3196/ 40 f LEOŠ F1RKUŠNÝ: LEOŠ JANÁČEK a Brněnské divadlo 198«. Knihovna Unie í.-sť. hudebníků z pooolinf v Praze. Cf«Io 17. Cen» K . fj.eoš Janáček je ve styku s českým brněnským divadlem od jeho nejprvnějších začátků — nejdříve jako kritik, pak jako člen Druž- ' stva Českého Národního divadla v Brně a konečně jako operní skladatel^ Když rokuji 88i)dán byl v "Brně základ ku stalému divadtúTuvědomil si Janáček důležitost tohoto uměleckého ústavu pro Brno. Zejména mu tanula na mysli opera.,'Brno nemělo operní tradiceja brněnské obecenstvo bylo třeba připravila vést k chápán! opery .^Proto se Janáček odhodláva vydávati odborný týdeník „Hudební listy" nákladem Filharmonické Besedy brněnské. Důvody k vydávání tohoto časopisu uvádí Janáček v „Provolání" v prvém čísle prvého ročníku (13. XII. 1884)^ „Dlouho a toužně čekaná doba nadešla nám tedy přece: Národní divadlo naše otevřelo se Uměnami Skutek tento znamená pro Brno, pro veškerou Moravu novou dobu. Aby byla co nejvýznamnější pro národ náš, odhodlali jsme se vydávati týdeník „Hudební listy", jenž byjpo čas divadelní saiso-ny stručně sice ale nestranně a věcně referoval jak o opeře, tak i o dramatějcož v denních listech z různých příčin díti se hemůže^J V úvodních článcích přinášet! budeme pokuď možno ukončené fstatě z theorie hudební^ která v přemnohých" partiích dosud jest nejasná, čím zavděčíme si zajisté ony kruhy hudební, jimž jde opravdu o jasné pojmy a řádné vědění. Rovněž sdělíme se s p. ». čtenářstvem o některé ínéně známé a přece zajímavé momenty z historie a aesthetiky hudebnic Ze nebude nám lze mlčeti o živých takmer otázkách časových, zvláště pokud se týkají snah našich výtečníkův, rozumí se samo sebou." 1 2619770273 'Promyšlený a Široký program listu^je důkazem velkého umeleckého rozhledu třiceti-letéjio Janáčka. Qako operni referent*) dostává se Janeček do přímého a stalého styku s divadlem. Tím dana mu nejlepší příležitost seznámiti se podrobné s celou řadou tehdejších oper reper-toirnich i novinek v živém provedení. Brnenské tehdejší provedení není sice bez kazů, ale poskytuje přece jen mnohem více než pouhé soukromé studium z klavírního výtahu nebo partitury. Plynulý a při tom kritický styk s operou je tedy vlastně Janečkovi důležitou, praktickou školou, nebof dáva mu možnost osvědčili vlastní ná2ory a myšlenky o opeře na živé, bezprostřední reprodukci nejdúležitějších děl českých i cizích z let osmdesátých. Tento ustavičný kritický styk s divadlem vytříbil Janáčkovu samostatnou hudební a dramatickou představivost do té míry, [že r. 1887 mohl napsali operu Šárku, první sve scénické dílo, jež patří mezL nejvyspělejší díla Českého stylu tragickéhoj ^Referentská crnnostjjanáčkova o brněnské opere končí^ uzavřením čtvrtého ročníku Hudebních listů. £C činnosti referentské přistoupil Janáček s plnou odpovědností a na základě svých bohatých zkušeností teoretických. Janáček v kritice vychází záměrně ze zájmu pedagogického. Brněnský ensemble neměl v počálcích prvořadých umělců. Proto také Janáček věnoval ve svých referátech velkou pozornost technické stránce pěveckéj V druhém roce svého referentství postoupil Janáček od interesu technického též k dramatické akci na scéně^Janéček vyžaduje, aby pěvec byl zároveň hercem, který dovede pochopili a vyjádřiti psychologické momenty svých postavj Přemýšlením o otázkách hereckého pojelí a výrazu dospěl Janáček k otázkám estetické stránky opery. Z poznámek, porůznu roz- ( *)'Vli autorovu studii: L. Jan4Č«k kritikom brnenskí opery (Paidlr»kL Brno, 1935). S r trouiených v posudcích, vyplývá, že •st«lic-' Kdo mohl tehdy tušiti, že brněnílcé divadlo bude za deset let po provedení Počátku románu poctěno úkolem takového historického významu, jakým byla premiéra Její pastorkyně? SJo premiéře Počátku románu jiej?ř|chází Janáček skladatelsky-plný.ch deset let do styku s brněnským divadlem. Ale Janáček neopouští brněnské opery, jejímž uměleckým l poradcem a iniciátorem byl od prvých krůč- ků. Jeho účast na brněnském divadelním životě je i v době tohoto operního odmlčeni se velmi živá. Janáček ochotně radí, je-li o ( radu žádán a přibližuj* se brnenskému divadlu členstvím v* výboru Družstva Národního divadla v Brně., -p Janáčkovi styku s Národním divadlem v Brně poučuji, sic* jen stroze, dopisy, uchované v archivu Družstva Národního divadla v Brně,*) Nejstarší zachovaný dopis Janáčkův, adresovaný Družstvu Národního divadla v Brné, týká se konkursu dramatických prací a libret, který byl Družstvem vypsán r. 1900. Porota pro libreta, v níž zasedali Leoí Janáček, Vítézslav Novák a Monsignore VI. Šťastný, nemohla se dohodnout a tak teprve o prázdninách, začátkem srpna 1900, žádán byl Janáček o posudek libret. Janáček vyhovuje vyzváni dopisem z Hukvald ze dne 10. srpna 190Q3 „Již v roku několikráte jsem požádal prot. Dlouhého,**) aby se konkursní záležitost libret ke konci přivedla. Na prázdniny jsem nevzal s sebou poznámek, učinených při čtení libret: tecf vím jen, že žádné z nich se mi nezamlouvalo. K zpěvu melodickému nehodily se některé z nich pro vodnatost obrazů: co tu bylo slov, než přišla myšlenkal U jiných si vzpomínám na bezpříkladnou hrubosf; zvyšovat zpěvem to víechno?" Rozhodnutí poroty dbalo sice názoru Janáčkova, neboř cena nebyla přidělena, přece víak prohlásila, že libreta „Hloupý Honza" (bez hesla) a „Cemokněžník* (heslo „Radhošt") mohla by býti po některých zmenách doporučena skladatelům za podklad lidové opery. (JNedostatek písemných dokladu z této doby nedovoluje pronesli soud o intensitě Janáčkova styku s brněnským divadlem, avšak to, co je dochováno, dosvědčuje,- že Janáčkův vztah k divadlu trval i v periodě, kdy nezadával divadlu svá díla k proveden]/ <^Nejvýznačnějšim dnem Janáčkova styku *) v. Muitkologie, |. roinik {Malantrich-Paidírek); Dopity Laoia Janíčka. Sir. 130. »•) Prof. Fr. Dlouhý byl élanam porofy pro dramatické prie*. s brněnským divadlem je 21. leden 1904, kdy byla premiéra Její pastorkyně. Tento slavný den Janáčkův předcházel smutek a zármutek. Pastorkyňa byla dokončováno v době, kdy milovaná dcera Janáčkova Olga těžce chu-ravěla. -„V únoru 1903 Olga zemřela a v březnu na to zadal Janáček Pastorkyňu do Prahy Národnímu divadlu. Pak čekal odtud zprávu ... Brzy, snad jíž po dvou měsících, dostal však dílo vráceno se stručným sdělením, že neni k provozovágí na Národním divadle pražském přijato. ,-i Říkalo se, "íe pozadí tohoto odmítnutí bylo osobní; měla prý to býti Kovařovicova pomsta za nepříznivý jakýsi reterát, jejž prý kdy- í si napsal Janáček o Kovařovicovi za jeho pů- sobení v Národním divadle brněnském .... ' Než yraťme se k osudům Pastorkyně v Brně.