f - I Ve 14.-]6. století přišla s Osmany na Balkán relativně vyspělá kultura jslámsko-orientálního typu. Jejími centry se stávala především města^ jejichž prostřednictvím do jihoslovanských zemí pronikala např. nová orientální architektura. Ve většině balkánských měst v té době vyrostly charakteristické turecké mešity (džamije) se štíhlými minarety. K největším patřila Gazi Hus-rev-begova džamije v Sarajevu, Perhad-begova džamije v Banja Luce či džamije Kodži Mustafy-paši ve Skopji. Při džamijích vznikaly také školské instituce - mektebyjmuslimské základní školy) a medresy (muslimské střední školy). Ve městech působily dervišské kláštery (tekije), jejichž členové byli horlivými propagátory islámského náboženství. Vysokou architektonickou úrovní se honosily také četné světské stavby - např. bezistany (krytá tržiště), karavanseraji (dvo-rv pro ubytování kupeckých karavan), hamami (městské lázně) či cesrne (veřejné fontány, vodovody). V oblasti byla vybudována také síť kvalitních kupeckých cest s mohutnými mosty. Nejznámnějšími z nich se staly tzv. Hajrudi-nův most v Mostaru a most vystavěný na příkaz Mehmeda-paši Sokoloviče přes Drinu u Visegrádu (oba z druhé poloviny 16. století). Značný turecký vliv se projevil také v propracovaných ornamentálních výtvarných technikách, v uměleckých řemeslech, v zahradnictví, v orientální hudbě a poezii. S pronikající islámskou vírou se šířila i islámská věda a literatura. Mnozí balkánští muslimové, zejména bosenští, po sobě zanechali četná díla z islámské teologie a práva, z historie, matematiky a lingvistiky. Tyto práce byly většinou napsány v arabském, tureckém nebo perském písmu. Paralelně však muslimové na Balkáně používali ijzv. arabicj, což bylo arabské písmo přizpůsobené slovanskému jazyku. Tímto písmem byla napsána největší část světské muslimské tvorby, nazývaná jako alhamijado literatura. Z alhamijado literatury dosáhly zvláštní proslulosti lyrické - zvláště milostné - písně bosenských muslimů, tzv, sevdalinky. ■ ( I OWa^a&^LJj ^/^uřj^ (/í^f^j) Ah/ow /|^rc£^w^-íu^«_; Ar A»^A^^^uvt^ /W^vui^ li fjif^di IKjpüta^ Av^CUio^ ^^^rwJ. Jfjx^SU. /WocW- Aj^pX^ ^ OSMANSKÝ SVÉT Sinanovy mešity Osmanského ducha nejlépe symbolizuje architektura. V 16. století se objevil Sinán Aga, architekt nadlidských schopností, který svými stavbami vyjadřoval disciplínu, moc, nádheru a oddanost islámu, jež byly charakteristickými znaky říše. V roce 1538 se stal dvorním architektem a zastával tuto funkci celých 50 let. Ačkoli byl oficiálně znám jako „architekt příbytku štěstí", to je Topkapi Saray, navrhl přes 300 staveb v celé říši. Tak plodná tvorba vyžadovala víc než jen energii a génia. Bylo k ní třeba i organizačních a řídících schopností. Sinanovo pozoruhodné dílo v Istanbulu je připomínkou velkých osobností jeho doby. Jsou tu hrobky Súleymana 1. Zákonodárce, jeho mocné a zbožňované ruské královny Roxolany a hrobka vynikajícího admirála Chajruddína (Hayrettina), stojící případně v blízkosti pobřeží. Stojí tu mešity velkovezírů Sokullu Mehmeda Paši (Sokoloviče) a Rustama