5. LEKCE Ra. BHpBaui Ha jjeT&To cm Bt>b BCHKa KHHra nocBeTéHa m B!>3iiHTkHHeTo na neTexo ubx&Ts, na npoHeTěTe: He KOMkHnBaiíxe npeKau6H0 necxo CBoexo nexe! He ró npnxcchh-BafiTe mhofo, oicaaífcxe My nocxkxtHHO pa36íipane n TT>pnenne! Heica xb na 6í>ne caMocxoiiTCJiHO, na noeMC ottob6phocx 3a cóďctbchoto ch noBeneHHe ! Kojikoto nó-rojj&Ma OTroBC-pnocx hoch, xójiKOBa n6Beie to onen&Ba noMomxk bh! Hjih: PoníiTejiHTe na He cb mbchx mhoto b sKHBOxa na nexfexo h na hc cé OTikiiBaT, Koraxo mm ce CTpyBa, ie xó hm npkBH bcíiiko Hanýic. H Ha Bkc HkMa na bh e npHkxHO h^koh na KOMerrxiipa BC&Ka Bkma KpkHKa! MoateTe ci»mo Tank na iiaMfcpHxc h npýr xiin nojie3HH ctB6th: flknafixe Ha nexfexo bx,3mó»choct na bh noMkra! HiiKora ne 6í>p3aňTe, ocxaBČxe My spCMe bchhko na Bipura TÓJiKOBa ntJiro, k6jikoxo My ce hcka. He r6 HacTaBJísBaiiTe H3JTHUJH0! He necxéTe noxBkjra 3a ycnexnxe My h My H3pa3éTe ctHyBCTBiie h ioxobhocx 3a nÓMOin npn eBeHTykjiníi npoBkjia. BápBaňxe My, ne x6 caMÓ MO&e na ce cnpkBH.^c/MHÓro nÓBene nemk, ouvojikoto npennojikraxe! CxapkřÍTe ce aa ro naKkpaxe na BipiiiH tobk, Koexo Bite iiCKaxe, saro npenH3BHKaxe Hirrepeca My kim nkneHa nefíHOCx: Xkňne 3kenno jia np«6epeM nrpkHKiixe! Ejík na BÍinHM najiH Mbateui na nonpe;iHui ibn khhjkkh na pkijpra! noMHCJiii, hhm3 jih na e nó-n66pe. axo ce npH6epfem cerk bkíiiih! RyMw Kax6: "neirííH .na ckMO na xe bkun k3k ..." na ce n3n6ji3Bax ckMO b Kpken cnýnaň. K&jiko npócxo h íicho H3rjiejKna bchhko! CtrjiacbTe ce, ie h BÍie tohho rank HCKaxe na Bi.3nHxkBaTe cabero neTě. OGkne . fl: - 3npaBeií, MkMO! M: - Ktne ce 6kBHiu xĎJiKOBa? Kojiko nixa na xh nOBrkpsM, ie xp&ĎBa na ce I npH6íipaiii ot yníiJiHine HannkBO bkíujh! 51 mh noic ajnii nauxajiÓHa en! J\: - MkKaň na ce ci,6ýH ! 'Ta a@ OTrkM fensaM. HcnaM na xh ickata neuio. M: - He xntpjiHH xaick o6ýBKHTe ch, npH6epii rn BenHkra! 3am,í> npcxwxe xh ca Mp!.CHH? fl: - He ck Mptcnn! HkKaň, ckMO na th ick^a Hemo! M: - Hejjeň na Me Hn6cBaui! HajiH BÍiayiaM, ne nfejinxe ca :b KkJi! Gb6.nii3iihtäHHe n. výchova HanyK adv. schválně, naschvál M: -M: - M: /J: nponexa -eui dok. přečíst kqmhhjibhm -au ned., poroučet, rozkazovp t iipeKantHo adv. příliš, nad míru IíoctííttjHho adv. dost, dostatečně pa36íipane n. pochopení TipneHiie n. trpělivost caMOCxoiiTějich adj. samostatný nofeMaM -am ned. brát, pojímat noBCnbiiHe n. chování OHeHÍtB3m -am ned. hodnotit, oceňovat nÓMom f. pomoc Mbcíi ce -hui ned. vměšovat