< Zde v sezoně 1903/04 řediteloval v Národním divadle prvý rok Stanek-Dou- L Jsrevský^ sezona měla nejvážněji! umělecké ambice. Také v Družstvu Národního divadla byli někteří čilí lidé. Jeden z nich, vrch. geo- '., metr Kalus, prohlásil jednou: „Když Janáč- kovu Pastorkyni nechtěj! dávat v Praze, af nám ji Janáček dá k provedení v Brně." Požádali Janáčka, jenž po pražském odmítnutí nebyl by již díla sám zadal, a Janáček parti- Ituru dal. Rozepsala se a začala studovat. Kapelníkem byl tehdy Janáčkův žák_C- M. Hrazdíra, jenž se za dílo postavil celou svou o-sobnosti a nastudoval je podle intencí Janáčkových, takže žádná jiná opera nebylo tehdy v divadle tak dobře nastudována. Rovněž režisér opery, Joset Malý, dal si s dílem nej-větíí práci a vytvořil na brněnské poměry, co bylo možno> '.Premiéra byla slavným úspěchem Janáčkovým i skvělým vítězstvím jeho díla, životného přes některé tehdejší technické nedostatky.-Byli k ní pozváni kritikové z Prahy, - přijeli však jen Emanuel Chvála z Národní politiky a dr. Jan Branberger z Času. Kromě nich ... také dr. Herben ... seděli v jedné , z levých loží, kde byla také libretistka Ga- 8 9 briela Preisová. V zadní levé loži Školního rady Mareše byli tehdy oba Mrštíkové, Mer-haut a Jurkovič. Na sedadlech Průša, Uher, Elgart a jiní literáti a umelci moravill."*) Jiný pamětník slavné brnenské premiéry Pastorkyně prot. Václav Kaprál vzpomíná:**) „ ... My studentíci jsme obsadili galerii Starého divadla na Veveří a dychtivě sledovali průběh představeni.., Ze sólistů vzpomínám těch, na které jistě se upamatujt předváleční návštěvníci divadla j^/ěra Pivoňková (stařenka Buryjovka), A. Staněk-Doubravský (Laca), L. Svobodová (Kostelnička), M. KabeláČová (Jenůfa), A. Pivoňka (rychtář), R. Kašparová (Karolka) a K. Benisko (stárek). Nadšení bylo veliké. Janáček bouřlivě vyvoláván, byl po-darován vavřínovými věnci a po představeni na ramenou odnesen sólisty (zdá se mi dokonce, ie sólisty v kostýmech) z divadla do Besedního domu. Dramatický účin díla byl nepopiratelně veliký.NHudebně působilo dílo naprostým novotářstvím a. rozdělilo nás mladistvé posluchače na vášnivé stoupence a odpůrce tohoto nového výrazu. Nesmíme zapominati, žeytahdejším měřítkem umělecké hodnoty díla byl Wagner a s tohoto stanoviska posuzující nemohl ovšem přijití na chuf tak protilehlému výrazu hudebnímuNNás ,,Janáčkovce* prostě spontánně strhl ten živelný, pravdivý výraz. „Wagneriáni" naproti tomu se holedbali vznešenosti wagnerovské hudby .71. Ze slavné premiéry jsem si uchoval na památku program, (jehož první strana je tu o-tiítěna) a z něhož vyjímám jako doklad k tehdejší iníormaci o díle nepodepsanou noticku, ale zřejmě inspirovanou Janáčkem: O vý-namu „Její pastorkyně".-Dílo, jež ztělesňuje se dnes na naší scéně, má neobyčejný význam nejen pro hudbu dramatickou vůbec, ale pro specielně moravskou zvlášť. Pro ( A Jan Kunc: Vipomínky no premiéru „Její P«,or_ ferri*' (Brno, 1933, Div. lisf, roč. 9, sir. 75 a dolit) V. Kaprál: Vzpomínka na první provedení „Je-ji pastorkyně' (Brno 1932, Div. list, rod. VII., sir. 197 a dalíí.) 10 'i NÁRODNÍ DIVADLO V BRNÉ, ftidilol; Alois Slanšk-Doubmvský. Ve čtvrtek, dne 21. ledna i904. Hra mime* př* noapndyne V« Bljní Vir> Plvorili"*. Uca Klrm«4, ) «nl.ilH brmri.........A. RUnlk Dov.br,>>k}. »Irva Bnryja. ) umí Bur(Jov»j........UoMan Procbial*. Koiltlulíka Dui!|utV>. »doia. alataribna tucha , . Liupold. Stobodová, Jtnlľa, pialortyu............Mar!« Kabrllhoa. s>,trt.................Kir.l Banalo. "í'1"" • ■ •...............Alola h>o(l«a. "VnUtl.................Emma Kaí.roil. Karolk.. jrjl der..............Hl!(„ Xaapar«!. railu KM,0,, P"tn' ;.................Mařit T&mo»a, '■•»• ................Marli (.torta. Tf^*..................JaM JyTBl10v|tO»á. Vuut.iiti, vemicly lid, dma. til] 1, rlijal.l t [Mrjjotri uiljrí, 1L i lil. » „ K.nltluiíky. Min I. a II. d*J>l»tru l>|,',,n, Jolu fil ml«, nieI| u_ , ,„ Jt, Po II. jodniul dolti přísUvka. Zatátek o 7. hodine. — Koneo po půl iO. hodine. Unl* cit. hudebníků Aichlv Zem. div. v Srn* prvou užitím prózy a principy, na nichž vytvořeno, pro druhou tím, že je to prvé dílo, které vědomě chce býti moravským na tomto polici— Prózy po prvé užil v opeře francouzský'skladatel Alfred Bruneau r. 1897. Karel Stecker píše o tom ve svých dějinách: „Jeho opery stávají se v dějinách zjevy stěžejními, jsouce prvními a dojista zajímavými pokusy komposice operní na text prózou psaný.' 