areté, kalokagathia, habrosyné, isonomia, virtus, … ARETÉ ἀρετή - zdatnost, dokonalost, excelence duše, dobrost, ctnost, poctivost, statečnost, spravedlnost, velkomyslnost, moudrost, rozumnost … x Gustave Le Bon - hodnota etická, občanská i praktická - souvislost se: statečností (ἀνδρείᾱ), spravedlností (dikaiosyné), zbožností (hosiotés), rozumností (σωφροσύνη) - hlavní měřítko kvality občana - přežila ve slávě válečníka/ „sportovce“ - skutečný atribut aristokrata - transcendentnost - neuchopitelnost - pro člověka civilizace cizí „Peníze osud a bůh též mužům prasprostým dává, Kyrne, však málokdo jen dostává údělem ctnost“ (Theognis. In: Řecká lyrika) „ARETÉ není ‚clare et distincte‘, není jasné a ohraničené“ (Hogenová 2000, 6) Existovalo ve smrtelníkovi, bylo smrtelníkem a smrtelníka přežilo – přežilo v jeho slávě „Spravedlnost, Sókrate, je ctnost a patří ke zdatnosti.“ opakem ἀρετή – kakia (špatnost) ------ ἀρετή = substantivum adjektiva ἀγαθός ἀρετή muže je podle Platónova Menóna schopnost spravovat věci obce, dělat přátelům dobře a nepřátelům zle, ἀρετή ženy je spravovat a opatrovat dobře domácnost a poslouchat muže, podobně jiné je ἀρετή dítěte, svobodného i otroka; ἀρετή soudce je dávat pozor, zda řečník mluví spravedlivě, ἀρετή řečníka je říkat pravdu atp. Ath. X spartské ἀρετή prokázal ten, kdo byl dobrý ve válce a mohl snést pohled na krev a zabíjení, kdo mohl tvrdě dorážet na nepřítele, kterému stál tváří v tvář (Tyrtaios, Jaeger, 1973). „Pověsti jakási praví, že Zdatnost bydlí ve skalách nedostupných a tam že ji hlídá svatý chorovod hbitých nymf. Smrtelný tvor žádný ji nemůže zraky zhlédnout, leč ten, kdo se strastiplným potem zalije a dojde vrcholu mužnosti…“ (Řecká lyrika). „Cesta špatnosti je hladká, avšak cestu ctnosti (areté) musí člověk skrápět svým potem“ (Oliva, 2003, 58). - překážky pro dosažení ἀρετή: - πλεονεξίᾱ - ὕβρις => zakotveno v mytologii (+ σωφροσύνη a ἀρετή, – ὕβρις a πλεονεξίᾱ) - vyústění ὕβρις – μανίᾱ a ἄτη - nárůst ὕβρις a πλεονεξίᾱ –, úpadek kulturních hodnot i rozvoj profesionalismu Spolu s Platónem můžeme říci, že ἀρετή je dobrost, kterou tvoří její jednotlivé druhy jako rozumnost, spravedlnost, zbožnost, statečnost, které vznikají vzděláním, jež „před nás staví vzor, podle něhož zdokonalujeme, vzděláváme své jednání“ (Heidegger, 2004, 59). A tato ἀρετή duše je moudrostí. Moudrost a tajemství jsou hlavními atributy filosofa-krále. A jelikož je καλός καί ἀγαθός člověk krásný a dobrý, tedy člověk naplňující ἀρετή fyzicky (tělesně zdatný) i psychicky (moudrý, mající ἀρετή a jeho druhy, tedy i vzdělaný), můžeme říci, že ἀρετή je ještě pod καλοκἀγαθία, která je dokonce i nad moudrostí (sofia). Je to hlavní atribut filosofakrále (nebo snad ne Φιλόσοφος, nýbrž Σοφός? – ne Milovník moudrosti, ale Moudrý či snad Mudrc!). Mudrc je tedy ten, kdo musí mít ἀρετή a σοφός a musí být καλός καί ἀγαθός v jeho plném a pravdivém smyslu. Může být tohle snad součástí největšího Platónského tajemství? Nebo jiného? Kdo byl σοφός? Pýthagorás odmítl být nazýván mudrcem a zavedl pojem φιλόσοφος – pokud jde o jeho exoterické učení; jestli však vezme v úvahu jeho učení esoterické předávané pouze ústně mezi