tvíluvidla 1 - horni ret. 2 - hc^ni ^zaky. j - S védám:' výstupek (králce: alveoly). 4 — Ivrdé patro, 5 - měkké patro, 6 — cípek, 7 - homi zuby, ů- dolní ret, 9 -dolní řezáky, 10 - hrot jazyka, 11 - hřbet jazyka, 12 - kořen jazyka, 13 - dolni zuby, 14 - spodní čelist, 15 - jazyční kost, 16 - hltanový příklůpek, 17 - vstup do hrtanu, 10 - hlasivky, 19, 20 -chrupavky hrtanu, £1 - prúdušniče, 22 -směr výdechového proudu, 23 - krční obratle, 24 - jícen, 25 - vstup do dutiny nosni; A - dutina ústní. B - dutina nosní, C - dutina hrdelní
Obr, 2 — Mluvidla (dle Hála, 1960)
42
dového postavení přecházejí hlasivky do činností při řeči (kmitání) různým způsobem. Při měkkém hlasovém začátku se rozkmitá vají postupně. Před vokálem na počátku fonace se obvykle objeví tvrdý hlasový začátek, při němž se hlasivky nejprve pevněji sevrou a první kmit začíná odtržením hlasivek od sebe; pak hlasivky rychle přecházejí do maximální amplitudy. Tvrdý hlasový začátek je sluchové vnímatelný jako tzv, ráz (hlasový předraz). V češtině je jeho užilí fakultativní (viz dále). Dyšný hlasový začátek vzniká, jsou-li na počátku fonace hlasivky v chrupávčíté části lehce sblíženy, takže štěrbinou uniká část vzduchu; hlasivky se rozkmitávají z tohoto postaveni postupné, Dyšný hlasový začátek tvoří nepříznivě působící doprovodné sumy. Existuje i tzv. ..třepená fonace", nepravidelné kmity hlasivek, které se postupné zpravtdelňuj Ĺ
-c        klidné dýchání hluboký vdech       šepot tvoření [h] fonace
Obr. 1 — Schéma činnosti hlasivek (dle Lmder, 1967)
I Nášivky pracují při řeči diferencované:
/a/ Klidně rozevřeny (jako při dýchání) jsou u [f], [s], [ä], [x].
/b/ Kmity pri lehkém sblížení hlasivek vytvářejí h jasno st (znělost, sonoritu) doprovázející všechny znělé souhlásky.
f d Při tčsném sblížení, ale bez kmitů, se utváří vzduchový proud ph výslovnosti [p], [t],
99