S lodí jež dováži čaj a kávu
S lodí jež dováží čaj a kávu pojedu jednou na dalekou Jávu
Za měsíc loď když vypluje z Janova stane U zeleného ostrova
Pojedem spolu já a ty vezmeš si jen kufřík a svoje rty
Pojedem okolo pyramid
loď počká až prejde Mojžíš a jeho iid
S vysokou holí zaprášenými opánky
jde první pres mořskou trávu a rozkvetlé sasanky
Hejno ryb na suchu zvedá svá křídla jako ptáci letí za vodou a ve vlnách se ztrácí
Pustil jsem, pustil
svou bláznivou volnoběžku
Pustil jsem, pustil svou bláznivou volnoběžku
a bláznivě vlají teď moje vlasy.
Mám za sebou horyl Mám za sebou bílou Sněžku!
Kdypak se zastavím?
Byla hrozně krásná a jako pohřeb líná,
ta doba, než ona dojde z koupelny k zrcadlu
s rukama vzadu za hlavou —
Půl roku, co jsem žádnou ženu nerozpínal.
Na noc jsem přijel, ale ráno, ráno jedu. Začala prosit na cestě z Turnova a vybuchla v slzy. Načpak ty slzy?
Dotkla se zvonku u kola.
Pustil jsem, pustil svou bláznivou volnoběžku a bláznivě vlají teď moje vlasy. Mám za sebou hory! Mám za sebou bílou Sněžku! Mám za sebou lásku!
Orloj
Jásá zvonek z tramvaje, to nastupuje Marie.
Tramvaj tiše zavzlyká, už odjíždí Hedvika. Tramvaj tiše zasténá, pryč je, pryč je Helena.
Už zmizela Marta, kde je sličná Lia? Smrt zavírá vrata, starý školník z gymnázia.
Ještě pouští Lucii, která noci upíjí. Ještě pouští Barboru a dává těžkou závoru.