se, plést se KOMeiiTÁpaM -ani ned. komentovat nojrb3eH adj. užitečný ctBbx m. rada bmmójkhocx f. možnost Btpiua -Hm ned. dělat, konat HacTaBjíáBaM -aui ned. napomínat H3JIÍIIHHO adv. zbytečně 3änoBea f. příkaz, rozkaz necxii -nm ned. šetřit noxBäJia f. pochvala ycnbx m. úspěch cx>HýBCXBHe ri. soucit, soustrast roxOBiiocx f. připravenost npoBaji m. nezdar cnpaBa ce -Hm ned. zvládnout 79 OTHäŕŕBaM ce -am ned. zoufat fleifriocT f. činnost CTapka ce -em ned. snažit se HaKkpaM -am dok. donutit npeflH3B&KaM -ani dok. vyvolat 3aeHHo adv. společně, dohromady npHÔepá -em dok. sebrat, schovat, uklidit HrpaMKa f. hračk^t,^ noflpeflfc -Hui dok. srovnat, pacjrr m. police, přihrádka noMÍicjia -hiii dok. rozmyslit, pomyslit ílýľua f. slovo noBpeflíi -Hin doic. poškodit KpäeH adj. krajní, konečný H3rjieacflaM -aiu ned. vypadat npocr ad j. jednoduchý, obyčejný kceii ad j. jasný ctruacít ce -hui dok. souhlasit cc -nm ned. zdržovat se, otálet noBxäpHM -smi ned. opakovat HanpaBo adv. rovnou, přímo iianTajióii m. kalhoty xBipjisM -smi ned. házet, vrhat oôýBKa f. bota Bednára adv. okamžite, hned Mpiceu adj. špinavý flpexa f. kus oblečení anócBaM -aui ned. rozčilovat c-LiuecTByBaM -am ned, existovat Kair f. bláto naur&ij) m. pantofle, trepka npeanojiäraM -am ned. předpokládat lýBaM -aiu ned. slyšet onemca f. známka, ohodnocení H3BäflH -nm dok. vyndat, 6cjicjkhhk m. zápisník, žákovská knížka cnncäiine n. časopis nxoQ m. kapsa ocTäBH -Hin dok. nechat cjióaca -nm dok. dát, položit mänica f. čepice naKa^äjiKa f. věšák TiípKäjiíiM ce -nm ned. válet se, kutálet se rjiynocr f. hloupost ujaHC m. příležitost cneienH -um dok. získat, vyhrát kohkypc m. konkurs, soutěž nýica mii neosob. je mi jedno n3MHa -em dok, umýt KOMníoTiip m. počítač o6hchsi ~hui dok. vysvětlit TpäcKain -aiu ned. bouchat, třískat BiEiiMaBaM -aui ned. dávat pozor, být opatrný CMýna -Hiu dok. rozbít íxiinaM -am ned. dotýkat se, šahat Bánil -nui ned. vyndávat, vyjímat Kyn m. hromada, kopec noMÔJis -hu] dok. poprosit iipejiynpeiKnäBaM -am ned. upozorňovat npeflcräBH ch -hui dok. představit si pa3Bajik -Hiu dok. zničit, rozbít nosapBaM -am dok. uvěřit DALŠÍ SLOVÍČKA K LEKCI cepBiipaM -aur ned. podávat HaniiBaM -aui ned. nalévat npkBHJieH adj. správný pa3rjienaM -am dok. prohlédnout si 80 npoiiýcKaM -am ned. vynechávat nocemáfiaM -aiu ned. navštěvovat HaMfcpsi -hui dok. nalézt pa36epá -eui dok. porozumět, pochopit BÍpHa -eui dok. vrátit