Římané a svoboda

Pojem Libertas  se nachází mezi základními hodnotami římského státu. Uctívána byla bohyně Libertas,
která měla svůj chrám blízko fora Romana (atrium Lkbertatis), postavený ve 2. polovině 3. stol. př.
n. l.  Býval v něm archiv censorského úřadu.

Za republiky se legenda  Libertas nebo obraz bohyně Libertas často objevovaly na mincích, ani
v císařské propagandě však na mincích pojem svobody nechyběl.

Můžeme jej chápat jako protiklad ke stavu otroka, ale také jako svobodu, na niž má nárok každý
občan republiky, svobodu politickou a osobní.

Historik Festus připisuje Catonovi st. Výrok:

Iure, lege, libertate re publica communiter uti oportet  ‚je třeba aby ve sgtátě všichni společně
užívali práva, zákona, svobody).

Spojení zákona a svobody  se i u Římanů vyskytuje podobně jako v řeckém pojetí, kde cestu od
oligarchie k demokracii vyznačuje eunomia.

Úkol:

Vzpomeňte si a vyložte tento řecký pojem.

Občané se podle republikánských principů podřizují zákonům proto, že si je sami ustanovili. (Ius
est id, quod populi iussu sanctum est, quod genus: ut in ius eas, cum voceris (právo je to, co bylo
posvěceno příkazem lidu, což znamená: jsi-li volán před právo, jdi.)

(Rhet. Her. II 19).

Vazba mezi svobodou a poslušností je tedy v zákonech, které si lid odhlasoval  comitiích.. Mezi
svobodou a poslušností za těchto okolností nevzniká napětí.

Sociální rozdíly jsou  validní, dokud nedojde k vyrovnání práv mezi patricii a plebeji – avšak jen
v právech veřejných, nikoli privátních

.Od doby vzniku comitia centuriata je podíl na státních záležitostech určován bohatstvím občana.

M. Terentius Varro (De vita populi Romani I) rozděluje římské občany na dvě základní skupiny.:
quibus erat pecuniae satis, locupletes, adsiduos, contrario proletarios appellabant ( ti, kteří
měli dost peněz, nazývali se bohatí, usedlí, ti, kteří jich dost naopak neměli, se nazývali
proletáři).  Všimněme si i příbuznosti slov: adsiduus je člověk usedlý na půdě, locuples – boháč,
je ten, kdo má míst (pozemků) plenum, plno.

Sociální diferenciace společnosti nehrála roli v tributních sněmech ani ve sněmech plebejských.

Postupem času se proměnil význam některých slov, které pro Římany byly základními hodnotami.

V době císařství zůstává pojem res publica, nepřekládáme jej však již jako republika (věc veřejná),
ale prostě jako stát.

Stejně tak pojem svoboda se stále více sléval s pojmem občanství (jde o svobodného, nikoli otroka).

V dobách, kdy zesílili barbaři a útočili na římský stát, což bylo od 3. stol. n . l.,  se pojem
svoboda sice i nadále spojoval s občanstvím, ale znova nabýval i původního významu (hrdý,
neporazitelný občan, nad kterého se nikdo nemá vyvyšovat.

Q. Aurelius Symmachus (4. stol. n. l.) např. odmítá projíždět se jako městský praefekt – nejvyšší
úředník Říma a obvodu 100 mil kolem něho a předseda senátu po Římu v luxusním osobním voze, který
mu daroval císař Valentinianus I., protože  nechce „dráždit nezřízenou pýchou svobodné občany
svobodné obce“.

Důležitým spojeném se stávalo občanství – svoboda – obrana říše. Ani ve jménu obrany proti barbarům
však nešlo vzkřísit staré hodnoty, které císařství zadusilo. Jak dějiny římské republiky, tak celé
dějiny římského impéria jsou pro nás pojednáním o ceně občanské svobody.

Úkol:

Zjistěte si, kde se u nás nachází nápis : Rei publicae suprema lex esto.  (supremus = nejvyšší,
esto = budiž), ostatní už známe.