OBJEVENÍ BRAZÍLIE A POČÁTKY JEJÍ KOLONIZACE BRAZÍLIE Obsah obrázku text, mapa Popis byl vytvořen automaticky Obsah obrázku text, mapa Popis byl vytvořen automaticky •Proč byla Amerika nazývána Novým světem? • - nebyla zaznamenána na evropských mapách • - země plná neznámých zvířat a rostlin, obydlena podivnými lidmi, kteří chodili nazí, vedli mezi • sebou války a pojídali se navzájem • •- slovo kanibal zavedl Kryštof Kolumbus – původně „caribal“, obyvatel karibské oblasti •- později spojováno se slovem pes (lat. canis) a biblickým jménem Chám (Cam), který se vysmál • nahotě svého otce, když ležel ve stanu opilý a za to byl odsouzen stát se „otrokem otroků“ -těmito pojmy se vydláždila náboženská cesta k budoucímu zdůvodnění zotročení nejen indiánů, • ale i černých otroků – obě etnika byla podle Bible předurčena k otroctví • Kanibalové, jak byli brzy nazýváni indiáni obecně, byli podle zpráv dobyvatelů na hony • vzdáleni západním hodnotám lidskosti, proto mohli být bez problémů využíváni jako otroci. • •Jak Kolumbus, tak jeho následovník Amerigo Vespucci, popisovali nejen •praktiky kanibalismu, ale vykreslovali indiány obecně jako líné, beze •studu, jako lidi bez respektu k pořádku a bez víry, kteří neměli tušení o •tom, co je soukromý majetek, území či peníze a naprosto neznalí •něčeho takového, jako je rodina či manželství. • •Takto se vytvořila ona tradičně chápaná historie Brazílie, která je • vyprávěna na základě činů jejích objevitelů, kteří nejen že jí dali • jméno, ale také smysl a to jak samotné zemi i tak jejím původním • obyvatelům. • •Již dlouho historici nevěří, že Brazílie byla objevena náhodou • - hned po úspěšné cestě do Indie Vasca da Gamy v roce 1499, • koruna připravila druhou výpravu, která vycházela z nových informací, • které s sebou da Gama přivezl. • •Od samého počátku byly hlavními impulzy portugalských námořních cest • motivy obchodní, vojenské a náboženské - zprvu ve vyvážené míře • Mezi 14. a 15. stoletím se však situace změnila a jejich hlavním cílem se stalo • hledání nových cest do Orientu kvůli obchodu s kořením • – koření (especiarias) byl v té době byl široký pojem – obecně to byly rostlinné produkty, • výrazných vůní a chutí, které se používaly ke kořenění jídel nebo k jejich konzervaci, ale také ve • formě olejů, vonných tyčinek, parfémů či léků; jejich používání se rozšířilo během křížových výprav •Po dobytí Cařihradu Turky, v roce 1453, se tento obchod dostal do vážných • problémů - námořní cesta na Východ byla ovládnuta Turky, kteří ji • znepřístupnili křesťanským obchodníkům •Jak Portugalsko tak Španělsko se pokusily situaci vyřešit investováním do •námořních výprav, které by se dostaly do Orientu jinou cestou • – samotné Portugalsko se snažilo získat monopol na obchod s Orientem •Hlavním cílem bylo obeplutí Afriky – na úspěch se čekalo dlouhá desetiletí, • ale nakonec úsilí přineslo kýžené výsledky • – Portugalsko vybudovalo feitorias na pobřeží Afriky, které byly zároveň • strategickými body pro budoucí kolonizaci • • •V té době se i Španělsko vydalo na moře hledat novou cestu do •Orientu. Aby se zamezilo válkám, byla 7.