njjaTJk -hui dok. zaplatit y6en& -hui dok. přesvědčit npefláivt -fla/ieui dok vyřídit, předat noKaufl -hui dok. pozvat npenynpcfl^ -hui dok. upozornit upejiyieDpfeMeHHO adv. předčasně óiiht m. zkušenost MajiiiK adj. malý pa3x6aH ce -huj dok. projít se ce3&H m. sezóna cpema f. setkání Pojkjich nen narozeniny naMÍipaM -am ned. nalézat iuiamaM -am ned. platit nýiua -hui ned. kouřit noctB^TBaM -aui ned. poradit bhcóko adv. hlasitě, vysoko BHHMáTejiHO adv. pozorně oTBbpeH adj. otevřený yMOpfcH adj. unavený c-bnpyra f. manželka nnóna f. deska PÁDOVÉ TVARY OSOBNÍCH ZÁJMEN Na rozdíl od substantiv a adjektiv zachovala si osobní zájmena v bulharštině některé pádové tvary. Kromě nominativu rozlišují ještě dativ a akuzativ. Stejně jako v češtině jsou v obou těchto pádech možné dvojí tvary, prízvučné (dlouhé) a neprízvučné (krátké, enklitické), avšak v bulharštině oproti češtině existuji Hun H tvary i v plurálu, a u zvrat-ného zájmena: nom. dativ akuzativ dlouhý krátký dlouhý krátký sg. 1. á3 MH MÍíHe ne 2. TÍI Te6e T H Te 3. TÓH H&ro My nero r o rk H nba H TÓ Hero My Héro ro pl. 1. HŽie H ke HH Häc HH 2. BÍie Bac BH BclC BH 3. TJIX HM THX rn zvrat. --- c£6e ch CH cfcSe ch c e 81 Jak je zřejmé, dlouhé tvary zájmen jsou stejné v dativu i akuzativu. Tyto tvary slouží k /yjádření akuzativu (ve funkci přímého předmětu) a ve spojení s předložkami i všech dalších pádů včetně dativu a předložkového akuzativu. Příklady: He B^Kaň Mene, a uku. Nevolej mě, ale ji. Ejík npn nkc ! Přijd k nám! He roBÔpa 3a ráx, a 3a Hero. Nemluvím o nich, ale o něm. Tu He cb pa36íipa c Bac. Nerozumí si s vámi. Be3 Té6e HÍ™a na noraaT. Bez tebe nezačnou. Pa3Ka*H 3a cb6e en! Vyprávěj o sobě. Poznámka.: Prízvučného tvaru se v bezpředložkovém akuzativu užívá pouze tehdy, je-li na něm větný důraz. Krátkých tvarů osobních zájmen se užívá ve funkci bezpředložkového dativu a akuzativu. Na nich nikdy nemůže stát větný důraz a kromě případů, kdy stojí po záporce ne, jsou neprízvučné. Nemohou tedy stát na začátku věty a řídí se i dalšími pravidly pro postavení příklonek ve větě. Cviz poznámka). Příklady: Tp5í6Ba jih na bh 'ikicaMe? Máme na vás čekat? > HcKaM na mv. Khxa. nbn\o. Chci mu něco říct. BíiJK-naM h BcfeKH nfeii. Vídám ji každý den. Terna He uk xapecBa. To se nám nelíbí. CTpýBa mm. ce ckíiio. Zdá se mi to drahé. Miih ch pt,ueTe. Myju si ruce. Poznámky: Postavení krátkých tvarů osobních zájmen ve větě se řídí těmito