Melodické tóny Jde o tóny obohacující průběh harmonie, většina z nich nepatří do akordů a disonují s nimi (průtah, průchod, střídavý tón, předjímka), součástí akordu je pouze následný akordický tón. 1. Průtah je melodický tón nastupující na těžké době a rozváděný na lehké době sekundovým krokem do tónu akordického. Jako neakordický tón je disonancí, a proto musí být předem připravován (stejnými postupy jako v případě septimy septakordů), předcházející tón se nazývá tón přípravný, následující pak tón rozvodný. Rozlišujeme průtahy: - shora a zdola – podle směru vedení průtažného tónu do tónu rozvodného. - jednoduchý, dvojitý, trojitý (akordický) – rozlišení podle počtu současně vedených průtažných tónů (dle terminologie K. Janečka průtah sdružený). - diatonický, chromatický – u diatonického jde o průtah doškálného tónu, u chromatického o tón alterovaný. - pravidelný, nepravidelný – pravidelným průtahem rozumíme průtah na těžké době, nepravidelným na lehké době v taktu. - připravený, volně nastupující (volný) – připravený průtah následuje po přípravném tónu, volně nastupující přichází bez přípravy - opuštěný – průtah bez rozvodného tónu Nejčastěji se průtah vyskytuje ve vrchních hlasech, pokud jej máme v basu, značí se v generálbasovém označení šikmou klesající čarou. Takový basový tón pak považujeme za notu průtažnou a harmonizujeme až následující basový tón. Pravidla: Zdvojení rozvodného tónu, v akordu obsahujícím průtažný tón, je povoleno v případě, jde-li o základní tón akordu. V jiných případech je ho možné použít tehdy, pokud není umístěn v hlasech nad průtažným tónem a pokud není vzdálen od průtažného tónu o sekundu tak, že by byl do něj průtažný tón rozváděn. Průtahem lze odstranit paralelní kvinty, nesmí se však jednat o krajní hlasy. V určitých případech bývá průtah zdržen v rozvodu sousedními tóny rozvodu nebo tóny akordickými. Průtahy shora: Průtahy u kvintakordů: 6-5, 4-3, 2-1 (pokud není zdvojena ani v téže výši ani v oktávě) Průtahy u sextakordů: 7-6, 4-3, 9-8, 2-1 (opět bez zdvojení) Průtahy u kvartsextakordů: 7-6, 5-4, 9-8 Průtahy u septakordů: 6-5, 4-3, 9-8, 2-1 (postup 8-7 chápeme jako následnou septimu, protože oktáva je akordickým tónem a netvoří disonanci, o průtah jde pouze, je-li 8 postupující do 7 zmenšená). Průtahy u dominantního nónového akordu: 4-3, 6-5 (je-li D9 upraven do pětihlasu), m.10-m.9 Průtahy zdola: Na rozdíl od průtahů shora bývají průtahy zdola nejčastěji půltónové, jde tedy v některých případech o tóny spadající už do oblasti chromatiky. Je-li užit celotónový postup, nesmí znít současně s tónem o malou sekundu nižším. Hrozí-li tento případ, můžeme ho odstranit buď užitím dvojitého průtahu nebo zvýšením tónu do půltónové pozice. 2. Průchod je melodický tón typicky ležící na lehké době v taktu a vyplňující stupňovitým postupem prostor mezi dvěma akordickými tóny (mohou být buď součástí jednoho akordu nebo patřit do dvou různých akordů). Intervaly větší než tercie jsou pak vyplňovány více průchodnými tóny. Rozlišujeme průchody: - stoupající a klesající – odlišují se směrem postupu - jednoduchý, dvojitý, trojitý – liší se počtem současně znějících průchodných tónů - diatonický, chromatický – diatonický je zároveň doškálný, chromatický je tónem alterovaným - pravidelný, nepravidelný – jde o umístění na určité době v taktu, pravidelný průchod leží na lehké, nepravidelný na těžké době (toto užití je velmi výjimečné). Průchod v basu se značí v generálbasovém značení vodorovnou čarou, tuto notu považujeme za průchodnou. Pravidla: Rozvodný tón nezdvojujeme v téže poloze, na rozdíl od průtahu však může být zdvojen i ve vyšším hlasu nad průchodem. Paralelní kvinty jsou při užití průchodných tónů povoleny pouze tehdy, jsou-li součásti obou kvint melodickými tóny nebo je-li melodickým tónem alespoň jeden z tónů druhé kvinty. Pokud jsou oba tóny druhé kvinty akordickými tóny, je tento postup chybný. 