června roku 1494 podepsána •tzv. smlouva z Tordesillas, která rozdělovala jak objevená tak ještě •neobjevená území mezi Portugalskou a Španělskou Korunu. • •Tímto způsobem bylo území Brazílie, které ještě nebylo zavedeno v •mapách, již součástí této dohody. • Rozdělení světa na základě smlouvy z Tordesillas •Světle zelená část náležela Portugalsku • •Tmavě zelená část náležela Kastilii (Španělsku) Obsah obrázku text, mapa Popis byl vytvořen automaticky •Přestože se Portugalsko o nová, dosud neobjevená území v Atlantiku zdánlivě nezajímalo v době • podepsání smlouvy, protože bohatství pocházející z Orientu bylo dostačující, výprava • směrem na Západ byla vyslána již v roce 1500 a to pod vedením hlavního kapitána • Pedra Álvarese Cabrala • - historikové toho o něm příliš nevědí a nezachoval se ani žádný jeho • portrét - ví se jen, že byl členem nízké šlechty, byl vysoký po otci (1,90 m), byl vzdělaný, • kavalírský, tolerantní vůči nepřátelům a pyšný. V roce 1494 vstoupil do Kristova řádu. • Přestože nebyl nijak zvlášť zkušený (v době výpravy mu bylo jen něco víc než • třicet let), byl z rodiny známé svou loajalitou vůči králi, což bylo v době dvorských • intrik naprosto zásadní. Cabral byl navíc i členem poradního sboru králova. • Zkušení mořeplavci jako např. Bartolomeu Dias, tak na výpravu vypluli jen jako kapitáni • jednotlivých lodí a podléhali jeho vedení. • •Přestože byly námořní cesty z části soukromou záležitostí, byly • financovány královskou rodinou a podléhaly přímému dohledu krále. •Účastníci plavby byli velkoryse kompenzováni, aby všechna ta rizika • stála za to - výměnou si ale monarchie nechávala právo na kontrolu • veškerých výdobytků, na rozdělení území a na monopol ze zisků. •Výprava jako byla ta Cabralova, musela být oslavována se všemi rituály • - Cabralova expedice vyplula z ústí Teja 9. března 1500 v poledne a • čítala 13 lodí (1000 mužů, z nich 700 vojáků) • Den před vyplutím se výpravě dostalo veřejného rozloučení, • které zahrnovalo i sloužení mše za přítomnosti krále. • •Cabralovo loďstvo vyplulo směrem na Kapverdské ostrovy a pak, aby se • vyvarovalo bezvětří, se pustilo na širé moře. • 9. dubna překročilo rovník a 21. dubna zahlédli námořníci první známky • pevniny. • O den později připluli k brazilskému pobřeží, kterému dali jméno • Země Pravého Kříže (Terra de Vera Cruz). •Z 26. dubna pocházejí první dva zápisy o nové zemi: • - Mistr Jan (Španěl João Faras) popsal noční oblohu a s ní Jižní kříž • - Pero Vaz de Caminha napsal slavný dopis o nalezení Brazílie • adresovaný králi Manuelovi. •Caminha, v té době již 50 letý, byl písařem na Cabralově lodi • – u dvora se těšil velké důvěře, sloužil již králi Alfonsovi V., Janovi II. a • Manuelovi I. •Jeho dopis je považován za jakýsi brazilský rodný list -je to dlouhý a nadšený popis země, která byla nalezena včetně nových lidí, které popisuje jako krásné jak tělesně tak i duševně v jejich nevinnosti •Takto se začíná konstruovat obraz „dobrého brazilského divocha“, ze • kterého budou později vycházet i francouzské popisy a především, v 18. • století, Jean Jacques Rousseau. - •Portugalci ze začátku nejevili velký zájem o nové území, ostatní námořní mocnosti je však •dlouho v klidu nenechaly. Španělé začali obsazovat severozápad Jižní Ameriky a •Angličané a Francouzi veřejně zpochybňovali dohodu z Tordesillas, a začali •napadat a okupovat různé části pobřeží. • •Již v roce 1530 bylo králi Janovi III. jasné, že smlouva