pravidly: 1. nikdy nemohou stát na začátku věty a po předložkách; 2. zpravidla stojí na druhém místě ve větě: Bonii ro rnaBäxa. Bolí ho hlava. KaKBÍ) ro 6ojiii? Co ho bolí? rjiaBaTa jih ro 6ojih? Hlava ho bolí? 3. kratší dativní tvar stojí před tvarem akuzativním: BtpHH My rj! Vrať mu je! noKaxH hh h! ukaž nám ji! 8? Krátkých tvarů se v bulharštině užívá též ke zdvojení předmětu ve větě, a to jednak pro jeho identifikaci v případech, kdy nestojí za prí-sudkem, a jednak .při jeho zdůraznění. Takovéto zdvojování se vyskytuje i u předmětu vyjádřeného plným tvarem osobního zájmeně, např.: rócvHTC rii ižucaMe na rápaTa. Čekají hosty na nádraží. Ha MBán ne My npcujiáram toba. Ivanovi to nenabízíš. .» Háina h Hámaxa npenoaáMKa. Naše překladatelka tu není. Ha thx hm e hhtep6cH0. Pro ně t ? to zajímavé. Hac hh KkHHT OTflaBHa. Nás zvou už dlouho. KaKBO mv_ roBopjiT Ha niipbKxopa? Co to říkají řediteli? Poznámka: Všimnete si, že zvratné zájmeno má jenom tvar zdvojený nebo krátký:' He ck BapBarn mhoto. Ha cě6e cm mh&to He B&pBaM. (Moc si nevěřím. Sobě moc nevěřím.). Krátkých dativních tvarů osobních zájmen se užívá dále k vyjádření posesivity (přivlastňování). V tom případě stojí tyto tvary za prvním slovem jmenné skupiny, jejíž určenost musí být vyjádřena členem určitým (s výjimkou příbuzenských názvů v singuláru, které jsou bez členu). Příklady: HÔBaTa My unen jeho nový nápad xyGaBOTO th nepno nanT& (ten) tvůj hezký černý kabát ciiHHTe ň ohíi její modré oči rojiéMHHT bh chh váš starší syn MäiíKa mh moje matka /ThiuepiiTC hm jejich dcery CVIČENÍ 1. Opakujte po učiteli. Všímejte si ívarů a postavení osobních zájmen, a) v plném tvaru: niíTax Tb6e a He Mene. Knícrara e 3_a m6hc. Ha Hfeg npennkraM Ka^ a Ha Hfero bíiho. Hhcmďto e oř jjrx. 3a nac jih roBOpar? Ptají se tebe, ne mě. (gen.) Ta kniha je pro mne. (ak.) Jí nabízím kávu a jemu víno. (dat.) Ten dopis je od nich. (gen.) Mluví o nás? CJok. ; 83 GlÓMHHT JIH CH 3 a Hea? Pamatuií se na ni? (ak.) HcKaM aa ce 3ano3Haa c Bác. Chci se s vámi seznámit, (instr.) b) v krátkém tvaru: síäiÍKa ň npusiTejTHTe hh h6bhtc hh iipnaTejiH Ďpäxaxa My IIoMara hh. He a no3HaBaM. Bne hm noMäraxe. Ilo3HäBaT ro. Bire mě no3HáBaTe. Vy mě znáte. (ak.) Znají ho. (ak.) Neznám ji. (ak.) Vy jim pomáháte, (dat.) Pomáhá nám. (dat.) naši přátelé (posesivita) naši noví přátelé (posesivita) její matka (posesivita) jeho bratři (posesivita). 2. Nahraďte vyznačené výrazy osobními zájmeny. Pokud jsou dvě možnosti, uveďte je a podle potreby zmeňte slovosled. t Vzor: A: Ä3 jiaBaM Ha neuaxa 3aicycKa. B: A3 hm fl.äijaM 3aicýcKa. A3 jiknau 3aicýcKa na Tax. 1. npo^iecop floGpeB hqtí jifexnHH Ha cTvnfeHTHTe. 2. A3 nimia hhcmď Ha Mkňica ch, 3. Tfaií He xapecBa iiapouHa ra mV 3 hk a. 4. Ot £i b a m na r&CTH np_H lujmht ejiH-t e ch. 5. flenaxa iioMarar ga 6aiua en. 6. Mapiia pa3ick3Ba hji icc rpk ch 3a BaKanuHHTa. 7. HkicaMe xc jic bii 3 hôhhhtc hobhhh, 8. Qfthxjxau ce Ha Vis au ot pojiHTejiHTe m ti. 9. Homixe MfeTonn nOMäraT na ciiemiajiHCTHTe. 10. npkiuaM khmi'htc Ha KOJiferHTĽ ch, 11. JleicapaT nperjieama iiaunenTa. 3. Doplňujte vždy do druhé z vět ve dvojici vynechané zájmeno. Vzor: 3aicycKaTa e roxÔBa. - MäiÍKa mm a cepBkpa na M'acaTa. 1. MBäH o6íiHa sa4>e. Mapta . npäBH. 2. Ha näcaxa ctoíi 6yTÍuiKa bhho. IlexKO . nanima b näuíHTe. j, PonHxejiHTe hh TpLrBax Ha iiomhbka. Epkx mh H3npäuia na räpaTa. 4. Pa3Kä.3BaM na Ejiena 3a cpemaTa. Ta hc cnýiua. 5. flíiroBOpi.T ce nonniíCBa npn nHpeicxopa. CeicpexkpKaTa TpáÔBa na npeiiHiue. 6. Oôfa^aM jja rJiejiaM KpHMHHkjiiiHre tfwJiMH n0 xcneBH3HHTa. He . nponýcKaM Hiucora. 7. Ueiikxa Ha cx6khtc e bhcÓKa. Ta He orroBkpa Ha CTOHHOCTTä 8. Hpofli»Ji5KaBaT KýpcoBeTC no 6krarapcKH e 3 hk . A3 noccmäBaM pen.&BHO. 9. HpnkTejiKaTa ua BajienriiH íiMa poam^H flen. T6ií . . . KynyBa non,kpT>K. 10. Hhkoíí 3nx.HH Ha BpaTkTa. A3 oxiiapaM. 84 i Následující věty transformujte podle uvedeného vzoru. Vzor: A: A3 íiCKaM jia &m. Chci jíst. Mně se chce jíst. Chce se mi jíst. B: Ha Méně mh ce siné. ílflfe mh ce. 1. T6h iiCKa na cnk. 2. Eke. ne íicicaMe na ijiénaMe fyíinMa. 3. Hbžih iicxa na x6flH b ľlpära. 4. Toň hc íiCKa na roB&pn c nési. 5. HcKain na. niiH iaři. 6. He iiCKaT na míicjiht 3a HenpHíiTHOC thtc. 7. Tii HCKaiu jih na cninu? 8. Té íicicaT jih na en xójiht? 9. ^eiiäTa He iicxaT na ý^aT, Té iiCKax na nrpáíiT. 10. ÍIpníiTejraTe mh HCK3T na pa6ÓTHT 3áejJHO. 11. A3 He fiCKaM na cTanaM pano. 12. HcKam jih na siném? 13. He íicicaM na niTysaM c BJiäic. 14. Th ciirypno He iiCKam na pHCkyBaui. 15. Tóň hc iicna Bene na pa6oTH. 16. Hiie He iiCKaMe na npäBHM níímo. 5. Užijte ve vetách místo přivlastňovacích zájmen dativních tvarů osob-ních zájmen. Vzor: Tosä ca Hérobhte khiii-h. - Terna ca KiiiirnTe My. 1. ^äicaMC t é x h h t e ponfrrejiH. 2. Tipcn tb6h pénHiiK. 3. RpennoiHTaM Báuinre ciBéiH. 4. Kinfe ca môht e nHCKéTH? 5. 