Stylistika (2)



2
Stylistické aspekty výstavby textu
Styl – konstituuje se teprve v rámci textu (z komunikačního hle-diska diskurzu).
Textová gramatika/lingvistika vs. stylistika – řada společných témat, ve stylistice jazykové
prostředky koherence a koheze textu více v pozadí.
Kompozice = výstavba textu (tematika + jazykové vyjádření)

3
Slohové postupy
Volba slohového postupu:
1)Informační (nekontextový, např. plakát, textová zpráva; kontextový, např. novinová zpráva)
2)Vyprávěcí (běžné vs. umělecké vyprávění)
3)Popisný (prostý, umělecký, vědecký, prakticky odborný; statický vs. dynamický; popis děje,
pracovního postupu atd.)
4)Výkladový (induktivní: analýza faktů > zobecnění; deduktivní: obecné > konkrétní příklady)
5)Úvahový (odborný vs. umělecký)
6)

4
Stylová charakteristika výrazových prostředků
1)Hláskové: např. mléko/mlíko, hřmět/hřmít, výše/výš atd.
2)Morfologické a syntaktické: podst. jména – jmenné konstrukce (statičnost, odborný a
administrativní styl); adjektiva – deverbální a ve stř. rodě – typické pro admin. styl, např. je
nutno, možno, uhrazený, prováděný); zájmena – knižní mne, onen, jenž atd.); slovesa – jejich užití
zvyšuje dynamičnost; historický a gnómický prézens; autorský plurál – vědecký styl; dělati vs.
přeju, děkuju – knižní vs. hovorové; předložky – admin. a publicistický styl: nevlastní předložky
jako z důvodu, za účelem, vzhledem k; spojky – obecně vyšší myšlenková náročnost textu, některé
spojky i stylová platnost, např. jelikož, poněvadž, pakliže…; částice – tak, no tak… v
nepřipravených projevech.
3)

5
Stylová charakteristika výrazových prostředků
3)Slovotvorné: zdrobněliny – např. oblast gastronomie, obecně citový vztah; víceslovná pojmenování
(multiverbizace) – odborný a publi-cistický styl; složeniny – admin. a odborný styl (např.
slovotvorný, tvaroslovný, slovnědruhový).
4)Syntaktické: nejviditelnější projev komunikační strategie; stylově rozrůz-něné syntaktické
konstrukce, vliv mluvené či psané formy. Sporná hranice mezi lexikálními a syntaktickými
prostředky.
5)Lexikální: lexémy neutrální (spisovné) vs. příznakové: nespisovná slova, cizí slova, neologismy,
archaismy, méně frekventovaná slova, stylově zabarvená (hovorová vs. knižní, publicismy, odborné
termíny), expresivní (familiární, eufemismy, dětská slova, pejorativní, vulgární) + regionalismy a
dialektismy, argotismy, slangové výrazy.

6
Stylová hodnota lexému
1)Stálá: součást stylové normy (opakované užívání v rámci určitého typu komunikace)
2)Adherentní: připojená k výrazu postupně během užívání (publicismy, např. v /poslaneckých/ řadách,
hájit barvy /lidovců/, mýt si nad něčím ruce, přijít /politicky/ draho, sáhnout hlouběji do kapsy)
3)Inherentní: výrazy utvořené speciálně pro určitý typ komunikace (např. odborné termíny)
4)Kontextová: aktualizace významu a formy (typicky v uměleckých textech)
Stylová/stylistická příznakovost: odchylka od norem platných v dané oblasti

7
Funkční styly
Základy teorie funkčních stylů: už B. Havránek (Pražský lingvistický kroužek); jazyk hovorový,
pracovní, vědecký a básnický.
Dnešní klasifikace funkčních stylů:
1)Styl prostě sdělovací
2)Styl odborný a administrativní (nebo dva samostatné styly)
3)Styl publicistický (+ reklamní)
4)Styl umělecký
Uvnitř těchto stylů ještě dělení na projev mluvený vs. psaný, připravený vs. nepřipravený, veřejný
vs. soukromý, monologický vs. dialogický.

8
Funkční styl prostě sdělovací
Sféra běžné komunikace, hovorový, běžně mluvený jazyk, obtížné vymezení vůči jazyku spisovnému a
nespisovnému. Zpochybnění existence tohoto funkčního stylu (Hoffmannová: může být příznačný pro
projevy i jiných funkčních stylů, např. vědeckého).
Vnitřní dělení: a) styl konverzační, b) styl epistolární a c) styl elektronické komunikace.
Každodenní mluvené dialogy: z hlediska komunikační role (mluvčí – posluchač), sociální role
(dialogy symetrické vs. asymetrické), spontánnosti (připravenost vs. nepřipravenost).
Běžné dorozumívání (převážně nespisovné), spíše normy komunikační nežli jazykové.