podepsaná papežem nebude stačit k • zastavení francouzských korzárů. Vyřešil to novou kolonizační politikou tzv. dědičných • kapitánií – územních celků, které byly dávány portugalské drobné šlechtě, která je mohla • využívat a jejich potomci je dědili. • • • •V roce 1534 byla Brazílie rozdělena na 14 kapitánií. Vzhledem k tomu, že vnitrozemí • nebylo prozkoumané, kapitánie byly v podstatě vodorovné pruhy, které směřovaly • od pobřeží směrem do vnitrozemí – majitel kapitánie byl zároveň i nejvyšším • vykonavatelem soudní moci na svém území, a kromě obdělávání půdy mohl i • zotročovat domorodé obyvatelstvo. •Izolace kapitánií se nakonec ukázala neudržitelnou a již v roce 1572 musel být tento systém zrušen. •V roce 1572 tak portugalská koruna rozdělila Brazílii na dvě území, každé s příslušnou vládou -Severní vláda (Governo do Norte) hlavním městem byl Salvador -Jižní vláda (Governo do Sul) s hlavním městem v Riu de Janeiru • - hranicí byla Zátoka všech svatých (Baía de Todos os Santos) u města Salvadoru •Díky tomuto administrativnímu členění se od začátku vytvářela území uvnitř dalších •území, která spolu často nebyla nijak propojena. • SPORY O NÁZEV BRAZÍLIE •V prvních zprávách od Mistra Jana a Pera Vaze de Caminhy se země • objevuje pod názvem Terra de Vera Cruz (Země Pravého Kříže) • nebo jako Terra de Santa Cruz (Země Svatého Kříže). • •Po roce 1501 se dokonce objevil i název Terra dos Papagaios (Země • papoušků). • • Sám král Manuel ji oficiálně nazýval Zemí Svatého Kříže. • •K osídlení a kolonizování země bylo potřeba najít ekonomický stimul. Kromě opic a papoušků se na území Brazílie nacházelo dřevo, kterého se využívalo k barvení látek – pau brasil – tento strom byl známý již z Orientu, a byl uznáván za dobré „koření“, které by v Evropě mohlo vynášet značné zisky. •Strom pau brasil byl vysoký až 15 metrů, vyráběl se z něj luxusní nábytek a získávalo se z něj červené barvivo na barvení látek. Slovo „brasil“ je původem z latinského „brasilia“ - barva řeřavých uhlíků, tedy červená. •Pau brasil se v zemi začal těžit již v roce 1502 – portugalská koruna na něj vyhlásila monopol, tak že se mohl vyvážet jen s odváděním daní. • •Od roku 1512, kdy se dostalo dřevo na mezinárodní trh, začalo se říkat • „Brazílie“ celé portugalské Americe. • Ohledně jména se vedl boj mezi církví a světskou mocí • - křesťanští kronikáři se pohoršovali nad tím, jak může název dřeva, • kterým se barví látky, nahradit dřevo, na kterém zemřel Ježíš. • Červená barva brazilského dřeva začala být dokonce spojována s • ďáblem, který se tak údajně snažil vymazat paměť svatého kříže z • názvu země. • RÁJ NEBO PEKLO – PŘÍRODA A DOMORODCI OČIMA TEHDEJŠÍCH VĚDCŮ •Zatímco příroda byla popisována jako ráj na zemi – věčné jaro, příjemné • teploty, spousta papoušků, opic, delfínů a neznámé vegetace, • indiáni do této kategorie nespadali. • •Odbornější literatura o domorodém obyvatelstvu se objevuje od druhé • poloviny 16.století. •Můžeme ji rozdělit na dva druhy: • – první, psaná autory původem z Iberského poloostrova • – projevují se v ní koloniální zájmy • – druhá, psaná autory ne-iberskými, především Francouzi • – pro ně byli indiáni předmětem reflexe • •Zaměřme se ale nejprve na iberské, především portugalské autory • – jaký byl onen koloniální zájem? • •V zásadě