06axna ce na cboht3 MaňKa. 6. HäuíHTe upakTejih pa3rJiejKnaT ílnOBnHB. 7. KäpaT iréroBara Koná. 6. BpimaM HéihiHTe khíith. 9. noniiTafi CBÔHTe KOJiérn. 10. no3iiäBauj jih HäuiaTa npHiiTejiKa í* 11. IlparecnáBaM ce ot t b 6 h t e BtiipôcH. 12. Hécro ntT Vb a t c HaujHTe CbcéjiH- 13. llurepcc yBaMe ce ot BäuiiiH ôíih'i . 14. Môht Sama e JinpéKTop. 15. Bäunia anapTaMém hh xapécBa. 16. TéxiíHTC uiäncoBe ca mhóto MÍ1JIKH. 6;. Preložte do bulharst iny. 1. Jdu s nimi. 2. Cekám na vás. 3. Píšu mu o tom. 4. Chci se na ni obrátit. 5. Scházíme se u nich. 6. Mám pro něj dárek. 7. Vybírají jednoho z nás. 8. Dostávám od tebe dopisy. 9. Vzpomínám si na vás. 10. Nemluví s nimi. 11. Vždycky nám hned odpoví. 12. Myslím, že jim pošlu peníze. 13. Stále bydlí se mnou. 14. Zítra jedeme k ní. 15. My tam voláme pořád, ale oni tam nejsou. 16. Překládejte jim to přesně. 17. Kdo to o tobě ví? 18. Přijďte k nám dnes večer! 19. Jeho bratr tu není. 20. Jejich rodiče jsou u moře. 21. Ptají se jeho a ne nás. 22. Nechávám trochu i pro sebe. 85 ROZKAZOVACÍ ZPŮSOB - Stejně jako v češtině se vyjadřuje i v bulharštině rozkazovací způsob ve 2. osobě sg. a pl. syntetickými tvary. Imperativ má v bulharštině dvojí koncovky, jejichž výběr se řídí zakončením kmene přítomného: zakončení kmene 2. sg. 2. pl. souhláska samohláska -ii -hx -h -fixe Prízvuk je u tvarů prvního typu vždy na koncovce, bez ohledu na jeho postavení v prézentu, u tvarů druhého typu je na stejné slabice jako v prézentu, pokud je na kmeni, nebo se na kmen přesouvá, pokud je v prézentu na koncovce. Příklady: i e t k - Herfere čti, čtěte niiuia - nHUIH, piš, pište nóca - HOC«, nocere nos, noste Jiejtca jieaíii. JTCJKÍiTe lež, ležte 3KHB&9 - JKHBCÍÍ , ?KHßenTe žij, žijte rriiH niiň, niďiTe Pij. pijte CTOH CTÖH, CTÖHTe stůj, stůjte IICKaM - iiCKafl , říCKaňre chtěj, chtějte Záporný tvar imperativu se tvoří pouze od sloves nedokonavých pomocí záporné častice ge. Jedinému tvaru zápornému tedy mohou odpovídat dva tvary kladné, přičemž tvar od slovesa nedokonavého vyjadřuje důraznější rozkaz, např. : o; 1 He Kä3Baií - Kaacá, Ka3Baö I He csmaři - ceaHii, CHflaö NEPRAVIDELNÉ TVORENÍ IMPERATIVU: -- cLm - 6-bnk, 6-L.nbie hm - &jk, katTe OTHaa - Hflii, H^eTe a6iíAa - e ji k, ejiaxe neříkej - řekni, říkej nesedej si - sedni si, sedej si buď, buďte dej, dejte jez, jezte běž, běžte pojď, pojďte 86 Poznámky: i. Nedokonavá jsou v bulharštině téměř všechna slovesa 3. konjugace a převážná většina neodvozených sloves 1. a 2. konjugace. Slovesa 1. a 2. konjugace odvozená pomocí předpon a některých přípon (např. -ti-) jsou vidu dokonavého. V zásadě se vid sloves dobře určuje podle povahy děje.