobou (PDM 178: 2), Mořice, Slovensko: říční nález Bratislava
(STASLO 127:2)
typ Smolenice (podle P. Novák)
- jazyk přechází v záštitu plynule
- na Moravě Kobeřice (PDM 178:1), Slovensko: Smolenice (STASLO 127:3)
- datování BB2-BD
původní třídění Ernsta SPROCKHOFA (1931) přetrvává pro nejstarší typy
definuje typy (římská čísla, chronologicky) a varianty (malými písmeny, tvarově)
typ Sprockhof Ia, Ib
- mírně vydutý dřík rukojeti, zpravidla bez výzdoby
- datování BC2-BD
- rozšíření: střední Podunají → Itálie
- Morava: Myslejovice, Slovensko: Rimavská Sobota (depot) Lučenec, Nové Město nad
Váhom (STASLO 226), Čechy: Houšťka (mohyla), Mochov (APČ 68:10)
- typy Assenhofen, Mining
typ Sprockhof IIa
- nejběžněji rozšířená varianta, velmi časté → “meče obyčejného typu“
- datování: BD
typ Nenzingen (typ podle Cowena)
- delší rákosová čepel, výrazné středové žebro
- největší počet mečů s jazykovitou rukojetí, 26 ks v ČR a SR (PDM 188:31), Velké
Žernoseky (APČ 132:4), rozšířen po celém kontinentu i v Egyptě, i v S Evropě
typ Stätzling (typ podle Cowena)
- jazykovitý nástavec
- na Moravě 2 ks: Přestavlky (PDM 203:42), Pasohlávky, Velké Žernoseky
přechodné jazykovité meče
- datování: HA-HB
- odlišují se tvarem rukojeti, která získává soudkovitý tvar
- rozšíření ve spodní části, stále dlouhé tvary
typ Hemigkofen
- říční nálezy z Porta Bohemica tj. Velké Žernoseky, Slovensko: Vyšný Sliač
- datování: HA2-HB1
typ Letten
- velmi podobný typu Stätzling, ale má U nebo A vykrojení záštity
typ Erbenheim
- soudečkovité vykrojení rukojeti, mohou se objevit rýhované lišty
- těžiště se posunuje do spodní části – přechod k sečným zbraním, bodnosečné
- Morava: Pasohlávky (PDM 213:1)
jazykovité meče pozdní doby bronzové
typ Meinz
- datování: HB1
- hlavice rukojeti má tvar rybího ocasu
- dřík je silně vydutý, 2-3 nýty, záštita 2×2 nýty
- listovité rozšíření čepele, může se objevit ricasso, na břitu se může objevit výzdoba
- délka 60 cm
- Z část střední Evropy, Vodňany u Českých Budějovic
typ Klentnice
- datování: HB1 (stupeň Klentnice I)
- výjimka z hrobu 63 v Klentnici (PDM: 198:18), anténovitý nadstavec pochází z fragmentu
meče s jazykovitou rukojetí + koflík Osternienburg-Dresden, nejstarší známé anténovité
zakončení rukojeti meče
typ Locras
- datování: HB1
- soudkovitě rozšířený dřík rukojeti, trojúhelníkovitá záštita s výřezy
- bohatě zdobené meče, zejména v horní části břitu
- rozšíření: Švýcarsko, J Německo, Morava
- Vrahovice (okr. Prostějov, PDM 213:3), Neratovice a Skočice v Čechách
typ Forel
- datování: HB2/3
- silně rozšířený střed dříku rukojeti → barokizující
- ostře trojúhelníkovitá záštita, lišty rukojeti mohou být rýhované
- čepel s listovitým rozšířením
do HB náleží i další typy:
typ s rámovou rukojetí – není plná – Velké Žernoseky
typ s rozštěpenou rukojetí
typ s prolamovanou rukojetí (ažurování)
HALŠTAT
- CS i Fe meče jsou si podobné, Fe jsou zkorodované, snižuje se možnost určit typ
- jazykovitá rukojeť je nejčastější
- objevují se do HD1 na konci 7. - v první pol. 6. stol. mizí, změnil se způsob boje, jsou
vystřídány dýkami s anténovitou rukojetí
Základní práce:
PARE, Ch. 2004: Schwert. Reallexikon der Germanischen Altertumskunde 27. Berlin.