bylo nutné přilákat nové osadníky i nové investice a zároveň • zdůvodnit zotročování a násilí páchané na původním obyvatelstvu • - v těchto zprávách tak nacházíme popis rajské přírody i klimatu a • pohoršování se nad neexistencí jakýchkoliv morálních pravidel u • domorodců •Kanonickým autorem tohoto období je Pero de Magalhães Gândavo, písař v • královských službách – jeho dvě knihy, první z roku 1570 Tratado da Terra do Brasil a druhá, z roku 1576, • História da Província, si kladou za cíl motivovat imigraci a investice Portugalců do nové kolonie • - zcela logicky tak popisuje plodnost brazilské půdy, příjemné klima, které přirovnává k věčnému jaru a • zároveň zdůrazňuje zkaženost místního obyvatelstva. •Metaforicky to Gândavo vyjadřuje ve své první knize tak, že v domorodých jazycích chybějí tři písmena, F, L a R • – indiáni tak neznají Fé, Lei a Rei, tedy Víru, Zákon ani Krále. •Popisoval rovněž podivné zvyky indiánů: bydlí v lidnatých vesnicích, místo postelí mají natažené sítě a všichni • spí/obcují jedni s druhými bez jakýchkoliv společenských pravidel. •Navíc jsou velice násilničtí, stále vedou války a svoje zajatce zabíjí a jedí a to kvůli pomstě •– popisuje indiány jako líné, nelidské a kruté, neznají žádné slitování, žijí divoce jako zvířata, • neví, co je spravedlnost a oddávají se tělesným slastem jako by ani neměli lidský rozum. • •Francie měla k brazilské kolonii jiný vztah: • •V roce 1550 se v Rouenu konala „brazilská slavnost“ za přítomnosti • francouzského krále Jindřicha II a regentky Kateřiny Medicejské -aby byla slavnost hodna královských hostů, obyvatelé postavili obelisky, • obětní oltáře, vítězné oblouky a v těchto kulisách se odehrála slavnost Nového světa. • •Největší atrakcí bylo 50 indiánů z kmene Tupinambá, kteří byli spojenci Francouzů a • nepřáteli Portugalců - ti před místní šlechtou simulovali bitvu na březích řeky Seiny. •Aby bylo představení zajímavější, bylo k nim přimícháno ještě 250 figurantů v •evropském dobovém oblečení. Simulovaly se rovněž výjevy z lovu a milostného života, •kromě toho, že se indiáni procházeli obtěžkáni trsy banánů a s papoušky na ramenou. • •Francouzský humanista Michel Montaigne vyhledal jednoho z indiánů • Tupinambá, který se po této slavnosti usadil ve Francii a na základě • rozhovoru s ním, v roce 1580 napsal esej Os canibais • -jeho kniha je relativizací pohledu na brazilské domorodce -píše v ní, že v jejich způsobu vedení války je více logiky než v evropském, ale hlavně • „… nevidím nic barbarského nebo divokého co • se týče těchto kmenů; ve skutečnosti každý považuje za barbarské • to, co se odlišuje od mravů jeho země.“ • •Jeho esej je příkladem humanistického pohledu na svět, který nepovažuje za •nutné problematizovat mravní hodnoty indiánů, ale naopak ty evropské. • •Zmiňme dvě významné knihy, které se dočkaly v tehdejší Francii několika vydání • - jedna napsaná spojencem Tupinambas, druhá jejich nepřítelem •Tím prvním je francouzský reformní duchovní, který v Brazílii pobýval v době pokusu o • francouzskou kolonizaci oblasti Ria de Janeira, Jean de Léry. • Jeho cílem bylo na základě osobní zkušenosti s indiány poukázat na chybné povědomí, • které se o nich v Evropě vytvořilo. Popisuje pravidla, kterými se řídí vedení válek i pravidla pomsty. •V té době