11 „ ., f Po představeni*) uspořádán v salonku Čtenářslcého spolWu přátelský večer, jehož se zúčastnili skladatel se svou chotí, pí. Preis-sové (autorka libreta)^ hudební kritik a skladatel Em. Chvála z Prahy,[Dr. J, Herbery hudební spisovatel.). Branberger, Dr. Pavel Blaho re Skalice, /kapelník Národního divadla C, M. Hrazdíra, členové opery, hudební referenti z Brna, členové Družstva Nár. divadla, žáci Janáčkovi a hojné inteligence z Brna. Janáčka uvítat za Čtenářský spolek pan Dr. F. Hodáč, jemuž ředitel Janáček několika vřelými slovy poděkovaLJpotom pronesli prípitky: pani G. Preissová, pp. A. Průša, Dr. Blaho, Dr. Herben, řed. Mareš, které byly nadšeně aklamovány ..." Takový byl křest Pastorkyně! Slavný a důstojný; dnešním premiérám se takových nedostává a rovněž ne farám se takových-nedostává a rovněž ne ta-kové odezvy, jak v obecenstvu, tak i v tisku." brněnské časopisy projevily o Pastorkyňu nevšední zájem} už v době studia, kdy budily interes obecenstva četnými předběžnými oznámeními celý týden před premiérou. A po představen! nebylo rovněž šetřeno místem pro hudební referenty. ^Lidové Noviny"**) přinesly vedle prvního všeobecného referátu ještě dva obsažné veliké články. První hodnotil význam Janáčkův, jeho objevy a novost projevu jeho geniálního díla. Konstatoval: „Janáček promluvil k nám první po moravskú — a toho jsme s jeviště dosud neslyšelilj.. Co hledal Smetana: hudební dramatické projádření českého slova, našel v řeči a písni lidu Janáček. ... Vyhnul se tak principům Wagnerovým, jeho dlouhé melodii, příznačným motivům. Kdyby Janáček jen toto byl vykonal, zanechal po sobě v dějinách hudby památku nehynoucí, na níž se bude stavěli, kferá se stane podkladem nových směrů, nových cest.. A. Bal [alka]: Moravský liik o premiéře „Jeji po-storkyn*" v r, 1904 Brno, 1933. (Divodelni Jist, roí. IX., dr. 102 a dolit). *•) Ani. Balatka lamléi. I O nějakých reminiscencích není íu am reči, tak zvláitní mluvu hudby neslyšeli jsme nikde jinde, tak pravdivě náladovou málokde. Druhý číánek rozepisoval se široce o provedení a jednotlivých účinkujících: „Po premiéře Janáčkovy opery bylo nejlépe pozoro-vaíi, jak velkého a těžkého, ale záslužného úkolu podjali se všichni účinkující, jak velké píle a vytrvalosti bylo třeba, správně podafi a podřídili se všem novotám a nezvyklostem, které obsahuje partitura ... Na prvém místě zmiňujeme se o Kostelníčce pť. Svobodové. Podjala se studia s láskou a svědomitostí hodnou pravé umělkyně, která vytkla si úkolem životním: stále výši... Neúplný nái orchestr snažil se seč byl dostáli svému úkolu. Sbor, zvláště v prvém jednání, dobře si vede. Pan kapelník Hrazdíra má všechny podmínky dobrého dirigenta. Zvláštních zásluh zjednalo si Družstvo i ředitel o vypravení v Praze nezaslouženě odmítnuté nráce Janáčkovy.... získalo si tím mnoho důvěry, ukázalo, žeza vytknutým cílem chce přes všechny překážky kráčeti opravdově ..." Podobně „Moravská Orlice" vedle dvou svých referátů přinesla ještě článek Chválův z pražské „Politiky".^Brněnské listy svým velikým zájmem učinily z premiéry prvořadou událost, snad ani netušíce, že po jednom desítiletí rozlétne se loto ve skromných poměrech narozené dílo na vítěznou pouť světem. J sLeoš Janáček děkuje 25. ledna 1904 za provedení Pastorkyně:*> „Slavnému družstvu Nár. divadla v Brněl 2a zvláštní přízeň, již Jste velectění pánové při výpravě „Její pastorkyně" v každém směru na jevo dali, srdečně děkuje v nejhlubíí úct* oddaný Leoš Janeček." Pastorkyňa po slavné premiéře stala se stěžejním dílem brněnské opery. V prosinci r. 1904, kdy oslavováno bylo dvacetileté trvání Národního divadla v Brně, pojata byla do slavnostních her**) „Janáčkova Pastorkyňa^) *) Dopisy L. Janička (Musikologie, roí. ľ, itr. 131). •*) K. Sáiavtký v Moravika Orlici. Loňským*) několikerým provedením poskytnuta byla těm, jimž věc lhostejno není, příležitost, chápali a vžiti se v podrobnosti díla tohoto ... Návštěva byla četná, a provedení podive. Že svěřena byla úloha Je-nůfky si. Kašparové, dlužno schvalovali. Provedla jí herecky i zpěvně velmi účinně. Ostatní úlohy obsazeny byly jako v loni." ["Dirigent Hrazdíra uvedl pak Pastorkyňu znovu po některých Janáčkových opravách dne 25. IX. 1906. Zatím Janáček dokončil novou operu Osud a zadával ii brněnskému divadly k prvérgu provedeníjdopisem ze dne 9./října 190ó!j5 „Slavnému družstvu českého TÍár. divadla v Srnél Dokončil jsem svou novou práci a sdětil jsem p. řed. Frýdovi, že si pro partituru a ktavírní cvič. part může poslat. ... Žádám, aby, dojde-li k provozování díla, scénicky nové vypraveno bylo. Jedná se tu zejména o obraz lázní luhačovických v I. jednání, elegantní pracovnu II. jednání a aulu konservatoře v III. jednání. Minimální obsazjaní orchestru jsem v partituře naznačil.. ."/Janáček fímfo počinem vyhověl přání i vyzvaní Družstva a ředitele Frýdy a zadal svou operu Osud brněnskúnu divadlu k prvému provedení. Po tomto oficiálním zadání díla ohlašoval ředitel Frýda premiéru Osudu v pražských listech v říjnu 19Q6 hned na počátek sezony. Leč ještě r. 1908 k provedeni díla nedošla a Janáček, který také jednal o provedení Osudu s divadlem vinohradským, byl roztrpčen nezájmem o svou novou operu.. Tehdy také došlo k reshodě mezi brnenským divadlem a Janáčkem. Kterýsi funkcionář Družstva Národního divadla v Brně podceňoval prý Janáčkovu rovuii operu a provádění Pastorkyně připouštěl jen proto, ze je í (* Myil»ns uplynula sezona, t. j. pf«dprAídnlnové přadiUvení. +) Dopity L Janáčka {Musikologie, sť. 131.) prací domácího skladatele*}, Janáček, člověk vidy hrdý a vědomý si hodnoty své práce, byl tímto výrokem krajně roztrpčen a v dopise (z 8. VII. 1908), adresovaném dru. Jaroslavu Elgartovi píše, že si nepřeje, aby brněnské divadlo dožadovalo se studijního materiálu Osudu a že si vyžádá í materiál Pastorkyně. Podrážděný dopis zakončuje: „Kde není uměleckého přesvědčení, nemůže se o umělecké práci miuviti a divadlo má jí býti v prvé řadě posvěceno. Promiňte, ale jestli se co mého v brněnském divadle teď dává, na tom zcela nic nezáleží."**) Neshodu pokusil se napravit Dr, Jaroslav Elgarf obšírným dopisem, v němž snaží se přimět Janáčka, aby přec jen zadal prvé provedení Osudu brněnskému divadlu. Dr. Elgart věděl, že ho zaujme jediné uměleckými záměry a proto mu sděluje úmysl Družstva rozšířili brněnský divadelní orchestr. A skutečné, dopis měl dobrou odezvu. Janáček se smířil a pomáhá dokonce Družstvu získat koncertního mistra houslí.