Paši a mešita princezny Mihrimah, jež byla za Rustama Pašu provdána. Nejvýznačnější jsou však dva komplexy mešit, které Sinán postavil pro Súleymana L a v Edirne pro Selima III. Sinaná dráždila a zároveň inspirovala tisíc let stará křesťanská katedrála Hagia Sofia v Carihradu (Konstantinopoli). Považoval za urážku islámu, že architekti císaře Justiniána dokázali rozprostřít kupoli nad prostorem mnohem větším, než jaký se kdy podařilo překlenout architektům osmanským. Rozhodl se je překonat. Tři velké komplexy mešit, mešity Sehzade, Suleymanova a Selimova, nesou stopy hlavních etap vývoje jeho přístupu k tomuto problému. Svého cíle úspěšně dosáhl konstrukcí kupole Selimovy mešity. Islám nemohl oslavit svůj triumf velkolepější stavbo^i. Sinán (1491-1588) byl typickým produktem osmanského systému. Narodil se pravděpodobné v řecké rodině v oblasti Kayseri. Roku 1512 byl naverbován v devšitrňe. Stal se janičárem, bojoval ve velkých válečných taženích dvacátých a třicátých let a jako vojenský inženýr na sebe svými činy upozornil sultánský palác. Nahoře Jeho památku připomíná socha před Ankarskou univerzitou. Sinán pokládal karedrálu sv. Sofie (dole) císaře justiniána za velkou výzvu. Za vlády Osmanců byla přeměněna v mešitu a byly k ni přistavěny minarety. 84 OSMANSKÝ SVĚT 85 OSMANSKÝ SVĚT S u ley m a nova mešita, Istanbul. Selimova mešita, Edirne. 09> w4 požadavkům islámské liturgie. Sinán chtěl snížit důraz kladený na délku, jenž pramenil 2 důležitosti směru pohybu v kostele k presbytáři a oltáři, a vyzdvihnout naopak ideu prostoru, ve kterém jsou si všechna místa, na nichž stojí věřící obráceni tváři k Mekce, rovna. Nahoře vidíme Sinanův výchozí bod, chrám Hagia Sofia (dnes tur. Ayasofya). Ve svém raném projektu, plánu mešity Sehza.de, přeskupil čtyři polokupole umístěné na každém konci Ayasofye tak, aby podepíraly kupoli hlavní. U mešity Súleymanovy dosáhl rozměrů téměř shodných s rozměry Ayasofye, snažil se však zdůraznit stejnou měrou šířku i výšku budovy. V případě Selimovy mešity se vrátil k elegantnímu a vyzkoušenému osmiúhelníku, což mu umožnilo přejít od čtvercové základny ke kopulové střeše. Nejen že se mu podařilo překonat Justiniánovy architekty tím, že překlenul větší prostor, ale vytvořil zároveň stavbu dokonale vyhovující islámské liturgií. Zcela vpravo nahofe Interiér původně křesťanské Hagia Sofie (Ayasořye), přeměněný v mešitu. Konstrukce však stále prozrazuje křesťanský původ stavby: v pozadí lze jasně rozpoznat bývalý pTesbytář. Vpravo nahoře Podíváme-li se v Sůleyrnanově mešitě směrem k mihrábu, vidíme, jak byl tento jev potlačen. Při pohledu stejným směrem v mešitě Selimově (vpravo dole) zjistíme, že byl odstraněn úplně. „Prostor a moře oslnivého narůžovělého světla oblévajícího Čisté tvary stavby vytvářejí neodolatelný dojem," píše anglický historik umění Michael Levey. „Ten je umocňován vzrušujícím viněním uvnitř něčeho, co na první pohled vypadá jako kruhový prostor. Tak absolutně se zdá vysoká plovoucí kupole vládnout celému interiéru. Tento efekt ještě zvyšuje prstenec