typ Gründlingen (typ Steinkirchen)
- hrob 78 z Klentnice meč typ Gründlingen (PDM 234:17)
- datování: HC-HD1
- silně vydutý dřík, zpravidla více nýtů v záštitě 2×2, v lichoběžníkovité destičce 1-2 nýty
- plochá jazykovitá rukojeť
typ Mindelheim
- vydutý dřík rukojeti s 1 nýtem a postranními lištami, lichoběžníkovitá
destička rukojeti
- někdy i trnový nástavcem – na něm mohla být naražena hřibovitá
hlavice (Pilzknaufschwerter), zpravidla z organického materiálu
- zubovité zúžení a následné rozšíření ostří, zesílení středovým žebrem
- datování: HC-HD1
- rozšíření: Z halštatský okruh
- na lokalitě Hallstatt několik desítek těchto mečů, eponymní lokalita
v Bavorsku, Česká republika: Kolín
- vložená ilustrace z Pare 2004
MEČE S PLNOU LITOU RUKOJETÍ
- meč byl reprezentativní zbraní a o mečích s plnou litou rukojetí to platí dvojnásob
- u mečů s plnou litou rukojetí nejen přelévání rukojeti, ale i skovávání a
- jeden meč z Karpatské kotliny dokonce odlit dohromady (UK dýky se často odlévají
dohromady, ale i hodně dvojdílných)
základní rozdělení podle hlavic
• s kotoučovitou hlavicí
• s číškovitou hlavicí
• s anténovitou hlavicí
• s kulovitou hlavicí
• se sedlovitou hlavicí
- nejstarší se objevují od sklonku BA v prostoru Karpatské kotliny, celý stupeň BB
- typy Apa a Zajta pojmenovány podle depotů
typ Apa
- Apa v Rumunsku – nejvýznamnější středobronzový depot
- má oblou klenutou záštitu, 5 polokoulí na hlavici
- listovitou čepel s bohatou výzdobou, je sečnou zbraní
- na Slovensku meč přiřazený k typu Apa z Váhu (Bártík – Furmánek 2004), autoři se
ztotožňují s názorem W. Davida, že tyto meče se využívali od konce starší DB do
poloviny střední DB (závěr BA a celý BB)
- rozšíření: dvě centra, Karpatská kotlina a severní Evropa
typ Zajta
- Zajta depot v Maďarsku (Potisí), v tomto depotu zbraně: 3 meče tohoto typu, dýka, 2
sekery → původně přiřazen Kosziderskému horizontu (BB1)
- datování: BB
- čepel je listovitá, špičatě oválná hlavice
subtyp Simontornya – na rozhraní mezi dýkou a mečem, dle Mozolics
- na Moravě až od období počínajících PP
typ Spatzenhausen
- datování: BB2-BC1
- J Německo, Z provenience v Čechách jsou 2 exempláře (na Moravě a na Slovensku není)
- Nemá výzdobu čepele, střízlivé provedení
- rovný dřík rukojeti, špičatě oválný průřez, jednoduchá horizontální ováná hlavice s oblým
knoflíkem
- čepele mají listovité vykrojení – sečné, objevuje se ricasso
dunajský typ = s osmihrannou rukojetí
- datování: BC
- častější výskyt, technologicky vyspělejší – navazuje na typ Spatzenhausen
- rukojeť soudečkovitě rozšířená v dříku má 8 hran
- hlavice je oválná, plochý knoflík, čepel má středové žebro – střechovitě hráněná
- zvláště na záštitě se může objevit jemná výzdoba
- Čechy: Vrhaveč (APČ 68:12)
- častější zejména v Z části Evropy (Německo, Dánsko, ale i Slovensko)
typ Riegsee
- nejstarší meč PP, datování BD
- soudečkovité rozšíření dříku rukojeti, kosočtverečný nebo oválný průřez rukojeti, někdy
ve spodní části průřez kosočtverce v horní oválný
- charakteristická rytá výzdoba rukojeti paragrafovými nebo hákovitými vzory, ale i
nezdobená varianta (výzdoba se omezuje až na rýhy pod horní částí rukojeti)
- náleží podunajskému kulturnímu prostředí nezdobené exempláře i v Sedmihradsku
- na J Moravě 2 zdobené exempláře z Ivančic (PDM 178:3) a Loděnic, a 2 nezdobené
(Hluk, Vedrovice), Slovensko: Gemer (STASLO 227:1)
DREIWULSTSCHWERTER – podle 3 žeber na dříku rukojeti
meč liptovského typu – datování HA
- má kónický dřík rukojeti
- zdobená žebra a nezdobená pole mezi nimi
- rákosová čepel – bodná zbraň, hlavice mívá otvor – pojistka
- termín zavedli Jan Eisner na základě depotů z Liptova: Komjatná (18 ks), Martinček (1
ks), celkem 19 depotů = 36 ks mečů, tento název se vžil, zpracoval i Jiří Hrala
- Slovensko: Poprad (STASLO 227:3)
- rozšíření: ze Slovenska a Maďarska, méně na Moravu a do Čech
- ostatní dílny zachovávají klasický mírně soudečkovitý tvar dříku rukojeti
- tyto dílny náležejí do bavorsko-východoalpského výrobního okruhu
starší meče Dreiwulstschwerter – datování HA1
typ Erlach
- nezdobená žebra, ale zdobená pole mezi nimi
- navazuje na meče s osmihrannou rukojetí
- pohřeb velmože z Velatic (PDM 180:16)
