Roger CAILLOIS HRY A LIDÉ Maska a závrať Klasifikace her - klasifikace se odvíjí od několika kritérií, s hrou spojenými - záleží například na tom, jestli je ke hře nutná herní pomůcka, jestli jde o prokázání určitých vlastností, záleží na počtu hráčů, atmosféře a herním prostoru – Ano, ale Caillois upozorňuje na to, že volí 4 kategorie podle dominujícího herního principu, který nadto spojuje s hráčským postojem, tudíž částečně psychologicky. - Roger Caillois rozdělil hry do čtyř základních kategorií: 1) Agón – princip soutěže (fotbal, šachy) 2) Alea – princip náhody (ruleta, kostky) 3) Mimikry – princip chování „jako by“ (vystupování herců) 4) Ilinx – princip závrati (ztráta rovnováhy a orientace během hry) Agón - charakter soutěže, zápasu - typ hry, kde musí účastníci prokázat určitou zdatnost (sílu, rychlost, paměť, vynalézavost) - součástí jsou pro všechny stejná, předem stanovená pravidla - Výchozí rovnost – v každé soutěži je důležitá stejná výchozí pozice, což není úplně možné, protože je hra ovlivněna mnoha jinými faktory, které jednu stranu aspoň částečně zvýhodní (např.: při hře pod širým nebem je zvýhodněn ten, kdo má slunce v zádech, v karetních hrách má výhodu hráč, který zakončuje tah apod.) - aby se předešlo úvodní nerovnosti, začíná se losováním - během soutěží, kde hraje velkou roli i prostor (např.: plážový volejbal nebo běžecké závody na okruhu), musí soutěžící střídat strany - agón se týká rovněž zvířat – příkladem je třeba silový zápas skotu nebo koní, přičemž nejde o to, ublížit protivníkovi, ale ukázat svou sílu - agón se může odehrávat i tak, aniž by se hráči setkali (luštění křížovek, lov, alpinismus apod.) - hráči se spoléhají pouze na sebe, a proto je nezbytný trénink Alea - (lat.), v překladu se jedná o název hry v kostky - typ hry, ve které není vítězství ovlivněno hráčem, ale osudem a štěstím (ruleta, kostky, loterie apod.), hráči jsou zde pasivní - jsou to hry založené na náhodě, takže v nich nelze hledat spravedlnost - jakákoli příprava či trénink je celkem zbytečná - tento typ hry stírá jakoukoli nadřazenost a sílu, takže jsou si všichni rovni - Během některých her je agón a alea zkombinován. Jedná se například o karetní hry, kdy hráč do jisté míry pracuje s osudem, tedy s tím, jaké karty mu byly rozdány. - Častým příkladem takové kombinace jsou koňské/chrtí dostihy. Závodníci na koních mezi sebou soutěží o to, kdo je rychlejší (agón) a diváci podle svých favoritů uzavírají sázky (alea). Součástí je i prvek risku, který je zde obsažen ve výši sázek. - specifickou kategorií jsou hazardní hry, které jsou zajímavější pro dospělé než pro děti, což je dáno faktem, že malé děti ještě neznají hodnotu peněz Agón a alea jsou dva protikladné typy her, které ovšem mají společný znak rovných podmínek pro všechny hráče. Mimikry - kategorie her, která je založena na předstírání a předvádění - takové hry se odehrávají v uzavřeném fiktivním světě - každý účastník se stává jinou postavou, než je ve skutečnosti a podle toho se chová – Pozor! Caillois zdůrazňuje, že hráč chce přesvědčit druhé, že je jinou postavou. - R. Caillois zvolil označení mimikry podle mimetismu ve světě hmyzu, který přirovnává ke světu lidí. V obou světech panuje záliba v nošení masek a hraní postav – záměna identity?. Rozdíl spočívá v tom, že u hmyzu neslouží převleky jako rekvizity, nýbrž jsou jejich součástí. Cíl změny vzhledu a případného zastrašení je ale stejný. - předstírání se projevuje již v dětství, kdy malé dítě dospělou osobu pouze napodobuje, později si na ni hraje (dívka si hraje na maminku a stará se o panenky, chlapec si hraje třeba na vojáka) a přibírají k tomu různé předměty, které jim pomohou vystihovaný objekt dotvořit (mašinka, panenka apod.) - jde pouze o napodobení, nikoli o vnucené přesvědčení přeměny - typ hry mimikry se vyskytují v každé zábavě, kde se vyskytují masky, ať už se jedná o děti či dospělé - Napodobování je spjato s divadlem, kde i herci představují nejrůznější dramatické postavy, aniž by diváky přesvědčovali, že předváděnou postavou skutečně jsou. Jde o to, aby divák přistoupil na iluzi, která po určitou dobu eliminuje realitu. - chybou se zde stává narušení vytvořené iluze - V případě velkých sportovních událostí za účasti diváku se typ mimikry spojuje s typem agón. Součástí jsou různé ceremonie se zavedenými pravidly a napětí panující mezi diváky je tak posilněno. Součástí je i divácké napodobování soutěžících tak, že mají tendenci