OCHRANNÁ ZBROJ
- jde o výjimečnou, luxusní, záležitost, převažovala zbroj nekovová
- kovová zbroj se objevuje až v době popelnicových polí – doba boje muže proti muži
- útočné zbraně: meč, oštěp, kopí (2 kopí nebo 2 oštěpy nebo 1 + 1)
- zbroj musela chránit, ale nesměla bránit v pohybu
- ochranné bronzy byly vykládány kůží
- sluneční symboly ve výzdobě mohou mít magický význam
- z první pol. 15. stol. př. n. l. z Řecka je známa kompletní zbroj s přilbou z kančích klů a
bronzovými lícnicemi – Dendra, hrob 12
ZÁKLADNÍ PRÁCE
MÖDLINGER, M. 2017: Protecting the body in war and combat: metal body armour in
Bronze Age Europe. Oriental and European archaeology 6. Vienna. (Ústřední knihovna FF)
FUNKCE
- J. M. COLES (1962) považoval kovovou zbroj za málo účinnou, za klíčový pokládal
psychologický účinek, bronzová zbroj jako ozdoba organické zbroje
- M. MÖDLINGER (2017) jasně doložila funkčnost zbroje a její využití v boji
PŘILBA
- zcela převažovaly a dodnes existují četné příklady ochrany hlavy z organických materiálů:
kostěné lamely, kožené, kožešinové i s rohy, z kůry, korkové, z žraločí kůže i se zuby,
vhodně upravené zvířecí lebky = byly odolné
- nejstarší přilba v Evropě kónická z větviček smrku a kaliny – st.-stř. DB, sídliště FiavéCarera,
S Itálie
- kožená přilba obložená kančími kly Dendra, komorový hrob v Katsambas u Heraklionu,
hrob otomanské kultury Nižná Myšla s dělenými kančími kly, předpokládá se totožná
funkce
- vyobrazení přileb na kamenných stélách (říše Summer, Akkad, Egypt)
- nejstarší nález kovové přilby pochází z druhé pol. 3. tis. př. n. l. z hrobky v Uru (Sumer)
- v Evropě známo 120 kovových přileb
- pod kovovou přilbou byla při nošení vždy organická čepička, nebo obsahovala výstelku
(kůže nebo filc)
- některé kožené přilby pošity kovovými pláty
- špulkovitý držák/nástavec/ knoflík na vrcholu přilby připevňuje ohon nebo chochol →
psychologický účinnek, ale je i funkční, zachycuje rány
- již od počátku se objevují lícnice (Dendra, Knóssos, Ialysos, Tíryns, Volders aj.)
- první dělení G. v. Merhart (1941), A. Mozsolicz (1955)
- M. Mödlinger přilby v Evropě se dělí na dva základní okruhy
o středo- a východoevropské – kalotovité nebo kónické s nástavcem/knoflíkem,
vždy z jednoho kovového plátu
o západoevropské - kalotovitá přilba, většinou ze dvou kovových plátů
- toto základní geografické dělení zůstalo konstantní po několik století a naznačuje možné
lokální tradice ve výrobě
terminologie:
kalotovitá přilba (Kappenhelm, cap helmet)
zvonovitá přilba (Glockenhelme, bell helmets)
přilba s hřebenem (Kammhelme, crested helmet)
(Mödlinger 2017, Fig. 2. 2)
STŘEDO- A VÝCHODOEVROPSKÉ PŘILBY
typ Lúčky (typ Oranienburg)
- jednoduchá kónická přilba s špulkovitým nástavcem, připojen přelitím
- nejstarší evropský typ, první nález Knóssos kolem 1400 př. n. l., do střední Evropy se
dostává nejpozději ve 13. stol. př. n. l.