3. Střídavý tón – je melodický tón nastupující na lehké době a střídající akordický tón vrchní nebo spodní sekundou. Předcházející a následující tóny mohou být buď oba součástí stejného akordu nebo mohou patřit do dvou různých akordů. Rozlišujeme střídavé tóny: - vrchní a spodní – odlišují se směrem postupu - jednoduchý, dvojitý, trojitý – liší se počtem současně užívaných střídavých tónů - diatonický, chromatický – diatonický je zároveň doškálný, chromatický je tónem alterovaným - pravidelný, nepravidelný – jde o umístění na určité době v taktu, pravidelný střídavý tón leží na lehké, nepravidelný na těžké době - volně nastupující – nastupuje na lehké době skočmo po jiném akordickém tónu, než který je jeho rozvodným tónem - opuštěný – nastupuje podle pravidel, ale nevrací se k původnímu akordickému tónu, ale skáče k jinému akordickému tónu. Pravidla: Rozvodný tón opět nesmí být spojen ve stejné výši, může se však zdvojit v nižší poloze. Paralelní kvinty vznikající použitím střídavého tónu jsou povoleny, pokud je střídavý tón součástí druhé kvinty. Jestliže je součástí kvinty první, je tento postup chybný. Nejčastější jsou vrchní střídavé tóny celotónové, spodní půltónové. Opuštěné a volně nastupující střídavé tóny jsou velmi oblíbené pro svou účinnost a zvukovou zajímavost. 4. Následný akordický tón – nastupuje na lehké době v taktu po některém jiném akordickém tónu a je součástí stávajícího akordu. Mezi melodické tóny je řazen, protože neplní funkci harmonickou, ale melodickou. Na rozdíl od tónu průtažného, průchodného a střídavého se souznějícím akordem nedisonuje a může se pohybovat mezi většími melodickými vzdálenostmi. Následné akordické tóny v basu se značí vodorovnou čarou pod notou, je možné užít i akordické tóny ve více hlasech. Pravidla: Při užití následných akordických tónů je třeba zabránit vzniku chybných paralelních postupů, a to jak přízvučných kvint na těžkých dobách, tak následných oktáv na dobách lehkých. Méně, ale přesto chybné jsou rovněž následné kvinty. 5. Předjímka (anticipace) – tón, který zaznívá ještě před nástupem akordu, jehož je součástí. V momentě nástupu je tedy disonancí, která se stává po nástupu akordu konsonancí. Vyskytuje se především na lehké době předposledního taktu skladby. - jednoduchá, vícehlasá – podle počtu předjímaných hlasů - opuštěná – případ, kdy předjímka odskočí k jinému akordickému tónu (pozor, nastupuje-li stupňovitě a postupuje na jiný akordický tón, bývá pokládána za opuštěný střídavý tón). 6. Prodleva – tón setrvávající v určitém hlasu zatímco se v ostatních hlasech mění harmonie. Nejčastějším případem je prodleva v basu, častá je i dudácká kvintová prodleva (příklad dvojité prodlevy) mezi basem a tenorem. Výjimečně se prodleva užívá v některém z vrchních hlasů. Prodlevový tón se střídavě stává tónem akordickým a neakordickým. Je-li neakordickým tónem, spatřujeme akord nad ním jako souzvuk, v němž jeden z tónů neznáme. Definovat se jej snažíme podle souvislostí s předchozím a následujícím akordem. 7. Ostinátní figura – je vícekráte opakovaná figura v některém z hlasů, v ostatních hlasech se mezitím proměňuje harmonie. Je-li ostinátní figura v basu, nazývá se ostinátní bas (basso ostinato), ve středních hlasech se vyskytuje zřídka. 8. Figurace – výzdoba hlasů pomocí melodických tónů, může probíhat v libovolném množství hlasů. Při užívání figurací je vhodné využívat tzv. komplementárního rytmu, tedy postupu, při němž se hlasy navzájem rytmicky doplňují. Zadání číslovaný bas: Řešení: