Septakord II stupně
Septakord na II stupni se od ostatních septakordů liší tím, že jej lze užívat dvěma různými způsoby.
1. Chápeme-li jej jako souzvuk subdominanty s přidanou spodní septimou d + f a(as) c, říkáme mu
septakord S+7
/septakord es plus sedm/ a jeho rozvodnými akordy jsou obraty tónického
kvintakordu (T, T6
, T6/4
). Je rozváděn tzv. „subdominantním rozvodem“.
2. Chápeme-li jej jako akord druhého stupně doplněný o vrchní septimu, označujeme ho jako
septakord střídavé dominanty ID7
(střídavá dominanta=dominanta dominanty) a je rozváděn do
obratů D (D, D6
) nebo D7
(D7
, D6/5
, D4/3
, D2
) tzv. „dominantním rozvodem“. (Tvar značky tohoto
akordu vzniká spojením římské II a obloučkem písmene D. Protože není možné tuto značku vytvořit v textovém
editoru, jen dodávám, že oblouk písmene D je veden již od první čáry římské II.)
Spodní septimu u akordu S+7
i vrchní septimu u akordu ID7
chápeme jako disonanci, a proto je
nutné je připravovat podle stejných pravidel jako septimu akordu D7
:
Nástup septimy v septakordu – při nástupu septakordu v hudebním proudu je nutné vždy dbát na přípravu septimy
(podobný postup jako při přípravě citlivého tónu, na který přicházíme shora). Podle způsobu přípravy se rozeznává
septima:
1. zadržená – septimový tón je součástí předchozího akordu, septima se zadržuje v daném hlase
2. následná – septimový tón následuje po jiném akordickém tónu
3. průchodně vedená – nastupuje stupňovitě (= sekundovým postupem) a týmž směrem stupňovitě pokračuje
Nemůže-li nastoupit septima žádným z těchto způsobů, zmírňujeme její nástup alespoň tím, že jí umožňujeme nastoupit
v protipohybu s basem.
Obraty septakordu – princip tvoření obratů septakordu II stupně je shodné s tvořením obratů
jakéhokoli septakordu, opět tedy záleží na tom, který tón je umístěn do basu.
Užití tónů v basu u septakordu II stupně ( S+7
a ID7
) v C dur tónině:
Tón v basu d f a/as c
Název obratu septakord kvintsextakord terckvartakord sekundakord
Značka akordu 7 6/5 4/3 2
Rozvod septakordu II stupně a jeho obratů
1. V podobě akordu S+7
je jako vázaný tón chápána disonantní spodní septima d. Protože
septimové tóny septakordů (v akordu S+7
septima spodní, v akordu ID7
septima vrchní) směřují vždy
k akordu, spodní septima zde tedy stoupá (tón d směřuje do e). Tomuto druhu rozvodu (rozvod se
stoupající spodní septimou) říkáme rozvod subdominantní. Přidaná spodní septima je zde tónem,
který zesiluje subdominantní harmonii a vytváří disonantní akord směřující k rozvodu, pokud je
užita snížená kvinta, vzniká i charakteristický interval zmenšené kvinty rozváděný následně do
intervalu tercie.
Povinnost spodní septimy v akordu S+7
stoupat způsobuje rozvod základního tvaru akordu S+7
vždy
do tónického sextakordu, tón d v basu je veden stupňovitě na tón e tedy k tónické tercii. Tercie
akordu (tón f) není tónem vázaným, ocitá-li se tedy v akordu S+6/5
v basu, lze jej vést jak na tón e tak
na c, rozvodnými akordy je tedy tónický sextakord nebo tónický kvintakord. Kvinta akordu může
být jak tón a, tak as (v mollové tónině nebo harmonické dur), chápeme jej tedy jako tón sestupný a
proto je rozvodným akordem obratu S+4/3
tónický kvartsextakord s basovým tónem g. Obrat S+2
má v
basu shodný tón se základním tónem tónického kvintakordu (c), je tedy do něj rozváděn.
Nejužívanějším tvarem byl v historii první obrat tohoto septakordu, tedy kvintsextakord. Byl
nazýván subdominantou s přidanou sextou (též označována jako rameauovská ramo:ovská
podle francouzského skladatele Jeana Philippa Rameaua /žána filipa ramo:a/, který na ni první
upozornil), protože právě sextový tón nastupoval následně po zaznění subdominantního
kvintakordu a tedy vypadal jako „přidaný“ k subdominantě.
2. Pro septakord ID7
a jeho rozvod je charakteristická klesající vrchní septima, jde tedy o rozvod
dominantní (stejně jako u akordu D7
). Ostatní tóny lze vést volně, nejčastěji postupují stupňovitě.