žlábkovaných podpůrných pilířů, jenž ustupuje k okolním stěnám, aniž by narušoval velký centrální prostor, a za nímž září vyklenutá, kachli bohatě vykládaná, oslnivá apsida mikiábu. Ačkoli toto místo nevyhnutelné přiláká zrak... není téměř důvodu postupovat dál za onen klidný, vyklenutý atmosférický obal, jenž je ve skutečnosti interiérem." Sinán tedy svého cíle dosáhl. V každé mešitě, kterou projektoval, vyzkoušel Sinán nové nápady. Ve druhé mešitě, posravené pro princeznu Mihrirnah (zcela vpravo uprostred), vytvořil prostor ohraničený odlehčenými zdmi. Následkem toho se zdá kopule lehoučká téměř jako balón, snažící se uvolnit lana, jimiž je připoután k zemi. V první mešitě, postavené pro velkovezíra Sokoliu Mehmeda Pašu (1570-71) (zcela vpravo dole) a důvtipně umístěné na úbočí strmého kopce pod místem, kde nyní stoji Modrá mešita Ahmeda I., sahá kachli pokrytá stěna hrabu až k samé spodní části Vlevo Plány a průřezy dokládají tři hlavní etapy Sinanova pokusu zkonstruovat stavbu, jež by překonala dílo Justin lánových architektů. Toto úsilí bylo navíc spojeno se snahou přizpůsobit ji _0SWU3T> ARCHITEKTI i kuPoie M^m SE 'MAflRoVAH STA^'TELSTVtM (U-*^^*** ) V MEŠITĚ Vzhled mešity a její půdorys odrážejí přímo jejich funkci při veřejném náboženském obřadu. Mešitu tvoří především stěna orientovaná tak, že čára, vedená přímo z Mekky by ji protnula v pravém úhlu. Tím je zaručeno, že muslim ví, kterým směrem má obrátit tvář při modlitbě. Výklenek ve stěně - mihráb -- označuje tento směr. Tendence, aby celá budova měla spíše čtvercový než protáhlý půdorys, pramení z přání účastníků bohoslužby modlit se co nejblíže ke stěně s mihrábem, a tudíž k Mekce. Prostor pro obřadní úkony duchovních při bohoslužbě není zapotřebí. Minaret vznikl z potřeby svolávat věřící k modlitbě a čím je vyšší, tím dál dolétne muezzinův hlas. Důležitá je nádrž nebo kašna, aby se věřící mohli omýt, stejně jako minbar neboli kazatelna, ze které imám pronáší páteční kázání. Díkka, nízké dřevěné pódium, slouží k tomu, aby se muslimové při modlitbě mohli řídit imámovými gesty a aby celé shromáždění stejně reagovalo na imámovy výzvy. Zavedení amplionů však dnes činí dikku nadbytečnou. Kursi neboli jakýsi vyřezávaný dřevěný pultík slouží k odkládání Koránu. Vwrr&sií uirôAMtW mihráb minbar (kazatelna) dikka □ kursi kašna záchody a )) studna Vpravo MtřiTťíb, který ukazuje směr k TvTelcce, je nejdůležirější součásti každé mešity. Samotný výklenek není posvěcený na roždí] od křesťanského oltáře. Nezpochybnitelný je směr, který vyjadřuje. Důraz, který na tento směr muslimové kladou je tak silný, že jsou velice opatrní při orientaci záchodů, hrobů a dokonce i ložnic, aby se vyhnuli možnosti neúmyslného projevu neúcty. Vydutý tvar mihrábu je odvozen od křesťanského oltářního výklenku (apsidy), který' zavedli počátkem 8. století koptští zedníci. Mihráb je obvykle nejbohatěji vyzdobená část mešity. Boty se musí zout před vstupem do mešity, aby modlitebni prostor nebyl poskvrněn rituálně nečistými látkami. Odkládají se buď na polici {viz