žáky, tak nevíme a můžeme se jen dohadovat. Ovšem kupř. Hérakleitos všechny kolem pejorativně nazýval mnohoučenými, jímž on nebyl; on byl Σοφός. Σοφός je tedy vrchol naplňující řecké filosofické typy jako ἀρετή a KALOKAGATHIA καλοκἀγαθία „Dlouhá staletí před počátkem našeho letopočtu Řekové pochopili, že zanedbáváním lidského těla se celá společnost oslabuje a zanedbáváním lidského mozku že se ohlupuje. Udělali proto vše, aby se opak stal skutečností“ (Zamarovský, 2003, 109). • καλός, καί, ἀγαθός = krásný, a, dobrý • ušlechtilý a dobrý (Aristotelés, Magna moralia 2.9) • harmonie duše a těla • aristokracie • καλός • „krásný“, nešlo však jen o estetickou hodnotu tohoto slova, ale i praktická upotřebitelnost, mravní zdatnost a počestnost, kvalitu i poctivost; můžeme jej pak přeložit jako „mravně krásný“ (Aristotelés). • vztahuje se i k tělu, které je krásnější tělesným gymnastickým cvičením, a to proto, jelikož nejlepší pohyb je pohyb z vlastního popudu, na rozdíl od pohybu z cizího popudu, jako např. pohyb při jízdě na souši či plavbě po moři (Platón). • Καί • „a“ byla v tomto kontextu spojovníkem mezi ostatními dvěma etickými hodnotami. • Ἀγαθός • „ušlechtilý“ nebo „urozený“, „dobrý“ (morálně i obecně); označoval duševní hodnotu • dobrá duše se vzdělávala hlavně μουσικός uměním a filosofií • dbát o duši bylo o něco důležitější než se starat o tělo (Démokritos), jelikož dokonalá duše může napravit chyby těla, ale zdatné tělo bez rozumu jen těžko napraví špatnou duši (Zlomky starořeckých atomistů). • O duši se staráme vzděláním (v tomto slově upomíná předpona vz- na směřování vzhůru, vzhůru k Jednu, Unum; k Jednu směřují i hodnoty, které mohou být pouze jedny jako např. spravedlnost). • Tak může Platónův Gorgiás tvrdit, že pravé štěstí se nachází ve vzdělání a spravedlnosti (Hogenová, 2000). • Pojem ἀγαθός označoval také aristokrata; jeho opakem byl výraz κακός, čili špatný, zbabělý nebo i obyčejný člověk bez tréninku. • Ἀγαθός ex agathón byl pak statečný ze statečných a toho nejstatečnějšího Řekové označovali jako aristos (třetí stupeň přídavného jména ἀγαθός). Postupně se z ἀγαθός stal „dobrý“ a z aristos „nejlepší“ (Olivová, 1988). Problematické nahlížení na καλοκἀγαθία • Problém nastává v tom, že tomuto základnímu typu starořeckého života rozumíme povětšinou tak, že člověka chápeme jako hiát, čili jako složeninu dvou částí, dvou odlišných entit (duše a těla), k čemuž vede právě ono vysvětlení καλοκἀγαθία jako „harmonie duše a těla“ (Šíp [ed.], 2008). • silní, krásní, dobří, zdatní v Řecku znamenalo urození, narozeni v dobrých aristokratických rodinách (Frel, 1951) – netýkala se všech • Obrazem takové urozenosti znázorňující καλοκἀγαθία byl kuros, tedy socha stojícího nahého mladíka, který právě jako aristokrat s učesanými dlouhými vlasy neochvějně stojí s jednou nohou nakročenou vpřed a pažemi svěšenými podél těla představujíc prototyp síly, zdatnosti a neotřesitelnosti, prototyp dokonalého ἀθλητής a válečníka. I v řeckém sochařství bylo možné najít pojetí světa Dórů, jejichž kuros je právě onen popisovaný statný bojovník a „sportovec“, odlišné od iónského kuros, reprezentujícího krásu. Tato odlišnost iónského a dórského