dochází i k rozlišení kanibalismu (ve smyslu živit se lidským masem) a • antropofagie, kdy je požívání lidského masa součástí rituálu (na ty, kteří maso jedí, přechází • vlastnosti nepřítele, jako například síla nebo chytrost). •Pojem antropofagie bude velice důležitý pro modernistické hnutí a při formování národní identity. •Pro Léryho měla antropofagie hlubší smysl - viděl ji jako formu vnitřní komunikace, kdy se • směňovaly hodnoty a symboly. Tímto způsobem se postupně ustavovala nová diskuze o pojetí • Nového světa jako místa zásadně odlišného od Evropy. • •Druhým autorem je Hans Standen, německý voják a dobrodruh, který do • Brazílie zavítal dvakrát – poprvé připlul na španělské lodi, podruhé na italské. • Když pracoval v malé pevnosti na ostrově Santo Amaro, byl zajat válečníky • kmene Tupinambá a byl s nimi nucen žít těžkých deset a půl měsíce. Během • nich bojoval ze všech sil proti svému snězení • – vydával se za čaroděje - využil svých zkušeností s přírodním léčením • a zachránil tak kmen před ničivou epidemií. Během těchto měsíců měl • dostatek času na to, aby zaznamenal každodenní život v indiánské • vesnici – to později publikoval v knize Dvě cesty do Brazílie, která vyšla ve • Francii a zanedlouho slavila úspěchy v celé Evropě • – kniha se dočkala více než dvaceti vydání jen v Německu, a ve své době byla • přeložena do vlámštiny, holandštiny, latiny, francouzštiny, angličtiny a portugalštiny. • KATECHIZACE PRO JEDNY, ZOTROČOVÁNÍ PRO DRUHÉ •Dodnes se vedou spory o stáří původní indiánské populace v obou Amerikách • – odhady doby jejich osídlení se pohybují mezi 12 000 lety až 35 000 lety. •Po příchodu Evropanů došlo k jejich radikálnímu poklesu. •Jen v Brazílii, kde se v roce 1500 pohyboval počet indiánů v řádu miliónů se zredukoval na • současných 800 000. • • Existuje několik faktorů, které se na tomto radikálním úbytku podílejí. • Jedním z hlavních byla tzv. epidemiologická bariéra ve prospěch Evropanů • - zatímco v Africe, to bývali Evropané, kteří podléhali různým epidemiím, v • Americe to byli indiáni, kteří se nedokázali ubránit nemocem dovlečeným z Evropy • – umírali na spálu, neštovice, tyfus i na dnes téměř neškodnou chřipku. •Není to ale pouhá nedostatečná imunita, která vysvětluje tento jev. K obrovské úmrtnosti došlo díky •celé komplexní sociální situaci, která se díky kolonizaci dostala do nevyváženého stavu. •Kolonizátoři využívali pracovní sílu indiánů a vyvražďovali je ve válkách, ve •kterých často podněcovali jedny proti druhým. Indiánské kmeny se dělily na • spojence a na ty nepřátelské, což se projevovalo i v jejich legislativním zařazení • - indiáni spojenci měli zaručenou svobodu ve svých vesnicích a za to • zaručovali bezpečnost a udržení hranic – kontakt s těmito indiány se vždy • odehrával ve stejném scénáři: •Nejprve byli odvezeni ze svých vesnic ve vnitrozemí do blízkosti portugalských osad, kde byli • katechizováni, civilizováni a tím přetvořeni na „užitečné poddané“. Tyto kmeny byly označovány za • „hradby vnitrozemí“, protože jejich smyslem bylo znemožňovat vstup cizím kolonizátorům. Byly to • tyto kmeny, které vyhnaly Francouze, se kterými se naopak spojil kmen Tupinambá. • •Proti znepřáteleným kmenům se vedly války a jejich příslušníky čekala smrt nebo otroctví. • •Katecheze a