dole) nebo do koryta u vchodu, nebo je může věřící odnést s sebou, jak bylo popsáno na předchozí stránce. Dole K omývání, jež se musi provádět pod tekoucí vodou, slouží obvykle ozdobná kašna. Za běžných okolností postačí před modlitbou částečné omytí, jak bylo popsáno na předchozí stránce, ale pokud je člověk poskvrněn značně, například, když muž měl pohlavní styk s manželkou, musí se omýt celý. K tomuto účelu slouží záchody, vyznačené na plánku {vlevo). Pokud by se muslim řádné neomyl, jeho následující modlitba by byla neplatná. Vlevo Není nutné, aby mešita měla minaret. V mnoha mešitách se výzva k modlitbě pronáší se střechy, anebo z nádvoří. Nicméně ve městech zejména v ústředních islámských zemích, mešita minaret většinou má. Běžný je jeden minaret, avšak stavby, f \ vybudované z prostředků I 1 vládců, jich mívají víc. Mešita sultána Ahmeda v Istanbulu má Šest minaretů. 184 MB V MEŠITĚ Dole Dj^tneboli pódium je obvylčle umístěna v ose mthrábu. Na ní odpovídací, obyčejní muezzinové mešity, sledují imámovy pohyby a pozice a pronášejí odpovědi, aby průběh modlitby mohl býr předáván velkému shromážděni. ) Mmbar neboli kazatelna stojí 1^f?v^Ttd míhrábu. je to pro mešitu velmi důležité zařízení, protože slouží muslimům jako místo setkání při páteční polední modlitbě. Z mmbaru tmám, který řídí modlitbu, pronáší své kázání. Stojí přitom na některém z nižších schodů; pouze Prorok stával při kázáni na nejvyšsím schodu. Původní minbar byl jednoduchý a schody měl pouze tři. Tomuto typu se dosud dává přednost v Iránu a jižní Asii. V osmanské říši a severní Africe je však běžný velice dekorativní mmbtfT monumentálních rozměrů. Dok Na imtj^čili stojanu leží Korán; Korány patřící mešitám bývají Často značně veliké. Z nich kán neboli recitátor (zpěvák) melodramaticky přednáší koránský text. Kurm je obvykle umístěn vedle dikhj. ]85 AlAtCETA -STARE ČASTI -ÍAKA7EVA Č|.OJ?lL /^q(TL-c_ Aoui-^CU ^^jO^JlíL^C /W^ÍaAw ■ A^Cr^_ ) & i cl\úk^ /uv^U. HAumI Ai*jOVÍ* Ar~ I'Ki^djoJu^ Ar ílott, CT>vx:_ťwiX^ O^ST^OT/O^ /WvO-vi-t^o /A /^jyX^-ÍXji^^j /^Jl\4-í^-pJi^_, KALIGRAFIE ravde," praví jedn£ tradice (hadís). Všeobecně se má za to, že arabské písmo navazuje přímo na písmo nabatejské, které bylo odvozeno od aramejského písma. V padesátých letech sedmého století byla zapsána první úplná verze Koránu v písmu nazývaném džazm, jež prozrazuje nabatejský vliv. Toto písmo pak ovlivnilo rozvoj kúfského, masivního hranatého písma, které se stalo na celá staletí nejoblíbenějším duktem pro zápis Koránu. Zároveň se vyvíjela kurzivní písma pro úřední i soukromé účely a od poloviny desátého století se za klasická pokládá šest islámských kaligrafických písem: sulús, naschí, muhakkak, rajhání, taukí a rik'á. Brzy byly i tyto dukty užity pro přepis Koránu, což mu dodalo nových možností dekorativního efektu. Kromě toho existují čtyři další důležité typy písma - tumár-ské a ghubárské, jež se často používají pro miniaturní Korány, ta'lík, velice oblíbený za safíjovců, a na-sta'lík, které přestože nebylo příliš rozšířené mezi Araby, bylo skoro