pojetí se zrcadlila ve vztahu k válce, výcviku a atletickým cvičením Iónů a Dórů. • Καλοκἀγαθία je ušlechtilost. • Kdo je ušlechtilý, je řádný. • „Ušlechtilý a dobrý se nazývá ten, kdo je završeně řádný“ (Aristotelés, Magna moralia 2.9.25). • Kdo je ušlechtilý a řádný, je zdatný. • Ušlechtilost (jako obecnost) v sobě zahrnuje jednotlivé zdatnosti: statečnost, spravedlivost, uměřenost a další. Je to „stav záměrného volení nejlepších věcí“ (Platón, Pseudoplatonika 412e8). • „Člověka po všech stránkách hodnotného označovali Řekové složeným přívlastkem ‚krásný a dobrý‛, kalos kagathos. V tomto spojení znamenalo slovo ‚krásný‛ původně hodnotu estetickou, slovem ‚dobrý‛ byla vyjadřována areté, dobrost, po stránce praktické i mravní. Ale to rozlišení se tu neudrželo, obě adjektiva se tu svým významem sblížila, prostoupila a takřka splynula v jedno slovo, vyjadřující kladnou hodnotu společenskou i mravní. Člověku jím označenému se přičítají vlastnosti, které se zdají žádoucími dobry: dobrý rod, zdravé a ušlechtilé tělo, náležité vzdělání, praktická výkonnost, životní moudrost, mravní zdatnost, slušné chování, příslušnost k ‚dobré‛ politické straně; podle toho, kdo toho slova užívá a v jaké souvislosti, vystupuje do popředí to nebo ono z těchto dober“ (Novotný 1949: 528). • pro Platóna je καλοκἀγαθία duševní zdatností, pro Aristotela souborem zdatností • důležitost pro filosofa-krále, který je jako καλός kagathos zdatný a v poměru k dalším dobrům (krása, bohatství, přátelé, tělesná síla). • k harmonickému rozvoji duše a těla byl ovšem potřeba volný čas (σχολή) • „Ten pro koho však dobré zhola není dobré, není ušlechtilý a dobrý, zrovna jako se nezdá, že má zdraví ten, pro koho zdravé zhola není zdravé“ (Aristotelés) • tedy ten, komu je vše dobré opravdu dobré, a není tím zkažen (úřadem, bohatstvím, …), je ušlechtilý a dobrý; a naopak, ušlechtilý a dobrý není ten, který před dobrým ze strachu utíká a nechce jej přijmout – zastávání úřadů • Mezi řádnými lidmi vzniká to nejlepší – nejstálejší, nejjistější, nejkrásnější – přátelství. To se uzavírá s ohledem k dobru a ke zdatnosti. Toto je přátelství nejlepších. Opakem je přátelství mnohých (uzavřené s ohledem k prospěchu) a přátelství sprostých (uzavřené s ohledem k libosti). • ATH x SPA --- καλοκἀγαθία x SPA – gerusia • Καλοκἀγαθία je vyjádřena i mytologicky v propojení tří bohů – Afrodity, Área a Héfaista. • Nejkrásnější Afrodita, její manžel duchaplný Héfaistos a milenec silný a bojovný Áres představují propojení vnější krásy, duchaplnosti a fyzické síly (Jirásek, 2005). „Zajisté vzhledem ke zdraví a nemocem, ctnostem a špatnostem není důležitějšího souměru a nesouměru než mezi samou duší a tělem; na to my se nedíváme a neuvažujeme, že kdykoli slabší a nepatrnější vnějšek nosí duši silnou a všestranně velikou anebo kdykoli se vyskytne opačné spojení takových dvou činitelů, není krásná celá bytost – neboť jest nesouměrná v nejdůležitějších poměrech –, ale má-li se tomu naopak, jest to nejkrásnější a pomilování nejhodnější podívaná na světě pro toho, kdo jest schopen viděti. Tak například tělo s předlouhýma nohama nebo pro nějaký jiný nadbytek nesouměrné jednak jest ohyzdné, jednak