civilizování byly dva základní pilíře kolonizace indiánů • – tím se zdůvodňovalo jejich přesidlování do blízkosti portugalských osad, jejich využívání jako pracovní • síly a jejich správa jezuity •Jezuité připluli do Brazílie v roce 1549, vedeni Manuelem Nóbregou, který později vstoupil do brazilské • literatury • - již v roce 1557 byl rozvinut plán tzv. „povesničení“, který spočíval v tom, že se původní populace vytrhla z • přirozeného prostředí a přesunula do center, která byla kontrolována duchovními. •Být misionářem v Brazílii bylo považováno za nebezpečné, už proto, že se několik misionářů stalo obětí • antropofagických rituálů. Navíc na rozdíl od asijských národů, jejichž náboženství byla uznávána, indiáni • byli považováni za bezvěrce. Jezuité měli ovšem přikázáno obracet na víru s trpělivostí a dobrým • příkladem a také přizpůsobit křesťanství místním poměrům. V tomto duchu například jeden z misionářů, • José de Anchieta, v roce 1556 napsal gramatiku jazyka tupí, která se brzy stala povinnou četbou pro členy • jezuitského řádu v Brazílii. • •Vzhledem k tomu, že kolonizátoři a jezuité měli odlišné cíle – kolonizátoři chtěli • indiány zotročovat, zatímco jezuité se snažili ochraňovat své nové věřící – • odehrávaly se mezi nimi vášnivé spory, které se často musely řešit až u královského • dvora. Nátlak jezuitů na krále vyústil v královský dekret z roku 1570, který zakazoval • zotročování indiánů a povoloval je jen v případě „spravedlivé války“. Ve sporech si jezuité • v zásadě stěžovali na nenasytnou hamižnost kolonizátorů a kolonizátoři naopak na • hegemonii, se kterou kolonii vládnou jezuité. •Dlužno dodat, že to byl ale zejména jezuitský řád, který se v Brazílii vypracoval ke značnému • bohatství – jezuité pronajímali domy a pozemky a těžili z obchodu s kořením, které pro ně pěstovali indiáni • v uměle vytvořených vesnicích. Jejich nadvláda nad územím byla skutečně tak velká, že jej v 18. • století obě iberské koruny zrušily. Jezuité byli vyhnáni z Portugalska a jeho kolonií v roce 1759, z • Francie v roce 1762, ze Španělska a z Neapolského království v roce 1767. Papež Klement XIV v • roce 1773 řád nakonec zcela zrušil. Jezuitský řád si musel počkat na své obnovení až do roku 1814. • MNOHEM DŘÍV NEŽ CABRAL •Když Kolumbus doplul do Ameriky v roce 1492, přesněji do oblasti Antil, byly ostrovy hojně osídleny • indiány z kmene Taino, kteří byli organizováni svými šéfy, tzv. kasiky • – v té době byl tento systém rozšířen po celé Americe – šlo o politický systém centralizovaných •území – kasik uplatňoval svou moc nad vesnicemi a dalšími oblastmi, které byly hierarchicky členěny. •Narozdíl od Evropy však neexistoval žádný sbor úředníků ani stálé vojsko – spory rozhodoval přímo •kasik a byl to i on, kdo dával dohromady válečníky v případě ozbrojených konfliktů - tomuto • politickému a administrativnímu členění se říkalo kasikáty. • Tyto kasikáty měly regionální centrum, veřejná díla, kolektivní práce, zemědělskou činnost, obydlí různých • rozměrů, obchodní síť lokálních produktů a své vlastní způsoby pohřbívání. • Jednalo se o množství územních celků, které byly různě členěné a v nichž žily národy, které měly víru i zákony, • přestože vyznávaly jiné hodnoty, než Evropané. • •Indiáni amerického kontinentu, přestože měli různé