posílit povzbuzování i pohybem. - obecně se během velkých událostí princip mimikry přenáší na diváky, kteří se identifikují do daného hrdiny, ať už z oblasti sportu, románu nebo filmu apod. Ilinx - (řec.) znamená vodní vír - tento princip hry stírá realitu pomocí transu spojeného například se ztrátou stability - takový zmatek po určitou dobu může způsobovat slast - jedná se o chvilkové pomatení smyslů - R. Caillois uvádí jako příklad tančící derviše a mexické Voladores: - Tančící derviši – tanečníci se do rytmu, který udává bubeník točí kolem své osy, takže hypnotický stav vzniká rotací – Jen doplňuji, že se dervišové točí proti směru hodinových ručiček, což je pohyb protikladný ke všem vírům, jež se nacházejí v přírodě (https://www.youtube.com/watch?v=hkuimX1bh6g). I to je přivádí do mystického transu. - Voladores v Mexiku (národ Huastéku nebo Totonaků) – závratě dosahují skokem z dvaceti až třiceti metrového stožáru. Na zápěstí mají připevněná falešná křídla, aby se stylizovali do orlů. Provaz mají upevněný tak, aby letěli hlavou dolů a opsali kolem stožáru několik kružnic. Této praktice, která má blízko k akrobacii se říká tanec zapadajícího slunce. - v současnosti jsou dobrým příkladem například zábavní parky a atrakce způsobující závrať, rychlá jízda autem, lyžování, skok padákem nebo opojení alkoholem apod. - princip Ilinx je spojen s dětskými hrami, jakými jsou třeba „slepá bába“ nebo „čamrada“, ale taktéž houpání na houpačce či jízda na tobogánu - tento princip se vyskytuje i ve světě zvířat (pes běžící do úplného vyčerpání nebo giboni, kteří se z pružné větve vymrští do vzduchu) Od živelnosti k pravidlu - důležitou součástí hry jsou pravidla, ale prvotní je vždy svoboda, zábava a improvizace - Paidia – označení pro nenucenou radost a improvizaci, například když se dítě směje na chrastítko. Je to spontánní projev štěstí a radosti. R. Caillois i v tomto případě uvádí příkladem jednání dětí, které touží po vzruchu spojeném s poznáváním nového (ochutnávání, osahávání apod.) až k potřebě ničení. S tím souvisí i provokování a žádání o pozornost. Děti také rády zkoumají hranice fyzické bolesti (dráždění bolavého zubu), ale rovněž pocity strachu a nejistoty. Jedná se o dobrovolná a kontrolovaná rozhodnutí. - jiným označením je čínské wan, které označuje poloautomatický pohyb směřující k uklidnění, jsou to činnosti, nad kterými není potřeba přemýšlet a mohou vést až k meditaci - Ludus – zábava v dobrovolných potížích. Jedná se o vytváření překážek a následné uspokojení z jejich úspěšného překonání. V tomto typu hry proti hráči nestojí soupeř, ale překážka, často v podobě předmětu (jojo, diabolo). Hry na principu ludus jsou ovlivnitelné tréninkem. Patří sem i hry založené na kalkulu (hrací automaty). Nejčastějším zástupcem jsou aktivity s kombinacemi, určené pro jednu osobu (křížovky, puzzle, rébusy, matematické úlohy nebo čtení detektivek). Často bývají způsobem, jak si zkrátit dlouhou chvíli a zásah druhé osoby může hru narušit. V takových případech hra obsahuje i prvky agónu, jelikož hráč soutěží sám se sebou a snaží se například získat co nejvyšší počet bodů, dobrat se správného výsledku a následně se překonat. - na principu ludus funguje hobby, tedy činnosti, které lidé provádí dobrovolně pro své vlastní potěšení a zároveň se rozvíjí (sběratelství, kutilství apod.) Roger Caillois (1913-1978) - francouzský spisovatel, překladatel, literární kritik, filozof a sociolog - ve 30. letech se přátelil s členy literární skupiny Vysoká hra (Grand jeu) a později se stal členem francouzské surrealistické skupiny - podílel se na francouzském zahraničním odboji - zabýval se kulturní a civilizační úlohou her - podle R. Cailloise je hra podstatným jevem, který formuje společnost a ovlivňuje její fungování - napsal knihu Hry a lidé (1961), ve které rozebírá čtyři základní principy hry - dalším jeho dílem jsou například krátké texty o kamenech Kameny a další texty (1962), blízké přírodovědeckému popisu Zdroje: CAILLOIS, Roger. Hry a lidé. Maska a závrať. Nakl. Studia Ypsilon, 1998. ISBN. 80-902482-2-5 MUSILOVÁ, Martina. Medailonky autorů. Roger Caillois. [online]. [cit. 2020-04-13]. Dostupné z: https://elf.phil.muni.cz/elf3/mod/book/view.php?id=444003&chapterid=76224 Autor neuveden. Roger Caillois. Kameny. [online]. Česko, Český rozhlas Vltava, 7. 6. 2009 [cit. 2020-04-13]. Dostupné z: https://vltava.rozhlas.cz/roger-caillois-kameny-5038335 Kateřina Kupková, 499256