zaviňuje samo sobě tisíceré útrapy tím, že při společné práci všech údů způsobuje si velkou únavu, časté křeče a také pády pro svůj nedostatek sebevlády. Totéž pak jest souditi i o dvojdílném celku, který nazýváme živokem, že kdykoli v něm jest duše silnější nad tělo, velmi bujně si vede, a roztřásajíc celé nitro těla, naplňuje je nemocemi; a kdykoli usilovně se pouští do nějakého učení a hledání, ničí je, a jestliže zase podniká učitelskou činnost a svádí řečnické boje na veřejnosti i v soukromí, jež se nevedou bez prudkých sporů a řevnivosti, rozpaluje tělo, způsobuje mu záněty, a tak je hubí; oklamávajíc většinu z takzvaných lékařů působí, že příčina nemocí bývá hledána v jiných věcech. Druhdy však se naopak spojí veliké a nad duši přečnívající tělo s malou a slabou rozumovou schopností; poněvadž pak jsou v lidech dvojí žádosti, co do těla touha po výživě, co do nejbožštějšího prvku v nás pro rozumové činnosti, tu pohyby činitele silnějšího majíce převahu podporují svou stranu, stranu však duše činí hluchou a nechápavou i nepamětlivou, čímž v ní způsobují největší nemoc, nevědomost. Jediná tu jest záchrana pro obě části, neuváděti v činnost ani duše bez těla, ani těla bez duše, aby ve vzájemné obraně nabývaly rovnováhy a zdraví. Proto tedy vědecký pracovník nebo kdo se usilovně zabývá nějakým jiným oborem duševní práce, musí náležitou měrou pěstovati i pohyby tělesné, účastně se cvičení gymnastických, a ten, kdo zase horlivě pěstuje tělo, musí navzájem náležitě prováděti činnost duše, zabývaje se uměními músickými a veškerou filosofií, ač má-li se právem nazývati krásný a dobrý v pravém smyslu slova. Právě takovým způsobem máme pěstovati i jednotlivé části těla, napodobujíce způsob všehomíra“ (Platón). „Pro oblast pohybové kultury zůstává tedy kalokagathia ideálem olympijské všestrannosti, opakem gladiátorské jednostrannosti s důsledky přeměny lidského těla v nepřirozené kyborgy, ideálem plného zapojení všech složek osobnosti (tělesné, duševní, duchovní a sociální) v jakékoliv činnosti“ (Jirásek, 2005, 217). „Pravá kalokagathie je rarita, květ dobrých mravů a vysoké kultury, která je přítomna pouze v těch nejlepších“ (Jaeger, 1986b, 161). HABROSYNÉ ἁβροσύνη habrosyné • cesta je habrosyné • ctnost je zde výsledkem meleté (μελέτη) a těžké askesis • důraz na ponos a epimeleia (ἐπιμέλεια) a vyhnutí se hedoné, malachia, tryfé a též jednostrannosti (tělesné i duševní či jen jedné této složky) • zde se habrosyné dotýká kalokagathia --- jen přijetím takovéto habrosyné může být člověk KkA • kráčením po cestě habrosyné se posouváme i po cestě kalokagathia a areté • s tím ale ještě souvisí pokora, tedy cesta sófrosyné (x hybris, pleonexie) ISONOMIA ισονομία a δημοκρατίᾱ Ισονομία - rovnost práv - ἴσος a ὁμοῑος - ἡ ἀρχή - Maiandrios, Athény Δημοκρατίᾱ - κράτος - ὁ δῆμος, -ου - δῆμος zahrnoval jen ἴσος/ ὁμοῑος - šlo tedy o vládu rovných/ podobných, ne vládu všeho lidu (otroci, cizinci, ženy a děti) - vláda člověka (všeho lidu) by měla znít spíše anthropokracie (ἄνϑρωποκρατίᾱ) - nahota - tzv. ζῶμα, διάζωμα či τρίβων - Orsippos/ Orrhippos z Megary (Akanthos ze Sparty) - dnes: mytologie a rituály, prehistorický lov, zasvěcování