***) ' Ale Osud postihuje celá řada osudných zápletek a dilo nedostává se na jeviště ani v r. 1908, ani kdy potom. Dodnes neznáme jevištního účinu Janáčkova operního díla, jež svým vznikem řadí se hned za jeho vítěznou Pastorkyni. Po r. 1906 podrobil Janáček Pastorkyni nové revisí^pravdépodobně před vydáním klavírního výtahu ti>kem Klubem přátel uměni v Brně r. 1908/ Opera však několik lei odpočívá v divadelním archivu a zastihujeme ji znovu na brněnském jevišti teprve 31, I. 1911. Tentokráte ve změněném obsazení a řízením dirigenta Pavtaty, který v Brně působil od r. 1908 do r. 1912, O novém nastudování dočítáme se v referátu K. Sázavského v Moravské Orlici {ze dne 4. února t9tťflmi- mo jiné:.....Nynější zněni partitury liší se, jak sděleno bylo, od původního ... Prove- *) Dle id&leni cholí Mislrovy pi Zd. Janáčková. **) Dopity Leoi« Janáčka (Musikologie sir. 132.) *«) A. Rekloryi: Dopily L. J. A, Rektorysovi (Praha 1934). 14 15 daní „Její pastorkyně mělo velký úspech a bylo velmi pečlivé, dík snaze pana kapelníka Pavlaty, který dosti namáhavé úlohy ujal se nejen te vsi opravdovostí, ale í s patrnou chutí. VJechny čtyři hlavní úlohy obsazeny byly ifastně. Jenůfa sl. Artgrovy a Kostelnič-ka pí. Svobodové byly výkony ve viech podrobnostech promyšlené a přes různé nepopiratelné obtíže partu zpěvního dokonale provedené. Nevázaného Steru podal p. Fiala věrně, nezabíhaje do zbytečného karikovaní. Rovněž dobrácký Laca v podáni p. Pospíšilové se zamlouval.... Představení bylo ve prospech fondu na postavení pomníku P. Křížkovského a předcházel je proslov dra. A. KoJíska..." Zdá sa, ie pětileté přestávka představeni Pastorkyňa v Brně byla zaviněna nikoliv nezájmem obecenstva a správy divadla o Janáčkovo dílo, jako spíie zménou operního dirigenta. Dirigent Pavlata, který po ročním působeni KovářovTčově (1907/190B) převzal vedení brnenské opery musel se nejprve zžl-ti s nezvyklým novým stylem Janáčkovým, nebof všechna dřívejií představeni Pastorkyně dirigoval Hrazdíra.1 Kapelník Pavlata byl tu postaven před reprodukční problém, kterého se zajisté chtěl zhostit se ctí. O jeho o-pravdovém poměru k Janáčkovi nasvědčuje, ie se na provedeni Pastorkyně připravoval dalií dobu. Referent Lidových Novin Jan Kunc podával 20. března zprávu o II. symfonickém matinée v brněnském divadle, na němi dirigent Pavleta provedl předehru k Pastorkyni: „Janáčkova předehra k „Pasorkyni" s podtitulem „Žárlivost" je v každém ohledu od stávajících směrů odlišná, osobitá a náladová .,. Pavlata ... z Pastorkyně vyzdvihl a uplatnil viechny motivy," ÍDirigent Pavlata tedy Janáčkovo dílo nezanedbával, ale sbližoval se s ním nejdříve v menších útvarech a teprve později nastudováním Pastorkyně. Po nastudování Pastorkyně chýlila se viak umělecká působnost tohoto dirigenta v Brně ku konci a tak hroiilo nově prodleni v provádění Janáčkova díla, 16 'Ale nový brněnský operní dirigent Jí. Wtn-kter, který zde působil od r. 1911 vedle Pe-"vláry a který přebírá vedení brněnské opery sezonou 1912/13 počínajíc, vidí v Jenéčkovi závazný úkol brněnské opery a prostudování Pastorkyně hned v prvém období své samostatné dirigentské činnosti. O jeho provedení Pastorkyně v březnu 1913 píie 4L Sázavský 27. března 1913 v Moravské OrlicjjLPosledni provedení „Pastorkyně" přesvědčilo nés,... že dílo toto získává na porozumění; rozhodně také zásluhou účinkujících, z nichi mnozí opětně v „Pastorkyni" vystoupili a v charak ter úlohy zcela se vpravili. Novou byla sl. Dostálová v úloze Jenůty ... obtíže zpevní i herecké zdolala ... s výsledkem velmí čestným. Také pan Otiovský vedl si s úspěchem v úloze Lacy... Pí, Svobodové v úloze Ko-stelničky poutala nejen zpěvem, ale promyšlenou a veskrz přiléhavou hrou ,,. Pan Fiala zná úlohu Stevy také z dřivějii doby ■.. I výkon sboru a orchestru svědčil o snaze p. kapelníka Winklera, aby dílo provedeno bylo důstojně." fPoměr Janáčkův a brněnského divadla je tedy trvalýjJanáčkovy dopisy v archivu Drui-jtva Národního divadla v Brně prozrazují). Ie [Jeho styk * Jsměnským divadlem je velmi tísný i jinak/panáček doporučuje brněnskému divadlu operní práce k provedeni a setrvává stále ve svém nejen uměleckém, ale 1 otcovském vztahu k divadlu, které vyrůstalo před jeho očima a za jeho zásahů a v intencích jeho rad. potře-bovalo umělecké vůdce, kteří vedlévynika-jících kvalit uměleckých by byli také dobrými organisátory. Divadelní družstvo hledalo šéta opery, jehož čekaly obtížné úkolí, neboř bylo třeba zreorganisovat brněnskou o-peru od základů tak^aby odpovídala nej-vyšším požadavkům. Tehdy opět přispěl radou na pomoc [Leoš Janáček a doporučil za šéta brněnské opery_Frentiška Neumanna?} r„Na jaře 1919 Neumann") stává se šelem opery brněnského Národního divadla a tím přichází do Brna osobnost, která záhy si vydobyla vedoucího místa v hudebním životě brněnském, Činnost, kterou tam Neumann vyvinul, byla prosté obdivuhodná^Neumann *) Ralacát Karta Siiavikého v Mor. Orlici dn« 24, IX. 1917. **) Vlad. HclUrl; FranliUk Naumtnn (Pn»lě[ov, 1936) th. 21 « d»lll. 19 se doslova v Brně vyčerpal. Jeho neúnavnv, Čilý a iniciativní duch zasahoval obětavě všude tam, kde bylo možno nebo třeba něco vykonat^ve prospěch brněnského hudebního života. Základem jeho činnosti byla ovšem opera. "Bylo především třeba postavit operu organisačně na novv základ tak, aby vyhovovala novým požadavkům. To znamenalo vytvořit nový orchestr, ensemble sólistů, pěvecký a baletní sbor. Bylo dále třeba vytvořit kmenoví repertoíř a dát mladé opeře určitý reprodukční směr. Neumann se dal do "réce se svou známou eneraií a neumdléva-jíci pracovitosti. Přes prázdniny 191? byl se sestavením operního ensemblů a orchestru hotov. Pise Janáčkovi 20. července 1919 o tom, jak ziskává nové umělecké síly pro orchestr, jak práce „dobře pokračuje", třebaže jeho zdravotní stav je špatný. ^Po horečných přípravách zahájil konečně svou činnost v reorganisované brněnské o-peře dne 23. srpna 1919 Janáčkovou Pastor-kyní.^yla v tom zároveň programová mani-testaíe: brněnská opera se tím přihlašovala k Janáčkovi jako k vedoucímu tehdejšímu hudebnímu dramatikovi. Byl 1o zároveň i příslib dalších slavných premiér Janáčkových v brněnském Národním divadle." Neumann doved! vybudovat Brnu standardní operní repertoirj ale vedle toho hledal dramaturgickou individuálnost brněnské opeře. „Také") v poměru k české tvorbě do-- vedl si najít Neumann svou vlastní cestu. _ Hned od začátku vytkl brněnské opeře za cil, být hlavním útočištěm Janáčkových oper. Tak dochází ke slavným premiérám Janáčkových děl, na něž se jjižděli hosté z domova a ciziny, Brněnská opera se stává scénou, k rtíjL se obrace)! zraky celého hudebního světa,. Neumann se stal oddaným ledrovate-lem Janáčkovým a vytvořil si vlastní styl v reprodukci Janáčka. Vyznačoval >e důrazem na dramatickou stránku opery. tVšechna o-perní díla Janáčkova, která mistr vytvořil po *] Vlad. Heltert; Franliiek Neumann, sir. 24. převratu, měla svou premiéru v Brně za řízeni Neumanna. Byla to: Káfa Kabanová 23. XI. 1921, Liška Bystrouška 6. XI. 1924 a Věc Makropulos 18. XII. 1926. Provedení poslední opery Z mrtvého domu se Neumann jii nedočkal. K tomu přistoupil Výlet pana Broučka na měsíc 15. V. 1926, nové nastudování Pastorkyně 28. X. 1926 a první provedení první opery Janáčkovy Šárka 11. XI. 1925J 2e Neumann v této Janáčkově tradici postupoval uvědoměle, svědčí jeho záznam v kalendáriku z r. 1925: „Úkol našeho divadla je úplně jiný než pražského. Janáček." Vedle Janáčkova díla operního dirigoval Neumann také na symfonických koncertech Janáčkova symfonická díla: 13. II. 1921 Baladu Dlanickou, 4. X, 1921 Tarase Bulbu, a 3. IV. 1927 Symfonieftu a Lašské tnace. Káfa Kabanová, první opera, kterou Frant. Neumann uvedl v Brně po prvé na scénu, má zajímavou předehru svého vzniku, jež jen zdůrazňuje blízký styk Janáčka a brněnského divadla. Ředitel Zemského divadla Václav Jiříkovský vypravuje*): „Pastorkyně vítězila ve Vídni s Jeritzovou a v Janáčkovi rostla nová touha po dramatické práci. Hledal sujet. Přišel také ke mně a svěř!) se mi se svým plánem. Upozornil jsem ho na řadu zajímavých námětů z básní a dramat, které podle mého mu mohly ležet, mezi jiným také Hviezdoslavovu báseň Zena hájnikova, Ogrizovj-čovu Hasanaginicu, a Ostrovského Bouři. Janáček ihned si opatřil knihy. Po čase přišel opět. Zaujal ho Ostrovský. Viděl v Bouři syrovou zemitost, která mu svědčila. A pak také ona touha po pravdě, kterou v Ostrovském spatřoval, vyhovovala jeho naturelu Janáček byl zosobněním živelnosti Ostrovského dramatické dikce; jeho vášnivá zaujatost pro skutečnost dialogů a pro melodickou realitu jsou skutečně nejzajímavéjšim rysem Janáčkovy umělecké povahy. A Ostrovský zaujal Janáčka tak silně, že o něm hovořil s na- ») V. JiFikovský: Vipomtnfcy na Loo!e Janáíka (Divadelní list, ní, VII., sfr. 250.) 20 21 prostou jistotou, ačkoliv měl jeítě o několika povahových rysech a o několika situacích svoje pochyby. Debatoval o nich velice zaujatě a já cítil, íe tylo pochyby jsou již jeho tvůrčím procesem. O postavách Ostrovského dramatu mluvil s lakovou opravdovostí a s lakovým zájmem o jejich osud, že zdánlivé chyby těchto poslav, které mu lakto vyvstávaly, byly jen detskými přestupky v očích tvůrce, přestupky, z nichž rostl již předem dramatický konllikt Janáčkovy „Káli". Môl jsem velikou radost z loho, že jsem takto u-poutal Janáčkův zájem na Bouři a že jsem dobře pochopil jeho tvůrčí louhu. Abych jej ješlě utvrdil v jeho rozhodnutí, uvedl jsem „Bouři" na scénu v činohře dne 29. března 1919 v režii Auerswaldově. Provedení, které bylo tehdy velice pěkné, dokončilo samo Janáčkovu tvůrčí přípravu a Janáček začal se skizzováním „Káli Kabanové," " Tedy i slavné údobí Janáčkovo v brněnském divadle za éry Front. Neumanna mělo svůj základ ve stálém slyku Janáčkově s divadlem. Skoda, že rozměry télo práce nedovolují dokumentárněji zachytit umělecký styk Janáčkův s brněnským divadlem, resp, s Frant. Neumannem v době od r. 1919 do r. 1928. Frant. Neumann navázal v tomto údobí na základy janáčkovské tradice, jejímiž pěstiteli byli Hrazdíra, Pavlata a Winkler a tuto tradici Neumann dovedl dobudovati s největíí o-bětavostí a v největším obdivu pro Janáčka i jeho dílo, Janáček byl si dobře vědom významu Neumannovy práce pro své dílo a prohlásil jednou o Neumannově reprodukci*): „ „Viděl jsem svá díla na světových jevištích, ale musím říci, že přece jen len Neumann to dávé nejlépe." V tomto výroku bylo přece jen nej-větší uznání, jaké kdy Janáček pronesl .... Dnes si musíme všichni s přesvědčením říci, že Janáček Neumanna udělal a Že i Neumann *) Osvald Chlubna: Vipomínky na Leoše Janička (Divadelní list, roč. VH., sir. 169 a 172). 22 udělal Janáčka, a že brněnské Národní divadlo bylo branou, odkud vycházela Janáčkova díla do světa, i počátkem jeho uměleckého svělovóho uznání.