Vedlejší septakordy Mezi vedlejší septakordy řadíme ty, které sice disonují, ale nejsou disonancemi charakteristickými, tedy neobsahují interval zmenšené kvinty a nejeví snahu po rozvedení do tónických funkcí. Patří sem septakordy na I, III, IV a VI stupni a jsou značeny T7 , III7 , S7 , a VI7 . Každý z těchto septakordů je možné rozvést pěti druhy rozvodu, třemi, které jsme poznali u základních septakordů a dvěma rozvody částečnými: 1) Dominantním rozvodem – charakteristický je klesající postup vrchní septimy, fundamentální bas (základní tóny obou akordů) klesá o kvintu 2) Subdominantním rozvodem – charakteristický je stoupající postup spodní septimy, fundamentální bas klesá o sekundu 3) Kombinovaným rozvodem – charakteristický je postup obou septim, vrchní stupňovitě klesá, spodní stupňovitě stoupá, fundamentální bas stoupá o sekundu 4) Částečným dominantním rozvodem – horní septima stupňovitě klesá, fundamentální bas klesá o tercii 5) Částečným subdominantním rozvodem – spodní septima stupňovitě stoupá, fundamentální bas klesá o kvartu Také tyto akordy mohou být uvedeny v obratech, postup fundamentálního basu se v tomto případě samozřejmě nemění. Kromě rozvodů do obratů kvintakordů, lze těmito pěti směry postupovat také do obratů septakordů. V takovém případě však vznikající postupy mají spíše charakter spojů. Ne všechny druhy rozvodu jsou v praxi užívány, všeobecně však platí, že nejlépe zní dominantní rozvod, výjimkou je pouze akord S7 , u něhož ze zvukového hlediska preferujeme kombinované rozvedení do D7 nebo D. V některých případech (v akordech s velkou septimou - např. tvrdě velký T7 v harmonické moll, měkce velký septakord S7 v harmonické dur, zvětšeně velký III7 v harmonické moll a VI7 v harmonické dur) se přikláníme k převedení do kvintakordu stejné funkce nebo k rozvodu do příbuzných kvintakordů obsahujících tónickou primu, do které septima stoupá, ve zvětšených akordech rozvádíme pouze septimu nebo zvětšenou kvintu. Vedlejší septakordy se vyskytují nejčastěji v sekvencích, a to v transpozicích základního modelu. Disonantnost vedlejších septakordů se zmírňuje přípravou disonantních tónů stejně jako tomu bylo u základních septakordů (zadržení, následný tón, průchodné vedení), připravován je tón, který bude dále rozváděn, v kombinovaném rozvodu připravujeme buď vrchní nebo spodní septimu. Zadání: Doplňte v uvedených příkladech sekvencí funkční značky