mladíků, obdiv mužského těla - Význam: zde se stírala nerovnost. - při ἀγών občany dělila jen jejich vlastní ἀρετή - γυμνός („nahý“, jako neozbrojený i „nahý“ – jako bez svrchního oděvu) - ženy: Sparta a Gortýna, Sokrates a Platón - „sport“ a tělesná cvičení zdarma - otrokářská společnost; primární prostředky Hybrios, Chvála zbraně: Ale kdo bojí se mít svůj meč a kopí, překrásný k tomu štít na ochranu těla – ti všichni padnou na kolena svá přede mnou, svým pánem, mnou svým pánem, nazývat mě budou velikým králem“ (Nejstarší řecká lyrika). „Veliké bohatství mám – meč svůj a kopí, překrásný k tomu štít na ochranu těla, vždyť tím orám lán, tím si plody rvu, tím si šlapu mok sladký z vinné révy, tím se pánem zvu nad otrockou cháskou. VIRTUS • statečnost, ctnost, mužnost • pro Římany jeden z nejdůležitějších ideálů • důraz na sílu, odvahu a vojenský dril • kontrast k tehdejší řecké dekadenci • důležitost pro: • milites, • munus gladiatorum, • agitatores. reflexe u gladiátorů • divácká obliba • výchova k disciplíně a přijetí tohoto modus vivendi, včetně: • coup de grâce • ferrum recipere • pollice verso • dosažení virtus – jen vytrvalostí, bolestí a smrtí (Seneca) • The Romans “viewed single combat as a huge achievement, be it in the area or on the battlefield“ (Wisdom 2003: 12). • “Gladiators were socially and politically inert, and thus the perfect catalyst for the demonstrations of virtus that the Roman audience came to the arena to see“ (Macdonald 2007: 6). • Ukázky: Cic., Tusc. 2.41 + Juv. 8.199-210 (virtus-antivirtus: zasloužená smrt) retiarius/ jaculator • ne/-oblíbenost • a single combat • primarius bellator, the anterior warrior • respekt, obdiv (Ř + Ř --- πρόμαχοι, promachoi) • spojení s aristeia a andreia • polo/-nahota – erotičnost x atletika (box) • somatotyp, ženy • Crescens (“the one who could catch the young girls into his night nets“), • Mansuetus (“affectionate gladiator“), • matka Commoda, … • ale “damage to the head and face meant permanent disfigurement, which again helped to deprive boxing of the macabre eroticism of the gladiatorial contest“ (Junkelmann). nahota • vývoj nahoty: • 1) from the view of the heroes of Iliad to its later perception, especially among Greek warriors and ἀθληταί, • 2) from the view of the old virtuous Romans to the nostalgie de la boue a number of noble Roman women. • Řecko – Řím / sport – vojenství • gymnasion – pařeniště neřestí/ nectností ničící tradiční římskou výchovu ---- ukázka: Tac., Ann. 14.20 • poznání řecké atletiky v její úpadkové fázi “μή μιν ἐγὼ μὲν ἵκωμαι ἰών, ὃ δέ μ᾽ οὐκ ἐλεήσει οὐδέ τί μ᾽ αἰδέσεται, κτενέει δέ με γυμνὸν ἐόντα αὔτως ὥς τε γυναῖκα, ἐπεί κ᾽ ἀπὸ τεύχεα δύω“ (Hom., Il. 22.123-125). “Were I to go up to him he would show me no kind of mercy; he would kill me then and there as easily as though I were a woman, when I had off my armor“ (translation by S: Butler, 1898). - X Thermopyly Další nutné ctnosti římských vojáků a gladiátorů • amor gloriae (touha po slávě), • constantia (neochvějnost), • contemptus mortis (pohrdání smrtí), • cupido victoriae (chuť vyhrávat), • disciplina (disciplína a trénink), • fortitudo (síla, statečnost), • patientia (výdrž).