9
Typy konverzačních situací
1)Monology
2)Dialogy: a) symetrické (rodinné, pracovní)
b) asymetrické (z hlediska věku, znalostí, postavení + institucionální asymetričnost, např. nákup,
vyšetření)
Kontakt přímý (bezprostřední) vs. zprostředkovaný (např. elektronická komunikace), připravenost vs.
nepřipravenost, veřejnost vs. neveřejnost.
Přechodové oblasti: pracovní konverzace, dialogy literární (stylizovaný hovorový jazyk – pouze
představa autora o hovorovém jazyce)

10
Výrazové prostředky v běžné komunikaci
1)Hláskové: např. voblíkat, míň, přeci, taky, mlíko atd.
2)Morfologické: tvoření slov (abreviace – depka, dovča, info, poo, lahváč, mimčo apod.), nespisovné
koncovky a tvary slov
3)Lexikální: kolokvialismy, neurčité vyjadřování (ňákej, tak ňák, nebo tak, tak něco), slovní
vycpávky (jako prostě, vlastně atd.)
4)Syntaktické: jednodušší větná stavba, jádro výpovědi často už na za-čátku nebo uprostřed věty
(standardně na konci).
5)

11
Písemná forma běžné komunikace
1)Epistolární: soukromé dopisy, dříve příručky, listáře (norma, vzor). Cíle této formy komunikace –
udržení kontaktu (fatická funkce), předání informace (referenční funkce), vyjádření pocitů, postojů
či názorů (expresivní funkce). V závislosti na připravenosti a vzdělání – nespisovné prostředky a
rysy mluvené syntaxe. Grafická složka – podtržení, tiskací písmena, emotikony.
2)Elektronická: emaily, SMS, chaty, internetové diskuse. Rysy psaných i mluvených projevů. Časté
anglicismy (např. odkliknout, chatovat, online), zkratky (thx, pls, btw, wtf, lol, ok) a emotikony.
Nepřipravené internetová diskuse nebo chaty vs. připravené – blogy (vyprávění, úvahy, foto).

12
Funkční styl odborný
Funkce odborně-sdělná (referenční, metajazyková, ale i konativní = přesvědčovací, argumentační;
nikoliv ovšem emotivní). Komunikační cíl převážně teoretický, poznávací. Obecná symetričnost
vědecké komu-nikace (vs. asymetričnost znalostní či institucionální).
Základní kód: psaný spisovný jazyk (čeština, nicméně v odborných textech i cizojazyčné citace a
časté cizí termíny). Kombinace verbální složky s vizuální (grafy, tabulky, schémata) = multimodální
komunikace (vs. multimediální, tj. audiovizuální).
Vnitřní dělení odborného stylu: a) čistě vědecký, b) učební, c) populárně-naučný, d) praktický
odborný (pouze zde je cíl praktický: pokrok v praxi)
Potřeba rozlišovat mezi jazykem odborným vs. profesní mluvou (i nespisovnou).
V případě češtiny přerušení kontinuity vývoje odborného jazyka v době pobělohorské (potom až
národní obrození).

13
Stylová norma odborných textů
Odborné projevy psané (převažující) i mluvené, stylistické rozdíly podle vědních disciplín. Přísná
spisovnost (psaná forma) vs. hovorové prvky (mluvené odborné projevy).
Významová přesnost (vs. srozumitelnost v běžné komunikaci), jasnost, konciznost, ekonomičnost,
věcnost, systematičnost. Raději opakování stejných termínů nežli užívání synonym (oproti uměleckému
stylu) pro dosa-žení přesnosti. V mluvených odborných projevech větší důraz na srozu-mitelnost.
Pečlivá připravenost dlouhodobá (odbornost) i bezprostřední (konkrétní text, ale i promluva, např.
přednáška, příspěvek na konferenci).
Nocionálnost, neexpresivnost, zvláště v psané podobě situační nezakot-venost.

14
Výrazové prostředky v odborné komunikaci
Formální hledisko: strukturovanost (kapitoly, odstavce, odkazy; úvod, stať, závěr)
Morfologické hledisko: spisovnost, tendence k potlačení přítomnosti autora v textu (neosobní
konstrukce: jako příklad byl zvolen…, studie ukázala, že…; autorský plurál modestiae: jak jsme se
snažili prokázat…)
Lexikální hledisko: odborné termíny (časté internacionalismy; většinou podst. jména, ale i další
slovní druhy, např. benigní, endovaskulárně, dilatovat apod.) + mezioborové termíny jako detekce,
selekce, definovat, identifikovat atd. V populárně-naučných textech méně cizích termínů. Vyhýbání
se synonymům (kvůli významové přesnosti), tendence k nominalizaci (podobně jako v administrativním
stylu). Časté nevlastní předložky (např. na základě, z hlediska, v rámci, v dů-sledku…)
Syntaktické hledisko: složitá větná stavba, dlouhá souvětí (hlavně psaná forma, v mluvených
projevech kratší a méně komplikované věty), ustálené textové modely, stereotypnost.

15
Žánry (útvary) odborné komunikace
1)Čistě vědecké: a) psané – odborné studie a články (časopisecké či sborníkové), kapitoly v
knihách, recenze vědec- kých publikací
b) mluvené – plenární přednášky na konferencích,  příspěvky v sekcích konferencí + následné
diskuse, panelové diskuse…
2)Učební či akademické: a) psané – učebnice, disertační a diplomové práce, posudky
b) mluvené – přednášky, semináře, obhajoby diplomových prací, ústní zkoušky…
3) Populárně-naučné: a) psané – knihy, články, zprávy a novinky ze světa vědy, tematické internet.
stránky…
b) mluvené – rozhlasové přednášky a maga- zíny, interview, dokumentární filmy…

16
Žánry (útvary) odborné komunikace
4) Praktické odborné:  např. znalecké posudky a zprávy, expertízy, zprávy o řešení projektů,
návody, manuály, konzultace, pracovní porady atd.
______________
Specifika učebního stylu a jeho žánrů:  asymetričnost (učitel – student či žák), významné rozdíly
mezi jednotlivými stupni vzdělávání (vysoké školy: cílem je přenos informace + rozvoj vědeckých
schopností; střední a základní školy: přenos informace + socializace žáka).
Kontakt přímý (výuka) i nepřímý (učebnice, domácí úkoly)
V mluvené formě monolog (přednáška) i dialog (cvičení, semináře)