typ Schwaig
- zdobená žebra a nezdobená pole mezi nimi
- jižní Německo, Morava: Spytihněv, Slovensko: Fiľakovské Kováče
mladší meče Dreiwulstschwerter – datování HA2 – typy Illertissen, Aldrans, Högl, Zsujta
- mladší exempláře z HA2 mají obecně houbovitý tvar knoflíku hlavice a zesílení (čtvrté
žebro) hned pod kotoučem hlavice
- rozšíření: Německo, Čechy, Morava, Slovensko, Maďarsko
Ráječek (typ Zsujta)
Martinček (typ Illertissen)
Komjatná (typ Aldrans)
Žatec (typ Högl)
Smolín (bez typu, PDM 197:2)
MEČE S ČÍŠKOVITOU RUKOJETÍ (Schalenknaufschwerter)
- plynule se vyvíjejí z mečů typu Dreiwulstschwerter s kotoučovitou rukojetí
- číška je výrazná zejména u mladších, je dutá a uvnitř knoflík
- třídění dle Mülera-Karpeho, podobné i dělení Říhovského (2000)
skupina s plochou/mělkou číškou (odpovídá typu Wörschach)
- typologicky starší, na hranici s meči s kotoučovitou rukojetí, číška je mělká, v půdorysu
kruhová
- 3 žebra naznačena rytou linií, otvor již nebývá
- rozšíření: Podunají, na Moravě: Bohuslavice, Žádlovice (PDM 197:1), Brno-Modřice,
eponymní lokalita ve Štýrsku, Slovensko: Kremnica (STASLO 227:4)
- datování: HA2
skupina s vysokou číškou tvaru polokoule (odpovídá typu Königsdorf)
- mnoho variant výzdoby, podle žeber na dříku, které u nás není možné použít
o západní – zachovává plastická horizontální žebra na dříku
o východní – evokuje žebra na rukojeti výzdobou (Morava)
- rozšíření: Podunají, eponymní lokalita horní Bavorsko, Morava: Strachotice, Hrušovany
MEČE S ANTÉNOVITOU RUKOJETÍ (Antennenschwerter)
- typické pro HB (zejména HB2/HB3)
- z hrobu 63 v Klentnici – nezávislý anténovitý nádstavec pochází z fragmentu meče
s jazykovitou rukojetí + koflík Osternienburg-Dresden (Klentnice I – HB1 = nejstarší
známé anténovité zakončení rukojeti meče)
• tři typy Ernsta Sprockhoffa (italský, nordický, středoevropský)
• Müller-Karpe komplikovanější systém klasifikace
typ Lipovka (odpovídá Sprockhoffově středoevropskému typu)
- okr. Rychnov?
- typologicky předchází Weltenburg
- antény spojeny T příčkou, starobylý v rodině anténovitých mečů (snad i v Klentnici T
příčka)
typ Tarquinia (italský typ)
- volné nespojené antény a trn v dříku rukojeti
- variabilní záštita většinou se dvěma nýty
typ Zürich (středoevropský typ)
- nespojené spirálovité antény s trnem s archaickou záštitou a dříkem
typ Weltenburg (středoevropský typ)
- eponymní lokalita v Bavorsku, Slovensko: Poprad (STASLO 227:5)
- znaky pokročilejšího vývoje: křídlovitá záštita, dřík má zbytnělý střední vývalek,
anténovitá zakončení hlavice stočena do spirál
typ Flörsheim (typ Wien-Leopoldsberg podle Krämera)
- široké páskové volné nespojené antény, nemá trn!
- záštita s A výřezem rukojeti, plastický dřík rukojeti
- moravský exemplář z Horního Lidečka (PDM 213:2)
- eponymí lokalita v Hessensku
MEČE S KULOVITOU HLAVICÍ (Rundknaufschwerter)
- HA-HB
- hlavice ve tvaru zploštělé koule
- může být jak celokovová, tak i s trnem (organická koule), ty zejména
- značně variabilní
- typ Lipovka Rundknaufschwerter HB2-3
MEČE SE SEDLOVITOU HLAVICÍ
mörigenské meče
- pozdní, těžiště na konci doby bronzové, HB2/HB3
- znovu se objevují 3 žebra, sedlová hlavice
- křídlovitá záštita s A nebo U výřezem
- množství variant
- západoevropské prostředí, silná koncentrace Francie, Švýcarsko, J Německo, známy z
Malopolska → od Rýna po Wislu
- známy kadluby na rukojeť?
doplň si Čivilytè, A. 1997: Einige Bemerkungen zur Deponierung der Schwerter vom Typus
Mörigen. In Beträge zur Deutung der bronzezeitlichen Hort- und Grabfunde in Mitteleuropa,
Kraków. - kniha doma - nacházejí se v depotech jen sami?
auvernierské meče = meč typu Tachlovice
- mohutná sedlovitá hlavice, přizpůsobená organické vložce (třeba i jantar a slonovina)
- dřík rukojeti je rozšířený, vázovité rozšíření s U vykrojením pro vložku
- 3 nýty na přichycení vložky, křídlovitá záštita
- dlouhá štíhlá čepel, může být i železná → bimetalické meče
- datování HB2/HB3-HC1a
- Z evropská provenience
- u nás známo 6 exemplářů z Čech (APČ 91:19, 132:6)
- zpracoval J. Hrala (1958)
depot Gamów: HB2/HB3 Rundknaufschwerter, meč se sedlovitou rukojetí (plná litá rukojeť
se závěsným kroužkem typ Seeboden) a dýka s plnou litou rukojetí typ Gamów