- BC2-HA, poslední uložena v HB1 (Sâg, Rumunsko)
- může mít i lícnice (Knóssos)
- Slovensko: Lúčky (nejasná lokalizace), Žaškov, Spišská Belá
- Morava: Brno-Řečkovice snad část přilby (plech nýty u okraje)
- rozšíření: Karpatská kotlina, výjimečně Poodří
kalotovitá přilba s nástavcem (typ Paks, typ Nagytétény)
- datování BD-HA
- na typu Paks častá výzdoba plastických žeber a hvězd, jsou zřejmě artefaktem, který
umožnil přenos tohoto typu výzdoby z JV Evropy (BD2-HA1) do severní Evropy (HA2B1),
HB1 na šálcích
- na okraji řada otvorů pro připevnění organické výstelky
- Slovensko: Žiar nad Hronom s lícnicemi (nejasná lokalizace)
- rozšíření: Karpatská kotlina, výjimečně Polabí, jedna přilba typu Nagytétény na Ukrajině
zvonovitá přilba s nástavcem (typ Pişcolt)
- vysoká a těžká, snadno odlišitelná
- na okraji řada otvorů pro připevnění organické výstelky
- předchůdcem je typ Nagytétény
- datování: HB1
- Morava: Služín – nástavec
- další kusy: Škocjan, Hajdú Böszörmény
- rozšíření: Karpatská kotlina, Istrie, Itálie, Morava, S Německo
ZÁPADOEVROPSKÉ PŘILBY
prostá kalotovitá přilba (typ Montbellet)
- jednoduchý typ, vyvinula se lokálně z organických předloh
- je z jednoho plátu bronzoviny
- průběžný typ BD-HB
- rozšíření: Francie, Německo, S Itálie, výjimka Maďarsko: Szikszó
kalotovitá přilba s hřebenem
- je ze dvou plátů bronzoviny, a dále i všechny západoevropské typy
- na spoji obou plátů ve středu přilby je vytažen hřeben
- KRISTA – hřebenový nástavec přilby, opět psychologická funkce
- rozšíření: Francie, Německo, Švýcarsko
o s prostým hřebenem (typ Mantes), BC-BD
o s trojcípým hřebenem (typ Lueg), BD-HA1, 3 exempláře, vše Alpy
o s lomeným hřebenem (typ Biebesheim), BD2-HA1
o s trojúhelníkovým hřebenem (typ Bernières d´Ailly), HA1-HB1
typ Šmarieta
- eponymní, podle slovinského pohřebiště
- organická přilba pobitá CS puklicemi (mohou mít trn) a drobnými CS cvočky
- 10.-7. stol. př. n. l.
přilba s rohy
- vyobrazená: Skandinávie, Iberský poloostrov, Egeida, Přední Východ, Egypt, figurky
Sardinie, všechny rohy musely být organického původu
- jediný nález z bronzu: Viksø, Dánsko, IV. perioda (1200-1000 př. n. l.)
PŘILBY V HALŠTATU
→ jsou znázorněny na situlách, náležejí vůdcům, nebo jako odměna pro vítěze soubojů
italské helmy 9.-8. stol. př. n. l.
- spojují charakteristiky západního a východního okruhu
- navazují na produkci doby bronzové, většinou zdobené vybíjenými motivy
- lokality: Tarquinia, Veii, Populonia, výjimečně Istrie: Škocian, Řecko: Delfy, Olympie
o italská kalotovitá přilba bez nástavce
o italská kalotovitá přilba s nástavcem
o italská kalotovitá přilba s hřebenem
přilba s vícedílnou kalotou
- pozdní 7. stol.- časné 6. stol. př.n. l. (HC2-HD1)
- více typů
- rozšíření: Itálie a východoalpský prostor
kalotovitá přilba s horizontální stříškou
- Býčí skála, HD2 (PARZINGER, H. - NEKVASIL, J. – BARTH, E. 1995)
- je složená ze 3 částí – kalota, spodní část s krempou a spojovací část s nýty, spodní část je
zesílená 3 žebry
- výskyt obecně je konec 7. a začátek 6 stol. př. n. l.
kalotovitá přilba s horizontální stříškou a dvěma hřebeny
- od konce 7. a 6. stol. př. n. l., přežívá déle než přilby bez hřebenů
PANCÍŘ (×krunýř má želva)
- Merhart (1956/57), Novotný (1966), Schauer (1982a)
- objevuje se později než kovová helma a štít (užívají se organické, zejména z kůže)
- pancíř se objevuje v 15. stol., aby chránil bojovníky na vozech a lučištníky, kteří nemohli
držet štít, kroužkový pancíř – novoasyrské období
- plátové pancíře v Evropě od 15. stol. př. n. l. v mykénské oblasti
- od PP se objevuje i ve střední Evropě
- Sarmati dělají pancíře z koňských kopyt
částečné pancíře
- kovové límce (Milavče)
- chrániče ramen (Dendra, hr. 8)
celokovové pancíře
- tři hlavní oblasti výskytu: Řecko, Karpatská kotlina, východní
Francie
- nejstarší celokovový pancíř pochází z Dendry, hr. 12 (15. stol.
př. n. l.), celokovový pancíř a další překrývající se pláty,
nehodil se k boji pěšího bojovníka (vložený obrázek PeteresJankovits
2014), byl určen k boji na voze
- dlouho byla ve vývoji mezi pancířem z Dendry a
středoevropskými pancíři mezera, nyní nový nález z Théb (14.
stol. př. n. l.)
- na Slovensku rekonstrukce PAULÍK, J. (1968): Čaka
(eponymní mohyla), Ducové (velatické hradisko – z depotu),
Šarišské Michalany, Čierna nad Tisou (lehce zvonovitý –
kultura Gava), datace středoevropských BD-HA1
- Saint Germain-en-Laye – nejlépe zachovaný zvonovitý pancíř,
patří k středoevropským (vložený obrázek Peteres-Jankovits
2014)
- západoevropské zdobené, datace HA
- z halštatu známe pancíř z mohyly v Klein-Klein (Štýrsko), zde
i plechová maska a plechy ve tvaru rukavic
- pancíře chránily hruď, pás mohl chránit opasek?
- Úvalno obrovitá pásová zápona → podle analogií z Itálie jde
opět o ženský opasek
halštatské „kroužkové košile“
- na základě nálezu I. L. Červinky z Brna – Židenic 12 tisíc kroužků v křížové vazbě
V. Hrubý (1959) předpokládal, že by se mohlo jednat o kroužkovou košili
- na základě nálezů Brno „Příkop“ a Vojkovice v 90. letech, kdy byly kroužkové vazby o
několika tisících kroužků zachyceny in situ, je zřejmé, že se jedná o ženské opasky
NÁHOLENICE (Beinschienen)
- užívaly se v páru
- původně kožené, připevňovaly se šňůrou (vyobrazení na mykénské keramice)
- nejstarší plechová náholenice z Dendry, je jediná nezdobená
- běžná je tepaná výzdoba, perličky a puklice, sluníčka, tepáním napodobovány i švy u
organických náholenic
- první dělení G. v. Merhart (1969), novější P. Schauer (1982b), M. Mödlinger (2017)
(Mödlinger 2017, Fig. 4. 2)
STŘEDOEVROPSKÉ NÁHOLENICE
širší náholenice s drátem na okraji, typ Rinyaszentkirály
- podle Merharta typ Rinyaszentkirály, podle Mödlinger typy Desmontà a Lengyeltóti – liší
se geometrickou a puklicovou výzdobou
- integrovaný drát na okraji umožňoval úvaz
- datování HA1
- rozšíření: Alpy a západ Karpatské kotliny, severní Balkán, výjimky: Athény a jedna
Francie
úzké náholenice s drátem na okraji, typ Kuřim (PDM 216: 1)
- integrovaný drát na okraji často doplněn kroužky
- datování: lištovito-puklicový horizont HA2-B1(12.-11. stol. př. n. l.)
- rozšíření: střední a západní Evropa
- u nás jediný exemplář pochází z náhodného nálezu z Kuřimi
PODBORSKÝ, V. 1970: Mähren in der Spätbronzezeit und an der Schwelle der Eisenzeit
JIHOEVROPSKÉ NÁHOLENICE
typ Kallithea (Řecko)
- BD-HA konec (13. stol.-12. stol. př. n. l.)
typ Grammichele (Itálie)
(11.-9. stol. př. n. l.)
typ Ilijak (Illyrská oblast – Bosna, Albánie, Řecko)
(8.-7. stol. př. n. l.)
ŠTÍTY
- P. SCHAUER (1982)
- polycentrický původ, vznikly z potřeby
- dřevo, kůže, proutí, pletivo
- bronzové štíty neznamenaly větší účinnost – dal se rozseknout
- tvary: kruhové, oválné, obdélníkovité, srdcovité, přesýpací hodiny, vlaštovčí ocas – Kypr
- může být i útočný (dřevěný štít s kovovou puklicí na středu štítu)
- obecně se přepokládá, že ke každému nálezu kopí existoval štít
dřevěné štíty pobyté puklicemi (typ Nyírtura)
- 1 puklice větší a ostatní menší se 2 otvory
- v Karpatské kotlině se počátky celokovových štítů kruhového tvaru dokládají fragmenty
z depotů přelomu stupňů BD/HA1 – typ Nyírtura, PAULÍK, J. 1965
celokovové štíty kruhového tvaru (typ Nipperwiese)
- nálezy jsou nejpočetněji zastoupeny v západní a severní
Evropě
- ve Skandinávii jsou známy jejich vyobrazení rytá do
kamene
- průměr kolem 40 cm (tato velikost je typická, jak uvádí
SCHAUER)
- datování: 13.-12. stol. př. n. l. (BD-HA)
varianta Plzeň-Jíkalka
- plastická žebra na zesílení, nemá trn, celokovový,
masivní, vnitřní držadlo + 2 menší
- průměr cca 40 cm
- Bouzek přiřadil k depotu (13. stol) × Kytlicová (8. stol.)
- vložený obrázek Schauer 1982
srdcovitý štít (Hertzsprungschield)
- původně v Egeidě, výřez může být ve tvaru písmene U
nebo V
halštatské
- známe ze situlového umění – chorovody bojovníků
- na vyobrazeních jsou většinou kruhové, vojevůdce má největší, ale i obdélníkové a oválné
štítová puklice z okolí Banské Bystrice (BARTÍK, J. 2001)
- neznámé nálezové okolnosti
- nemá žádné doklady o upevnění držadla, byla patrně upevněna na dřevěném podkladě,
nemá zesílené okraje → nejde o štít, ale o puklici, i když se celokovovým štítům velmi
podobá (analogie z Maďarska, lokalita Ártandu)
- cca 40 cm, vytepaná z plechu o tloušťce 0,3-0,5 mm, okraj je nezesílený a je ozdobený
drobnými pukličkami, středová část je vydutá, patrně tři železné nýty při okraji a železný
trn, který byl údajně v době nálezu zasazen do středu vypnuliny
- železný trn je dalším faktorem, který odlišuje tuto puklici od běžných štítů doby PP
- mnohočetné záměrné poškození artefaktu: otvory způsobené proražením ostrými
předměty – 14 otvorů ve tvaru trojúhelníku (d strany = 7-9 mm) – hroty šípů, 12 otvorů
tvar čočky nebo kruhu s výběžky → zásahy patrně souvisí s nějakým rituálem
- přelom stupňů HC/HD
Ochranná zbroj doby bronzové a halštatské – výběrová literatura
BARTÍK, J. 2001: Štítová puklica z neznámej lokality z okolia Banskej Bystrice, Zborník
Slovenského národného múzea XCV – Archeológia 11, 73-82.
COLES, J. 1962: European Bronze Age Shields, Proseedings of the Prehistoric Society 28,
156-190.
HRUBÝ, V. 1959: Ein Ringpanzer der Hallstattzeit, SpFFBU, Řada archeologicko-klasická
E4, 33-38.
KYTLICOVÁ, O. 1986: Der Schild und der Depotfund aus Plzeň – Jíkalka, PA 77, 413-454.
MERHART, G. von 1941: Zu den ersten Metallhelmen Europas, BerRGK 30, 4-42.
MERHART, G. von 1956/1957: Geschnürte Schienen, BerRGK 37-38, 91-147.
MERHART, G. von 1969: Panzer-Studie. In: G. Kossack (Hrsg.): Hallstatt und Italien.
Gesammelte Aufsätze zur frühen Eisenzeit in Italien und Mitteleuropa. Mainz, 149-
171.
MÜLLER-KARPE, H. 1962: Zur spätbronzezeitlichn Bewaffnung in Mitteleuropa und
Griechendland, Germania 40, 255-287.
NOVOTNÁ, M. 1964: Bronzové kužeĺovité helmy a niektoré typy bronzových nádob
v hromadných nálezoch na Slovensku, Musaica IV, 19-43.
NOVOTNÝ, B. 1966: Ein Panzerfund aus Čierna nad Tisou, Musaica 6, 27-34.
PATAY, P. 1968: Urnenfelderzeitliche Bronzeschielde im Karpatenbecken, Germania 46,
241-248.
PAULÍK, J. 1968: Panzer der jüngeren Bronzezeit aus der Slowakei, BerRGK 49, 41-61.
PAULÍK, J. 1988: K bojovníckému výstroju v mladšej době bronzovej, Zborník Slovenského
národného múzea 82 – História 28, 11-25.
PETRES, É. F. – JANKOVITS, K. 2014: Der spätbronzezeitliche zweiteilige
Bronzebrustpanzer aus der Donau in Ungarn, Acta Archaeologica 65, 143-71.
SCHAUER, P. 1982a: Deutungs- und Rekonstruktionsversuche bronzezeitlicher
Kompositpanzer, Archäologisches Korrespondenzblatt 12, 335–349.
SCHAUER, P. 1982b: Die Beinschiene der späten Bronze- und frühen Eisenzeit. JRGZM 29,
100–155.
VENCL, S. 1984: Otázky poznání vojenství v archeologii, Archeologické studijní materiály
14, Praha.