- ' - x k. . O'' ■ i Většinou tu pomáhá i český ekvivalent. 2. U některých sloves při tvoření imperativu dochází k hláskovým alf ternacím (viz cv. 7 b). OPISNÝ ROZKAZOVACÍ ZPŮSOB Kromě uvedených tvarů syntetických lze v bulharštině podobně jako v češtině vyjádřit rozkaz též opisně, a to pro všechny osoby pomocí spojení tvaru slovesa v příslušné osobě v přítomném čase s těmito výrazy: ga., HĽKa, neica na (ať), jaHO aa (kéž, vyjadřuje přání), xaňne na. (.(t.u - „Ct'< P .o pojďme ať přijdou kéž by to zvládl ať mlčí. Příklady: na BtpBHM naHÔ na ycnee HěKa MtJIHH Opisný je i hovorový" ťvar záporného imperativu pro 2. os. ncnbvi, iieneňTe jia, např.: h&h&m na niimetii, (Heneň xohh ( s tzv. krátkým infinitivem). t \ \iPjQyu cío ľ»í.'VUJPlä IVTbJIHH Mbmbjc mlč, mlčte HcnBfeň JKHB b JÍT e žij, žijte c t ok erbu CT6ňre stůj, stůjte rjifenaM rnbuau rnfcnaiÍTe dívej se, dívejte se noMaraM noMaraň nOMaraiíTe pomáhej, pomáhejte 87 b), nepravidelné tvorení imperativu a tvoření s hláskovými alternacemi: 5-bjik, 6-bflexe buď, buďte b fena bhjk, bhjkt 6 podívej se, hele jikM flkľi, flkňxe dej, dejte Alpina - flpijtí, npljKxe na, podrž, vezmi h M kw,, ä?Kxe jez, jezte OTHJja Hfln, wnexe bez, bezte n6iíaa - ejiä, ejikxe pojď, pojďte BJifl3a BJie3, BJie3Te vejdi, vejděte H3JTH3a H3Jlé3, H3JIE3Te odejdi, odejděte 8. Utvorte 2. os. sg. a pl. rozkazovacího způsobu od nás ledujících trojic sloves. uipHa, nptmaM, ne BpimaM cfegHa, cánaM, He caflau BJiaaa, bjiíí3aM, He BJiíoaiw b kíl h , BHacjiaM, He BkacflaM cräHa, cxáBaM, ne c t aBíiM Kka?a, Kä3BaM, ae k a 3 b aM nkM, fläBaM, He aaBaM Kyna, KynýBaM, ne KynýiiaM HaMbpa, HaMÍipaM, ne KaMÍipaM Hajiea, najižioaM, ne HajiiisaM iijiaxá, njiamaM, He ruikmain pasôepa, pa36npaM, he pa36íipaM npeBeaa, npeBejKxiaM, ne npenéacjjaM npom>Ji»:a, npojoľbJíJKkoaM, He npoat,JixkBaM 9. Převeďte následující rady z nepřímé řeči (ve 3. os. opisného impera-tivu) do řeci přímé (ve 2. os. imperativu). Vzor: Kaxexe Ha Mskn yrpe na crkHe pkHO. yTpe ct3hpt pánol 1. Y6enexe Mapiia na ne nýura. 2. npenkiíxe Ha nbn>p na ne ce npHxecnHBa h na Oine cnoicóeH. 3. 06anexe ce na EneHa na ce Katil na TpaMBka h na n6Sne y Hkc. 4. IIoclbexBaĚTe 6pkx ch na ka Ttpuemie » na ne 6ip3a. 5. íloMOJie-xe KOJiernxe ch na nk3ax XHWHHk h na He rOBbpax bhcóko. 