po čtyři století oblíbeným písmem íránských, tureckých a indických muslimů. Příklady kaligrafie byly a dosud jsou vysoce ceněny. Tamerlán (Timur Lenk - Chromý) a jeho nástupci byli významní podporovatelé umění; byli jimi rovněž safíjovci, Velcí Mughalové i osmanští vládci. S písmem jakožto dekorací se setkáváme všude: na náhrobních kamenech i na látkách, na keramice, zbraních i kachlích a v rozmanitě upravených tvarech zdobících budovy. Slova Koránu jsou stejně důležitým prostředkem ke zkrášlení mešit jako Kristova zobrazeni v kostelích - oba jsou Božím darem člověku. 202 KALIGRAFIE gum i - H Hl Krasopisci byli vysoce oceňováni nej mocnějšími muslimskými vládci. Osmanský sultán Bajazid II. si tak velice vážil díla Hamdulláha al-Amásího, že"si pokladal za čest, když směl píšícímu Hamdulláhovi držet kalamár. Úplně vlevo Krasopisec sedí pri práci na podlaze a na zdvižené koleno si pokládá papír. Jeho umělecké nástroje jsou rozloženy před ním: nůžky, nůž na ořezávání per, štětec, rákosová pera a kalamář. Inkoust se obyčejně vyráběl ze sazí smíchaných s octem. Z tureckého rukopisu al-Kazvíního Zázraky stvoření ze 16. století. Velká pozornost byla věnována rozvržení a dekoraci stránky. L/j>ro5tred Stránka z knihy Hiljate nabí (Popis Proroka) od Usmána Ibn Alího (1642-1698). Basmala v záhlaví je v písmu sulús, text uprostřed a dole je v naschí. Dokola jsou jména čtyř chalífů a dole citát 107. verše 21. súry z Koránu v písmu sulús. Nemenši pozornost byla věnována ozdobení místa modliteb - a zejména mihrábu -Božím jménem. Vlevo Mikráb Majdánské mešity v íránském Kášánu ozdobený kaligrafii a arabeskami. Z krasopiscovy představivosti vyrůstají všechny možné tvary. Loď {úplně nahoře) by se mohla nazývat „galéra víry". Její trup představuje sedm článků víry, čteno zprava doleva: „Věřím v" potom záď znamená „Boha", vesla znamenají spojku „a", veslaři mezi nimi pak zprava doleva „jeho anděly", „jeho knihy", „jeho proroky", „soudný den", „předurčení", „dobro a zlo", a „zmrtvýchvstání." Plachta představuje vyznání víry „Není boha kromě Boha a Muhammad je Posel Boží." Nahoře Příklad obzvlášť vynalézavé prezentace vyznání víry. 203 Keramika Muslimové využívali barvy v architektuře tak jako žádný jiný národ a pokrývali budovy zevnitř i zvnějška zářivými odstíny a bohatými vzory. Glazurované kachle byly jejich nejobvyklejším prostředkem. Toto umění dosáhlo vrcholu za Tamerlána (Timura) a jeho následovníků ve městech Střední Asie a Afghánistánu. Potom nastal jeho pozdní, ale o to větší rozkvět v safíjovském a osmanském impériu. V severní Africe se zachovala jiná, neméně skvělá tradice. Existují čtyři hlavní styly kachlových dekorací: kaligrafický, geometrický, květinový a arabeskový. Kachle lze použít dvěma hlavními způsoby: jako mozaiku, kdy se různé kachličky rozřežou na kousky, aby bylo možno vytvořit vzor, a jako celé kachle, zbarvené a sestavené tak, aby vznikla větší kresba. -l—i. Dole Klasická arabeska zc Stylizovaných květinových stvolů, proplétajících se mezi sebou a vytvářejících krásnou mřížovou mozaiku na kruhové stěně dómu mešity Lutf Alláh v Isfahánu. Vpravo Tento bohatý květinový panel složený z celých kachli je příkladem nejlepší práce hrnčířů z Izniku. Zdobí Zlatou cestu, kterou procházejí návštěvníci, když minou harémovou bránu v paláci Tokpapi v Istanbulu. Úplně vpravo Kachlem! vyložený krychlový podstavec sloupu v sa'dovských hrobkách v marockém Marrákeši. Geometrické vzory tohoto druhu jsou typické pro Maghrib. 