Rozvodnými akordy jsou základní tvary dominantního kvintakordu a dominantního septakordu, v
případě, že se tón septakordu II stupně shoduje s některým z tónů D7
, je rozváděn i do obratu, který
má tento tón v basu. Klesající vrchní septima předznamenává jedinou výjimku v rozvádění akordu
ID7
, v C dur se jedná o tón c, který sestupuje v basu na tón h, tedy k dominantní tercii, proto jsou v
tomto případě rozvodnými akordy akord D6
a D6/5
, u akordu D6
v dur a harmonické a melodické moll
připomínám, že nesmí být zdvojen basový tón, protože je zároveň tónem citlivým.
V případě postupu septakordu ID7
do D7
připravujeme dominantní septimu akordu D7
tím, že u
obratů septakordu ID7
zadržujeme původní tercii.
Akord ID7
je akordem subdominantní funkce, může tedy v kadencích zastupovat kvintakordy
subdominanty či druhého stupně, velmi často je také užíván jako výchozí akord v cílové tónině,
tvoříme-li enharmonickou nebo chromatickou modulaci.
Tabulka rozvodů S+7
: Tabulka rozvodů ID7
:
S+7
– T6
S+6/5
– T, T6
S+4/3
– T6/4
S+2
– T
ID7
– D, D7
, (D4/3
)
ID6/5
– D, D7
, D2
ID4/3
– D, D7
ID2
– D6
, D6/5
Další zacházení se septakordem II stupně:
Rozvod akordu – kromě již jmenovaných postupů do tónické a dominantní funkce můžeme vést
septakord II stupně klamným rozvodem do kvintakordu III stupně, vytváříme tedy obdobu
klamného závěru (k označení akordu užijeme značky II7
).
Částečný rozvod akordu – akord S+7
lze rozvést částečným subdominantním rozvodem do
kvartsextakordu VI stupně, v rozvodu zůstává stupňovité stoupání spodní septimy.
Převod akordu – septakord není rozveden, ale pouze převeden do jiného obratu (např. ID7
do
ID6/5
) nebo jsou vystřídány různé obraty mezi sebou.
Spoj akordu – akord je spojen s jiným akordem tak, že ani jeden z vázaných tónů není rozveden
(některý zůstává zadržen, některý je veden na tón, který není tónem rozvodným), jako obdobu spoje
II-D chápeme spojení se sextakordem VII stupně, rovněž je možné užít spoj s kvintakordem VI
stupně.
Tvoření septakordů:
Zadání: Jmenujte tóny septakordů II stupně v různých tóninách (na příslušném stupni vyjmenujeme
septakord a přidáváme tónům posuvky podle předznamenání zadané tóniny)
es moll, G dur, b moll, Cis dur, A dur, F dur, fis moll, H dur
Zadání: Zapište septakord II stupně do určených tónin, dodržte zadanou polohu akordu
Zápis septakordů a jejich obratů v různých polohách: Zapisujeme akord tak, aby vzdálenost
mezi basovým a sopránovým tónem odpovídala intervalu určenému číslem polohy
Zadání:
Rozvod septakordu II stupně: Rozvádíme obraty akordů S+7
a ID7
.
Zadání:
Číslovaný bas: Opět postupujeme nám známým způsobem – označíme v celém příkladu funkční
značky k akordům a poté doplňujeme vrchní hlasy. Akordy II stupně označujeme funkčními
značkami S+
nebo ID podle toho, zda jsou rozvedeny do akordu tónického nebo dominantního. Pro
rozhodnutí, jakou funkční značkou je označíme tedy musíme nejprve určit funkční značku akordu
následujícího. U akordů II stupně je výhodou, že v nich žádné tóny nevynecháváme ani
nezdvojujeme, užíváme tedy ve čtyřhlasu všechny 4 tóny akordu a dále s nimi zacházíme tak, jak
nám předepisují pravidla rozvodů. Bez určení funkční značky tak nelze septakord II stupně správně
rozvést. U obratů akordu opět hledáme základní tón o příslušný interval níže (shodný postup jako u
D7
) a od něj si celý akord vyjmenujeme. Tón, který byl uveden v basu se už ve vrchních hlasech
neobjevuje.
Zadání:
Výchozí poloha terciová (3)
Výchozí poloha oktávová (8)
Řešení zadání:
f-as-ces-es, a-c-e-g, c-es-ges-b, dis-fis-ais-cis, h-d-fis-a, g-b-d-f, gis-h-d-fis, cis-e-gis-h