ČAJOVÝ KLUB

            Jednou čajová konvice pozvala své kamarády šálky na šálek čaje.

            Společnost se sešla docela pestrá.

            Jako první přišel šálek vyzdobený modrými ornamenty. Ten si dokonce přinesl podšálek,
který dával pod sebou[VŠ1] , aby se mu pohodlněji sedělo.

            Potom přispěchali dva snídaňové šálky, vesele cinkající lžičkami. Jeden byl zelený a
druhý žlutý.

            Jako poslední se přiklapal[VŠ2]  obyčejný kovový šálek. Ten vždy chodil pozdě, neboť
byl nevychovaný[VŠ3] .

            Konvice nalila všem čaj a pobídla, aby si nabídly sušenky z misky.

            Všechno šlo hladce. Jen kovový šálek hlasitě srkal, mlaskal, oběma rukama nabíral
sušenky, cpal je do úst a tak kolem sebe nadrobil, že bylo až trapné se dívat[VŠ4] . Pak se ještě
pokusil naklonit a slíznout [VŠ5] drobečky, ale rozlil čaj, uklouzl a s rachotem spadl[VŠ6]  ze
stolu na podlahu. Ještě štěstí, že kovové hrnky jsou nerozbitné.

            ‒ Ten se pokaždé takhle [chová]! ‒ rozčilovaly se kultivované šálky.

            ‒ A nikdy se nerozbije! ‒ souhlasila s nimi konvice.
________________________________

 [VŠ1]dosl. podšálek na podsunutí pod sebe

 [VŠ2]tzn. klapaje přišel

 [VŠ3]dosl. špatně vychovaný

 [VŠ4]dosl. že se dokonce udělalo nepříjmené se koukat.

 [VŠ5]dosl. slíznout v náklonu

 [VŠ6]dosl. s velkou ránou se odrachotil