* Ale styk Janečkův s brněnským divadlem nebyl v této době dán jen poměrem skladatele k divadlu, Leoš Janáček buduje divadelní kulturu v Brně i jinak. Jako ředitel konservatoře hudby v Brně obrací se dne 20. ú-nora 1920 dopisem na Družstvo Národního divadla, jímž žádá:.....,Je jisto, že herecká škola konservatoře může prospívali jen v těsném svazku s divadlem. K vyučováni de-klamace a mimiky potřebujeme pokusného jeviště, jehož při nynějším nedostatku místnost! a nedostatku finančních prostředků sami pořídili nemůžeme. Prolo dovolujeme si obrétrti se na Vás s uctivou prosbou, abyste laskavě ku cvičením herecké školy propůjčili jeviště Starého divadla každé pondělí od 3 do 5 hod. odpoledne..." Tedy opět důkaz Janáčkovo zájmu o budování českého divadla v Brně. Ovšem rozsáhlá a vyčerpávající Janáčkova skladatelská činnost poválečná a starosti s vybudováním nové konservatoře, jejímž byl zakladatelem i prvým ředitelem, přiměly ho ke vzdání se účasti ve Výboru Družstva Národního divadla. Své členství ruší Janáček dopisem ze dne 19. května 1920, adresovaným předsedovi Družstva: Velectěný pane Doktore! Skládám, pro návaf vlastní práce a pro starosti v konservatoři, členství ve výboru družstva Národ, divadla v Brně. V úctě oddaný Leoš Janáček." Dopisy, uchované v archivu Zemského divadla, svědčí, žeJFranl Neumann vidy sna-žil se zajistiti si zavčas prvé provedení Janáčkových nových prací a že Janáček pro-vozovací právo vždy velmi ochotně zadá- A tak v pilném a opravdu vřelém souhlasu mezi Janáčkem a jNárpdním divadlem nadchází význačný rok 1224, kdy Janáček oslavuje sedmdesáté narozeniny. Séf brněnské opery gratuluje stručným, ale srdečným dopisem {ze dne 2. července 1924): „Vetevé- 23 i*ný mi»IF*l K Valím 70ti lelem dovoluji lí co nejupřímněji blahopřáli. Zůstaňte nám ja-414 dlouho zdráv o svěží a oblfastňujte nás i celý národ novými kráinýmt díly. Dekuje Vám srdečné zo pfání k mým 50línám, jsem v plná úclě oddaný Vám Fr. Naumann." Oslavy Janáčkových sedmdesátých narozenin v Národním divadle v Brn* byly rozsáhlé o významné, Zahájeny byly dne 9, října 1924 provedením Její pastorkyni. „Pokračováním*) jich bylo provedení Káli Ka-banové .. Káía Kabanová... byla nové a co nejpečlivěji ředitelem opery p. Fr. Neumannem nastudována, takí* provedení vyhovovalo viem požadavkům věcným i slavnostní náladě. Titulní úlohu zpívala sl, Pírková." Oslava Janáčkova jubilea ukončena byla prvým provedením Lišky Bystroušky. „Obecenstvo**) odměňovalo všechny účinkující hojným potleskem a vyznamenávalo zejména ředitele opery p. Neumanna, režiséra p, Žílko a ovšem í přítomného skladatele nadšenými projevy." Fr. Neumann neopomenul ovšem při tak významném jubileu ani symfonické tvorby Janáčkovy a dirigoval jeho díla jednak no symfonickém koncertě divadelním, jednak na koncertu Klubu mor. skladatelů. Dne 14. listopadu 1924 oznamuje Neumann Janáčkovi, že Národní divadlo v Brně objednalo u rektora akademie Stursy Mistrovo poprsí, jež má býlí umístěno ve foyeru divadla a prosí Janáčka, aby Stursu co nejdříve navštívil. A dne 18. ledna 1926 píše Neumann Janáčkovi: „Velevážený mistře! Dovoluji si Vás uctivě pozvati k intimní slavnosti odhalení Slursovy busty ve foyeru Městského di-"" vadla v neděli, dne 14. ledna 1926 o 11. hod. dop. Přikládám opis proslovu, jejž pronese p. prof, Dr. Fr. Weyr. S veškerou úctou oddaný Fr. Neumann." Umístěním Janáčkovy busty ve foyeru divadla bylo i symbolicky naznačeno, jak těs- *) Karet Sázavský v Moravské Orlici 21. X. 1924. •*) Karel Séiavský v Moravské Orlici 8. XI. 1924, 24 ný a pfáfeliký pomér je mezí nejveíím moravským skladatelem a brnenským divadlem, Popní Janáčkovo sfalo *e zevním výrazem umeleckého souručemfví Janáčkova » brnenským divadlem, jež za přední svůj úkol *í vytklo provedení Mistrova díla. V r. 1_92S provedl Neumann po prvé Janáčkovu operní prvofínu,Šárka a v r, 1926 po prvé v Brně prvou část Výletů Broučkových Výlet pana Broučka do měsíc*. Šárkou a Výletem pana Broučka do měsíce dokázal Neumann, že jeho zájem o Janáčka má hluboké kořeny a i* chce dílo Janáčkovo prožiti do poslední noty. Zejména uvedení Šárky bylo významným uměleckým činem, který seznámil brněnské obecenstvo s počátky Janáčka jako ooerního skladatele, 28, října 1926 pak provedl Neumann Její pastorkyni v novém nastudování a v prosinci 1926 uvádí po prvé Věc Makj^uJoĹs. „Požadavky vzhledem k provedeni Věci Makropulos jsou veliké, vzhledem k dirigentovi i účinkujícím. Řed. Fr. Neumann ukázal tu své mistrovství opát v nejkrásnéjším svěle, jak vzhledem k proniknutí do výjimečného druhu a rázu skladby, tak vzhledem k provedení a stylisa-ci obtížných partů zpěvních i velmi obtížného partu orchestrálního. Orchestr podal tu nový důkaz své neobyčejné zdatností. V dominující úloze Marty vyznamenala se pí. Čva-nová."*). V rl.1927 zařadil Neumann na porad symfonického koncertu Janáčkovu_JymfonieJu a v r. J928^v den otevření výstavy soudobé kultury provedena byla Janáčkova operaJSár fa Kafeangvá, Kdo tehdy mohl tušit, že Janáček nezúčastní se premiéry své nejnovější opery Z mrtvého domu a že jejím prvým dirigentem nebude Frant. Neumann? V neděli dne J2. srpna 1928 došla do divadla zpráva, že Leoš Janácek_zemřel. Ředitel Fr. Neumann dal vyvěsiti na divadlo černé prapory na znamení smutku a při ve- •) Moravské Orlice z 21. XII. 1926. 25 černím představen! Prodané nevěsty oznámil po prvém jednán! truchlivou zvěst obecenstvu, jei uctilo památku mrtvého genia povstáním. Po představení poklonil se Fr. Neumann mrtvému mistru provedením smutečního pochodu z Beethovenovy Eroicy. K uctění památky zesnulého mistra dra. Leoše Janáčka provedlo Národní divadlo v Brně ve středu 15. srpna 1928 Její.pastor-, kynu íízenim Franl. Neumanna a v režii Oty Zítka. Představení oznámeno bylo zvláštními smutečními plakáty. A brněnské divadlo louči se s Janáčkem v den jeho pohřbu velmi dojemně. Ve foyeru divadla Na hradbách vystavena byla Janáčkova rakev. Kolem rakve shromážděni byli představitelé úřadů a uměleckých korporací, kteří se přišli rozloučit s moravským mistrem. Divadelní orchestr loučí se s Janáčkem nejdojemněji — závěrem z jeho Lišky Bystroušky s významnými slovy revírníkový-mi „ . .. a lidé budou chodit s hlavami sklopenými a budou chápat, že Šlo vůkol nadpozemské blaho.