204 KERAMIKA Koberce Vázání a tkaní kobercu a rohoží je klasickým umením kočovníků, jež se těší široké oblibě mezi muslimy stejně jako v okolním nemuslimském světě. Žádný výrobek nevyrůstá tak bezprostředně z možností a potřeb kočovného života. Zeny spřádají vlákna a tkají koberce z vlny a srsti zvířat, o která se starají muži; vyhledávají přírodní barviva z rostlin a hmyzu. Výrobky jejich tkalcovských stavů jsou skvělou funkční vymožeností sloužící lidem, kteří tráví život ve stanech a na zemi. U usedlých společností posloužily koberce novým účelům - pokrývaly posvátné části hrobek a mešit, upozorňovaly na bohatství a vkus obchodníků a vládců a byly lukrativním zbožím v obchodu s Evropou. Vzory vytvořené jak ve stanech, tak ve městech byly mimořádně bohaté a různorodé, od stylizovaných tvarů a geometrických obrazců na modlících koberečcích až po realistické kompozice lidí, zvířat a květin. V islámském světě je pět hlavních oblastí výroby koberců: Irán, jižní Asie, Turecko, Kavkaz a Střední Asie. V Iránu se udržela bohatá tradice prací kočovných kmenů, například Kaškájců, Lurů a Bachtijárů i tradice výroby vysoce uměleckých loveckých, vázových a zahradních koberců raného safíjovského období, kdy nejlepší malíři z královských atelierů sehrávali klíčovou roli při zpracování jejich návrhů. Klima v jižní Asii je mnohem méně příhodné pro vý- robu koberců než suché vysočiny Iránu a Střední Asie. Když tam Mughalové vtrhli, nesetkali se s žádnou významnější výrobní tradicí. Akbar, který se rozhodl, že sláva Velkých Mughalů nesmí nijak utrpět ve srovnání se safíjovci, přivedl 200 íránských řemeslníků a zahájil v Láhauru výrobu. Stejně jako malíři, kteří přišli z Íránu do atelierů Fátehpur Síkrí, vstřebali výrobci koberců rychle místní umělecký vkus. Turecké koberce vyjadřovaly strohé náboženské ideály osmanského státu bojujícího za víru. Jejich typickým příkladem byl modlitební kobereček zobrazující výklenek mihrábu. Nicméně v osmnáctém století se začaly objevovat vzory stylizovaných květin, zejména tulipánů, částečně v důsledku evropského vlivu. Významnější jsou koberce z Ušáku a Ghiordes, vrcholné příklady modlitebních koberečků, jejichž sedminásobné okraje představují sedm zahrad ráje. Kavkazské koberce se nepodobají kobercům z žádné jiné oblasti, jelikož jejich vzory jsou téměř výhradně geometrické. Jsou zvláštním produktem této poměrně málo známé oblasti vysokých hor a hlubokých údolí, jež poskytuje útočiště mnoha různým národům, etnikům a jejich jazykům a prastarým tradicím. Střední Asie od východního pobřeží Kaspického jezera po Kašgar v Tarimské pánvi je poslední oblastí tradiční výroby koberců. Zdejší vzory byly často ovlivňovány Čínou. Nejznámějšími typy koberců jsou zde buchara a samarkand. PERSIAN KELIM SUMAK Vpravo dole Ardabílský koberec který je pokládán za nejkrásnč z velkých safíjovských výrobků a zároveň i za jeden z nejstaršíc úplných koberců na světě (10.