6. IIoKaHexe npná-xejiHTe ch na nfriíflax c Bkc Ha kíiho. 7. IIojKejikHTe Ha IleTKO h JIhhh na 6inax C macTjiiiBH. 8. Ka&exe Ha cecxpk ch na cnýma BHHMkT&jiho. 9. HanoMHexe Ha KOJibraxa ch na Kýnn 6u;iexii. 10. y6enbxe poníixejiHxe ch fla ocxaBax Konkxa bxí,m,h. 11. HaKkpaiÍTe npoflaBkMKaxa na nu noickjKe leunto - Glnrapcxna pfen-hhk. 12. IIpefljiojKexe na TeprkHa na bíihh h6bhxe bii Kiiiím. 13. npeflynpene-xe cecxpk ch na He 3aKtCHee 3a cpemaxa. 14. 3a6paHexe Ha flexfexo fla cenné Ha nójia h na xima no CTkaxa. 88 t ■J/_*',T-', 10. Následujíc! věty převeďte do rozkazovacího způsobu. Zachovejte při tom osobu a číslo slovesa v přísudku. c v - i ľzor: Mbaceui Jia My noMbrHem. Mostce na My noMÓrHe. ÍIomothíi My! HcKa a a My noMÔnie ! 1. HcKaT /ia rjiéítaT t&sh (Jíhjim. 2. Hc TpHĎBa n.a Me cjiýuiaTe. 3. He 6iiBa jja sajcLCiiaBauj. 4. Hanára ce n.a no6i,p3axc. 5. MóaceTe jia nýmiiTe. 6. 3a6paHeHO c e na 3aMHHásaTe npeaíJjeBpeMeimo. 7. HcoBxohhmo c ;j,a n&iíye h t6íí. 8. McicaM ;ia bh o6iicHH KaKBĎ cráBa. 9. Móxe na ce 3anÓHiie. 10. TpaĎsa na ce CBtpuiH naBpeMe. 11. MbaceM na bh npoieTeM cTamíiTa. 12. McKaui jih jia nbňiieuj c nkc? 13. Hajiara ce yTpe na 3aMHHe 3a Ilpára. (iTA Na následující vety reagujte příkazem s využitím slovesa v závorce. Vzor: TÍ3H oeneanca e 3a Bac. (npoierä) IlpOHCTCTe H 1. HkKOň 3B-LHH na nparáTa. (oTBbpa) 2. KHHraTa e mh6to HHTepecna 3a Tfe6e. (npoHexa). 3. [Ihcmóto He b 3a Héro. (He otbapsM) 4. 06ýiiKHre ca M3JIKH 3a Bác. (hc KynyBaM) 5. Iipo36pembT e OTn6pen. (3aTn6pa). 6. OiroBoptT bh ne t npáBHJien. (iiommcjih óme) 7. Tři ne no3HaBaiii 6ine C&tfwsr. (pa3rjitaaM) 8. Hke CMe mhóto yMopeim ot paĎOTa. (nopa3x6flH ce). 9. UBcraTa ca 3a cbnpyraTa bh. (is3eMa) 10. Ka3m6;khoct? 5. fla cT&Ha jih cnopTÍíCT? 6. fla ň BÍ>pne jih KHHraTa? 7. fla th näM jih napíiTe? 8. fla 3aMHne jih 3a Et>ji-rápna? 9. fla ro y6ejj,a jih? 10. fla njiaTHM jih hjtôhhte? 11. fla jjfrňjje jih? \-r, : 13. Přeložte do bulharštiny. 1. Dej mi je! 2. Řekni jim to! 3. Nepospíchej od nich, 4. Ať si vybírá bez vás. 5. Pojď s námi! 6. Jemu se to nelibí. 7. Ať se nevrací sama! (caMa) 8. Neposlouchej ho! 9. Posaďte se! 10. Zavolej mi! 11. Počkejte na nás! 12. Přijďte i s ní! 13. Vrať se! 14. Nevracej se! 15. pomozte jim! 16. Nechte to tam! 17. Ať to neříká! 18. Pojďme spolu! 1 fe- 0 ' ' U ť ■ .0. I v-' i