**) Fr. Neumann louči se pak s Janáčkem na Ústředním hřbitově „Jako ubozi sirotci stojíme zde my, čeští muzikanti*. Byla to opravdová slova jednoho z nejoddanějších Janáčkových dirigentů. Neumann je velkou epochou Janáčkova kultu v Brně, bohužel jeho služba Janáčkovi ukončena je násilně záhy do smrti Janáčkově dne 25. února 1929, kdy zápal plic vyrazil taktovku z ruky pokornému služebníku velkého odkazu Janáčkova. Ale Janáčkova tradice v brněnském divadle pokračuje. Již 16. února 1929 dirigoval Její pastorkyňu za churavého Fr. Neumanna Břetislav Bakala, který pak v nastalém mezidobí bez šéfa opery je věrným strážcem Janáčkova operního odkazu v Brně. Břetislav Bakala, Janáčkův žák, udržuje kult svého Mistra s nej-větší láskou a pietou. Pod jeho taktovkou hrána byla v Brně také Káťa Kabanová a jeho *) Průbéh smuteční slavnosti a všechny projevy zachycuje A. E. Vašek v knize Po stopách Leoše Janáčka {Brno, 1930). 26 jméno vepsáno je do dějin brněnského divadla nesmazatelným pismem za prvé provedení posledního Janáčkova operního díla Z mrtvého domu dne 12. dubna 1930. Antonín Balatka zachylil v Divadelním listě*) hlasy zahraničního tisku o Janáčkově posmrtné premiéře: „Labutí píseň Janáčkovy tvorby budila zájem cizích hudebních kruhů dlouho před svým provedením. Berlínské listy již koncem minulého roku v malých poznámkách skoro urgovaly provedení a netrpělivě se dotazovaly po osudu poslední mistrovy práce. Není divu tedy, že brněnská premiéra přivábila vedle českých hostů řadu zahraničních referentů a interesentů (komponista Ernst Křenek, zástupci nakl. Universa! Edition a p.) A referáty samy oplývají nejen nadšením a obdivem vitální síly hudebního projevu Janáčkova, ale i v superlativech referují o skvělém provedení a úspěchu, vyzdvihujíce Zítkovy zásluhy o vrcholně interesantní a dokonalou jevištní realisaci tohoto jistě problematického dila a pietni, precisní hudebni vedení Bakalovo a jeho úpravu dila, ve všem přiléhající a podporující charakteristická stylové hodnoty Janáčkovy. Vyjímáme několik poznámek z příslušných referátů. Der Tag 15. IV. 30. ... Jeviště jest nabito napětím a ekcessivni dynamikou, přímo strhující jest závěr II, aktu, končící vyznívajícím vířením bubnu .., (Rosenzweig). Der Abend 15. IV. 30... . Všechno jest vlastně e-pické; vyprávěni vášnivých události následující jedno za druhým a při tom ku podivu, vzdor všem pravidlům, jsou tato vyprávění neslýchané dramatická . . . Brněnské provedení bylo scénicky — herecky — hudebně výkonem prvního řádu ... (Paul Stefan). Neues Wiener Journal 16. IV. 1930 ... Proveden! „Mrtvého domu" bylo v každém o-hledu ořekvapením. Zničilo všechn" obavy, týkající se zdánlivé nedramatičnosti sujetu, ano překonalo všechna očekávání i optimi- ») Roč. V. (1920/1930) str. 204 a datli 27 stů, kteří doufali jen v „pro domo" psané dílo . -. (Dr. H. H.) Arbeiterzeitung 18. IV. 1930 ... Jesf trvalou zásluhou Národního divadla v Brně, že probudilo k životu toto pozůstalé dílo Janáčkovo ... Sólisté a mužský sbor podávali vynikající vvkony ... Nezůstává to pouze záležitostí českého divadla, skladatel hovoří ke všem, kteří v mrtvém domě života trpí a odhaluje jim visi lepšího a svobodnějšího bytí... (Dr. Paul A. Pisle). Tagblatt 18. IV. 1930 ... Tato démoničnos! osudu jest podivuhodně vyjádřena ve dvou pantominách druhého aktu. Trestanci hrají divadlo, veliké děti, zapomínající vlastní tragiky ... (Erwin Felter.) Frankturterzeilung 22. IV. 1930 ... Zde překonal Janáček sama sebe tím, že právě svým úlomkovitým rapsodickým stylem vytvořil — právě ve vypravováních — jednotné, souvislé a životné formy, až 15 minutové délky, jež nejsou ani ariósní, nýbrž úplně nové a přesvědčující.....S neomylným instinkfem hrají Češi toto divadlo. Žádné „sfars", ale výtečnv, věci oddaný ensemble, sledující výborné intence ředitele Zítka. Nádherným výkonem jest lazaretní scéna, v níž 12—14 lidí nemocničního sálu jest ve státem živém, a-však diskrétním pohybu, ačkoliv vlastně nic na práci nemají. Jenom odborník posoudí hodnotu takové práce. Mladý dirigent Bakala vedl exaktně a krásně znějící orchestr, jehož úkoly jsou v tomto díle velmi obtížné a exponované ... Svoboda, Svobodlčka (die Liebe, kleine Freiheit) roste v člověku a omilostněná duše je nakonec osvobozena .... (Ernst Křenek). Brněnská opera tedy po smrti Neumannově se tradici Janáčkově nezpronevěřila. Díky Břetislavu Bakalovi, nadšenému propagátoru Janáčkova dila, brněnské divadlo neslo dále Janáčka ve svém štítu, toho Janáčka, který brněnské opeře zjednal za hranicemi zvučné jméno a povznesl za krátko tuto scénu ke světové úrovni. S obavami byl očekáván v r. 1932 nástup nového šéfa brněnské opery, Milana. Sacb&e, nebof nebylo zaručeno, že pochopí brněnskou janáčkovskou tradici. Ale hned prvé jeho nastudování Její oastorkyně přesvědčilo, že brněnská opera našla v Sachsovi oddaného pokračovatele v janáčkovské tradici. . Poněvadž jsem valnou část éry Sachsovy prožil účasten ve správě Zemského divadla, nemohu sám kritisovati Sachsovo úsilí o pokračován! v tradici Janáčka v Brně a přejímám nroto foto hodnocení ze statě dra. Jana Racka „Janáčkovo hudební drama na scéně brněnské opery. „Sachs pochopil dílo Janáčkovo se svého exklusivního stanoviska, myslím správného, neboť pronikl až k saměmu jádru této podivuhodné hudby a umožnil nám poznati ji ve veškeré její myšlenkové a inspirační bohatosti. Sachs nevytváří z Janáčka skladatelský zjev osamocený a naprosto výlučný, tak jak to činil Frant. Neumann, nýbrž svým repro-~ ~ dukčním pojetím osvětluje, kterak Janáčkova hudební mluva vyrůstá z české a slovanské hudební tradice. Přesvědčivě dokazuje, že „i v něm řítila se hromaděná tradice skladebná", jak to kdysi řekl Janáček o hudbě Smetanově.