II. Co víme? A je to pravda?
(Problematika poznávání a poznání)
A. Vymezení problematiky a
epistemologie/gnoseologie/noetiky jako disciplíny
B. Co je vědění?
C. Co je pravda?
D. Jak získat vědění a mít pravdu?
E. Jak (argumentačně) nefaulovat!
II. A. Vymezení problematiky a disciplíny
1. Proč si klademe otázky „Co víme?“ a „Co je pravda?“
– přirozená lidská zvídavost
• → touha po poznání: Aristotelés, Einstein
– praktické užití
• → technologie, zlepšení životních podmínek
– společenský význam – uspořádání společnosti, mezilidské vztahy
Odpovědi (hledá a kriticky posuzuje) → epistemologie (gnoseologie,
noetika)
II. A. Vymezení problematiky a disciplíny
2. Definice a vymezení epistemologie/gnoseologie
– Blecha 2002, s. 85:
• Gnoseologie (též noetika) je filosofická disciplína, zabývající se podstatou,
zdroji a výsledky poznání a podmínkami jeho uchování a přenášení.
– SEP, Epistemology (Matthias Steup)
• Epistemologie (úzká definice) je zkoumání vědění a odůvodněného mínění.
– zkoumání vědění
» Jaké jsou nutné a dostatečné podmínky vědění?
» Jaké jsou jeho zdroje?
» Jaká je jeho struktura a jeho hranice?
– zkoumání odůvodněného mínění
» jak rozumět pojmu „odůvodnění“?
» Co činí nějaké mínění odůvodněným míněním?
• Epistemologie (široká definice) se zabývá problémy, týkajícími se vytváření
a šíření vědění v dílčích oblastech výzkumu.
II. B. Co je vědění?
• vědění a mínění – vztah a charakteristiky
– tradiční vymezení: „vědění je pravdivé odůvodněné mínění“
– 20. st. – E. Gettier tradiční vymezení zpochybnil → problém obecné
definice vědění
– vědění → v ideálním případě objektivní: nezávislé na zájmech
subjektu/pozorovatele, na hodnotových soudech, partikulárních
perspektivách, naopak odpovídající věci samotné
– mínění → většinou subjektivní: ovlivněné
zájmy/hodnotami/perspektivami subjektu/pozorovatele
– ve skutečnosti je i vědění (vědecké poznání) často relativní: „vztažné“,
závislé na konkrétních podmínkách či okolnostech („intersubjektivní“),
např. na rozvoji přístrojů a pomůcek k pozorování
II. C. Co je pravda?
• Vědění má být pravdivé – co je pravda? → Různé koncepce pravdy
– korespondenční
• „Propozice p je pravdivá tehdy a jen tehdy, když odpovídá faktu.“
„Pravda je shoda rozumu a věci.“
• problémy
– V čem spočívá shoda mezi naším poznatkem (výrokem) a faktickou skutečností?
– Co je vůbec „fakt“?
» „Na tabuli není modrý slon.“ X „Na tabuli není černý slon.“
– koherenční
• propozice p je pravdivá tehdy a jen tehdy, pokud je v souladu (= je
koherentní, tj. beze sporu) s jinými propozicemi
• problémy
– Totéž tvrzení může být vzhledem k jednomu souboru propozic pravdivé,
vzhledem k jinému nepravdivé – jaká je tedy jeho pravdivostní hodnota?
– Tato teorie vlastně neříká, co je pravda.
II. C. Co je pravda?
• koncepce pravdy
– konsenzuální
• pravdou je to, na čem se shodne komunita
• problémy
– Podobné jako u koherenční teorie.
– pragmatická
• propozice je pravdivá tehdy a jen tehdy, pokud je užitečné v ni věřit (pokud
se víra v ni „vyplatí“)
• problémy
– Podobné jako u koherenční teorie.
– „Užitečné“ je subjektivní → pak je subjektivní i „pravdivé“.
– Užitečné může být i to, co je zjevně nepravdivé.
II. D. Jak získat vědění a mít pravdu?
• jak směřovat k vědění či pravdě (metodologie, argumentace)
– zdroje poznání
• svědectví
• paměť
• introspekce
• vnímání
• rozum
– logické vyvozování
– argumentace
II. D. Jak získat vědění a mít pravdu?
• jak směřovat k vědění či pravdě (metodologie, argumentace)
– zdroje poznání
• rozum
– logické vyvozování
Jestliže A, pak B.
A platí.
______________________________
Tedy, platí B.
Jestliže je den, pak je světlo.
Je den.
_________________________________________
Je světlo.
modus ponens
Jestliže A, pak B.
Není pravda, že B.
______________________________
Není pravda, že A.
Jestliže je den, pak je světlo.
Je tma (tj. není světlo).
_________________________________________
Není den.
modus tollens
II. D. Jak získat vědění a mít pravdu?
• jak směřovat k vědění či pravdě (metodologie, argumentace)
– zdroje poznání
• rozum
– argumentace
– argumentační vstřícnost X argumentační fauly
• argumentační vstřícnost
– snaha brát oponentovy argumenty v jejich zamýšlené podobě a v nejsilnější
verzi
• argumentační fauly
– viz http://www.obcanskevzdelavani.cz/argumentacni-fauly
II. E. Jak (argumentačně) nefaulovat!
• vybrané argumentační fauly (nefaulovat!)
• argument neurčitou autoritou
• argument nekompetentní autoritou
• argument tradicí
• vyvolání soucitu
• zesměšňování
• toužebné přání
• argument jedinečnou příhodou
• popření příčiny
• potvrzení účinku
• logický kruh
• potvrzující slepota (konfirmační
zkreslení)
• chybné dilema
• kluzký svah
• zamlčení
• nevyvratitelnost
• útok na osobu (ad hominem)
• přesunutí důkazního břemen
• figurína (slaměný strašák)
• útok na původ tvrzení
• nelichotivé zařazení