Stylistika (1)



2
Styl a stylistika
Obecně jednotný ráz uměleckého díla, od 19. stol. i obecnější význam (styl oblékání, hudby, sportu
atd.).
Jazykový styl: výběr a uspořádání jazykových prostředků; v komunikátu princip organizace jazykových
jednotek utvářející jednotu (dle komunikačního záměru).
Stylistika: lingvistická disciplína (alespoň v češtině), studium stylu analýzou textů, hledání
zákonitostí stylizace jazykových projevů.
Stylémy (estilemas): prvky aktivující stylově text, mající stylovou hodnotu (s ohledem na celé
sdělení).

3
Jazyk a komunikace
Jazyk (lengua): systém jazykových jednotek a pravidel jejich kombinování.
Promluva (habla): konkrétní realizace jazyka (proces a produkt)
Mluva (lenguaje): souhrn jazykových prostředků užívaných v určitém prostředí

4
Komunikační akt
Komunikační situace: vztah mezi všemi účastníky a složkami  komunikačního aktu
Komunikační záměr, strategie, efekt
Jazykový projev = komunikát, text
Komunikace ve vybrané organizaci

5
Jazykové a stylové normy
Strukturní (jazykové) normy: pravopisná, výslovnostní, grama-tická, slovotvorná, syntaktická
Stylové normy: podle povahy a komunikačního cíle promluvy (volba žánru a funkčního jazyka).
Prosazovány školním vzdě-láním (většinou pouze psaná forma), společenským tlakem a vývojem + módou.
Komunikační normy: součást sociálních norem (jazyková kom-petence vs. pouhá znalost jazyka).

6
Stratifikace národního jazyka
Spisovný jazyk (lengua estándar, culta): jediná kodifikovaná forma jazyka, norma (Ústav pro jazyk
český AV ČR). Neosob-nost, oficiálnost. Oblastní variety (např. výslovnost sh: schromáž-dění vs.
zhromáždění)
Hovorový jazyk (lenguaje coloquial, popular): spisovný jazyk + tolerance nespisovných prvků
(smíšený), pro běžné dorozumí-vání.
Nespisovné útvary (variedades diatópicas y diastráticas):
dialekty, interdialekt (poslední vývojové stadium tradičních dialektů, včetně inovací a stírání
dialektálních rozdílů, pronikání spisovného jazyka (např. východomor., středomor. – i Brno; v
Čechách jediný interdialekt – obecná čeština).

7
Stratifikace národního jazyka
Poloútvary národního jazyka:
1)Profesní mluva (jerga profesional): speciální terminologie, bez ohledu na spisovnost
(železničáři, horníci atd.).
2)Slang (jerga social): společenská solidarita, např. myslivci, potápěči apod.
3)Argot (argot): kryptická mluva izolovaných skupin; podsvětí, šifrovanost.

8
Spisovnost a nespisovnost
Spisovný (národní) jazyk tvořící normu vs. nespisovné útvary (dialekty, obecný jazyk)
Tato dichotomie se původně kryla s rozdílem mezi psaným a mluve-ným jazykem (psali jen vzdělanci).
S demokratizací vzdělání posun: veřejné vyjadřování vs. soukromé či důvěrné.
V literatuře pokusy o věrné ztvárnění řeči postav: přechodová oblast mezi psaným a mluveným
jazykem, imitace mluveného jazyka (někdy ale vztah opačný: neumělé a nespisovné psané projevy vs.
spisovná televizní debata odborníků).

9
Typy stylů
Styl singulární (pouze konkrétního textu), autorský, dobový, určité literární školy, žánrový.
Objektivní styly: projevy psané vs. mluvené, veřejné vs. soukromé, připravené vs. spontánní.
U mluvené formy komunikace součástí stylu i prostředky neverbální (gesta, mimika), u psané formy
prostředky grafické.
Užití výrazových prostředků automatizované (obvyklé pro určitý typ textu a styl) vs. aktualizované
(neobvyklé)

10
Slohotvorní (stylotvorní) činitelé
Podmínky jazykového projevu (objektivní a subjektivní)
1. Objektivní slohotvorní činitelé:
1)Základní funkce komunikátu (dorozumívací, sdělná, odborně-sdělná, vzdělávací, získávací,
esteticky-sdělná vs. pouze dorozumí-vací.
2)Ráz komunikátu (soukromost vs. veřejnost, ráz oficiální, poloofi-ciální, neoficiální)
3)Situace a prostředí (prostředí známé, neznámé, hlučné, vzdá-lenost mezi účastníky…)

11
Slohotvorní (stylotvorní) činitelé
1. Objektivní slohotvorní činitelé (pokračování):
4)Charakter adresáta (známý vs. neznámý, ohled na vzdělání, věk, pohlaví atd.)
5)Užitá forma komunikátu (monolog vs. dialog, mluvený vs. psaný)
6)Míra připravenosti (předem připravené komunikáty vs. spontánní, nepřipravené)
7)Téma (ovlivňuje výrazivo a stylovou sféru komunikátu)

12
Slohotvorní (stylotvorní) činitelé
2. Subjektivní slohotvorní činitelé (osobnost autora): intelekt, logické myšlení, rozhled,
povolání, povaha, fyzický a psychický stav, osobní záliby a zvyklosti, smysl pro jazyk…
Subjektivní činitelé jsou nejpatrnější v uměleckých textech, v publicistic-kém stylu pak v
analytických žánrech (komentář, glosa atd.).

13
Členění textu
1)Horizontální (lineární): začátek, střední část, závěr; dělení na odstavce (u delšího textu i na
kapitoly)
2)Vertikální: hierarchie informací a jejich provázanost v textu; řeč autora a postav
3)
Koheze textu: výrazová spojitost, návaznost jednotlivých vět a odstavců, deiktické výrazy, aktuální
členění větné (viz textová lingvistika)