**) Zde právě tkví to, co je nového na Sachsově hudebním pojetí, nebof tím doslova nejen logicky zdůvodňuje umělecký růst Janáčkova díla, nýbrž současně objevuje Dravou podstatu Janáčkovy tvůrčí genialitv. Tato novost v jeho pojetí záleží především v tom, že Sachs rozmyslně podtrhuje.mejote dicko-lyrícký živel Janáčkových zpěvoher, aby jim dodal velké tekfonicl.é jednoty a je, ?e hospodárně, oři tom však účinně vy-působnosti. Další předností Sachsova pojetí zveduje kouzlo janáčkovské^orchestrace, přivádí k úplnému uplatnění inštrumentačné o-samostatněné nástroje. Velké scény drása-vých tragických konfliktů, jež byly kdysi u nás ze slohové neujasněnosti a z neznalosti *) Jan Racek: Leoi Janáček. Poznámky k tvůrčímu profilu (Olomouc, 1938), str. 46 e delľt. **) Viz Janíčkův fejeton Tvůrčí myit. Lidové noviny, 2. 1«. 1924. 28 29 díla Janáčkova odsuzovány jako hrubě naturalistické, nekoncipuje veristicky, nýbrž v jejich pravé, lidsky opodstatněné povaze. Sachsovo nové pojetí Janáčka má význam nejen s reprodukčního hlediska, ale má též nepřímý vliv na změnu názorů o skladebném principu Janáčkově. K dokonalé představě o Janáčkově komposiční technice nestačí pouze zběžně si pročísli partituru, nýbrž je nutně zapotřebí slyšeli Janáčka v úplně dokonalé reprodukci na scéně. Teprve zde žije Janáčkova zpěvohra jako svébytný hudebně-dramatický útvar. proto rové pojetí Sachsovo má také význam pro hodnocení Janáčkova díla, neboť z něho vyplývá závěr: názor na dílo Janáčkovo se poď.talně mění. Vždyť Sachs přímo vybízí svou reprodukcí k novému posouzení Janáčkova díla a osvětluje jinak poměr Janáčkův k vývoji českého hudebního dramatu. Toto nové ozřejmění Janáčka-dramatika přináší též nové hlediska na evoluční růst jeho díla. Sachs vytváří z Janáčka skladatelský typ, který zákonitě je vklíněn do vývoje české hudební tvořivosti. A právě v této spojitosti hledá tvůrčí velikost Janáčkovu. Ještě nedávno by bývalo téměř kacířsstvím označili Janáčka jako typ evoluční, neboř se nám Janáček jevil jako úplně svérázný tvůrčí zjev, a to zcela isolovaný od celé české hudební kultury. Dnes po bližším studiu chápeme Janáčka zcela jinak, chápeme ho jako__cjeniál-niho pokračovatele v duchu české hudební mluvy. A tak chápe Janáčkovo dílo též Milan Sachs. Tyto nové poznatky o Janáčkově skladebné řeči jsme si znovu mohli prakticky potvrdit! při poslechu Pastorkyně pod vedením Sachsovým. Zde jsme nejlépe poznali, jak se značně liší Sachsovo pojetí Janáčka od pojetí Neumannova. Sachs objevil v Pastorkyni nové odstíny hudební řeči, nové zvukové barvy, neboř působivě vyzvedl všechny dosud skryté krásy zvukově individualisovaných nástrojů, které jsme dříve neslyšeli, a podtrhl melodický živel, aby mu dodal mohutné tek- tonické jednoty. 2vlášlé velké finále a tóny typického rozeplání {na př. závěr lil, jednání) dovede zde Sachs uplafniti ve prospech organického sceleného díla." A dále pokračuje Racek:*) „Novost základního pojetí Sachsova jsme mohli konstatovat také v Káli Kahanové.**) Neslyšeli jsme onu výbušnou, rapsodický dravou a slavebně ne zcela jednotně vyvedenou Káfu, jak jsme ji znalí za éry Neumannovy, ale drama velké lyrické síly, jednotného stavebného řádu a mnohotvárné melodické invence. Celek má v tomto pojetí jednotnou linii, bez jediné stavebné trhliny v organismu, stále rostoucí až do velkolepého závěru. Vůbec ten závěr — smrt Kátina — je jedna z nejskvělejších hudebních koncepcí ve slovanské zpěvoherní literatuře. A právě tu Milan Sachs nejlépe dokázal, jak správně pochooil smysl hudebně-dramatické slovanské leatharse. V Lišce Bystroušce se zase soustředil Sachs na íýricko-melodtcký fond, jímž tato půvabná zpěvohra 2e světa zvířat přímo rozmarně překypuje, aby tím zase dosáhl vetší slohové čistoty a tektonické pevnosti. Také Věc Ma-kropulos uvedl Sachs v novém koncepčním osvětlení, tak vnitřně prožitém, že původní reprodukční verse se objevila znovu v umělecky přehodnocené podobě. Ale jeden z nejpronikavějších reprodukčních Sachso-vých činů, jež jsme slyšeli na brněnské operní scéně, bylo provedení Z mrtvého domu (27. Ij. 1937). Sachs tlumočí partituru Mrtvého domu promyšleně a stavebně rozvážně, při tom však citově velmi oživeně a dramaticky vzepjatě. Odtud rosle ona překvapujíc! formální a dramatická jednota Janáčkových děl v Sachsově podání, neboť zvláště v tomto případě se znovu ukázalo, že Sachs chápe umělecký zjev Janáčkůvjrtejen S.hlediska. -dramaticky vystupňovaného realismu, ale též jako qeniélního lyrika, rostoucího ze slovan- *) Leoš Janáček, Poznámky It ivúrčimu profilu. Sir. 50 a další. ") Nové naitud. M. Sachsem 18. V. 1933. 30 31 ské lyrické tradice. Konec konců foto základní Sachsovo slohové zaměření se krásně projevilo v nedávném provedení Výletů pana Broučka, Důstojně se přiřadilo ke viem předchozím janáčkovským představením, jež dosud prošly brněnskou operní scénou " Potud Jan Racek. Jeho slovy a názorem seznámili jsme se s poslední etapou Janáčkovy tradice v brněnské opeře. Letos, v 10. výročí Janáčkova úmrtí, hodlala brněnská opera uctili geniálního Mistra cyklem z jeho dél. Bohužel souborné provedení Janáčkových děl bylo zmařeno krutými událostmi loňského podzimku, Janáček je ovšem i nadále ve štítu brněnského divadla, které spolutvořil a kterému vtiskl pevný, osobitý rys. Dnes ovšem je třeba znovu budovali a znovu hledali oddaného sluhu uměleckému dílu Janáčkovu, neboť Sachs se s Brnem rozloučil. A tak deset let po smrti Janečkově je brněnské divadlo znovu na prahu další janáčkovské e-pochy. Kdo bude pokračovatelem janáčkovské tradice? Kdo bude dalším presvedčivým tlumočníkem geniálních operních děl Janáčkových na prvé moravské operní scéně? Otázka zatím nezodpověditelná, ale všichni zajisté věříme, že nový vůdce brněnské o-pery bude zároveň i dalším článkem janáčkovské tradice v Brně, jež je úkolem nad jiné čestnějším a krásnějším, neboť Leoš Janáček a brněnské divadlo tvoří pevný, vyhraněný a nedělitelný celek. 32