jazyky, byli kulturně propojeni. • •Jednou z důležitých oblastí byla amazonská nížina. Povodí Amazonky •bylo nepravidelně osídleno – vyskytovala se na něm různá sídliště, od •malých až po velké vesnice, které se rozkládaly na rozloze až 7 km. •Sídliště se vyznačovala veřejnou sférou a politicko-náboženskými aktivitami. •Nacházelo se zde veliké přírodní bohatství, od ryb v řekách až po snadné •pěstování různých užitkových rostlin, včetně kukuřice a manioku. •Pro každou oblast byl typický určitý druh keramiky. • •V různých kmenech vládly různé politické struktury, ale v zásadě šlo vždy o •vládnoucí skupinu, která svou moc dědila po linii matky. • •Navzdory mýtu o přátelském přijetí Evropanů, setkání obou kultur bylo ve znamení násilí • – když kolonizátoři obsadili přístavy a rabovali vesnice, čekali je ozbrojení válečníci s flotilami kánoí • a střelci s jedovatými šípy. • •Kromě amazonských kmenů jsou velice studovanými indiány obyvatelé břehů řeky Xingu, jeden z • velkých přítoků Amazonky – jednalo se o usedlé zemědělce a rybáře. • Nadbytek přírodního bohatství zajistil život společenství, které bylo v 15. a v 16. století velice • početné a vykazovalo velkou kulturní interakci s okolními kmeny. • •Ve vnitrozemí žily další indiánské kmeny, většinou kočovné a na východním pobřeží kmeny • Tupi-Guarani. • •Brazilské indiánské kmeny nevytvořily žádnou monumentální civilizaci, jako • byla mayská, aztécká či incká, podle kterých si Evropané zvykli hodnotit • jejich vyspělost. •Jejich kosmogonie, neboli vidění světa, byla však velice komplexní: • - v jejich koncepci se veškeré vnímání a myšlení odvíjí od určité • perspektivy – tato perspektiva se mění s kontextem a podmínkami. • Indiáni věřili tomu, že svět je obydlen mnoha druhy lidí a ne-lidí a všichni • mají jak vědomí tak kulturu; každý z těchto druhů vnímá sám sebe a ty • ostatní velice specifickým způsobem - každý z nich se vidí • jako člověka a ty ostatní jako ne-lidi, neboli jako zvířata nebo duchy. • •Mýty amerických indiánů popisovaly původní situaci, kdy všechny bytosti, které jednou byly lidské, se staly dnešními zvířaty. •Zatímco tedy pro západní vědu byli lidé nejprve zvířaty a pak se stali lidmi, u indiánů je toto vnímání opačné. S pochopením tohoto principu je pro nás jednodušší rozumět vztahu indiánů ke zvířatům – pro indiány jsou všichni - lidé, zvířata a duchové - subjekty, které vytvářejí společenské vztahy. Stejným způsobem se převrací evropské vnímání přírody a kultury – zatímco pro nás existuje jedna příroda (je dána univerzálně) a různé kultury (byly vytvořeny), pro indiány existovala jediná kultura pro různé přírody – lidi, duchy, zvířata. • •Šaman byl osobou, která měla zásadní funkci na přecházení mezi těmito • různými druhy přírody – byl lídrem jak politickým, tak společenským a • duchovním. Je důležité porozumět funkci šamana i prostupnosti těchto • tří sfér, aby se získal obrázek o společnosti, která nijak nediskriminuje lidské a • ne-lidské. • • Při tak komplexním vidění světa se relativizuje teze o tom, že indiáni • mají mýty zatímco Evropané filozofii, indiáni rituály zatímco Evropa vědu. • Tyto kategorie jsou ve skutečnosti přežitky, které zanechaly zprávy cestovatelů • z 16. století, kteří viděli jako „méněcenné“, co bylo ve skutečnosti „jiné“. •