Í x 5,3 m). Je to klasický přiklad vrcholného umění tkaní kobei z městské oblasti Íránu s obdivuhodným citem pro kompozici a barvu kombinova s rechnickou zručností. Jeho dekorativní styl nabízí zajímaví srovnání se soudobými safíjovskými miniaturami a velkými vykachlíkovanými stěnami v Isfahánu z obdobi šř' Abbáse. Značné tajemství obklopuje jeho původ. Starší tvrzení, že byl vyroben pro safíjovskou hrobku v Ardabílu nyní pokládá za výmysl z devatenáctého století. Mohl 1 pocházet původně z hrobky osmého ší'itského imáma Rezy v Mašhadu. Ve skutečnosti neexistuje jen jeden, ale dva koberce obdobného vzhledu. I je ve Viktóriine a Albertově mi v Londýně a druhý je společný vlastnictvím Uměleckého muz v Los Angeles a Muzea Johna Paula Gettyho v Malibu v Kalifornii. Nápis (vpravo), kte na obou kobercích, zní: „Ktoit Tvého nebe pro mne není na tomto světě útočiště. Nikde jin než tam není místo, kde bych s hlavu. Práce dvorního služební Maksúda z Kášánu, roku 946." (rozuměj hidžry - pozn. red.) Maksúd byl pravděpodobně tkalcovským mistrem. Dále vpravo Vlas tohoto koberc z vlny, ale osnova i útek jsou z hedvábí. Skutečnost, že na čtvereční centimetr má 46-50 uzlíků (kalifornsky' koberec 59-umožnila utvořit živé a spletité arabesky, které jsou viditelné n tomto detailu ústředního medailonu a dvou palmet. Nejdále vlevo Dva hlavní typy uzlíků - ghiordeský, který se používá všeobecně v Turecku Kavkaze, a senneský (perský), s nímž se lze obecně setkat v Íránu, jižní a střední Asii. Blíže vlevo Koberce se nejenor vážou, ale i tkají. Zdě jsou dv; styly proplétání útku: styl kte! se obvykle používá u koberců jimž se na Západě říká „kelim a styl „sumak". Dole Mapa ukazuje pět hlavní oblastí a hlavní střediska výro koberců v islámském světě. Ub°0 V? I Ú ČERNÉ MOŘE . 60° 'X Derbent ■5^ Istanbul *Zara • Malatya -Bandirrria Eskišehir. .Aňkara Swas> ŕj,? .Bergama TURECKO .Kiršeliir WL Y ušák ^ \Ka,sen ,*u- NGorJes 'torm "ím ' Mífa .KaraovB ' Isparta .Sanliurfa. Mardin rFeihr#>._ já*M ) Mosii* Damašek Toi lis i KAVKAZ Kars. ľ Kazan Kagizmanv • jarW-'' ^ Gjanoza: )fag&^ (tíJůiwabad) 1%,^ .Melkinäahr KURDISTAN1^*' \"V*""1 Sarab* xMekaban '-Z. KASPICKÉ' KubaÁ uOŘE Samaghi &^ ÍBaku TURKMENISTAN Kizyl-Arval • Cbida. JOMUD STŘEDOZEMNÍ MOŘE .m ^^^^P9 • Gurgán .Tehenín.Semna„Sabzávar. j Senné. ÍRÁN 'S"nn"> Hamadán. . Kom máníahán- ,mi(l Jošagan , Ašchábád Ted^en ' \ STREDNÍ ASIE / \ • Taškent \___x i Kokand •Buchara .Samarkand *Margilan . Bešir ■ Merv Kerki. . At . Kašgar I . Sarachs "Ma5W Pende . Herát SultánábárJ / , Mahallát Esfahan ■ důležitá střediska výroby kobl měřítko 1: 29 000 000 Birdžand . Kermán . Sa'ádatábád Bam' i Kábul / CÍNA iYarkant(Shache) Hotan- J BALÚČISTÁN / Láhaur.. Ámritsar PÁKISTÁN INDIE 206 KOBERCE 207